Snovačka jedovatá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxSnovačka jedovatá
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenklepítkatci (Chelicerata)
Třídapavoukovci (Arachnida)
Řádpavouci (Araneae)
Čeleďsnovačkovití (Theridiidae)
Rodsnovačka (Latrodectus)
Binomické jméno
Latrodectus mactans
Fabricius, 1775
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Snovačka jedovatá (Latrodectus mactans), případně též snovačka kalichová,[1] ale široce známá pod názvem černá vdova, je vysoce jedovatý pavouk z čeledi snovačkovitých původem ze Severní a Střední Ameriky. Je rozšířena v mírných až teplých pásmech a vyskytuje se v mnoha rozličných druzích, často s velmi odlišným zbarvením. Navzdory své pověsti je velmi užitečná. Prostřednictvím predace reguluje populaci různých škůdců a nepříjemného hmyzu, čímž se podílí na přírodní rovnováze.[2][3]

Výskyt a systematika[editovat | editovat zdroj]

Domovinou snovačky jedovaté je Severní a Střední Amerika. Narazit na ni lze v Kanadě (Britská Kolumbie, Alberta, Saskatchewan, Manitoba, Québec), ve Spojených státech, v Guatemale, Belize, Hondurasu, Salvadoru, Nikaragui, Kostarice, Panamě, v Dominikánské republice nebo též na Havaji.[2][4][5] Kvůli lodní a jiné dopravě se ale dostala i do jiných částí světa, na všechny kontinenty s výjimkou Antarktidy.[1][2][6]

Vytváří tak řadu poddruhů nebo úzce příbuzných druhů, které se mohou lišit zbarvením (odstínem), množstvím fleků nebo pruhováním, ale i jedovatostí. Liší se od sebe i některými zvláštnostmi ve způsobu života.[6][7] Uznáván je například Latrodectus variolus coby snovačka kanadská, Latrodectus hesperus coby snovačka kalifornská nebo Latrodectus tredecimguttatus coby snovačka jedovatá – evropská.[8][9][10] K roku 2022 odborníci určili celkem 34 druhů snovaček (v rámci rodu Latrodectus).[11][12][13]

Výskyt v Česku[editovat | editovat zdroj]

V Česku se tento pavouk běžně nevyskytuje, ale může dojít k jeho introdukci. V roce 2017 se sem asi 50 jedinců dostalo v zásilce z Kalifornie. Odborníci za pomoci deratizátorů údajně včas všechny pavouky nalezli a vyhubili. Pokud by nějaký přece jen unikl, pravděpodobně by nepřežil zimu.[14][15][16]

Lze nicméně očekávat, že pokud budou změny klimatu pokračovat a zimy mírnější, může se snovačka jedovatá (příp. nějaká její forma) „zabydlet“ i v Česku. Výskyt už je hlášen například z Rakouska, Chorvatska, Slovinska nebo Itálie.[14][16][17]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Snovačka jedovatá je dlouhonohý pavoukovec s velkým zadečkem (abdomen) a výrazně menší hlavohrudí (cephalothorax). Jde o největšího pavouka z čeledi Theridiidae (snovačkovití).[3] Má šest párů končetin, z nichž poslední čtyři jsou nohy, zatímco první pár tvoří klepítka (chelicery) a druhý pár makadla (pedipalpy). Na zadním páru nohou má snovačka řadu silných zahnutých štětinek – výrazné hřebínky, kterými si pomáhá omotávat kořist pavučinou. Samec má na koncích makadel pomocné výrůstky – apofýzy (bulbus), které vkládá do pohlavních otvorů samice, čímž ji oplodní. Chelicery pavouka nesou jedový drápek, na jehož špici ústí jedové žlázy. Jím usmrcuje kořist, do které pak vypouští trávící sekret, kterým se potrava rozpustí (promění ve výživnou kaši) a poté je nasáta do zažívacího traktu.[3][13][18]

Snovačky mají velmi špatný zrak. Ke komunikaci proto využívají vibrace, které vysílají i vnímají skrze své sítě, díky čemuž lokalizují uvězněnou kořist nebo jsou varováni před nebezpečím.

