Přeskočit na obsah

Sulajmán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sulajmán
Narození675
Medína
Úmrtí24. září 717 (ve věku 41–42 let)
Dabiq
PotomciAbd al-Wahid ibn Sulayman a Ayub bin Suleiman
OtecAbdulmalik
MatkaWallada bint al-Abbas ibn al-Jaz
PříbuzníHišám, Al-Valíd I., Jazíd II., Maslama ibn Abd al-Malik, Fatima bint Abd al-Malik, Marwan ibn Abd al-Malik, Abdallah ibn Abd al-Malik, Muhammad ibn Abd al-Malik ibn Marwan, Sa'id ibn Abd al-Malik a Bakkar ibn Abd al-Malik (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sulajmán (?674 – 22. září 717), celým jménem Sulajmán ibn Abdulmalik, byl arabský chalífa z rodu Umajjovců vládnoucí v letech 715–717. Byl mladším bratrem chalífy al-Valída vládnoucího v letech 705–715. Za jeho vlády vyvrcholila arabská expanze velkým útokem na Konstantinopol, centrum Byzantské říše.

Sulajmán byl v soukromí údajně rozmařilý, milovník dobrého jídla a žen. Navenek však projevoval zbožnost a vystupoval proti nevázanému způsobu života. Jako člen vládnoucí dynastie byl původně správcem v Palestině. Na základě nástupnického řádu vytvořeného jeho otcem Abdulmalikem se stal nástupcem svého bratra al-Valída na jaře 715.[1]

Arabové za Sulajmánovy vlády pokračovali v útocích přes hranice chalífátu. Na západě došlo ke konsolidaci umajjovské moci na Pyrenejském poloostrově a místní správci zahájili útoky do Akvitánie a Septimánie ve Francii.[2] Na východě pokračovaly útoky ve středoasijském prostoru, vojevůdce Jazíd ibn Muhallab vpadl do Tabaristánu,[3] který byl po roce 716 dobyt.

Útok na Konstantinopol

[editovat | editovat zdroj]

Jedním z největších a historicky nejvýznamnějších podniků vlády Sulajmána bylo druhé obležení Konstantinopole v letech 717–718. Jednalo se o kombinovaný námořní i pozemní útok, který vedl chalífův bratr Maslama, jeden z nejschopnějších vojevůdců. Byzantská říše byla zasažena vleklou vnitropolitickou krizí, při které se na trůně vystřídalo několik císařů (Justinián II., Anastasius II., Theodosius III.).[4] Roku 716 podnikli muslimové útok do Malé Asie a pronikli do Pergama. Maslama pak následujícího roku na počátku jara překročil Helespont, vstoupil s vojskem na evropskou půdu a oblehl Konstantinopol po souši. Zároveň připlulo arabské loďstvo, které město zablokovalo na moři.[4]

V Konstantinopoli se však převratem zmocnil trůnu Lev III. Syrský. Ten energicky řídil obranu a útoky se podařilo odrazit, navíc se byzantský císař spojil s bulharským chánem Tervelem. Obležení trvající třináct měsíců nakonec skončilo neúspěšně díky kruté zimě, protiútokům Byzantinců využívajících tzv. řecký oheň a útoku Bulharů, kteří zvítězili nad Araby v bitvě u Adrianopole.[5] Arabové se tak za velkých ztrát museli stáhnout, přičemž ztratili téměř všechny lodě.[1]

Smrt a otázka nástupnictví

[editovat | editovat zdroj]

Chalífa Sulajmán, který nikdy neměl rád Damašek, pobýval raději v palestinské Ramle či v severosyrském Dábiku, ten byl výchozím bodem jeho výpravy ke Konstantinopoli a pravidelných každoročních nájezdů do Malé Asie. Při jednom z těchto tažení chalífa náhle zemřel. Jeho nástupcem se měl původně stát jeho vlastní syn, který ale roku 716 zemřel. Sulajmán pak porušil nástupnický řád stanovený Abdulmalikem a za následujícího chalífu určil svého bratrance Umara.[1]

  1. 1 2 3 F. Tauer, Svět Islámu, Praha 1984. s. 65–66.
  2. ↑ R. E. Dupuy, T. E. Dupuy, Harperova encyklopedie. Historie vojenství od roku 3500 př. Kr. do roku 1700. Díl I. Praha 1996. s. 222.
  3. ↑ Neklidná a odbojná oblast při jižním obřeží kaspického moře.
  4. 1 2 R. E. Dupuy, T. E. Dupuy, Harperova. s. 240–241.
  5. ↑ J. Rychlík, Dějiny Bulharska, Praha 2002. s. 40.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DUPUY, R. E., DUPUY, T. N.: Harperova encyklopedie. Historie vojenství od roku 3500 př. Kr. do roku 1700. Díl I. 1. vyd. Praha: Forma, 1996. 667 s. ISBN 80-7213-000-5.
  • Rychlík, Jan: Dějiny Bulharska. 2. vyd. Praha, NLN 2002. 518 s. ISBN 80-7106-497-1.
  • TAUER, Felix: Svět islámu. Praha, Vyšehrad, 1984.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Sulajmán na Wikimedia Commons