Vrápenec jižní
 Vrápenec jižní | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 téměř ohrožený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | Živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | letouni (Chiroptera) |
| Podřád | netopýři (Microchiroptera) |
| Čeleď | vrápencovití (Rhinolophidae) |
| Podčeleď | vrápenci (Rhinolophinae) |
| Rod | vrápenec (Rhinolophus) |
| Binomické jméno | |
| Rhinolophus euryale Blasius, 1853 | |
 Rozšíření vrápence jižního (červeně). | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vrápenec jižní, též vrápenec středozemský[2] (Rhinolophus euryale), je druh netopýra z čeledi vrápencovití (Rhinolophidae).
Je rozšířen v oblasti Středomoří, Balkánu, Severní Afriky a Blízkého východu.
Popis
Hlava a tělo jsou obvykle 43 až 58 mm dlouhé s 22–30 mm ocasem. Rozpětí křídel je od 300 do 320 mm se standardní hmotností mezi 8 až 18 g. Velikostí je mezi vrápencem malým a vrápencem velkým.[3]
Srst je nadýchaná se slabě šedým základem. Zádová část je šedě hnědá, někdy se slabým načervenalým nádechem. Spodní část je bělavá nebo žlutobílá.[4]
Rozšíření
Obvykle obývá teplé, lesní oblasti v předhůří a pohoří, preferuje vápencové oblasti s četnými jeskyněmi a blízkým zdrojem vody. Kolonie a hnízdiště jsou v jeskyních, které sdílejí s ostatními druhy vrápenců. S příbuznými druhy se nemísí.
Rozmnožování
Není známo mnoho informací o průběhu rozmnožování.[5] V hnízdících koloniích se zdržuje 50 až 400 samic s občasným výskytem samců.
Lov
Hnízdiště opouštějí během pozdního soumraku. Loví nízko nad zemí na teplých úbočích v relativně hustém stromovém porostu. Loví můry a ostatní drobný hmyz.
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Podkovár južný na slovenské Wikipedii a Mediterranean Horseshoe Bat na anglické Wikipedii.
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ BENDA, Petr. České vernakulární jmenosloví netopýrů. I. Návrh úplného jmenosloví. Vespertilio. 2010, čís. 13–14, s. 263–308. Dostupné online [cit. 2021-04-06]. ISSN 1213-6123.
- ↑ Cicavce. Bratislava: Ikar, 1996. ISBN 8071182362.
- ↑ SCHOBER, Wilfried. A Guide to Bats of Britain and Europe. UK: Hamlyn Publishing Group, 1989. Dostupné online. ISBN 0-600-56424-x.
- ↑ Grzimek’s Animal Life Encyclopedia, 2nd edition. Volume 13, Mammals II, edited by Michael Hutchins, Devra G. Kleiman, Valerius Geist, and Melissa C. McDade. Farmington Hills, MI: Gale Group, 2003.
Literatura
- HUTSON,, A.M; SPITZENBERGER, F.; JUSTE, , J., Aulagnier, S., Alcalde, J.T., Palmeiras, J., Paunovic, M., Karataş, A. Rhinolophus euryale. The IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN, 2008, rev. 2013-02 [cit. 2011-11-21]. Dostupné online. ISSN 2307-8235. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu vrápenec jižní na Wikimedia Commons - Vrápenec jižní na portálu Přírodainfo.cz
