Přeskočit na obsah

Josef Reischig

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Reischig
Narození6. srpna 1945
Nymburk
Úmrtí10. srpna 2008 (ve věku 63 let)
Plzeň
PobytNymburk, Praha, Plzeň
Státní příslušnostČeská republika
Alma materUniverzita Karlova
PracovištěUniverzita Karlova, Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Plzni
OboryBiologie, Genetika, Mikrofotografie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Reischig (6. srpna 1945 – 10. srpna 2008) byl biologem se zaměřením na oblast molekulární biologie a genetiky včetně parazitologie a aplikace moderních mikroskopických technik v biologickém výzkumu.[1]

Josef Reischig vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu a Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Původně se zabýval elektronovou mikroskopií virových nukleových kyselin. Později přešel na konfokální mikroskopii a podílel se na řešení různých biomedicínských projektů od parazitologie a fyziologie až po molekulární biologii. Od roku 1990 byl vedoucím Biologického ústavu Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni a zodpovídal za provoz Referenčního pracoviště optické mikroskopie firmy OLYMPUS se sídlem tamtéž. Každoročně pořádal odborné semináře se zaměřením na novinky v optické mikroskopii.[2][3][4][5][6] Přednášel obecnou biologii a genetiku. Po Sametové revoluci byl opakovaně volen do Akademického senátu a od roku 2004 byl členem Vědecké rady Univerzity Karlovy v Praze. Jako režisér a kameraman se podílel na tvorbě několika výukových videopořadů a na encyklopedii Videoatlas bezobratlých živočichů. Uspořádal desítky fotografických výstav s názvem: Pohled do mikrosvěta. Skrytá krása stvoření, které byly jak popularizací vědy tak i uměním. [7]

Život

Pepík ve věku 9 let
Na gymnáziu ve věku 16 let
Po promoci v roce 1968 se svojí budoucí ženou Libuší

Dětství

Josef Reischig se narodil v Nymburce 6. srpna 1945. Vyrůstal ve velké rodině, byl druhým nejstarším z pěti dětí. Otec Josef byl stavební inženýr a projektoval zejména mosty. Matka Ludmila se starala o děti a jako přivýdělek prodávala vypěstované květiny. Od mládí se věnoval sportu. Díky početné rodině a křesťansky založeným rodičům se naučil skromnosti, pokoře a dobrosrdečnému vztahu k lidem.[8] Tyto jeho vlastnosti a sportovní duch vedl k jeho oblibě mezi studenty a kolegy z akademických kruhů.[9]

Školní věk

V roce 1951 se tehdy pětičlenná rodina Reischigova přestěhovala do Strašnic v Praze. Zde chodil Pepík, jak jej doma a v budoucnu i jeho přátelé nazývali, do základní školy i na gymnázium. V roce 1963 složil maturitní zkoušky. Na vysokou školu jej však nejprve nepřijali z důvodu, že nemá "dělnický původ" – rodiče byli praktikující křesťané. Poté, co si odpracoval rok v továrně, byl přijat na Univerzitu Karlovu v Praze. Studoval dva obory zároveň – sport na Fakultu tělesné výchovy a sportu a biologii na Přírodovědecké fakultě. Byl všestranným sportovcem a vynikal zejména v lehké atletice (skok vysoký dnes již nepoužívanou technikou stredl) a hokeji (někteří jeho spoluhráči byli později nominováni do reprezentačního výběru tehdejšího Československa). Během studia nasnímal makrosnímky hmyzu, které byly vydány jako série diapozitivů a byly používány jako učební pomůcka na školách.[10]

Mládí

Po promocích v roce 1969 pokračoval v postgraduálním studiu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze v oborech Vybrané metody výzkumu živočišných buněk a tkání (zakončil v roce 1971) a Genetika (zakončil v roce 1972 a získal titul RNDr.) a pracoval jako asistent na katedře systematické biologie. 19690516a16. května 1969 se oženil s Libuší Zíkovou a přestěhoval se do Plzně. Zde pokračoval ve své vědecké a pedagogické práci jako asistent na Ústavu biologie Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni. Mezi prvními úkoly mladého vědce byla spolupráce při instalaci metody přímé vizualizace virových nukleových kyselin elektronovým mikroskopem.