Mláďata a subadultní jedinci mají světle hnědé, oranžové až bílé zbarvení v podobě postranních pruhů, robustnější hlavohruď a kratší končetiny.[2][3][19] Jed mláďat není ještě tak účinný, takže pro člověka nepředstavuje nebezpečí (podobně jako dospělí samci: více v kapitole jed).[19][20] Snovačka jedovatá se vyznačuje výrazným pohlavním dimorfismem, patrným jak ve velikosti těla, tak ve zbarvení.

Samice[editovat | editovat zdroj]

Dospělé samice jsou podobně jako u jiných pavouků výrazně větší než samci: bez končetin jsou 8–15 mm dlouhé, v rozpětí 25–50 mm.[2][3][6][7][21][22][23] Mají obvykle leskle černé tělo (ve většině případů jsou samice tmavě zbarvené, ale některé mohou mít světlejší až hnědé nebo dokonce načervenalé tělo) s typickou oranžově až červeně zbarvenou skvrnou na spodní straně zadečku (dva spojené trojúhelníky) připomínající tvar přesýpacích hodin. Některé samice mají červené flíčky i na vrchní straně zadečku. Čím je pavouk starší, tím je kresba výraznější. Nápadné zbarvení na zadečku slouží jako výstraha pro predátory. Případy, kdy nějaký větší živočich snovačku napadne a zkonzumuje, nejčastěji končí úmrtím nebo vážnými zdravotními potížemi. Někdy však může typické zbarvení úplně chybět a pavouci jsou zcela černí (patrně i bez „přesýpacích hodin“).[2][6][7][19][21] Mláďata a subadultní samice vypadají téměř stejně jako samci.[19]

Spodní část těla samice
Spodní část těla samice
Boční část těla samice
Boční část těla samice
Zbarvení mladé samice
Zbarvení mladé samice

Samec[editovat | editovat zdroj]

Dospělí samci jsou až o polovinu menší než samice: měří asi 3–6 mm (výjimečné možná až 10 mm[23]), s končetinami 12–18 mm. Obvykle jsou tmavě hnědí se žlutými či oranžovými pruhy nebo fleky a postrádají typickou oranžovou až červenou skvrnu na spodní straně zadečku. Mají též menší (protáhlejší) hlavohruď i zadeček a delší končetiny s oranžově hnědými klouby (takové však může mít i samice).[2][3][6][7][19][22]

Dospělý samec
Dospělý samec
Mladý samec
Mladý samec

Chování[editovat | editovat zdroj]

Snovačka jedovatá je xerofilní druh, který vyhledává suché stepní oblasti a pavučiny spřádá těsně nad zemí – pod kameny nebo kulatinami, v hromadě dřeva, hustém křoví a v různých jiných úzkých otvorech. Avšak přílišné sucho nebo chlad ji donutí navštívit i antropogenní prostředí nebo přímo lidské obydlí. V takovém případě se vyskytuje zejména na půdách, ve sklepech, skladech, v parcích nebo na zahradách, kde si snáze vyhledá úkryt, zhotoví pavučinu pro lapání kořisti a nalezne potravu. Výjimečně najde útočiště třeba i v lidské botě nebo se ukryje v oblečení, ale v domech se ukazuje skutečně zřídkakdy. Aktivní je hlavně v noci, jinak je obecně plachá. Síť opouští jen zřídka. Pokud snovačka zaútočí, tak ve většině případů v sebeobraně, např. při neopatrném přimáčknutí pavouka.[p. 1] Agresivní bývají pouze samice, které jen schrání svůj kokon. Podobně jako ostatní pavoukovci žije většinu roku samotářským způsobem života a partnera vyhledává pouze v období páření.[3][7][18][19][21][23]

