Přeskočit na obsah

Alois Janotka

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alois Janotka
Narození27. listopadu 1891
Kopřivnice, Okres Nový Jičín[1]
Úmrtí1990
BydlištěVáclavkova 343/20, Praha 6 (Praha 17) - Dejvice (dříve ulice Starodružiníků)
Vzdělánístrojní průmyslovka
Povolánívoják z povolání, úředník u firmy Herain
ZaměstnavateléTatra Kopřivnice; československá armáda
Partner(ka)Marie Janotková
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Alois Janotka (27. listopadu 1891 v Kopřivnici v okrese Nový Jičín[1] – 1990) byl příslušníkem československých legií v Rusku, účastník bitvy u Zborova.[2] Po vzniku Československa a návratu z Ruska do vlasti se stal vojákem z povolání.[2] V československé prvorepublikové armádě dosáhl hodnosti majora.[2] S podplukovníkem Josefem Mašínem se Alois Janotka velmi dobře znal z legií a po vzniku protektorátu se tak logicky stal jeho nejbližším spolupracovníkem v odboji.[2] Manželé Alois a Marie Janotkovi vytvořili pro Tři krále ve svém dvoupokojovém bytě v Dejvicích důležitý odbojový opěrný bod.[2] Alois Janotka vytvářel především falešné doklady, jeho manželka Marie fungovala jako spojka.[2] Janotkovi poskytovali zázemí podplukovníku Josefu Mašínovi a po jeho zatčení i štábnímu kapitánovi Václavu Morávkovi.[2] V polovině roku 1942 byl Alois Janotka zatčen.[2] Zbytek války strávil v koncentračním táboře. Válku přežil, ale v padesátých letech dvacátého století jej opět věznili komunisté. Zemřel v roce 1990.[2]

Životopis

Před první světovou válkou

Alois Janotka se narodil 27. listopadu 1891 v Kopřivnici v okrese Nový Jičín.[1] Po skončení strojní průmyslovky[3] pracoval nějaký čas jako zástupce kopřivnické Tatry v Rostově na Donu.[3]

V legiích v Rusku

Po vypuknutí první světové války byl povolán do rakousko-uherské armády. Do československých legií v Rusku se přihlásil 15. srpna 1914 a po nezbytném výcviku byl zařazen v hodnosti kapitána do 1. střeleckého pluku.[1] Již v srpnu roku 1914 (několik dní po zahájení první světové války) se z Čechů, žijících v Rusku zformovala vojenská jednotka dobrovolníků nazývaná Česká družina. Ta se později rozrostla i o válečné zajatce. Tato jednotka zpočátku čítala asi 720 dobrovolníků, byla to jakási předchůdkyně ruských československých legií a její členové si později začali říkat "Starodružiníci". Alois Janotka byl příslušníkem této České družiny.[3] Když byl v bitvě u Zborova (1. – 2. července 1917) zraněn starodružiník plukovník Josef Boris Wuchterle,[4] převzal po něm velení 10. roty III. praporu 1. československého střeleckého pluku právě Alois Janotka.[3][5][6] V letech 1918 až 1920 působil Alois Janotka v čele úderných jednotek.[3] S Josefem Mašínem bojovali společně v 1. československém střeleckém pluku v ruských legiích jak Alois Jantoka tak i Karel Teringl.[5] (Alois Janotka byl Mašínovým velitelem v ruských legiích.)[7][8] V legiích Alois Janotka aktivně působil od 1. září 1914 do 6. února 1920.[1] Jako příslušník československých legií v Rusku končil opět u 1. střeleckého pluku ale již v hodnosti majora, definitivně byl demobilizován k 31. prosinci 1921.[1]

Po návratu do vlasti

Po skončení první světové války a po návratu československých legionářů z Ruska do nově vzniklého Československa nastoupil Alios Janotka dráhu profesionálního vojáka v prvorepublikové československé armádě.[2] Do začátku druhé světové války dosáhl Alois Janotka hodnosti majora.[2] Po nastolení Protektorátu Čechy a Morava byla v létě roku 1939 prvorepubliková československá armáda rozpuštěna. Vojáci z povolání byli umísťováni na různá civilní místa a do různých profesí, kde měli být „prospěšni protektorátu“. Alois Janotka pracoval jako úředník firmy Herain, jeho kancelář byla ve Štěpánské ulici (naproti hotelu Alcron).[9] Firma se zabývala výrobou a distribucí jízdních kol, což Janotkovi umožňovalo (mimo jiné) volně jezdit vlakem po celém území protektorátu.[9]

První kontakty s odbojem

Od podzimu roku 1938 se v Praze – Dejvicích v bytě podplukovníka Josefa Balabána (v ulici Na hutích 581/1[10]) [p 1] nebo v legionářské restauraci Bajkal na Vítězném náměstí (dnešní Dům armády Praha – DAP) začala scházet neformální skupina ve které se společně setkávali bývalí příslušníci zahraničních československých (především ruských) legií z doby první světové války (plukovník Josef Churavý, podplukovník Josef Balabán, podplukovník Josef Mašín, major letectva RNDr. Josef Jedlička, major Alois Janotka) a rovněž mladší vlastenecky smýšlející Balabánovi známí (bratr Balabánovy družky Bohuslav Sleza, ředitel Centrokomise Gustav Svoboda a lékárník Otakar Schiedeck – funkcionář skautské organizace).[11][12][5][3][13]