19720304a4. března 1972 se Josefu Reischigovi a jeho ženě Libuši narodil syn Tomáš a o dva roky později 19740403a3. dubna 1974 syn Petr. Od roku 1982 přednášel obecnou biologii a genetiku. Pro výuku připravoval vlastní učební pomůcky – mikropreparáty, videopořady, počítačové programy simulující genetické procesy, které na základě jeho zadání programoval jeho syn Petr nebo studenti.

Zralý věk

V roce 1990 se stal vedoucím Biologického ústavu Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni a v roce 1991 získal titul docent. Po Sametové revoluci byl (kromě jednoho funkčního období) opakovaně volen jako zástupce Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni do Akademického senátu Univerzity Karlovy. Prof. Ing. Ivan Wilhelm, CSc., dr. h. c. mult., o něm u příležitosti 20. výročí přijetí statutu svobodné Univerzity Karlovy řekl: "... patřil především v rozhodujících momentech k opravdu vlivným senátorům a je nedostižným rekordmanem v počtu absolvovaných zasedání".[11] Od roku 2004 byl členem Vědecké rady Univerzity Karlovy.

Josef Reischig přispěl k popularizaci vědy veřejnými přednáškami pořádanými ve spolupráci s Českou křesťanskou akademií.[12] Širší veřejnost ho znala z více než dvou desítek výstav jeho fotografií z mikrosvěta buněk viditelného jen pod mikroskopem.[1]

Josef Reischig zemřel po delší nemoci 10. srpna 2008 v Plzni. Poslední rozloučení se uskutečnilo v kostele sv. Martina a Prokopa v Plzni-Lobzích.[13] MUDr. Petr Kufner o něm řekl: "Život Josefa Reischiga byl vnitřním obohacením pro všechny, kdo ho znali".[8] Na jeho počest jsou na Lékařské fakultě v Plzni pořádány semináře z oblasti mikroskopie a ve sportovním výcvikovém středisku Univerzity Karlovy v Poříčí je pořádán turnaj studentů v softbalu, obojí pod názvem Memoriál Josefa Reischiga.[12]

Dílo

Josef Reischig publikoval desítky vědeckých prací, zabýval tvorbou učebních textů a počítačových programů v oboru genetika. Ve své vědecké práci vyšel z metodiky elektronové a konfokální mikroskopie. Během opakovaných pobytů na Unité de Recherches sur les Rétrovirus et Maladies Associées v Marseille v srpnu 1993 a v srpnu 1995 se zabýval studiem viru HIV. Od roku 1990 se rovněž věnoval uplatnění molekulárních metod v lékařské genetice a oblasti genetiky nádorů a obecným problémům výuky molekulární biologie. Na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy zodpovídal za provoz Referenční laboratoře optické mikroskopie a zabýval se aplikací moderních mikroskopických technik v biomedicínském výzkumu. Byl hlavním garantem každoročního mezinárodního semináře zabývajícího se pravidelně tematikou moderních mikroskopických technik a analýzy obrazu v biomedicínském výzkumu.[8]

Vyučované předměty

Členství v odborných společnostech a vědeckých radách

Výukové pořady a multimedia

  • 1992 Výukový videopořad Přehled bezobratlých živočichů (Na I. ročníku festivalu edukativní tvorby Edukacio H získal Cenu za nejlepší doplňkový didaktický materiál)
  • 1993 Výukový videopořad Komáři (Na II. ročníku festivalu edukativní tvorby Edukacio H (1993) získal Cenu TV stanice NOVA a Cenu časopisu T magazín)
  • 1995 Výukový videopořad Prvoci – bičíkovci (Na mezinárodním filmovém festivalu ACADEMIA FILM OLOMOUC '95 získal jednu z hlavních cen festivalu – cenu J. A. Komenského)[14]
  • 2001 Encyklopedie Videoatlas bezobratlých živočichů[15]
  • 2004 Videoklipy pro všeobecnou encyklopedii UNIVERSUM
  • 2004 CD-ROM Mikroskopické fotografie[14]

Výstavy

Série výstav Pohled do mikrosvěta – Skrytá krása stvoření[16] [17]
Vybrané obrázky jsou zde a mnoho mikrofotografií zde.