Lov a potrava[editovat | editovat zdroj]

Na chytání potravy si staví trojrozměrnou síť o průměru 300–400 mm se silně lepkavým středem, do které chytá nejčastěji létavý hmyz; mouchy, mšice, kobylky, sarančata, můry, motýly nebo vosy.[22][23] Loví však i pozemní živočichy, jako např. mnohonožky, stonožky, štíry, nebo jiné druhy menších pavoukovců.[3][7][18] Její pavučina je ale natolik silná, že dokáže lapit i menší obratlovce, jako jsou hadi, ještěrky nebo myši.[24][25][26][27] Poté, co se kořist zaplete do sítě, opustí snovačka jedovatá svůj úkryt, svou kořist zabalí do pevných lepkavých vláken a nakonec do ní vpustí jedním kousnutím vysoce účinný jed s trávicími enzymy, který začne působit zhruba po deseti minutách. Než se tak stane, svou obalenou kořist pevně drží svými dlouhými končetinami. Poté, co ucítí, že se její puls zastavil, uvolní ji z pavučiny a odnese do úkrytu, kde svou kořist pomalu zkonzumuje (vysaje).[7][18][28][29]

Například u příbuzné snovačky Lilianiny (Latrodectus lilianae, nebo jako poddruh L. mactans lilianae) z Pyrenejského poloostrova (Španělsko, Portugalsko) se na 164 pavučinách nacházelo na 2106 kusů hmyzu aj., z toho zejména brouci z čeledi Tenebrionidae (potemníkovití) a stejnonožci z čeledi Oniscidae (stínkovití), kteří souhrnně představovali nejméně 65 % až 82 % potravy. Kořist byla dlouhá od 12,5 do 22,5 mm.[30][31]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Samice vedle vaku s vajíčky

Období rozmnožování nastává na jaře nebo v létě.[7] Snovačka jedovatá se množí pohlavně. Samice vypouští zvláštní výměšek, který přitahuje samce žijící v okolí. Před pářením vytvoří samec malou pavučinku, do které uvolní své sperma, jenž pak nabírá do pouzder na konci makadel. Poté se přiblíží k pavučině samice a opatrně na ni poklepává, přičemž vytváří různé „rituální vzorce“, aby samice pochopila, že není potrava a s jakým záměrem ji navštívil.[24] Ke kopulaci dochází, když samec zasune své pedipalpy (naplněná pouzdra – bulby – na makadlech) do spermatických otvorů samice.[3][7] Samice dokáže spermie i uchovávat („uskladněné“ spermie mohou být použity k oplodnění několika snůšek po dobu asi dvou let).[7] Po spáření samice samce příležitostně zabije a sežere (někdy ho začíná požírat už během kopulace[32][33]) – takzvaně „ovdoví“, kvůli čemuž dostala i svůj alternativní název černá vdova.[6][7][18][24] Tato praktika však byla vypozorována hlavně v laboratorních podmínkách a tedy za stísněných podmínek. Není proto jasné, jak často k ní dochází v přirozeném prostředí (názory odborníků se liší), načež se předpokládá, že kanibalismus nemusí nutně souviset s „vražedným“ apetytem samice, ale možná jen s fyzickou neschopností samce pavučinu opustit (např. z vyčerpání).[2][7][19] Avšak podle novější studie z roku 2021 k tomu dochází poměrně často, v 70 až 85 % případů, přičemž starší, zkušenější samice zabíjí častěji.[32] V některých případech jsou samci sežráni dokonce ještě dřív, než vůbec k páření dojde.[34] Na skutečnost této hrozby reagují i samotní samci, kteří dávají přednost dostatečně nasyceným samicím, což poznají podle toho, jaké signály (vibrace) samice skrze pavučinu vydává, nebo na základě feromonové komunikace a chemických látek usazených v pavučině (chemotaktilní receptory umožňují samcům detekovat rozdíly v příjmu potravy a hmotnosti samic).[34][35]

