Hoši od Bobří řeky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o románu spisovatele Jaroslava Foglara. O takto přezdívaném pražském oddílu skautů pojednává článek Pražská Dvojka.
Hoši od Bobří řeky
AutorJaroslav Foglar
ZeměČeskoslovensko
Jazykčeština
VydavatelJan Kobes
Datum vydání1937
Předchozí a následující díl
Boj o první místo Tábor smůly
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hoši od Bobří řeky je česká kniha pro mládež, kterou napsal Jaroslav Foglar. Jedná se o jedno z jeho nejklasičtějších děl, poskytující návod jak vést ušlechtilý život a být správným a všestranně zdatným chlapcem. V tom se opírá se o principy skautingu a woodcraftu. Kniha seznamuje čtenáře mimo jiné se zásadami táboření v přírodě a s lovem bobříků.

Děj knihy je poměrně prostý a přímočarý (až naivní) a je podřízen didaktickým účelům více než u dalších Foglarových fikcí, přesto nepostrádá napětí ani poetiku.

Jaroslav Foglar psal Hochy v letech 1927–1930 jako svůj vůbec první román. Psal i přímo na táborech ve Sluneční zátoce. Text pak vycházel na pokračování v nedělní příloze Českého slova pro děti, nazvané Slovíčko (vydával Melantrich), v období 4. března až 14. října 1934.[1] Knižně vyšli Hoši od Bobří řeky poprvé roku 1937 v nakladatelství Jan Kobes, s ilustracemi Zdeňka Buriana.

V roce 1938 vznikla podle románu rozhlasová hra, uvedená pak na stanici Praha dne 30. května téhož roku.[2]

Příběh[editovat | editovat zdroj]

Příběh začíná, když dva kamarády Jirku a Vilíka ze Staré čtvrti osloví neznámý mladý muž jménem Rikitan, který je předtím viděl svést rvačku s nepřátelskou partou z Nové čtvrti a nabízí jim zajímavější a ušlechtilejší dobrodružství. Pozve je do „Červeného dolíku“ nad Nuselským údolím. Hoši jsou fascinováni jeho charismatem a dovednostmi a touží se všemu také naučit. Na Rikitanovo přání pozvou do spolku několik svých kamarádů a nakonec je jich dvanáct. Každý hoch má nějakou zvláštnost nebo svéráznou zálibu, ale dobře se doplňují a pod Rikitanovým vedením vytvoří harmonický a nerozborný kolektiv. Vztahy mezi hochy jsou téměř idylické, jen ojediněle je naruší nějaký spor, který je ale rychle vyřešen.

Začnou se scházet v opuštěném altánu v zahradě pivovaru, vlastní prací si vydělají na stejnokroje a vytvoří v podstatě skautský oddíl, byť to není přímo řečeno. Rikitan jim vypráví dobrodružnou historku o chlapci Royovi, který žil s otcem někde v kanadské divočině u Bobří řeky a čerpal znalosti a dovednosti u starého Indiána. Hoši jsou příběhem strženi a touží se Royovi vyrovnat. Rikitan jim za tím účelem postupně představuje „bobříky“, což jsou úkoly testující různé schopnosti – kdo jich „uloví“ všech třináct, může se považovat za Roye. Inspirováni příběhem také začnou své bratrstvo nazývat „Hoši od Bobří řeky“.

Vrcholem jejich činnosti a snažení je tábor v liduprázdné přírodě, v tak zvané Sluneční zátoce (v knize není lokalizována), kde stráví celé letní prázdniny. Všechny věci si na místo dopraví několikadenním pochodem s ručními vozíky a s využitím přírodních zdrojů si postaví stany s podsadou, kuchyni, stožár na vlajku a další táborové náležitosti. Jejich jediným kontaktem s civilizací jsou občasné cesty na nákup do nejbližší vsi.

