Přeskočit na obsah

Tábor ve Sluneční zátoce (divadelní hra)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tábor ve Sluneční zátoce (divadelní hra), je divadelní hra Jaroslava Foglara, která vznikla v roce 1939 na vyzvání Míly Mellanové, ředitelky Pražského dětského divadla,[1] která měla pro své divadlo zájem o hru ze života skautského oddílu.[2]

Historie vzniku hry

Hru napsal Jaroslav Foglar na konci léta 1939, po prázdninovém táboře Dvojky (Tábor ohňů ve Sluneční zátoce), kde si připravil inspirační materiál. Psal ji na svém oblíbeném místě v Praze, v zákoutí v ulici Na Kleovce, kde psal i knihy Přístav volá a Chata v Jezerní kotlině.[2] Začátkem října hru předložil paní Mellanové a čtené zkoušky začaly na konci října 1939.

Začátkem ledna 1940 proběhly dvě generální zkoušky. Premiéra hry se konala v pražském Komorním divadle v Hybernské ulici dne 10. ledna 1940.[3]

Režii měla Míla Mellanová, pomocnou režii Miroslav Novák – Ráček (člen Dvojky), výpravu Vincenc Vingler.

Proslov k premiéře pronesl bratr Jaroslav Novák, tajemník ústředí Junáka.

Citát

Tuto hru jsem napsal pro Pražské dětské divadlo (Míla Mellanová a skupina) na jeho vyzvání. Psal jsem ji tak, aby v ní našli poučení a zábavu jak hoši a děvčata (a to skauti i neskauti), tak návštěvníci dospělí. Junáci se pobaví ve hře líčeným příběhem i drobnými epizodami a výstupy, objeví snad i nové zábavy, jež mohou uplatnit ve svém skautském oddíle. Neskauti se kromě toho přesvědčí o kráse kamarádského junáckého prostředí a zatouží se stát skauty.

Jaroslav Foglar[4]

Děj hry

Předehra

Zní úryvek z Písně Úplňku

Vilík Kratochvílů na lavičce čte knihu Hoši od Bobří řeky. Přichází Jirka ve skautském kroji. Vilík se svěřuje Jirkovi, že by rád prožil něco takového, jako je v knize popsáno. Jirka vypráví Vilíkovi o skautech a zve Vilíka, aby se přidal a jel s nimi na skautský tábor. Odcházejí do klubovny za Jestřábem.

I. Jednání

Předtáborová schůzka v junácké klubovně.

Vilík se seznamuje v klubovně s ostatními členy oddílu, s Jestřábem a s klubovnou a jejím vybavením. Jestřáb hochům sděluje, jak budou vypadat služby na táboře. Jestřáb nerad bere na tábor úplné nováčky, ale udělá tentokrát výjimku. Vilík je zařazen do Zelené služby. Jestřáb seznámí hochy s táborovou soutěží a bodováním. Pak si chlapci ještě zahrají hry „přetahovanda“ a „kafe“. Celá schůzka probíhá v kamarádském ovzduší, chlapci se vzájemně přátelsky dobírají a smějí se. Rozpis prací pro tábor dává Jestřáb na „Oznamovatel“. Pak hochům sdělí, že se sejdou na Denisově nádraží v sobotu v šest hodin večer. Na závěr schůzky si chlapci zahrají a zazpívají Poštorenskou kapelu a skandovaně zvolají oddílový pokřik.

II. Jednání

1. obraz

Na táboře u kuchyně

Zelená služba má službu v kuchyni, připravuje oběd. Vilík šel pro vodu. Chlapci si mezitím pochvalují, že Vilík je v jejich službě, protože je šikovný, ochotný, umí také výborné polévky a píše vtipy a kreslí do časopisu Kozí rozhledy. Chlapci připravují také knedlíky, v jednu hodinu se podává oběd, jinak jsou trestné body. Zelená služba si vede po týdnu velmi dobře, má náskok 16 bodů před Žlutými.

Chlapci vtipkují a na rozdávacím prkně plní 17 ešusů. Ozývá se „Oběěěd!“ a postupně si pro něj přicházejí Žlutí, Červení a Modří. Jestřáb pochválí polévku a hoši si dobírají Valdu, který si v žertu stěžuje, že mu nikdo nepopřál dobrou chuť.

