Přeskočit na obsah

Glukonát vápenatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(rozdíl) ← Starší revize | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější revize → (rozdíl)
Glukonát vápenatý
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Model struktury
Model struktury
Obecné
Systematický název(2R,3R,4S,5S)-2,3,4,5,6-pentahydroxyhexanonát vápenatý
Triviální názevglukonát vápenatý
Anglický názevCalcium(II) gluconate
Sumární vzorecC12H22CaO14 (bezvodý)
Identifikace
Registrační číslo CAS299-28-5
PubChem9290
SMILES[Ca+2].[O-]C(=O)[C@H](O)[C@@H](O)[C@H](O)[C@H](O)CO.[O-]C(=O)[C@H](O)[C@@H](O)[C@H](O)[C@H](O)CO
InChIInChI=1S/2C6H12O7.Ca/c2*7-1-2(8)3(9)4(10)5(11)6(12)13;/h2*2-5,7-11H,1H2,(H,12,13);/q;;+2/p-2/t2*2-,3-,4+,5-;/m11./s1
Vlastnosti
Molární hmotnost430,373 g/mol (bezvodý)
Teplota rozkladu120 °C (393 K)
Rozpustnost ve voděmálo rozpustný při 20 °C
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Glukonát vápenatý je organická sloučenina, vápenatá sůl kyseliny glukonové používaná jako doplněk stravy a nitrožilní léčivo[1] k léčbě hypokalcémie, hyperkalémie a hypermagnesémie.[1][2] Podávání této látky je většinou potřeba pouze při nízkém obsahu vápníku ve stravě.[3] Lze jej rovněž použít k léčbě nebo prevenci osteoporózy a křivice.[1] Kromě nitrožilního podání je také možná aplikace ústy, nitrosvalová aplikace se nedoporučuje.[1]

Glukonát vápenatý se vyrábí smcháním kyseliny glukonovéuhličitanem nebo hydroxidem vápenatým.[4]

Využití v lékařství

[editovat | editovat zdroj]

Hypokalcémie

[editovat | editovat zdroj]

10% roztok glukonátu vápenatého (aplikovaný nitrožilně) je nejčastěji používanou formou vápníku při léčbě hypokalcémie (nízké koncentrace vápníku v krvi). V této podobě není tak dobře absorbován jako mléčnan vápenatý[5] a obsah vápenatých iontů je pouze 0,93 %. Pokud je hypokalcémie závažnější, používá se tak místo toho chlorid vápenatý.

Hyperkalémie

[editovat | editovat zdroj]

Glukonát vápenatý se používá k ochraně srdce u lidí s vysokou koncentrací draslíku v krvi jako alternativa chloridu vápenatého.[6] Jeho použití se doporučuje, pokud je obsah draslíku v krvi vyšší než 6,5 mmol/l nebo když jsou na elektrokardiogramu patrné změny kvůli vysoké hladině krevního draslíku.[2]

I když neovlivňuje množství draslíku v krvi, snižuje excitabilitu kardiomyocytů, čímž snižuje pravděpodobnost srdeční arytmie.[7]

Předávkování síranem hořečnatým

[editovat | editovat zdroj]

Glukonát vápenatý je rovněž používán jako protijed při předávkování síranem hořečnatým[8], který je často předepisován těhotným ženám za účelem prevence záchvatů u pacientek s preeklampsií. Přebytek síranu hořečnatého má toxické účinky v podobě zpomalení dechu a hyporeflexie.

Popálení kyselinou fluorovodíkovou

[editovat | editovat zdroj]

Gelové přípravky s glukonátem vápenatým slouží k léčbě popálenin způsobených kyselinou fluorovodíkovou.[9][10] Glukonát vápenatý totiž reaguje s touto kyselinou za vzniku nerozpustného a netoxického fluoridu vápenatého.

V minulosti byly injekce glukonátu vápenatého, často společně s myorelaxancii, používány jako protijed při kousnutí pavoukem snovačkou jedovatou,[11] ovšem ukázalo se, že tento způsob léčby není příliš účinný.[12][13]

Vedlejší účinky

[editovat | editovat zdroj]

Vedlejšími účinky při nitrožilní aplikaci glukonátu vápenatého mohou být zpomalený puls, bolest v místě aplikace a nízký krevní tlak.[3] Při ústním podání může dojít k zácpě a nebo nevolnosti.[1] Při používání této látky by měla být měřena koncentrace vápníku v krvi a zvláštní pozornost by měla být věnována pacientům, kteří v minulosti měli ledvinové kameny.[3] Během těhotenství a kojení je v obvyklých dávkách bezpečný.[1]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Calcium gluconate na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f Calcium gluconate Use During Pregnancy | Drugs.com [online]. [cit. 2017-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 January 2017. 
  2. a b British national formulary : BNF 69. 69. vyd. [s.l.]: British Medical Association, 2015. ISBN 9780857111562. S. 680, 694. 
  3. a b c WHO Model Formulary 2008. [s.l.]: World Health Organization, 2009. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 December 2016. ISBN 9789241547659. S. 497. 
  4. BHATTACHARYA, Suvendu. Conventional and Advanced Food Processing Technologies. [s.l.]: John Wiley & Sons, 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-18. ISBN 9781118406304. S. 391. (anglicky) 
  5. SPENCER, H.; SCHECK, J.; LEWIN, I.; SAMACHSON, J. Comparative absorption of calcium from calcium gluconate and calcium lactate in man. The Journal of Nutrition. 1966, s. 283–292. PMID 4288031. 
  6. FAINE; MILLER. The Calcium Quandary. Emergency Physicians Monthly. December 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 November 2015. 
  7. PARHAM, W. A.; MEHDIRAD, A. A.; BIERMANN, K. M.; FREDMAN, C. S. Hyperkalemia revisited. Texas Heart Institute journal / from the Texas Heart Institute of St. Luke's Episcopal Hospital, Texas Children's Hospital. 2006, s. 40–47. PMID 16572868. 
  8. Omu AE, Al-Harmi J, Vedi HL, Mlechkova L, Sayed AF, Al-Ragum NS. Magnesium sulphate therapy in women with pre-eclampsia and eclampsia in Kuwait. Med Princ Pract. 2008, s. 227–32. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-06-15. DOI 10.1159/000117797. PMID 18408392. 
  9. el Saadi MS, Hall AH, Hall PK, Riggs BS, Augenstein WL, Rumack BH. Hydrofluoric acid dermal exposure. Vet Hum Toxicol. 1989, s. 243–7. PMID 2741315. 
  10. Roblin I, Urban M, Flicoteau D, Martin C, Pradeau D. Topical treatment of experimental hydrofluoric acid skin burns by 2.5% calcium gluconate. J Burn Care Res. 2006, s. 889–94. DOI 10.1097/01.BCR.0000245767.54278.09. PMID 17091088. 
  11. Pestana, Carlos Dr. Pestana Surgery Notes Kaplan Medical 2013
  12. OFFERMAN, Steven. The Treatment of Black Widow Spider Envenomation with Antivenin Latrodectus Mactans: A Case Series. The Permanente Journal. 2011, s. 76–81. DOI 10.7812/tpp/10-136. PMID 22058673. 
  13. CLARK, Richard. Clinical presentation and treatment of black widow spider envenomation: A review of 163 cases. Annals of Emergency Medicine. July 1992, s. 782–787. Dostupné online [cit. 2014-08-09]. DOI 10.1016/S0196-0644(05)81021-2. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]