První bitva u Syrty

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
První bitva u Syrty
konflikt: Druhá světová válka
Těžký křižník Trento, jedna z lodí zapojených do bitvy
Těžký křižník Trento, jedna z lodí zapojených do bitvy

Trvání17. prosinec 1941
MístoSyrtský záliv, Středozemní moře
Souřadnice
VýsledekVítězství Italů
Strany
Kingdom of Italy Itálie RN Ensign Velká Británie
RN Ensign Austrálie
Royal Netherlands Navy Ensign Nizozemsko
Velitelé
Angelo Iachino Andrew Cunningham
Síla
4 bitevní lodě, 2 těžké křižníky, 3 lehké křižníky, 19 torpédoborců a 1 torpédovka 6 lehkých křižníků a 10 torpédoborců
Ztráty
žádné 1 lehký křižník a 1 torpédoborec potopen, 2 lehké křižníky poškozeny, 767 mrtvých

Některá data mohou pocházet z datové položky.

První bitva u Syrty byla námořní bitvou druhé světové války ve Středozemním moři. Bitva se uskutečnila v noci 17. prosince 1941 v zálivu Velká Syrta mezi italským a spojeneckým námořnictvem.

Italské síly[editovat | editovat zdroj]

Po neúspěšných konvojích, které utrpěly velké ztráty a pod silným nátlakem Němců na dodávky do severní Afriky byl Iachino donucen vyslat nový konvoj tentokrát s velmi silným zabezpečením.

Spojenecké síly[editovat | editovat zdroj]

Cunningham se o konvoji včas dozvěděl z rozšifrovaných italských zpráv a vyslal 16. prosince 1942 z Alexandrie svaz B, který měl za úkol jednak napadnout konvoj a jednak chránit rychlou dopravní loď Breconshire plující na Maltu. V polovině cesty měl Breconshire převzít svaz K, který vyplul z Malty.

Bitva[editovat | editovat zdroj]

17. prosince ráno se oba spojenecké svazy spojily. Zároveň byly zpozorovány průzkumným letadlem poblíž Sidi Barrani. Během celého dne byl Vianův spojený svaz neúspěšně napadán střemhlavými i torpédovými letadly. Po jednom útoku v 17:45 spatřily spojenecký svaz italské lodě (vzdálené krytí), které přilákala spojenecká protiletadlová palba. V 17:53 zahájily italské lodě palbu. Protože spojenecké lodě k soupeři nedostřelily, začaly vytvářet kouřovou clonu. Po asi 10 minutách neúspěšné palby a při vzpomínce na bitvu u Matapanu, se Iachino rozhodl neriskovat noční boj a začal ustupovat k severu. Oba svazy se tak od sebe odpoutaly. Svaz K převzal transportní loď Breconshire a bezpečně ji dopravil na Maltu. Svaz B se vracel do Alexandrie.

Po bitvě[editovat | editovat zdroj]

Druhý den 18. prosince zjistilo britské průzkumné letadlo, že italský konvoj opět postupuje k jihu. Bylo rozhodnuto vyslat svaz K složený z lehkých křížníků HMS Aurora, HMS Penelope, HMS Neptune a torpédoborců HMS Kandahar, HMS Lance, HMS Lively a HMS HavockTripolisu s cílem konvoj napadnout. Svazu velel námořní kapitán Rory O'Connor. 19. prosince krátce před 1 hodinou v noci vplul spojenecký svaz do minového pole 20 mil severně od Tripolisu. Na minách se potopily křižník Neptune a torpédoborec Kandahar a poškodily křižníky Aurora a Penelope. Ostatní lodě bez poškození vyvázly.

Závěr[editovat | editovat zdroj]

Po těchto ztrátách i s přihlédnutím na vzrůstající německou leteckou aktivitu, bylo nutné zrušit činnost hladinových lodí z Malty proti italským konvojům. Italský konvoj M 42 v pořádku doplul, ale spotřeba paliva nutná na jeho doprovod byla neúnosná.