A odpoledne se má otevírat tobogán, pak bude ještě závod ve sbírání kamenů a večer signalizace. Chlapci se již těší.

Mezi 1. a 2. obrazem zní píseň Dobrou chuť (text Míla Mellanová).

2. obraz

V kuchyni

Červená služba přejímá v kuchyni umyté nádobí a celou kuchyni od Zelené služby. Jestřáb vyhlašuje píšťalkou nástup. Do třinácti vteřin musí být chlapci nastoupení. Hoši se rychle převlékají do táborových úborů a řadí se podle služeb. Jestřáb vyhodnotil činnost Zelené služby od včerejší svačiny, přes oběd, večeři až po dnešní snídani pochvalně, bez jediného trestného bodu.

Po nástupu zní pochodový signál na trubku, vchází celé táborové mužstvo. Šídlo, jako vrchní pořadatel, na tribuně svolává ke slavnostnímu zahájení provozu tobogánu. Na malém vozíku přijíždí Jestřáb s otevřeným červeným slunečníkem a s cylindrem na hlavě na tribunu, jako „pan správce“. Přednese slavnostní vtipnou otevírací řeč. Hoši chytí Šídla a pustí ho na prkénku dolů z tobogánu. Vilík sjíždí tobogán zády ke směru jízdy. Hoši si užívají zábavy.

Po otevření tobogánu následuje koupání a pak Jestřáb vyhlašuje závod ve sbírání kamenů. Chlapci postupně běhají a sbírají kameny. Vilík běží nejrychleji.

III. Jednání

1. obraz

Táborové náměstíčko

Tábor ještě spí, ozývá se komické hlasité chrápání.

Užovka z Modré služby budí Černocha, který je trubačem. Ozývá se trubka, chlapci vstávají, Tomy vypráví svůj noční sen, jak Valda jezdil na splašené krávě. Jestřáb vyhlašuje rozcvičku. Pak následuje na louce hra na babu. Jindra se ptá Odyma, jak to bylo s tím mrtvým rybářem, kterého prý viděl Tomy a pak i několik hochů. Přízrak mrtvého rybáře přináší do dění tábora podivné věci zvláště pro Zelenou službu. Jindra říká, že ty kanadské žertíky dělá živý člověk a šeptá Vilíkovi, koho podezřívá, že je tím duchem.

Modrá služba vyhlašuje snídani.

2. obraz

Táborové náměstíčko, táborový oheň

Přes táborové náměstíčko přebíhá opakovaně „bludička“. Macek hlásí, že se také znovu objevuje přízrak mrtvého rybáře Holiny.

Hoši zasedají k táborovému ohni, Jestřáb zapaluje ze čtyř stran hranici a hovoří. Hoši jsou rozděleni na tři skupiny a zpívají píseň Červená se line záře.

Chlapci doprovázení Černochem přinášejí velký koš, ve kterém je ukryt Valda. Ten hraje v koši na harmoniku národní písničku.

Jára je konferenciérem dalšího výstupu, kdy Jindra a Šídlo předvedou scénku s králem a princem z Arkádie a husopaskou (Odym).

Pak si chlapci sesednou kolem ohně a vyzývají Jestřába, aby vyprávěl něco strašidelného. On vypráví o nepříteli, který kdysi v noci přicházel do tábora. Byl to někdo ze sousední vesnice. Jindra míní, že horší je, když je nepřítel ve vlastních řadách. Naráží tak na přízrak mrtvého rybáře. Když jej hoši vyzvou, řekne, že si myslí, že je to chlapec s přezdívkou Užovka, který Zelené službě způsobuje úmyslně problémy a kazí ji bodování. Užovka se brání. Když Jestřáb řekne, že nepřítel bude muset tedy odejít z tábora i z oddílu, Jirka přestane obviňovat Užovku a přizná se sám. Řekne, že se cítil pokořen tím, že Zelená služba vítězí a jeho Červené službě se nedaří. Jirka podá Jestřábovi svoji legitimaci a sdělí, že další den odjíždí a vystupuje z klubu. Vilík se jej zastane, říká, že šlo o chvilkové zakolísání. Jestřáb nesouhlasí s odjezdem, říká, že se Jirka vzpamatoval na poslední chvíli a probudilo se v něm skautské svědomí, když viděl nevinně nařčeného. Jen že se ale musí naučit prohrávat a že čestná prohra je lepší, než nečestná výhra. Jirka děkuje Jestřábovi a kamarádům, že může zůstat na táboře i v oddíle.