  • Sněhová vločka
    Sněhová vločka
  • Krystaly adrenalinu
    Krystaly adrenalinu
  • Krystaly vitamínu C
    Krystaly vitamínu C
  • Klíště obecné: larva a část vajíčka
    Klíště obecné: larva a část vajíčka
  • Candida albicans
    Candida albicans
  • Včela medonosná: křídlo
    Včela medonosná: křídlo
  • Meióza: Pylové mateřské buňky lilie, M I,A I,T I
    Meióza: Pylové mateřské buňky lilie, M I,A I,T I
  • 1995 Plzeň, Šafránkův pavilon
  • 1995 Plzeň, Církevní gymnázium
  • 1996 Plzeň, Biskupství plzeňské
  • 1996 Praha, Palác kultury, Kongresové centrum
  • 1996 Karlovy Vary, Kaple sv. Ondřeje
  • 1997 Nymburk, Galerie Papyrus
  • 1997 Vodňany, Městská galerie
  • 1997 České Budějovice, Jihočeská Univerzita
  • 1997 Olomouc, Univerzita Palackého
  • 1997 Praha, Univerzita Karlova, Křížová chodba Karolina (při příležitosti oslavy výročí 650 let založení University Karlovy)
  • 1998 Plzeň, Klášter dominikánů
  • 1998 Tachov, Okresní vlastivědné muzeum
  • 1999 Stříbro, Městské muzeum
  • 1999 Praha, Národní muzeum
  • 2000 Praha, Galerie knihkupectví Academia
  • 2001 Horní Bříza, Základní škola
  • 2002 Plzeň, Šafránkův pavilon
  • 2003 Nové Město na Moravě, Horácká galerie
  • 2003 Třebíč, Západomoravské muzeum
  • 2004 Jihlava, Muzeum Vysočiny
  • 2005 Praha, Univerzita Karlova
  • 2006 Praha, sídlo firmy Olympus

Bibliografie fotografických prací

Fotografie Josefa Reischiga byly publikovány v:[16]

  • Vesmír 1995: s. 219, 220, 241, 242, 279-282, 481, 501, 502, 639-642;
  • Vesmír 1996: s. 1, 2;
  • Vesmír 1997: s. 61, 62, 79-82, 101, 121, 122, 182, 242, 259, 260, 262, 301, 319-322, 362, 422, 482, 541, 602, 622;
  • Vesmír 1998: s. 482, 581, 582;
  • Vesmír 1999: s. 2, 142, 181, 182, 219-221, 459, 462, 494;
  • Vesmír 2000: s. 121, 139–142.
  • Chemický průmysl 1996/9;
  • Blesk 12. 12. 1997;
  • Hospodářské noviny na víkend 14. 3. 1997;
  • Chemický průmysl 1997/2, 4-6, 8, 11, 12;
  • Magazín Koktejl 1997/10, 11;
  • Magazín MF Dnes 24. 4. 1997;
  • Magazín LN 7. 11. 1997;
  • Longevity 1997/8-11;
  • T-magazín 1997/3, 12;
  • Ty & Já 1997/11;
  • Chemický průmysl 1998/2,5;
  • Krmivářství 1998/6;
  • Časopis lékařů českých 1999/412;
  • Esprit 21, 1999/4;
  • The Heart of Europe 1999/3;
  • Živa 1999/4;
  • Časopis lékařů českých 2000/1, 2;
  • OLYMPUS C&S, s. r. o., kalendář 2000

(seznam pouze do roku 2000)

