Václav Špála

Václav Špála
	Václav Špála s dcerou Evou, asi 1928
Narození	24. srpna 1885; Žlunice; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	12. května 1946 (ve věku 60 let); Praha; Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Alma mater	Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (1903); Akademie výtvarných umění v Praze (1903–1909)
Povolání	malíř, ilustrátor, grafik a učitel
Děti	Jan Špála
Příbuzní	Milada Špálová (švagrová)
Ocenění	národní umělec (1945)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Špála (24. srpna 1885, Žlunice^[1] – 13. května 1946, Praha^[2]^{[p 1]}) byl český akademický malíř, grafik a ilustrátor. Mezi sběrateli je jedním z nejvyhledávanějších českých umělců moderního umění.

Život

Václav Špála se narodil ve Žlunicích u Nového Bydžova jako jedno z devíti dětí cihlářského mistra Jana Špály a matky Barbory, rozené Jandové^[1]. Studoval školu uměleckého zámečnictví v Hradci Králové, v soukromé škole Ferdinanda Engelmüllera (1902), kurs ornamentální kresby na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (1903, Emanuel Krescenc Liška) a v letech 1903–1909 Akademii výtvarných umění (Vlaho Bukovac, Franz Thiele). Dostal pokyn odejít, neboť „pracoval po celý rok mimo školu a směřoval k odchylným, v rámci školy neležícím uměleckým cílům“.^[zdroj?]

V letech 1909-1911 byl členem SVU Mánes. Roku 1911 vystoupil a byl spoluzakladatelem Skupiny výtvarných umělců. Byl vojákem v první světové válce v letech 1915-1916. Od roku 1918 byl členem skupiny Tvrdošíjní, od roku 1925 byl dopisujícím členem vídeňského Hagenbundu. V letech 1921-1946 byl znovu členem SVU Mánes, v letech 1938-1939 byl předsedou. Jako teoretik a publicista přispíval články do časopisů a novin (Přítomnost, Rozpravy Aventina, Pokroková revue, České slovo, aj.). V roce 1945 byl jmenován Národním umělcem.

Dne 19. listopadu 1918 se v Praze oženil s Johannou Rychlíkovou (1888—??).^[3] Jejich syn Jan Špála (1920—1970) byl též malířem.^[4] Malířství se věnovala i Špálova švagrová Milada Špálová.

Dílo

V počátcích své tvorby se nechal ovlivňovat především zahraničními umělci. Pod dojmem Munchovy výstavy v roce 1905 vznikla Skica venkovského děvčete (1907), obraz Baruše je inspirován Cézannem, Kvetoucí jabloň pak van Goghem. Následující léta bychom mohli označit za hledání osobitého stylu tvorby, v kresbách tuší si osvojoval umění fauvismu.

V roce 1911 v obraze Idyla (Dvě dívky při koupeli) poprvé použil typickou kombinaci dvou barev: navzájem se vyvažující teplé červené a studené modré, která se v jeho tvorbě objevuje až do roku 1923 (později v návratech ke starším dílům). Motiv lze hledat v jeho vzpomínkách z dětství, kdy ženy na venkově nosily červené spodničky a modré blůzy. V témže roce se v Paříži setkal s kubismem a jeho další tvorba byla tímto střetem silně ovlivněna.

Pod stromem (1911)
Koupání (1912) – samostatné rozpracování pravé části obrazu Pod stromem
Venkovanka (1912)
Tři pradleny (1913) – analytický kubismus, chladná kombinace červené a fialové
Duha II (Procitnutí) (1913) – nejabstraktnější
Píseň venkova (1914–1915)
Píseň jara (1915)

Vystavoval společně se skupinou Tvrdošíjní, patřil do Spolku výtvarných umělců Mánes.

Po roce 1923 začal hledat nové téma a maluje krajiny. Toto období Špálovy tvorby se nazývá zelené období (až do roku 1926).

