Sulajmán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sulajmán
Portrét
Narození 674
Damašek
Úmrtí 717 (ve věku 42–43 let)
Aleppo
Pohřben
Otec Abdulmalik

Sulajmán (?674 – 22. září 717), celým jménem Sulajmán ibn Abdulmalik, byl arabský chalífa z rodu Umajjovců vládnoucí v letech 715 – 717. Byl mladším bratrem chalífy al–Valída. Za jeho vlády vyvrcholila arabská expanze velkým útokem na centrum Byzantské říše Konstantinopol.

Chalífa[editovat | editovat zdroj]

Sulajmán byl v soukromí údajně rozmařilý, milovník dobrého jídla a žen. Navenek však projevoval zbožnost a vystupoval proti nevázanému způsobu života. Jako člen vládnoucí dynastie byl původně správcem v Palestině. Na základě nástupnického řádu vytvořeného jeho otcem Abdulmalikem se stal nástupcem svého bratra al–Valída na jaře 715.[1]

Arabové za Sulajmánovy vlády pokračovali v útocích přes hranice chalífátu. Na západě došlo ke konsolidaci umajjovské moci na Pyrenejském poloostrově a místní správci zahájili útoky do Akvitánie a Septimánie ve Francii. [2] Na východě pokračovaly útoky ve středoasijském prostoru, vojevůdce Jazíd ibn Muhallab vpadl do Tabaristánu, [3] který byl po roce 716 dobyt.

Útok na Konstantinopol[editovat | editovat zdroj]

Jedním z největších a historicky nejvýznamnějších podniků vlády Sulajmána bylo druhé obležení Konstantinopole v letech 717 – 718. Jednalo se o kombinovaný námořní i pozemní útok, který vedl chalífův bratr Maslama, jeden z nejschopnějších vojevůdců. Byzantská říše byla zasažena vleklou vnitropolitickou krizí, při které se na trůně vystřídalo několik císařů (Justinián II., Anastasius II., Theodosius III.).[4] Roku 716 podnikli muslimové útok do Malé Asie a pronikli do Pergama. Maslama pak následujícího roku na počátku jara překročil Helespont, vstoupil s vojskem na evropskou půdu a oblehl Konstantinopol po souši. Zároveň připlulo arabské loďstvo, které město zablokovalo na moři.[4]

V Konstantinopoli se však převratem zmocnil trůnu Lev III. Syrský. Ten energicky řídil obranu a útoky se podařilo odrazit, navíc se byzantský císař spojil s bulharským chánem Tervelem. Obležení trvající třináct měsíců nakonec skončilo neúspěšně díky kruté zimě, protiútokům Byzantinců využívajících tzv. řecký oheň a útoku Bulharů, kteří zvítězili nad Araby v bitvě u Adrianopole.[5] Arabové se tak za velkých ztrát museli stáhnout, přičemž ztratili téměř všechny lodě.[1]

Smrt a otázka nástupnictví[editovat | editovat zdroj]

Chalífa Sulajmán, který nikdy neměl rád Damašek, pobýval raději v palestinské Ramle či v severosyrském Dábiku, ten byl výchozím bodem jeho výpravy ke Konstantinopoli a pravidelných každoročních nájezdů do Malé Asie. Při jednom z těchto tažení chalífa náhle zemřel. Jeho nástupcem se měl původně stát jeho vlastní syn, který ale roku 716 zemřel. Sulajmán pak porušil nástupnický řád stanovený Abdulmalikem a za následujícího chalífu určil svého synovce Umara.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c F. Tauer, Svět Islámu, Praha 1984. s.65-66.
  2. R. E. Dupuy, T. E. Dupuy, Harperova encyklopedie. Historie vojenství od roku 3500 př. Kr. do roku 1700. Díl I. Praha 1996. s. 222.
  3. Neklidná a odbojná oblast při jižním obřeží kaspického moře.
  4. a b R. E. Dupuy, T. E. Dupuy, Harperova. s. 240-241.
  5. J. Rychlík, Dějiny Bulharska, Praha 2002. s. 40.

Prameny a literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DUPUY, R. E., DUPUY, T. N.: Harperova encyklopedie. Historie vojenství od roku 3500 př. Kr. do roku 1700. Díl I. 1. vyd. Praha: Forma, 1996. 667 s. ISBN 80-7213-000-5.
  • Rychlík, Jan: Dějiny Bulharska. 2. vyd. Praha, NLN 2002. 518 s. ISBN 80-7106-497-1.
  • TAUER, Felix: Svět islámu. Praha, Vyšehrad, 1984.