Siófok

Siófok
	; znak ; vlajka
Poloha
Souřadnice	46°54′55″ s. š., 18°4′37″ v. d.
Časové pásmo	středoevropský čas; UTC+01:00 (standardní čas); UTC+02:00 (letní čas)
Stát	Maďarsko
Župa	Somogy
Okres	Siófok
	Siófok
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	124,66 km²
Počet obyvatel	25 468 (2017)
Hustota zalidnění	204,3 obyv./km²
Správa
Status	Město
Oficiální web	www.siofok.hu
PSČ	8600
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Siófok (výslovnost: [Šiófok]) je město v maďarské v župě Somogy. Leží na břehu Balatonu. Je centrem okresu Siófok. Jeho název se skládá z názvů řeky Sió a dřívější vesnice Fok.

Historie

Siófok byl poprvé zmíněn v listině založení kláštera Tihány z roku 1055. Město bylo zničeno během mongolského vpádu ve 13. století, poté bylo ale znovu dosídleno.

V roce 1552 bylo město dobyto Turky. Ti zde postavili pevnost (na kopci, kde se dnes nachází nemocnice) a na břehu Blatenského jezera také přístav. Na konci 17. století, poté co byl osvobozen od cizí nadvlády, byl Siófok povýšen na svobodné královské město. V roce 1736 zde byl zbudován barokní kostel Neposkvrněného početí Panny Marie.

Po výstavbě jižní železniční trati na Balatonu (1861 – Jižní dráha) se osídlení pomalu měnilo. Zpočátku sloužil Siófok pouze jako přestupní stanice pro lodní dopravu, po změně hladiny jezera o cca 1 až 1,5 m v roce 1863 zde byl vybudován přístav. Původně byl oblíbeným přístavním městem Szántód.

V 60. letech 19. století zde žila židovská komunita, která čítala cca 350 lidí.

Poté, co si místní rovnou a písčitou pláž oblíbili návštěvníci města, se stal Siófok populární destinací. Jeho rozvoj se posouval kupředu mílovými kroky. Na konci 19. století bylo postaveno centrální koupaliště, později jej nahradilo modernější. Zpevněn byl také břeh jezera. V roce 1895 se stalo městem s tržními právy.

V srpnu 1919 zde úřadoval budoucí maďarský regent Miklós Horthy. Během tzv. bílého teroru zde bylo zavražděno na 200 Židů.^[1] Za druhé světové války odsud bylo transporty odvezeno několik set Židů.

V roce 1950 bylo letovisko Balatonújhely administrativně připojeno k Siófoku. Ten se stal okresním městem v souvislosti s celomaďarskou administrativní reformou. V roce 1968 získal Siófok práva města. Kromě toho zde také v druhé polovině 20. století vznikl i kulturní dům, knihovna a nemocnice s kapacitou 400 míst. Podstatným způsobem bylo přestavěno také centrum města, kde vznikly panelové domy. Dramatický rozvoj Siófoku a nárůst počtu obyvatel během 20. století vedly k tomu, že hlavní dopravní tahy prochází v podstatě samotným středem města (ať už zmíněná železnice, tak i silnice č. 7 celostáního významu). V 70. letech také města dosáhla i dálnice M7, byť jen z části; dobudována byla dále až po 27 letech.

Roku 2006 byla přebudována promenáda okolo jezera. Odstraněna byla původní podoba ze 70. let 20. století, uskutečněna byla nová dlažba apod. Změny doznal také Jókai-park v samotném středu Siófoku, poblíž přístavu. V roce 2011 byla také uskutečněna rekonstrukce vodárenské věže, která se nachází v samotném středu města. Kromě pozice výletní destinace se Siófok stal také i do jisté míry městem konferenčním, oblíbený se stal pro pořádání různých kongresů a podobných jiných akcí. Na hlavním náměstí se dnes nachází rozsáhlé obchodní centrum Sió plaza.

Obyvatelstvo

V roce 2017 zde žilo 25 468 obyvatel.^[2] Město leží na kanálu Sió, který odvodňuje Balaton, dříve bezodtoké jezero. Siófok je rekreačním střediskem na jižním pobřeží Balatonu nazývaném jako Maďarská riviéra. Teplota vody se v letních měsících pohybuje mezi 22 až 28 °C (rekordní hodnota 31 °C byla naměřena v letech 2003 a 2006).^[3]

Většina obyvatelstva se ve sčítání lidu deklarovala jako Maďaři, zastoupeny jsou další menšiny, např. Němci (1,9 %), dále Romové (1,7 %). K Římskokatolické církvi se hlásí 39,9 %, 0,4 % potom k církvi řeckokatolické, 7,7 % ke kalvinismu a 1,9 % k luteránství.

Ekonomika

Dnes je město známým koupalištěm na Balatonu. Je oblíbeným místem pro pořádání různých oslav a party, je také populární turistickou destinací. Turistika a ubytovací služby jsou významným zaměstnavatelem.

Mimo jiné se zde nachází i výrobní závody, a to společností Kongsberg Automotive a OV Industries.

Kultura a pamětihodnosti

Nápadný a navštěvovaný je místní evangelický kostel, který byl postaven částečně ze dřeva a který navrhl maďarský architekt Imre Makovecz. Mimo jiné se v Siófoku nachází i několik málo muzeí, a to Muzeum Imré Kálmána a Muzeum minerálů (maďarsky Ásványmúzeum).

Známé osobnosti

Ze Siófoku pochází následující známé osobnosti:

Géza Révész (1878–1955), psycholog
Emmerich Kálmán (1882–1953), skladatel operet
Imre Varga (1923–2019), malíř a grafik
John Hirsch (1930–1989), maďarsko-kanadský divadelní ředitel
Petra Teveli (* 1979), maratonská běžkyně
Virág Csurgó (* 1972), tenistka
Réka Luca Jani (* 1991), tenistka
Dávid Barczi (* 1989), fotbalista
Csilla Borsányi (* 1987), tenista
Vivien Léránt (* 1990), házenkář
Kálmán Marvalits (1901–1982), sportovec
Dániel Sallói (* 1996), fotbalista
Mihály Szeróvay (* 1982), fotbalista
Petra Teveli (* 1979), maratonec

Partnerská města a obce

Reference

↑ CARTLEDGE, Brian. The will to survive: A history of Hungary. Londýn: Hurst & Company, 2006. ISBN 978-184904-112-6. S. 314. (angličtina)
↑ http://portal.ksh.hu/pls/ksh/docs/hun/hnk/Helysegnevkonyv_adattar_2011.xls
↑ Időjárási rekordok Magyarországon [online]. Éghajlat [cit. 2021-07-31]. Dostupné online. (maďarsky)

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Siófok na německé Wikipedii a Siófok na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Siófok na Wikimedia Commons

[TWS-314-1] CARTLEDGE, Brian. The will to survive: A history of Hungary. Londýn: Hurst & Company, 2006. ISBN 978-184904-112-6. S. 314. (angličtina)

[2] ttp://portal.ksh.hu/pls/ksh/docs/hun/hnk/Helysegnevkonyv_adattar_2011.xls

[3] Időjárási rekordok Magyarországon [online]. Éghajlat [cit. 2021-07-31]. Dostupné online. (maďarsky)

[1]

[2]

[3]