Vybrané odborné články a publikace

  • REISCHIG, J., HIRSCH, I., VONKA, V.: Structure of Herpes Simplex Virus DNA: Topography of the Molekule. II. Partial Denaturation Map. Virology, 65, l975, s. 506–513.
  • REISCHIG, J., BARTSCH, D., POLACK, A., VONKA, V., HIRSCH, I.: Electron Microscopy of Binding of Epstein-Barr Virus /EBV/ Nuclear Antigen /EBNA-l/ to EBV DNA. Virology, l60, l987, s. 498–501.
  • CHENINE, A. L., MATOUŠKOVÁ, E., SANCHEZ, G., REISCHIG, J., PAVLÍKOVÁ, L., LeCONTEL, C., CHERMANN, J. C., HIRSCH, I.: Primary intestinal epithelial cells can be infected with laboratory-adapted strain HIV type 1 NDK but not with clinical primary isolates. AIDS Res.Hum.Retroviruses, 14(14), 1998, s. 1235–1238.
  • REISCHIG, J., LUDVÍKOVÁ, M., KORABEČNÁ, M., DRUCKMÜLLER, M.: Digital image processing system (DIPS 5.0) and the assessment of breast cancer. In: Abstracts. Congress of Molecular Medicine. Berlin, May 3–5, J. Mol. Med. 1997, s. 246.
  • REISCHIG, J., JANISCH, R., KIEWEGOVÁ, A., KUFNER, P., ŠTENGLOVÁ, V., VOŽEH, F., KOČOVÁ, J.: Konfokální mikroskopie a 3D analýza obrazu v biologii. In. Sborník přednášek Mikroskopie 2000. Česká spol. pro věd. kinematografii, Praha, 2000, s. 17–24.
  • REISCHIG, J.: Možnosti 3D analýzy obrazu v mikroskopii. Zpravodaj Čs. biol. spol., 2000, 2, s. 10–11.
  • REISCHIG, J.: Obecná genetika. Praktická cvičení. Učební text. 3. přepracované vyd. Dotisk. Vydavatelství Karolinum, Praha 2000, 145 s.
  • REISCHIG, J., KORABEČNÁ, M., KUFNER, P., HATINA, J.: Obecná biologie. Praktická cvičení. Učební text. Dotisk. Vydavatelství Karolinum, Praha 2000, 75 s.
  • REISCHIG, J., BUCHAR, J., CAIS, J., FAJFRLÍK, K., NĚMEC, F., HAUSNER, M., HŮRKA, K., CHALUPSKÝ, J., KIEWEGOVÁ, A., KUČERA, T., KŮRKA, A., MERGL, M., PFLEGER, V., SMRŽ, J., STOKLASA, J., ŠTYS, P., VANIŠ, V., VOHRADSKÁ, P.: Videoatlas bezobratlých živočichů. Multimediální encyklopedie na CD-ROM. MANTIS, Plzeň 2001
  • HATINA, J., JANSA, P., REISCHIG, J.: Transcription factor NF-IL6 (C/EBPbeta) activates the expression of the mouse MHC class I H2-Kb gene in response to TNF-alpha via the intragenic downstream regulatory element. In: Journal of Interferon and Cytokine Research, 2002, 22(7), s. 741–749
  • REISCHIG, J., KUČEROVÁ, A., KUFNER, P., VOHRADSKÁ, P.: Konfokální mikroskopie v biologickém výzkumu. In. Sborník přednášek a abstraktů Digitální mikroskopie a analýza obrazu. VŠCHT, Praha 24. – 25. 1. 2002, s. 1
  • REISCHIG, J., NOHÝNKOVÁ, E., DYKOVÁ, I., KUFNER, P., KUČEROVÁ, A., KORABEČNÁ, M.: Dekonvoluční analýza. In. Sborník přednášek a abstraktů Digitální mikroskopie a analýza obrazu. VŠCHT, Praha 24. – 25. 1. 2002, s. 2
  • REISCHIG, J., KORABEČNÁ, M.: General biology laboratory manual. Volume 1. Učební text. First edition. Edited Medical Faculty of Charles University in Pilsen, 2002, 42 s.
  • REISCHIG, J.: Digitální mikrosvět. In: Digitální zobrazování v biologii a medicíně 2002. Entomologický ústav AV ČR, 13. květen 2002, České Budějovice, s. 19–23.