Někdy se však nechají zabít záměrně, kdy vyloženě nabízejí své tělo k hodování, jako to dělá příbuzná snovačka Hasseltova (Latrodectus hasselti, dříve poddruh L. mactans hasselti) z Austrálie. Poté, co samec vloží své pedipalpy do pohlavních otvorů samice, otočí se o 180° tak, aby jeho zadeček ležel u samičích kusadel. Při tomto manévru může dojít k odtržení samčího kopulačního orgánu, čímž si zajistí, že jeho družku neoplodní jiný sok, neboť ji vyloženě „zašpuntuje“. Tímto způsobem nejen prodlouží samotný akt, ale zvýší tedy i úspěšnost předání vlastních genů. Zároveň ale nenávratně poškodí své sekundární kopulační orgány, nebo jej samice s velkou pravděpodobností pozře. Avšak v porovnání se samci, kteří zkonzumováni nejsou, jen samotný kanibalismus patrně až zdvojnásobuje pravděpodobnost „otcovství“. Po konzumaci partnera totiž dochází k tomu, že samice věnuje mnohem menší pozornost dalším potenciálním nápadníkům a prakticky je odmítá.[36][37][38] Ti samci, kteří se smrti vyhnou, jsou už pravděpodobně po zbytek svého života neplodní.[36]

Samice svá vejce ukládá do kulovitého útvaru o průměru 10–12,5 mm z jemných vláken (do tzv. kokonu), kde jsou dobře zamaskována a chráněna před vnějšími podmínkami.[2] V příznivých klimatických podmínkách může během jednoho léta naklást čtyři až devět snůšek, přičemž každá může obsahovat i více než 200 vajíček (patrně až 400[7], 750[19] nebo dokonce 900[13]).[2][3][19] Inkubační doba trvá obvykle 14 až 30 dní. I přesto, že klade velké množství vajíček, přežije obvykle méně než sto mláďat. O úspěchu či neúspěchu rozhoduje okolní teplota, množství dostupné potravy, nebo zkrátka zvolený typ úkrytu a jeho bezpečnost. Zčásti však také rivalita a kanibalismus mezi mláďaty. Samostatná jsou již ve dvou až čtyřech měsících (v závislosti na podmínkách a zejména hojnosti kořisti), ale plně nezávislá na matce jsou až po šesti nebo devíti měsících života. Pohlavně vyzrálými se pavouci stávají po 70 dnech (samci) až 90 dnech života (samice). V závěrečném vývojovém stádiu (instaru) se samice dožívají v průměru 1,5 roku (vzácně až 4 let), samci jen 2–5 měsíců.[2][3][7][19][39]

Přirození nepřátelé[editovat | editovat zdroj]

Snovačka díky svému účinnému jedu nemá mnoho nepřátel. Kdejakého nezvaného hosta odradí už samotné výstražné znamení samic ve tvaru přesýpacích hodin. Na obranu využívá i svou síť. Když se potenciální predátor dostane do kontaktu s pavučinou, obvykle se do ni zamotá, čehož pavouk využije, omotá ho a vstříkne do něj jed. V Severní Americe ji loví například bahenní vosa Chalybion californicum nebo vzdálená příbuzná snovačka domácí (tzv. falešná vdova, Steatoda grossa). V Austrálii kupříkladu někteří pavouci jako třesavka velká (Pholcus phalangioides), Lampona cylindrata či Lampona murina, a vajíček se mohou zmocnit pakudlankovití (Mantispidae).[3][36][40][41]