Ve volném čase se hoši věnují zejména lovu bobříků, které jim ještě chybějí. Poklidný táborový život jim však začne narušovat záhadný záškodník, který zanechává výhrůžné dopisy a podepisuje se „Zelená příšera“. Hoši jsou rozrušeni a zjitřená nálada dokonce vede k několika vzájemným hádkám. Nakonec při jednom z posledních táboráků odhalí celou věc Stopař, když precizním a podrobným rozborem indicií dokáže, že Zelenou příšerou byl sám Rikitan, který tak chtěl u chlapců vyzkoušet jejich pozorovací a uvažovací schopnosti. Téhož večera Rikitan slavnostně udělí posledního, třináctého bobříka (ušlechtilosti) Luďkovi, Vilíkovi a Jirkovi.

Všichni hoši se vrátí z tábora zocelení a hrdí na to, co jsou a co dokázali.

Inspirace příběhu[editovat | editovat zdroj]

Inspirací pro některé části příběhu, především pro zkoušky zdatnosti – bobříky – čerpal Foglar v díle spisovatele Ernesta Thompsona Setona Dva divoši. V této knize skládají chlapci Yan a Sam zkoušky, za které dostávají indiánská orlí péra. Pro některé bobříky se Foglar inspiroval ve výchovném programu skautské organizace (Bobřík dobrých činů).[3]

Vzpomínka autora[editovat | editovat zdroj]

Svůj sen jsem začal uskutečňovat ale až po odchodu těch pravých klukovských let. Bylo mně asi 18 roků, když jsem se do toho pustil: začal jsem psát, konstruovat i prožívat děj Hochů od Bobří řeky. Stmelil jsem dohromady sdružení hochů nejrůznějších povah, nalezl jsem Červený dolík, měli jsme i svoji Bobří hráz a byli jsme i ve Sluneční zátoce. I Zelená příšera strašila, Zvučící dřevo zpívalo a veliký bílý měsíc vycházel nad pasekami...Nebylo to vždy vše tak jednoduché a hladké, jak je psáno v knize, prodělali jsme mnoho a zažili jsme mnoho. Ale nezapomeneme na tu krásu nikdy. A podle všech těch myšlenek, proměňovaných ve skutečnost, jsem psal své Hochy od Bobří řeky. Za večerních toulek po Staré čtvrti, v Bobří hrázi, u dohasínajících ohňů ve Sluneční zátoce a jinde, za červených západů slunce i za bílých měsíčních nocí tam nahoře na pasekách, všude jsem měl s sebou sešit a psal.

Jaroslav Foglar[4]

Seznam postav[editovat | editovat zdroj]

Hoši od Bobří řeky[editovat | editovat zdroj]

Členové sdružení a jejich základní charakteristika[5]:

  • Rikitan – mladý muž, student lékařství, veselý a hovorný, kdysi bydlel také ve Staré čtvrti, znalý přírody a tábornictví, vůdčí osobnost, náčelník sdružení
  • Vilík – neměl přezdívku, chlapec ze Staré čtvrti, spolu s Jirkou se poprvé potkali s Rikitanem, na prázdninové výpravě obdržel jako druhý spolu s Jirkou třináctého bobříka (bobřík ušlechtilosti)
  • Jirka – neměl přezdívku, chlapec ze Staré čtvrti, spolu s Vilíkem se poprvé potkali s Rikitanem, na prázdninové výpravě obdržel jako druhý společně s Vilíkem třináctého bobříka (bobřík ušlechtilosti)
  • Mirek – neměl přezdívku, pružný a mrštný hoch, divoch
  • Stopař – znal názvy i čísla sešitů vycházejících indiánských povídek, měl psa Jerryho, přejmenovaného Grizzlym na Devět šrámů, citoval občas z oblíbených pirátských knížek, on odhalil „Zelenou příšeru“ na prázdninové výpravě[6]
  • Drobeček – nejmenší z hochů
  • Větrník – největší z hochů
  • Tichošlápek – chlapec z Nové čtvrti, z počátku slabý, bledý a zamlklý
  • Grizzly– silný, zavalitý chlapec
  • Pirát – menší, vážný chlapec, s kotvou vytetovanou inkoustovou tužkou na levé ruce, znalec knih o pirátech a námořních dobrodružstvích, chodil kolébavě jako námořník
  • Šťoura – chlapec, který zpočátku pořád ve všem něco viděl
  • Luděk – neměl přezdívku, vážný, tichý, ušlechtilý, rytířský, slušný a uhlazený hoch, pohotový, dovedný, přímý a rázný, ale neublížil nikdy nikomu ani slovem, měl šedomodré oči a žluté vlasy, ostatní chlapci, zvláště Vilík s Jirkou, chtěli být jako on, viděli v něm Roye; byl mluvčím všech hochů, na prázdninové výpravě obdržel jako první třináctého bobříka (bobřík ušlechtilosti), stal se živoucím Royem[7]
  • Kytičkář – chlapec, který neustále sbíral květinky pro svůj herbář, sedmý bobřík byl pro něj hračkou