Údolí Sázavy (1922)
Na Berounce u Srbska (1925)
Přístav v Marseille (1926)

Vrcholem jeho malování přírody je však tzv. modré období, kdy používal v mnoha odstínech jedinou barvu. Malování přírody – jak sám říkal – využíval k vyjádření sebe sama.

Dřevěný most přes Orlici u Potštejna (1928)
Na Otavě (1929)
Na Otavě (1930)

Po roce 1930 se uchýlil k méně osobité, honosnější malbě kytic a zátiší.

Bibliografie (výběr)

Mikuláš Aleš, Lumír 41, 1912, s. 97-100
Poznámky o umění a přírodě, Volné směry 21, 1921-22, s. 137-140
Josef Čapek, Aventinum (Otakar Štorch-Marien) Praha 1924 (s K. Čapkem)
Ještě o vlivu umění, Volné směry 30, 1933-34, s. 64-65
Vzpomínka na Edvarda Muncha, Volné směry 35, 1938-40, s. 15-16
Něco o kresbě, Volné směry 38, 1942-44, s. 221-222

Galerie

Bílý hyacint a anemóny ve váze, v pozadí Sázava s Otavou; z majetku Dr. Karla Trapla
Peřeje na Orlici
Dvě ženy u vody
Ženský akt
Zátiší s hruškami
Konvalinky ve džbánku

Reference

↑ ^a ^b SOA Zámrsk, Matrika narozených v Žlunicích , sign.190-3492, ukn 11148, str.50. Dostupné online.
↑ Václav Špála: foto náhrobní desky na Slavíně. www.mojezeme.cz [online]. [cit. 2017-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-01-07.
↑ Matrika oddaných, sv. Vojtěch, 1913-1921, snímek 178
↑ Galerie Kodl: Jan Špála

Poznámky

↑ Na náhrobní desce je uvedeno, že zemřel 13. května 1946. Literatura též někdy uvádí datum úmrtí 12. 5. 1946.

Související články

Literatura

Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1464-1465, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
BERGER, Tomáš. Václav Špála : mezi avantgardou a živobytím. Praha: Národní galerie, 2005. 274 s. ISBN 80-7035-299-X.
BURGET, Eduard; MUSIL, Roman. Václav Špála : soupis díla. Praha: Nadace Karla Svolinského a Vlasty Kubátové, 2002. 236 s. ISBN 80-238-9687-3.
DRURY, Richard. Václav Špála (1885–1946). Praha: České muzeum výtvarných umění v Praze, 2004. 83 s. (česky, anglicky)
KOTALÍK Jiří. Václav Špála. Praha: Odeon, 1972.
LAMAČ, Miroslav. Osma a Skupina výtvarných umělců : 1907–1917. Praha: Odeon, 1988. 540 s. (České dějiny; sv. 66).
Antonín Matějček, Václav Špála, Praha 1935, 1948

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Špála na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Špála
Václav Špála v informačním systému abART
Osoba Václav Špála ve Wikicitátech
Díla Václava Špály ve sbírkách Českého muzea výtvarných umění v Praze

Předseda SVU Mánes
Předchůdce: Josef Gočár	1938–1939 Václav Špála	Nástupce: Jaroslav Fragner

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

‎

[MatrN-1] SOA Zámrsk, Matrika narozených v Žlunicích , sign.190-3492, ukn 11148, str.50. Dostupné online.

[2] Václav Špála: foto náhrobní desky na Slavíně. www.mojezeme.cz [online]. [cit. 2017-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-01-07.

[4] Matrika oddaných, sv. Vojtěch, 1913-1921, snímek 178

[5] Galerie Kodl: Jan Špála

[3] Na náhrobní desce je uvedeno, že zemřel 13. května 1946. Literatura též někdy uvádí datum úmrtí 12. 5. 1946.

[1]

[2]

[p 1]

[3]

[4]