Jed[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli jde o drobného živočicha, jeho jed je velmi nebezpečný – patří k nejúčinnějším v řádu pavouků (bývá dokonce označován za silnější než jed chřestýšů, kober nebo korálovců).[3][7][18][42][43] Podobně jako u mnohých jedovatých pavouků nemá příliš silné a velké chelicery, ale k přenosu jedu postačí, i když s nimi pronikne pouhý jeden milimetr hluboko do kůže. Do těla se tímto způsobem dostane taková dávka jedu, která může oběť usmrtit – člověka i většího kopytníka. Zvláště citliví se ukázali být býložravci (skot, velbloudi a koně).[6][21] Pokusně bylo zjištěno, že k zabití koně stačí dávka jedu od jediné snovačky.[6] Nebezpečná je třeba též pro kočky nebo psy, ale psi se zdají být vůči jedu snovačky odolnější.[21][44] V jedné studii zahynulo po kousnutí snovačky 20 z 22 koček, které se udržely na živu v průměru 115 hodin (necelých 5 dní).[42]

V jedové žláze černé vdovy nalezneme asi 0,3–0,5 mg vazkého jedu (zejména α-latrotoxin[p. 2]), který působí jako neurotoxin (účinkuje na nervový systém: způsobuje silné bolesti, svalové křeče a ztěžuje dýchání).[6][7][18][45][46] Poloviční smrtná dávka jedu (LD50) testovaná na laboratorních myších odpovídá hodnotě 0,55 mg/kg, 0,43–1,39 mg/kg, nebo rozmezí 1,20–2,70 mg/kg.[21][44][47][48] V případě poddruhu L. mactans tredecimguttatus (snovačky jedovaté – evropské; dnes jako druh L. tredecimguttatus) LD50 odpovídá hodnotě 0,9 mg/kg (u myší), nebo dokonce 0,0075 mg/kg (u morčat), což značí extrémně silnou toxicitu.[42] Silným jedem disponují zejména samice. Výrazně menší samci mají i nižší účinnost jedu a v případě kousnutí tak smrt většinou nehrozí, nebo kůži ani nedokážou prokousnout.[21] Přesto i jejich jed může způsobit vážné a nepříjemné zdravotní potíže. Pozor by si měli dávat starší lidé, lidé s chronickým onemocněním (např. srdce), těhotné ženy[p. 3] nebo malé děti.[2] Moderní medicína má k dispozici účinné sérum (u 58 postižených, kterým byl prodán protijed, vymizely příznaky během 30 minut[42]).[2][6][17][18] Pro možné vedlejší účinky se podává zejména jen rizikovým pacientům, nebo v případě, že se i přes jinou adekvátní péči zhoršil zdravotní stav postiženého.[42] Někdy ani nejde o závažnou intoxikaci, ale v případě silné přetrvávající bolesti může posloužit k okamžité úlevě.[49] Při zákusu snovačka kontroluje množství jedu pomocí svalstva, které stlačuje jedové žlázy, takže vstřikuje do oběti odměřené množství jedu. To kromě jiného znamená, že ani nemusí dojít k intoxikaci – odhadem až 15 % útoků na člověka končí bez aplikace jedu, nebo se do těla dostane nepatrné, život neohrožující množství.[13][21]

Kousnutí vyvolává bolest podobající se píchnutí špendlíku nebo bodnutí vosy. Syndrom systematické intoxikace po kousnutí černou vdovou se nazývá latrodektismus. Jed se dostává do lymfatického řečiště a následně do krevního oběhu. Začne působit již po několika minutách a v postižené oblasti se může objevit bolestivý otok velký až 15 cm. Za přibližně 30–120 minut následují svalové křeče v blízkosti místa otravy. Bolest se začíná šířit do velkých svalových skupin nohou, hrudníku, zad a břicha (v závislosti na postižené končetině), a intenzivní je přibližně za dvě až tři hodiny. Častá je mírná až střední hypertenze a tachykardie, vzácná kupříkladu horečka nebo priapismus (nekontrolovaná erekce). Ve většině případů, asi za 48–72 hodin (nebo 72–120 hodin, tj. 3–5 dní[2]), symptomy odezní, ale méně závažné příznaky jako slabost, únava a nespavost mohou přetrvávat týdny až měsíce. Přesto občas nějaký člověk zemře na ochrnutí dýchacích cest (udušení). Kojence jed zabije do několika hodin, dospělého třeba až za 30 dní.[24][13][42][44][50][51] Někteří lidé, i když přežili, ztratili cit na dolních končetinách a nebyli schopni chůze. První pomoc by proto – pro jistotu – měla přijít co nejdříve, jinak může jed v těle způsobit nenávratné zdravotní komplikace.[52]