Před odchodem do stanů ke spánku zní Mezinárodní skautská večerka, oheň dohasíná a hoši jej shrabují, Černoch troubí večerku.

Vilík říká Jestřábovi, že slyší „Píseň Úplňku“. Jestřáb odpoví, že on slyší usínající přírodu. Jirka vychází ze stanu a potvrzuje Vilíkovi, že i on slyší „Píseň Úplňku“ a vzpomíná na jejich prvé setkání, kdy mu Vilík nabídl přátelství. Jirka přijímá jeho přátelství navždy a chtěl by si jej zasloužit. Oba si mlčky tisknou ruce.

Jestřáb řekne oběma chlapcům, že se mu zdá, že náhle porozuměl „Písni Úplňku“, kterou zpíval zálesácký chlapec Roy. A že dospělí ji už neslyší, ale slyší ji ve svátečních chvílích všichni hoši a děvčata, jejichž srdce je čisté a dobré. Jestřáb se rozhlédne po obloze a říká: “Zdá se, že zítra bude krásný den.“[5]

Na závěr zní několik akordů Písně Úplňku.

Postavy a obsazení

Kromě dvou profesionálních herců, členů Pražského dětského divadla – Karla Pecha a Karla Richtera – všichni ostatní herci byli členy Dvojky.[6]

Karel Pech Jestřáb, vedoucí junáckého oddílu
Jaroslav Kumpán – Iškuda Iškuda, vedoucí skaut Žluté služby
Lexa Cimler – Hrášek Macek, druhý skaut Žluté služby
Valentin Suchoručko-Choslovský – Smíšek Smítko, třetí skaut Žluté služby
Václav Brožka – Venda B. Olda, čtvrtý skaut Žluté služby
Ludvík Böhm – Užovka Užovka, vedoucí skaut Modré služby
Gustav Ráž – Stopek Odym, druhý skaut Modré služby
Eduard Štěpnička – Fatty Sněhurka, třetí skaut Modré služby
Karel Richer – Karlík Tomy, zvaný Jednooká bída, čtvrtý skaut Modré služby
Jarmil Burghauser – Jumbo Jindra, vedoucí skaut Zelené služby
Miloslav Štolba – Sněhura Stopek, druhý skaut Zelené služby
Ludvík Šváb – Šídlo Šídlo, třetí skaut Zelené služby
Jiří Haškovec Vilík, čtvrtý skaut Zelené služby
Jaromír Průša – Míša Jirka, vedoucí skaut Červené služby
Václav Černý – Černoch Černoch, druhý skaut Červené služby
Vladimír Novotný – Valda Valda, třetí skaut Červené služby
Jan Gebauer – Jang Jára, čtvrtý skaut Červené služby

Uvedení hry

Hra se hrála celkem 15× v Městském Komorním divadle v Praze od 10. ledna 1940 do 27. března 1940. Dvojka ji hrála i pohostinsky dopoledne 14. a 21. ledna 1940 v Tylově divadle v Nuslích a 3. března 1940 v Městském divadle na Kladně. Hra se setkala s úspěchem, všechna představení byla vyprodána, a její uvádění bylo z původně uvažovaného posledního termínu uvedení 24. února prodlouženo až do 27. března.

Kritik Jindřich Vodák hru příznivě recenzoval: „…hrají skuteční skauti, členové 2. Pražského oddílu Junáka, a je s podivem, jaké napínavé, živé a unášivé představení dovedla s nimi udělat Míla Mellanová… Kdyby tohle dospělí tak uměli! A v té rychlosti se neztratí jediné slůvko, jediný vtip, hoši umějí žertovat, jako by o tom nevěděli, se vzezřením neochvějných komiků, a umějí také hrdě se postavit k žalobě, k obraně, k vyznání, v pevných hlasných větách, s ráznými sebevědomými přízvuky. …Má-li skautská výchova ve všem ty výsledky, lze si od ní jen mnoho slibovat!“[7]