Ilegální činnost

Alois Janotka se osobně velmi dobře znal s Josefem Mašínem (kromě společné bojové historie v ruských legiích působil po první světové válce Alois Janotka u útvaru v Českých Budějovicích a Josef Mašín u něho sloužil.[9]) a tak celkem logicky po vzniku protektorátu se Janotka stal Mašínovým nejbližším spolupracovníkem v protiněmeckém odboji.[2] Ve svém dejvickém bytě (na adrese Václavkova 343/20, Praha 6 (Praha 17) – Dejvice) [p 2] manželé Alois a Marie Janotkovi vytvořili důležitý odbojový uzel – místo schůzek Tří králů – také jeden z mnoha úkrytů Josefa Mašína.[2] Marie Janotková pracovala v odboji jako spojka.[2] (Její krycí jméno v odboji bylo "Jana".[9]) Alois Janotka především vytvářel falešné doklady.[2] Kromě toho, že dejvický byt poskytoval zázemí Josefu Mašínovi (a po jeho zatčení i Václavu Morávkovi),[2] sloužil zároveň i jako školicí středisko, kde se odbojáři učili klást nálože.[7][8] V bytě se také vyráběly falešné doklady a dokumenty. Také se tu fotografovaly německé dokumenty,[p 3] které pak kurýři odváželi z protektorátu.[7][8]

Dne 14. září 1939 zde Josef Mašín a Ctibor Novák připravili výbušniny, které Ctibor Novák o den později nechal v Berlíně explodovat před Ministerstvem letectví na Lipské třídě a před ředitelstvím policie na náměstí Alexanderplatz.[8] [p 4] Tyto amatérské bomby byly vyrobeny ve "zbrojnici" na Bílé Hoře u Líkařů.[3] Výsledky těchto bombových útoků se v literatuře poněkud liší, nicméně minimálně z psychologického hlediska byl jejich úspěch nepopiratelný.[3] [p 5]

Sám Ctibor Novák po druhé světové válce vzpomínal:[3]

"Výbuchy v Berlíně vyvolaly u Němců pravé zděšení. Pobíhali bezhlavě po ulicích, volajíce: "Die Engländer sind da" (Angličani jsou tady) a vrhali se do tunelů podzemní dráhy, přičemž došlo k panice a bylo mnoho zraněných."

Ctibor Novák, vzpomínka na pumové útoky, [3]

V rámci poválečného vyšetřování Ctibora Nováka na pumové útoky vzpomínal plukovník Jan Studlar:[3]

"Ihned po provedené akci dostavil se podplukovník Josef Mašín pozdě večer, na podzim roku 1939, do mého bytu v Praze ... a pln radosti mi oznámil, že Ctibor provedl před krátkou dobou v Berlíně skvělou akci. Vylíčil, v přítomnosti mé manželky, průběh zděšení, vyvolaného u berlínských Němců po výbuchu ... Počkali jsme si na zprávy z Berlína. Asi kolem jedné hodiny berlínský rozhlas hlásil provedení atentátu ... O věci, jak jsem později doznal, věděl téhož večera podplukovník František Lechner, paní Zdena Mašínová, major Alois Janotka a jeho manželka Marie."

plukovník Jan Studlar, vyšetřování pumových útoků, [3]

Konec ilegální činnosti

V polovině roku 1942 byl Alois Janotka zatčen a zbytek války (1942 až 1945) strávil v koncentračním táboře.[2][3][16] Druhou světovou válku přežil.[2][7][8]

Po druhé světové válce

V padesátých letech dvacátého století byl Alois Janotka protizákonně vězněný komunistickým režimem.[2][3][16] Do výslužby odcházel z armády s hodností podplukovníka. Zemřel v roce 1990.[2][7][8]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Na hutích 581/1 (v letech 1940 až 1945 Fichteova (německy Fichtestrasse) Praha 6 (Praha 17). Na této adrese bylo poslední legální bydliště podplukovníka Josefa Balabána a jeho družky Josefy Kochmannové před Balabánovým odchodem do ilegality.[10]
  2. ↑ Manželé Janotkovi bydleli ve dvoupokojovém bytě ve druhém patře v rohovém čtyřpatrovém domě v ulici Starodružiníků v Dejvicích. Později byla ulice přejmenována na Václavkovu. Ulice Starodružiníků dostala svůj název právě po domě, kde Janotkovi bydleli, protože zde většinou žili veteráni z první světové války - členové československých legií.[9]
  3. ↑ Informace o leteckém průmyslu získával podplukovník Josef Balabán například z továrny Letov. Odtud vynášel tajné nákresy a plány německých strojů bratr Josefy Kochmannové Bohuslav Sleza. Touto cestou se údajně získalo asi 60 výkresů letadel Focke-Wulf a plány dalších letounů a kluzáků. Nákresy byly ofotografovány buď v bytě majora Aloise Janotky v Dejvicích nebo v bytě jeho švagra Josefa Hanzla na Letné.[14][5]
  4. ↑ Dle Zdeny Mašínové bylo v úmyslu podplukovníka Josefa Mašína a kapitána Ctibora Nováka vyhodit do povětří také italské vyslanectví v Berlíně, ovšem k tomu nebyl dostatek potřebného materiálu.[15][3]
  5. ↑ Po útoku odjel kapitán Ctibor Novák do Prahy a rozhodl se uprchnout za hranice. Při přestřelce na rakousko-jugoslávských hranicích byl však dopaden a převezen do Prahy. I když si Gestapo bombové útoky s jeho osobou nespojilo, byl pro podezření ze špionáže až do konce války uvězněn.[3]