I přes její rozsáhlý areál jsou smrtelná kousnutí vzácná a vyskytují se pouze v 5–9 % případů (bez léčby).[6][53][54] Kupříkladu mezi lety 1950 až 1959 bylo ve Spojených státech amerických zaznamenáno 63 úmrtí, v Austrálii končí smrtí přibližně 10 incidentů ze 100.[6][7][13][54][55] V roce 2013 zaznamenala Americká asociace center pro kontrolu otrav (AAPCC) celkem 1 866 případů kousnutí, z nichž pouze 14 bylo vážnějšího charakteru, ale žádný neměl smrtelné následky.[56] Kousnutí bylo zaznamenáno např. též v Dánsku, ve Švédsku nebo v Chorvatsku.[17][57][58]

Jedovatá vajíčka[editovat | editovat zdroj]

I vajíčka snovačky jedovaté vykazují určitou toxicitu. Složení jedu je sice odlišné, ale pro některé organismy může být jejich obranný mechanismus nebezpečný. Složen je ze čtyř různých toxinů známých jako Latroeggtoxin-I až -IV.[59]

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Rozšíření snovačky (resp. blízce příbuzných druhů rodu Latrodectus) napříč celou Zemí

Snovačka jedovatá a její jedovatost je známá prakticky na celém světě.[6] Protože se s pomocí člověka dostala téměř na všechny kontinenty (kromě Antarktidy), nese i řadu rozmanitých názvů.[2][6][21] Například v Itálii je známá pod jménem malmignatto (popř. malmignatta) nebo marmignatto – „mramorovaná“, na jihu Asie si získala přezdívku karakurt – „černý vlk“, v Austrálii jockey spider – „pavouk žokej“, pro domorodce na Novém Zélandu je kapito[6] (nebo spíše katipō[60][61]) – „štípe v noci“, na Haiti nese přezdívku hourglass spider – „pavouk s přesýpacími hodinami“ nebo shoe button spider – „pavouk, knoflík od bot“, ale nejvíce se uchytil název black widow neboli „černá vdova“, pocházející ze Severní Ameriky, který je populární i v Evropě (např. v Německu jako schwarze witwe).[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Pouze dvě procenta pavouků, kteří reagovali na simulovanou hrozbu a byli během těchto pokusů mnohokrát „otravováni“ a několikrát šťouchnuti, se pokusilo kousnout výzkumníka do prstu. Ve většině případů se stáhli do bezpečí nebo znehybněli a „hráli mrtvé“. Černé vdovy zaútočily v momentě, když byla celá jejich těla opakovaně sevřena. To dokazuje, že tito pavouci se pokusí kousnout pouze tehdy, pokud vnímají bezprostřední hrozbu, která jim nedává jinou možnost (zdroj).
  2. Alfa-latrotoxin (α-LTX) lze nalézt u pavouků rodu Latrodectus. Jed těchto pavouků obsahuje několik bílkovinných toxinů, tzv. latrotoxinů, které selektivně cílí buď proti obratlovcům, hmyzu nebo korýšům. Jedním z těchto toxinů je α-latrotoxin a cílí výhradně proti obratlovcům; na hmyz a korýše je neúčinný. Má vysokou afinitu k receptorům, které jsou specifické pro neuronální a endokrinní buňky obratlovců.