Následně hru podle Foglarova scénáře nastudovali také skauti z dalších českých měst, např. Čáslav, Tábor, Plzeň, Kolín, Kutná Hora, Brno, Kroměříž, Olomouc, České Budějovice, Ostrava, Šumperk, aj., kde se pak hrála příležitostně od dubna 1940 (Louny) až do června 1948 (Jihlava). Jaroslav Foglar nepožadoval za divadelní hru žádný honorář, pouze žádal, aby mu z každého místa uvedení zaslali plakát nebo program.[8]

Dramatizace hry byla vysílána také na rozhlasové stanici Praha dne 7. září 1940. V roli Jestřába se objevil opět Karel Pech, režii měl Ctibor Sonevend. Pro rozhlasové uvedení hry složil Jarmil Burghauser – Jumbo píseň „Buď s Bohem naše zátoko“.[9]

V dubnu 1948 sehrály tuto hru, kterou si upravily pro dívky, členky 11. dívčího oddílu v Ostravě.

Ze vzpomínek pamětníků

Karel Pech

  • Premiéra se podobala skautskému jamboree. Myslím, že krom rodičů byli v hledišti samí skauti. Zelenalo se to tam jako v lese (skautské širáky však odložili v šatnách). Kontakt hlediště s jevištěm byl dokonalý i při reprízách, kontakt můj s hochy se prohluboval hodinu od hodiny. Vžil jsem se do role vůdce a kluci mě také pomalu tak brali i mimo scénu a když přišel pravý Jestřáb, tak nevěděli, ke komu se obracet jako k autoritě. Když jsem při poslední repríze v závěru hry říkal při pohledu na hvězdy poslední větu hry: „Zdá se, že bude zítra krásný den“ – bylo nám všem dvojnásob teskno. Ten krásný den pro naše divadelní společenství skončil a ten Krásný den – osvobození od Němců, byl teprve rok 1940, ten byl ještě příliš, příliš daleko. Cenzor tehdy nepochopil, co pro nás tato Foglarova věta znamenala![10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ FOGLAR, Jaroslav. Výprava na Yucatan (Zápis v kronice Dvojky z 29. února 1940 „Hrajeme divadlo“). Plzeň: Západočeské nakladatelství, 1990. 174 s. ISBN 80-7088-039-2. S. 13. 
  2. ↑ a b FOGLAR, Jaroslav. Život v poklusu. Praha: Olympia, 1997. 222 s. ISBN 80-7033-482-7. S. 142. 
  3. ↑ ZACHARIÁŠ Jiří. Stoletý hoch od Bobří řeky, Praha: Ostrov, 2020. 415 s., ISBN 978-80-86289-87-8, S. 194
  4. ↑ FOGLAR, Jaroslav. Tábor ve Sluneční zátoce, Praha: Olympia, 2007. 193 s., ISBN 978-80-7376-020-5, s. 7.
  5. ↑ FOGLAR, Jaroslav. Tábor ve Sluneční zátoce. Praha: Olympia, 2007. 193 s. ISBN 978-80-7376-020-5. S. 57. 
  6. ↑ FOGLAR, Jaroslav. Tábor ve Sluneční zátoce. Praha: Olympia, 2007. 193 s. ISBN 978-80-7376-020-5. S. 68. 
  7. ↑ FOGLAR, Jaroslav. Tábor ve Sluneční zátoce. Praha: Olympia, 2007. 193 s. ISBN 978-80-7376-020-5. S. 65, 69, 79. 
  8. ↑ FOGLAR, Jaroslav. Tábor ve Sluneční zátoce. Praha: Olympia, 2007. 193 s. ISBN 978-80-7376-020-5. S. 74, 79–81. 
  9. ↑ HOJER, Jindřich; ČERNÝ, Václav. Jestřábe, díky – Jaroslavu Foglarovi Hoši od Bobří řeky a přátelé. Praha: Ostrov, 2000. 239 s. ISBN 80-86289-12-5. S. 66. 
  10. ↑ HOJER, Jindřich; ČERNÝ, Václav. Jestřábe, díky – Jaroslavu Foglarovi Hoši od Bobří řeky a přátelé. Praha: Ostrov, 2000. 239 s. ISBN 80-86289-12-5. S. 65. 

Související články

Literatura

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tábor_ve_Sluneční_zátoce_(divadelní_hra)&oldid=20460950“