Reference

  1. ↑ a b c d e f Záznam vojáka (Alois Janotka) (Datum narození: 27.11.1891; Místo narození: Kopřivnice v okrese Nový Jičín) [online]. Vojenský ústřední archiv - databáze legionářů [cit. 2021-08-25]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t LEŽÁK, Zdeněk; KOCIÁN, Michal. Tři králové. 1. vyd. Praha: ARGO, 2017. 108 s. ISBN 978-80-257-2321-0. EAN: 9788025723210. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p DANÍČEK, Patrik. Josef Mašín, (nejen) očima potomků. Brno, 2016 [cit. 2017-12-10]. 131 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav. Vedoucí práce PhDr. Vladimír Černý, Ph.D.. s. 14, 25, 36, 50, 52. Dostupné online.
  4. ↑ Plukovník Josef Boris Wuchterle - starodružiník [online]. 2010-01-26 [cit. 2017-12-15]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d KOURA, Petr. Podplukovník Josef Balabán : život a smrt velitele legendární odbojové skupiny Tři králové (Rejstřík osob: Alois Janotka). Praha: Rybka, 2003. 309 s. ISBN 80-86182-72-X. S. 34, 55, 72, 213, 220. 
  6. ↑ KUČERA Martin: 'Čeští velitelé v bitvě u Zborova. In: Historie a vojenství, ročník 1992, číslo 2, strana 14
  7. ↑ a b c d e PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Alois Janotka). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 609. 
  8. ↑ a b c d e f PADEVĚT, Jiří. Tři králové - odbojová činnost legendární skupiny a vysílací místa radiostanic Sparta I a Sparta II (rejstřík osob: Alois Janotka). 1. vyd. Praha: Academia, 2017. 169 s. ISBN 978-80-200-2677-4. S. 136. 
  9. ↑ a b c d e PETR, Kettner; JEDLIČKA, Ivan Milan. Tajemství tří králů. Praha: Nakladatelství Mht, 1995. 174 s. (Akta: svazek první). Mht-06-95. S. 19, 47, 48, 86,87, 101, 102, 111, 116, 121, 125, 126, 129, 152, 163, 166, 167,170. O lidech, kteří nesměli vstoupit do historie. 
  10. ↑ a b PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. Kapitola Praha 6 (Praha 17), Na hutích 581/1, s. 582. 
  11. ↑ KOURA, Petr. Podplukovník Josef Balabán : život a smrt velitele legendární odbojové skupiny Tři králové. Praha: Rybka, 2003. 309 s. ISBN 80-86182-72-X. Kapitola rejstřík osob: Josef Jedlička, s. 34, 35, 135 158, 176, 177, 213. 
  12. ↑ FLAJŠMAN, Miroslav, Ing. Mjr. RNDr. Josef JEDLIČKA - zapomenutá historie československé meteorologie a národně osvobozeneckého hnutí v době 1. a 2. světové války [online]. (www.vojzesl.cz) Sdružení přítel vojenské zeměpisné služby [cit. 2017-10-13]. Kapitola RNDr. Josef Jedlička - zapomenutá historie. Dostupné online. 
  13. ↑ KURAL Václav: Vlastenci proti okupaci. Ústřední vedení odboje domácího 1940 - 1943. Praha 1997, strany 14 až 15
  14. ↑ Vzpomínky Marie a Aloise Janotkových, strojopis, 17 stran, kopie v držení spisovatele a historika Petra Koury.
  15. ↑ Vojenský historický archiv (VHA), fond 308, signatura 30-4. "Obrana národa". Zpráva o činnosti jednotlivců 0-180. Odbojová činnost, zatčení a věznění podplukovníka Josefa Mašína. Vzpomínky Zdeny Mašínové.
  16. ↑ a b KUČERA Martin: 'Čeští velitelé v bitvě u Zborova. In: Historie a vojenství, ročník 1992, číslo 2, strany 16 - 17

Literatura

  • Osobní karta legionáře (archivní materiál, z něhož byly čerpány informace do databáze legionářů za 1. světové války)
  • Legionářský poslužný spis (archivní materiál, z něhož byly čerpány informace do databáze legionářů za 1. světové války)

Související články

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alois_Janotka&oldid=21129670“