Jaroslav Nečas

Jaroslav Nečas
Jaroslav Nečas
Narození	22. května 1913; Valašské Meziříčí; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	24. prosince 1988 (ve věku 75 let); Praha; Československo
Pseudonym	Petr Martin
Povolání	učitel, básník, prozaik, redaktor, překladatel
Národnost	česká
Alma mater	Univerzita Karlova
Manžel(ka)	Lydie Nečasová
Příbuzní	Bohuslava Bradbrooková sestra;
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Nečas (22. května 1913, Valašské Meziříčí – 24. prosince 1988, Praha) byl český učitel, básník, prozaik, redaktor a překladatel, bratr spisovatelky Bohuslavy Bradbrookové.^[1]

Život

Pocházel z rodiny středoškolského profesora. Po maturitě na reálném gymnáziu v Brně roku 1931 začal studovat češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studium ukončil roku 1936 a roku 1938 získal titul doktora filozofie. V letech 1935–1941 učil na středních školách ve Vysokém Mýtě a v Praze a pak do roku 1945 působil na kulturním oddělení prezidia ministerské rady. Poté byl vedoucím oddělení pro kulturní styky s Jugoslávií na ministerstvu informací a od roku 1948 rok redaktorem v nakladatelství Jaroslav Podroužek. Další rok pracoval jako odborný poradce pro výtvarné umění v národním podniku Antikva. V letech 1950–1954 se věnoval pouze literární práci ve svobodném povolání a pak do roku 1976 pracoval jako bibliograf v Ústavu pro českou literaturu ČSAV.^[1]

V roce 1942 se oženil se středoškolskou profesorkou a spisovatelkou Lydií Zadražilovou (1915–1972), se kterou měl dva syny.

Publikovat začal roku 1927 v různých periodikách (Právo lidu, Literární noviny, Lidové noviny, Svobodné slovo a další). Knižně debutoval roku 1932 sbírkou básní Duhová brána. Od roku 1934 spolupracoval s Československým rozhlasem v Praze a Brně. Také konal literární přednášky v různých městech Čech a Moravy. Nejprve se představil jako básník, jehož lyrická poezie zprvu navazovala na poetismus, později zachycovala teskné nálady a snění. Pro děti a mládež převyprávěl valašské pohádky a napsal prózu Příběhy ze slunečné zahrady (1946). Je rovněž autorem sbírky groteskně parodických fejetonů a prací o českém a moravském literárním místopisu. Jeho dílo doplňují překlady z chorvatštiny.^[1]

Duhová brána (1932), sbírka básní.
Motýl na okně (1934), sbírka básní.
Tobě i vám (1936), sbírka básní.
Návrat (1942), báseň.
Valašské pohádky (1943), pod pseudonymem Petr Martin (rozšířeno 1946 pod vlastním jménem).
Pohádky zpod Beskyd (1943), pod pseudonymem Petr Martin.
Pod horami a oblaky (1944), valašské pohádky, pod pseudonymem Petr Martin.
Osikový list (1946), verše z let 1942–1945.
Příběhy ze slunečné zahrady (1946), povídka pro děti, zabývající se soužitím dětí s přírodou.
Kapitoly mladým spisovatelům (1947), kniha groteskně parodických fejetonů o literátech.
Pod Beskydem (1957), bibliofilie.
Vítězslav Nezval (1960), bibliografická brožura, společně s Milanem Blahynkou.
Slovenské knihy českým čtenářům (1960), bibliografický seznam slovenské i přeložené literatury ve slovenském jazyce + slovensko-český slovníček.
Literární průvodce pro turisty (1962), místopisná informační příručka.
Slovensko-český slovníček (1962), pomoc pro čtenáře slovenských knih.
Bibliografie české literární vědy 1945–1955 (1964), člen autorského kolektivu.
Slovensko-český a česko-slovenský slovník rozdílných výrazů (1964), společně s Miloslavem Kopeckým.
Mistr Jan Hus a Husinec (1969), brožura, společně s Václavem Starým.
Malý literární místopis Československa (1972) společně s Liborem Knězkem.

↑ ^a ^b ^c Slovník českých spisovatelů od roku 1945, 2. díl, Praha: Brána, 1998, S. 96–97