Přeskočit na obsah

Masakr na pobřežní silnici

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ohořelé zbytky uneseného autobusu, Muzeum Egged, Cholon

Masakr na pobřežní silnici byl palestinský teroristický útok z roku 1978, při kterém došlo k únosu izraelského autobusu na pobřežní dálnici (H2) a následnému zabití 38 izraelských civilistů, z toho 13 dětí, a zranění dalších 71 lidí.[1][2] Útok byl naplánován Abú Džihádem[3] a proveden frakcí Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) Fatah. Plánem bylo unést autobus jedoucí do Tel Avivu, obsadit luxusní hotel a vzít turisty a zahraniční velvyslance jako rukojmí, kteří by následně byli vyměněni za palestinské Araby vězněné v Izraeli.[4] Načasování bylo zvoleno uprostřed mírových rozhovorů mezi Menachemem Beginem a Anwarem Sadatem.[5] Časopis Time uvedl, že záměrem teroristů bylo „zabít tolik Izraelců, kolik je jenom možné.“[5] Fatah označil únos jako „operaci mučedníka Kamala Adwana“,[6] což byl šéf operací OOP zabitý izraelským komandem při operaci Jaro mládí v Bejrútu v roce 1973.[7][8]

Únos a střelba

Přední část zbytků uneseného autobusu

Ráno 11. března 1978 připlula Dalal Mughrabi a její jedenáctičlenná jednotka fedajínů (včetně jedné další ženy) na malém člunu k pláži poblíž Ma'agan Micha'el, severně od Tel Avivu. Skupina připlula z Libanonu s hromadou útočných pušek AK-47 (Kalašnikov), pancéřovkami RPG a výbušninami.[9] První obětí byla americká židovská fotografka Gaila Rubinová, která fotila přírodu poblíž místa, kde se teroristé vylodili. Teroristé poté kráčeli zhruba kilometr a půl po čtyřproudé dálnici, kdy stříleli na protijedoucí automobily a unesli bílý taxi značky Mercedes-Benz, jehož posádku zabili.[5] Cestou po dálnici směrem na Tel Aviv potkali autobus jedoucí do Haify. Začali na něj střílet, při čemž zranili řidiče a několik cestujících a donutili jej tak zastavit. Poté autobus, v němž jeli řidiči společnosti Egged se svými rodinami na jednodenní výlet, unesli.

Během jízdy Mughrabiová a její jednotka zahájili palbu a házeli granáty na protijedoucí automobily, stříleli na cestující a nejméně jednoho ze zabitých pasažérů vyhodili za jízdy z autobusu.[5] V jeden okamžik zajali jiný autobus a donutili cestující z prvního, aby nastoupili do druhého.[5] Autobus byl nakonec zastaven policejním zátarasem poblíž Herzlije. Následovala dlouhá přestřelka mezi únosci a izraelskými silami vedenými Ehudem Barakem.[10][11] Cestující, kteří se pokusili o útěk, byli ihned zastřeleni.[5] Časopis Time spekuloval, že během divoké střelby mohlo být více rukojmích zabito policisty než teroristy.[12] Následná exploze, způsobená buď výbuchem palivové nádrže, či granátem, způsobila požár autobusu.[13] Během teroristického útoku bylo zabito třicet osm civilistů, z toho třináct dětí, a dalších sedmdesát jedna lidí bylo zraněno.[14]

Kritika a bezpečnostní reakce

Památník teroristického útoku poblíž křižovatky Glilot na pobřežní dálnici

Zásah izraelských bezpečnostních složek při únosu, včetně závěrečné přestřelky u zátarasu, kde byl autobus zastaven,[5][12] vedl v Izraeli k rozsáhlé kritice. Bezpečnostní složky byly rovněž kritizovány za skutečnost, že se teroristům podařilo za bílého dne nezpozorovaně vylodit, přesunout do vnitrozemí, zaútočit na taxi a poté ještě na dva autobusy. Byly taktéž kritizovány za to, že neuzavřely dálnici bezprostředně poté, co se dozvěděly o únosu autobusu s rukojmími.[15]

Útok vyvolal izraelskou operaci Lítání proti základnám OOP v Libanonu, která byla zahájena o tři dny později.[16]

Oslavování teroristů

Izraelská nevládní nezisková organizace Palestinian Media Watch, která monitoruje antisemitismus a podporu terorismu v palestinské společnosti, uvádí příklady palestinských médií, které považují Dalal Mughrabiovou za hrdinku a jako vzor.[17] Po Mughrabiové byla pojmenována i hebronská dívčí škola, avšak jméno školy bylo následně změněno poté, co vyšlo najevo, že školu financuje americká Agentura pro mezinárodní rozvoj (USAID). Její jméno rovněž nesly letní tábory policejních a vojenských výcvikových kurzů.[18]

