Přeskočit na obsah

Muhammad ibn al-Kásim ath-Thakaff

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Muhammad ibn al-Kásim ath-Thakaff
Narození31. prosince 695
Táif
Úmrtí18. července 715 (ve věku 19 let)
Damašek nebo Mosul
Místo pohřbeníPoložka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ60572937
Povolánívojevůdce
Nábož. vyznáníislám
PříbuzníYusuf ibn Umar al-Thaqafi (syn otcova bratra)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Muhammad ibn al – Kásim ath – Thakaff (arabsky محمد بن قاسم) (okolo 31. prosince 695, Ta´if – 18. července 715, Irák) byl umajjovský vojenský velitel působící za vlády chalífy Ibráhíma, podnikl úspěšné tažení do Indie, kde pak vznikly první provincie s muslimskou správou.

Původ

Muhammad ibn al – Kásim byl synovcem al - Hadždže ibn Júsuf, vojevůdce a správce východní části chalífátu za vlády Abdulmalika a Ibráhíma Jeho strýc měl na mladého velitele zásadní vliv a pomohl mu k vysokým postům v chalífátu. Na jeho rozkaz se vydal ztrestat indické vládce na dolním toku Indu.[1]

Záminka k tažení do Indie

Již roku 636 je doložena první arabská válečná výprava, která postupovala podél Makránského pobřeží do Sindhu.[2] Zničením Novoperské říše v následujícím období se pak hranice chalífátu významně posunuly na východ. V Sindhu v této době byla u moci nepříliš populární dynastie Čačovců, dalším náznakem přítomnosti muslimů byla vláda Čačovce Dáhira v letech 660 - 714. Ten musel po svém nástupu na trůn bojovat o moc s řadou protivníků a údajně přitom využíval jednotku pěti set Arabů pod vedením jistého Muhammada al – Lafí. Není vyloučeno, že Arabové při svých taženích využili znalostí terénu od těchto bojovníků.[3]

V době vlády Dáhira již v oblasti čile obchodovali arabští kupci, kteří postupně získávali stále větší ekonomickou moc. Patrně roku 710 došlo k poměrně bezvýznamnému incidentu, který nakonec způsobil vpád muslimů do oblasti a konec vlády Čačovců.[4]

Na Cejlonu zemřelo několik námořníků z arabské lodi. Místní vládce pak poslal vdovy a sirotky s řadou darů místodržícímu východní části chalífátu al - Hadždžovi ibn Júsuf. Před sindhským přístavem Debulem[5] však došlo k útoku pirátů a cestující byli zajati a dary, které byly přepravovány do chalífátu, uloupeny. Al - Hadždž ibn Júsuf se dožadoval propuštění zajatců a vrácení majetku, ale Dáhir mu nevyhověl. Tím byla dána příčina následnéhuo muslimského tažení.[6]

Tažení do Indie

Al - Hadždž ibn Júsuf vyslal roku 711 proti Debulu trestnou výpravu Muhammada ibn al – Kásima ze šesti tisíci jezdci. Muhammad ibn al - Kásim postupoval podél Makránského pobřeží, oblehl Debul a po delším obléhání ho dobyl.[6] Tímto však výprava neskončila. Roku 712 se doplněné a posílené arabské vojsko postilo do dalšího dobývání, tohoto roku padl Brahmanábád, přičemž v boji byl zabit jeho guvernér. Arabové se tak zmocnili celého dolního Sindhu. Dáhir se poté snažil klást odpor, ale postupujícím Arabům a na jejich straně stojícím konvertitům - maválí, již nemohl účinně vzdorovat.[4] Roku 713 se Muhammad ibn al – Kásim vypravil proti proudu Indu a pomocí zrady se mu podařilo dobýt Multán – čímž se muslimská moc rozrostla o střední povodí Indu. Dáhir byl pak následujícího roku zabit po tuhém odporu při obléhání města Alóru. I přes následující vojenské aktivity jeho syna Džaisiji se moc Čačovců zhroutila a z jejich říše se stala arabskou provincií.[6] Následoval vpád do Paňdžábu a mělo dojít k dobytí Kašmíru na severu.[7]

Smrt

Roku 714 zemřel Muhammadův strýc al - Hadždž ibn Júsuf a rok nato samotný chalífa Al – Valíd. Novým vládcem Arabské říše se stal jeho bratr Sulajmán (715 - 717), který se rozhodl zbavit svých protivníků mezi něž patřil i Muhammad ibn al – Kásim. Proto byl odvolán, zajat a ve vězení kdesi v Iráku umučen.[6]

Reference

  1. ↑ J. Strnad a kol.: Dějiny Indie. Praha 2003. s. 224.
  2. ↑ Oblast v západní Indii na dolním toku řeky Indu.
  3. ↑ J. Strnad a kol.: Dějiny Indie, Praha 2003. s. 223.
  4. ↑ a b J. Strnad a kol.: Dějiny Indie, Praha 2003. s. 224.
  5. ↑ Též pod jménem Dabal, Debal – poblíž dnešního Karáčí.
  6. ↑ a b c d J. Strnad a kol.: Dějiny Indie, Praha 2003. s. 320.
  7. ↑ R. E. Dupuy, T. E. Dupuy, Harperova encyklopedie. Historie vojenství od roku 3500 př. Kr. do roku 1700. Díl I. Praha 1996. s. 249.

Literatura

  • DUPUY, R. E., DUPUY, T. N.: Harperova encyklopedie. Historie vojenství od roku 3500 př. Kr. do roku 1700. Díl I. 1. vyd. Praha: Forma, 1996. 667 s. ISBN 80-7213-000-5.
  • STRNAD, Jaroslav, FILIPSKÝ, Jan, HOLMAN, Jaroslav, VAVROUŠKOVÁ, Stanislava: Dějiny Indie. 1. vyd. Praha: NLN 2003. 1186 s. ISBN 8071064939.

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Muhammad_ibn_al-Kásim_ath-Thakaff&oldid=20686384“