  • HATINA, J., REISCHIG, J.: Jun oncoproteins do not function as primary transcription factors for the mouse major histocompatibility complex class I H-2 genes in fibroblasts. In: European Journal of Immunogenetics, 2003, 30(3), s. 253–257
  • REISCHIG, J.: Utajené pohledy do nitra mikroskopických organismů. In: Vesmír, 2005, 84(8), s. 462–464
  • REISCHIG, J., KUFNER, P., HÁJKOVÁ, L.: Vizualizace a studium živých buněk. In. Sborník přednášek a abstraktů. Mikroskopie 2005, Nové Město na Moravě, 24.–25. února 2005, s. 19
  • Slavíková, Jana, Chottová-Dvořáková, Magdaléna, Reischig, Josef, Palkovits, Miklos, Ondrias, Karol, Tarabová, Bohuslava, Lacinová, Ľubica, Květnanský, Richard, Marks, Andrew, and Křižanová, Olga: IP3 type 1 receptors in the heart: Their predominance in atrial walls with ganglion cells. In: Life Sciences, 2006, 78(14), s. 1598–1602. IF 2.158.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Zemřel Josef Reischig, autor snímků z mikrosvěta buněk. MF DNES. Plzeň: 2008-08-130101a 2008-08-13. Dostupné online [cit. 2011-11-070101a 2011-11-07]. 
  2. ↑ Seminář - Novinky v mikroskopii živých buněk [online]. Univerzita Karlova [cit. 2011-11-07]. Dostupné online. 
  3. ↑ Seminář - Fluorescenční cytometrie buněk [online]. Univerzita Karlova [cit. 2011-11-07]. Dostupné online. 
  4. ↑ Slavnostní vědecká konference u příležitosti 60. výročí LF v Plzni [online]. Univerzita Karlova [cit. 2011-11-07]. Dostupné online. 
  5. ↑ Seminář - Možnosti 3D analýzy obrazu v mikroskopii [online]. Akademie Věd ČR [cit. 2011-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-24. 
  6. ↑ Nové fluorescenční metody při sledování dějů v živých buňkách. Vesmír. 2004. Dostupné online.  Archivovaná kopie. www.vscht.cz [online]. [cit. 2011-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-01-24. 
  7. ↑ i-Forum únor 2005 [online]. Univerzita Karlova [cit. 2011-11-07]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c Josef Reischig [online]. Petr Kufner [cit. 2011-11-07]. Dostupné online. 
  9. ↑ Chat s osobností [online]. Česká televize [cit. 2011-11-07]. Dostupné online. 
  10. ↑ MICHALEC, Libor. Rozhovory z přelomu tisíciletí. [s.l.]: Hněvín, 2005. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-15. ISBN 80-86654-11-7.  Archivovaná kopie. michalcovic.wz.cz [online]. [cit. 2011-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  11. ↑ i-Forum leden 2011 [online]. Univerzita Karlova [cit. 2011-11-07]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b KOČOVÁ, Jitka. Josef Reischig: Objevovatel skryté krásy stvoření. Universum. Česká křesťanská akademie, 2010. Dostupné online. 
  13. ↑ i-Forum srpen 2008 [online]. Univerzita Karlova [cit. 2011-11-07]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b Výukové pomůcky [online]. MANTIS [cit. 2011-11-07]. Dostupné online. 
  15. ↑ MICHALEC, Libor. Odhalená krása stvoření. O krásách a záhadách mikrosvěta s Josefem Reischigem. Koktejl. 2001. Dostupné online. 
  16. ↑ a b VANĚK, Stanislav. Vidět za roh. Vesmír. 2000. Dostupné online. 
  17. ↑ Pohled do mikrosvěta. Skrytá krása stvoření [online]. Západočeská Univerzita [cit. 2011-11-07]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Reischig&oldid=20840968“