Legenda o Royovi[editovat | editovat zdroj]

Příběh, který jim vyprávěl Rikitan jako inspiraci[8]:

  • Roy Farell – chlapec, syn zálesáka Farella, matka mu záhy zemřela, žil s otcem ve srubu ve Sluneční zátoce u Bobří řeky, kdesi daleko na severu. Matka mu jako malému zpívávala Píseň úplňku. Byl jemný a dobrý, ostrý a smělý, s pružným a svalnatým tělem, odvážný a vytrvalý, dovedný a chytrý.
  • Zálesák Farell – Royův otec
  • Svištící šípIndián z hor, který přišel k Farellovým. Vyprávěl Royovi o svém rudém lidu, naučil jej mnohým dovednostem a umožnil mu podniknout zkoušky, které museli dělat indiánští chlapci. Roy všemi úspěšně prošel.

Další[editovat | editovat zdroj]

  • Kretzeles – starý vetešník, od nějž Hoši získali některé tábornické zboží
  • Kováč – hrubý a násilnický spolužák Jirky a Vilíka, který je od nich ztrestán za urážky Hochů od Bobří řeky

Třináct bobříků[editovat | editovat zdroj]

V knize jsou obsažena přesná kritéria pro zisk třinácti „bobříků“, což jsou různobarevné odznaky osvědčující různé dovednosti, znalosti a vlastnosti.

  1. bobřík mrštnosti – žlutý, testuje atletické dovednosti (běh, skoky)
  2. bobřík míření – světle zelený, testuje schopnost házení na cíl
  3. bobřík záchrany – černý, osvědčuje schopnost poskytnout první pomoc
  4. bobřík plavání (plavce) – červený, testuje schopnost plavání
  5. bobřík dobrých činů – tmavě modrý, ukládá vykonat alespoň 100 „dobrých činů“ (nezištná pomoc, dobrovolnictví, obrana slabšího apod.)
  6. bobřík odvahy – tmavě hnědý, vyžaduje vykonání odvážného skutku (ne však zbytečně riskantního)
  7. bobřík květin – tmavě zelený, vyžaduje schopnost poznat alespoň 50 druhů rostlin (stromů, keřů, bylin)
  8. bobřík mlčení – oranžový, ukládá po dobu 24 hodin nepromluvit, přitom se ale neizolovat od ostatních lidí
  9. bobřík osamělosti – růžový, požaduje strávit celý den (10 hodin) v naprosté osamělosti, nebýt nikým viděn
  10. bobřík zručnosti – fialový, ukládá vyrobit nějaký předmět nebo zařízení, např. samotné bobříky (dřevěná kolečka) k našívání
  11. bobřík síly – světle modrý, testuje sílu v pažích (prostřednictvím shybů)
  12. bobřík hladu – světle hnědý, ukládá po dobu 24 hodin nic nejíst, lze pouze pít čistou vodu
  13. bobřík ušlechtilosti – bílý, požaduje chovat se „ušlechtile“, tj. nelhat, nemluvit hrubě, pomáhat ostatním apod. Získává se po 30 dnech takového chování, přičemž po jakémkoli porušení jeho pravidel ho nositel ztrácí a musí ho lovit znovu.