Dne 5. července 2008 věnovala televizní stanice al-Džazíra zvláštní program věnovaný Dalal al-Maghrabiové. Jeden z hostů během programu tento masakr, ve kterém al-Maghrabiová a dalších jedenáct teroristů zabilo celkem 36 Izraelců, glorifikoval a prohlásil, že „hrdinství přesahuje genderové rozdíly.“[19]

Důsledky

Chálid Abú Asba, jeden z pachatelů útoku, prohlásil po účasti na konvenci Fatáhu v Betlémě v srpnu 2009, že za své činy necítil žádné výčitky svědomí.[20] Abú Asba, jenž strávil sedm let ve vězení v Aškelonu, byl propuštěn v rámci výměny vězňů. Rovněž však prohlásil, že vůči Izraelcům nepociťuje nenávist: „Naopak, mnohé z nich obdivuji, jako třeba mého právníka Lea Cemela.“[20]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Coastal Road massacre na anglické Wikipedii.

  1. ↑ DUPUY, Richard Ernest; DUPUY, Trevor Nevitt. The Encyclopedia of Military History from 3500 B.C. to the Present. [s.l.]: Harper & Row, 1986. ISBN 0061812358. Kapitola 1978, March 11. The Coastal Road Massacre, s. 1362. (anglicky) 
  2. ↑ MAHLER, Gregory S. Politics and Government in Israel: The Maturation of a Modern State. [s.l.]: Rowman & Littlefield, 2004. Dostupné online. ISBN 0742516113. S. 259. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  3. ↑ Israel's successful assassinations [online]. Microsoft Network (MSN) [cit. 2008-03-29]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  4. ↑ BRILLIANT, Moshe. Israeli officials Say Gunmen Intended to Seize Hotel. The New York Times. 13. březen 1978. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e f g A Sabbath of Terror [online]. Time, 1978-03-20 [cit. 2010-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-11-16. (anglicky) 
  6. ↑ O'BALLANCE, Edgar. Language of Violence: The Blood Politics of Terrorism. [s.l.]: Presidio Press, 1979. Dostupné online. ISBN 0891410201. S. 289. (anglicky) 
  7. ↑ An Eye For An Eye [online]. CBS [cit. 2010-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ GREENAWAY, HDS. Arab Terrorist Raid in Israel Kills 30. The Washington Post. 12. březen 1978. ISSN 0190-8286. (anglicky) 
  9. ↑ GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. Praha: BB Art, 2002. ISBN 80-7257-740-9. S. 479. 
  10. ↑ DARAGHMEH, Mohammed. In search of stealthier attackers, Islamic Jihad encourages women to be suicide bombers [online]. Associated Press, 2003-05-31 [cit. 2010-01-11]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  11. ↑ KAMAL, Saleem; LYNN, Vincent. The Blood of Lambs: A Former Terrorist's Memoir of Death and Redemption. [s.l.]: Simon and Schuster, 2009. Dostupné online. ISBN 1416577807. (anglicky) 
  12. ↑ a b Tragedy of errors [online]. Time, 1978-03-27 [cit. 2010-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-14. (anglicky) 
  13. ↑ WILLENSON, Kim; KUBIC, Milan, J.; SCHMIDT, William, E. Slaughter in Israel. Newsweek. 20. březen 1978. ISSN 0028-9604. (anglicky) 
  14. ↑ DEEB, Marius. Syria's Terrorist War on Lebanon and the Peace Process. [s.l.]: Palgrave McMillian, 2003. Dostupné online. ISBN 1-4039-6248-0. S. 39. (anglicky) 
  15. ↑ GREENWAY, HDS. Begin Hints Israel to Retaliate for Raid. The Washington Post. 14. březen 1978. ISSN 0190-8286. (anglicky) 
  16. ↑ BLACK, Ian; MORRIS, Benny. Mossad - izraelské tajné války. Praha: Jota, 2006. ISBN 80-7217-392-8. S. 381–382. 
  17. ↑ MARCUS, Itamar. Special report #39: Palestinian Culture and Society (Study #6 -Mar. 12,2002) "Encouraging Women Terrorists" [online]. Palestinian Media Watch [cit. 2010-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-21. (anglicky) 
  18. ↑ PMW: Palestinian terrorists are the Palestinian heroes [online]. Independent Media Review Analysis, 2002-08-15 [cit. 2010-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ In an Al-Jazeera TV Program on Palestinian Terrorist Dalal Al-Mughrabi, Al-Mughrabi's Sister Salutes Jerusalem Bulldozer Terrorist [online]. MEMRI, 2008-07-08 [cit. 2010-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ a b Coastal road terrorist: No apologies [online]. Haaretz [cit. 2010-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-08. (anglicky) 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Masakr_na_pobřežní_silnici&oldid=20742397“