Přeskočit na obsah

Bitva u Punta Stilo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bitva u Punta Stilo
Bitevní loď Giulio Cesare
Bitevní loď Giulio Cesare

Trvání9. červenec, 1940
MístoU pobřeží Kalábrie, Středozemní moře
Souřadnice
VýsledekNerozhodně
Strany
Vlajka Itálie Itálie RN Ensign Velká Británie
RN Ensign Austrálie
Síla
2 bitevní lodě, 6 těžkých křižníků, 8 lehkých křižníků a 16 torpédoborců 1 letadlová loď, 3 bitevní lodě, 5 lehkých křižníků a 16 torpédoborců
Ztráty
1 bitevní loď, 1 křižník a 1 torpédoborec poškozeny. 1 lehký křižník a 2 torpédoborce poškozeny

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Punta Stilo (známá také jako bitva u Kalábrie) byla jednou z námořních bitev druhé světové války ve Středozemním moři mezi italským a spojeneckým námořnictvem. Uskutečnila 9. července 1940 u pobřeží Kalábrie.

Italský konvoj

6. července vyplul z Neapole konvoj 5 transportních lodí do Benghází. 8. července doplul bez problémů do Benghází, kde vylodil 2190 mužů, 232 vozidel a 16 000 tun materiálu a zásob. Italský svaz, který mu poskytoval krytí, se ihned vydal na zpáteční cestu do Tarentu. Italskému svazu velel viceadmirál Inigo Campioni se skládal z bitevních lodí Giulio Cesare a Conte di Cavour, těžkých křižníků Fiume, Gorizia, Zara, Pola, Trento a Bolzano, lehkých křižníků Eugenio di Savoia, Duca d'Aosta, Muzio Attendolo, Raimondo Montecuccoli, Alberico da Barbiano, Alberto di Giussano, Duca degli Abruzzi a Giuseppe Garibaldi a 16 torpédoborců.

Britský konvoj

Mezi 5. a 8. červencem byly na Maltě připravovány dva konvoje směřující do Alexandrie. Jeden složený ze 3 rychlých lodí přepravující rodinné příslušníky a konvoj složený ze 4 pomalých nákladních lodí, které přepravovaly vojenský materiál. Na ochranu tohoto konvoje vyplulo 7. července z Alexandrie Středomořské loďstvo pod velením admirála Cunninghama. Cunningham ho rozdělil na tři svazy.

  • Úderný svaz B, kterému velel sám Cunningham. Byl složen z bitevní lodě HMS Warspite a 5 torpédoborců.

Bitva

Středomořské loďstvo bylo spatřeno již v noci z 7. na 8. července u Alexandrie italskou ponorkou Beilul, která se pokusila neúspěšně zaútočit.

8. července ráno bylo naopak spatřeno italské loďstvo britskou ponorkou Phoenix.

Odpoledne bylo Středomořské loďstvo napadeno italskými letadly z Dodekanésu, kterým se podařilo poškodit Gloucester, na kterém zahynul jeho velitel námořní kapitán Garside a dalších 17 mužů.

9. července odpoledne odstartovaly torpédové letouny z Eagle, ale nepodařilo se jim zasáhnout žádnou italskou loď.

V 15:13 křižníky svazu A uviděly italskou flotu a hlavní část bitvy začala.

V 15:22 se když se palba z italských těžkých křižníků začala nebezpečně přibližovat se rozhodl Tovey ustoupit.

Krátce poté byl Neptune zasažen. Byl poškozen katapult a průzkumný letoun. Požáry se podařilo brzy uhasit.

V 15:50 připlul na dostřel svaz B a mezi Giulio Cesare a Warspite začala přestřelka.

V 15:59 byl Giulio Cesare zasažen 381mm granátem. Po tomto zásahu mohl plout rychlostí pouze 18 uzlů.

V 16:01 začaly italské torpédoborce vytvářet kouřovou clonu a italská flota se dala na ústup k Messině.

V 16:06 byl zasažen 3 granáty křižník Bolzano, ale nebyl vážněji poškozen.

Během další hodiny se obě strany neúspěšně pokoušely o topédové útoky a pak bitva skončila.

Závěr

Oba britské konvoje během bojů, které na sebe strhly pozornost, propluly nepozorovaně do Alexandrie. Obě strany považovaly své akce za úspěch. A to právě proto, že ochrana konvojů, které měly na starost, se podařila a ani jedna strana netratila žádnou loď. Lehce poškozená bitevní loď Giulio Cesare byla do měsíce opravena.

Literatura