Pokračování[editovat | editovat zdroj]

V době normalizace napsal Foglar pokračování Hochů s názvem Strach nad Bobří řekou. Přestože to v knize není přímo řečeno, děj jasně odkazuje k období počátku nacistické okupace a Protektorátu, kdy Foglar přes veškeré obtíže a riziko pokračoval v oddílové činnosti. Své dramatické zkušenosti zanesl právě do této knihy.

Protože v době napsání Strachu nesměly Foglarovy knihy vycházet, román se objevil alespoň na pokračování v katolickém týdeníku Naše rodina (i na základě přímluvy tehdejšího Českého svazu protifašistických bojovníků). Knižně vyšel poprvé roku 1990.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • V roce 1971 vycházel román na pokračování v kanadském Torontu v krajanském listu "Naše hlasy".[9]
  • V roce 1984 kniha vyšla v češtině v Německu v Mnichově u Daniela Strože, pro děti českých emigrantů (náklad 500 ks).[9]
  • První cizojazyčné vydání knihy vyšlo v roce 1958 v Polsku (Slask, Katowice).[10]

Řekli o knize[editovat | editovat zdroj]

Miloš Zapletal (Zet)

  • Hoši od Bobří řeky jsou Foglarovým nejlepším a nejúspěšnějším dílem, soudím tak nejen podle dosavadních šestnácti vydání, ale především podle ohlasu této knihy u několika čtenářských generací. Najdeme v ní řadu příkladů, jaký morální kodex spisovatel vytváří.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FOGLAR, Jaroslav. Život v poklusu. Praha: Olympia, 1997. 222 s. ISBN 80-7033-482-7. S. 40, 60, 116. 
  2. NOSEK-WINDY, Václav. Jestřábí perutě (Povídání o foglarovkách). Praha: Olympia, 1999. 113 s. ISBN 80-7033-618-8. S. 43. 
  3. ZAPLETAL Miloš. Záhady a tajemství Jaroslava Foglara , Praha: Euromedia Group – Knižní klub , 2007. 288 s., ISBN 978-80-242-1902-8, S. 45–46
  4. SOHR, Stanislav. Zase zní píseň úplňku, kapitola „Vypráví Rikitan“. Ostrava: PULS, 1970. 78 s. S. 31–2. 
  5. FOGLAR, Jaroslav. Hoši od Bobří řeky. Brno: Blok, 1969. 211 s. 
  6. FOGLAR, Jaroslav. Hoši od Bobří řeky. Brno: Blok, 1969. 211 s. S. 178. 
  7. FOGLAR, Jaroslav. Hoši od Bobří řeky. Brno: Blok, 1969. 211 s. S. 148. 
  8. FOGLAR, Jaroslav. Hoši od Bobří řeky. Brno: Blok, 1969. 211 s. S. 43–51. 
  9. a b NOSEK-WINDY, Václav. Jestřábí perutě (Povídání o foglarovkách). Praha: Olympia, 1999. 113 s. ISBN 80-7033-618-8. S. 47. 
  10. NOSEK-WINDY, Václav. Jestřábí perutě (Povídání o foglarovkách). Praha: Olympia, 1999. 113 s. ISBN 80-7033-618-8. S. 218. 
  11. ZAPLETAL Miloš. Záhady a tajemství Jaroslava Foglara , Praha: Euromedia Group – Knižní klub , 2007. 288 s., ISBN 978-80-242-1902-8, S. 34

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]