Snovačka jedovatá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxSnovačka jedovatá
alternativní popis obrázku chybí
Snovačka jedovatá
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Podkmen klepítkatci (Chelicerata)
Třída pavoukovci (Arachnida)
Řád pavouci (Araneae)
Čeleď snovačkovití (Theridiidae)
Rod snovačka (Latrodectus)
Binomické jméno
Latrodectus mactans
Fabricius, 1775
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Snovačka jedovatá (Latrodectus mactans), široce známá také pod názvem černá vdova, je vysoce jedovatý pavouk z čeledi snovačkovitých rozšířený v Austrálii, Severní a Střední Americe.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Snovačka jedovatá je dlouhonohý pavoukovec s velkým zadečkem a výrazně menší hlavohrudí. Samice jsou podobně jako u jiných pavouků výrazně větší než samci (bez končetin jsou až 3 cm dlouhé, s končetinami 4–5 cm) a mají leskle černé tělo s oranžově až červeně zbarvenou skvrnou na zadečku připomínající tvar přesýpacích hodin. Samci jsou až o polovinu menší než samice (měří až 0,9 cm, s končetinami 2 až 3 cm), mají delší končetiny a menší hlavohruď, obvykle jsou tmavě hnědí a na rozdíl od samice postrádají oranžovou až červenou skvrnu na zadečku. Mladí jedinci mají o něco tlustější hlavohruď a kratší končetiny. Mohou se ukrývat i v banánech.

Nápadné zbarvení na zadečku samic slouží jako výstraha pro masožravé živočichy. Případy, kdy nějaký větší živočich snovačku napadne a zkonzumuje, nejčastěji končí úmrtím nebo vážnými zdravotními potížemi.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Snovačka jedovatá se nejčastěji vyskytuje poblíž lidských obydlí, nejčastěji na půdách, ve sklepech, skladech, parcích nebo na zahradách, kde má snáze dostupnou potravu a úkryt.

Podobně jako ostatní pavoukovci žije většinu roku samotářským způsobem života a partnera vyhledává pouze v období páření.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Na chytání potravy si staví trojrozměrnou síť s lepkavým středem, do které chytá nejčastěji mouchy, kobylky, sarančata, můry nebo motýly. Loví však i pozemní živočichy, jako např. mnohonožky, stonožky, štíry, nebo jiné druhy menších pavoukovců.[1] Poté, co se kořist zaplete do sítě, opustí snovačka jedovatá svůj úkryt, svou kořist zabalí do pevných lepkavých vláken a nakonec do ní vpustí jedním kousnutím vysoce účinný jed, který začne působit zhruba po deseti minutách. Než se tak stane, svou obalenou kořist pevně drží svými dlouhými končetinami. Poté, co ucítí, že se její puls zastavil, svou kořist pomalu zkonzumuje.[2]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Samice vedle vaku s vajíčky.

Snovačka jedovatá se množí pohlavně. Samice před spářením vypouští zvláštní výměšek, který přitahuje samce žijící v okolí. Po spáření samce zabije, díky čemuž dostala i svůj alternativní název černá vdova. Svá vejce ukládá do kulovitého útvaru z jemných vláken, kde jsou dobře zamaskována a chráněna před vnějšími podmínkami. Během jednoho léta může naklást čtyři až devět snůšek, přičemž může každá obsahovat i více jak 200 vajíček.

Jejich inkubační doba trvá obvykle dvacet až třicet dnů. I přesto, že klade vysoké množství vajíček, jich přežívá obvykle méně jak sto. Počet mláďat závisí především na dané teplotě, množství dostupné potravy a účinnosti úkrytu, ve kterém pobývají. Samostatná jsou již ve dvou až čtyřech měsících, ale plně nezávislá na matce jsou až po šesti až devíti měsících života. Samice se mohou dožívat i více jak čtyř let, průměrná délka života samců je výrazně nižší.[3]

Jed[editovat | editovat zdroj]

I přes její malou velikost je její jed vysoce účinný a patří mezi jeden z nejúčinnějších v řádu pavouků (bývá dokonce označován za silnější než jed chřestýšů, kober nebo korálovců). Podobně jako u mnohých jedovatých pavouků nemá přitom příliš silné a velké chelicery. V případě kousnutí od dospělé samice se do kůže dostane až jeden milimetr z celé jedné chelicery, přičemž se tak do těla dostane dávka jedu postačující k usmrcení. Výrazně menší samci mají i menší jedovou účinnost a v případě kousnutí od samce většinou smrt nehrozí, ale objevují se vážné a nepříjemné zdravotní problémy, které bývají zvláště výrazné u starších lidí a dětí.

Jed snovaček začne působit již po několika minutách a v postižené oblasti se může objevit otok velký až 15 cm. I přes její rozsáhlý areál rozšíření jsou však smrtelná kousnutí vzácná a vyskytují se pouze v 5 % případů,[4] například mezi lety 19501959 jich bylo ve Spojených státech amerických zaznamenáno 63.[5] Kvůli dopravě se občas dostane i do jiných částí světa, kousnutí bylo již zaznamenáno např. v Dánsku nebo ve Švédsku.[6][7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Black widow spider na anglické Wikipedii a Czarna wdowa na polské Wikipedii.

  1. http://animaldiversity.ummz.umich.edu/site/accounts/information/Latrodectus_mactans.html
  2. Foelix, R. (1982). Biology of Spiders, pp. 162-163. Harvard University, U.S.
  3. http://ohioline.osu.edu/hyg-fact/2000/2061A.html
  4. Bettini S. Epidemiology of latrodectism. Toxicon 1964; 2: 93–101.
  5. Miller T. Latrodectism: bite of the black widow spider. American Family Physician 1992; 45:181-187.
  6. http://www.thelocal.se/7823/20070707/
  7. http://politiken.dk/indland/article465108.ece

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]