  3. Přirozeně i těhotné ženy by měly co nejdříve vyhledat lékařskou pomoc, ale samotnému plodu větší riziko nehrozí – pavoučí jed pravděpodobně nedokáže proniknout placentární bariérou. V letech 2003–2007 bylo zaznamenáno celkem 97 případů intoxikace u těhotných žen, z nichž vyplynulo, že hrozba pro plod se zdá být minimální, pokud je pacientka včas a adekvátně léčena (zdroj).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ANTUŠEK, Ivo. druh snovačka kalichová Latrodectus mactans (Fabricius, 1775). www.biolib.cz [online]. BioLib [cit. 2022-06-18]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i j k l m n o EIDEN, Amanda L.; KAUFMAN, Phillip E. Southern black widow. entnemdept.ufl.edu [online]. UF|IFAS (University of Florida) [cit. 2022-06-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f g h i j k l m MCCORKLE, Matthew. Latrodectus mactans. Animal Diversity Web [online]. University of Michigan [cit. 2022-06-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. WANG, Yifu; CASAJUS, Nicolas; BUDDLE, Christopher. Predicting the distribution of poorly-documented species, Northern black widow (Latrodectus variolus) and Black purse-web spider (Sphodros niger), using museum specimens and citizen science data. PLOS ONE. 2018-08-08, roč. 13, čís. 8, s. e0201094. Dostupné online [cit. 2022-06-18]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0201094. PMID 30089136. (anglicky) 
  5. NISHIDA, Gordon M.; TENORIO, Joann M. What bit me? : identifying Hawai'i's stinging and biting insects and their kin. Honolulu: University of Hawaii Press, 1993. 72 s. ISBN 0-8248-1492-4, ISBN 978-0-8248-1492-2. OCLC 26767632 S. 9–12. (anglicky) 
  6. a b c d e f g h i j k l m n o p KŮRKA, Antonín; PFLEGER, Václav. Jedovatí živočichové. 1. vyd. Praha: Academia (ČSAV), 1984. 168 s. S. 48–51. 
  7. a b c d e f g h i j k l m n o p q BALABAN, John; BALABAN, Jane; ELLIOTT, Lynette, et al. Species Latrodectus mactans - Southern Black Widow. bugguide.net [online]. Iowa State University (Department of Entomology), 2017-06-14 (last update) [cit. 2022-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ZICHA, Ondřej. druh snovačka kanadská Latrodectus variolus (Walckenaer, 1837). BioLib [online]. [cit. 2022-06-18]. Dostupné online. 
  9. ZICHA, Ondřej. druh snovačka kalifornská Latrodectus hesperus (Chamberlin & Ivie, 1935). www.biolib.cz [online]. BioLib [cit. 2022-06-18]. Dostupné online. 
  10. ZICHA, Ondřej. druh snovačka jedovatá Latrodectus tredecimguttatus (Rossi, 1790). www.biolib.cz [online]. BioLib [cit. 2022-06-19]. Dostupné online. 
  11. Gen. Latrodectus (Walckenaer, 1805). wsc.nmbe.ch [online]. NMBE - World Spider Catalog [cit. 2022-06-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ZICHA, Ondřej. rod snovačka Latrodectus (Walckenaer, 1805). www.biolib.cz [online]. BioLib [cit. 2022-06-19]. Dostupné online. 
  13. a b c d e f BARTLETT, Troy; ELLIOTT, Lynette; BARNES, Jay, et al. Genus Latrodectus - Widow Spiders. bugguide.net [online]. Iowa State University (Department of Entomology), 2021-08-16 (last update) [cit. 2022-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. a b klma. Do Česka se dostaly černé vdovy! Kousnutí může končit smrtí | TN.cz. tn.nova.cz [online]. The Associated Press (AP), 2017-08-29 [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. 
  15. dce. Desítky smrtelně jedovatých pavouků v Česku: Černé vdovy přicestovaly v bedně s laserem. Blesk.cz [online]. CZECH NEWS CENTER a.s, 2017-08-29 [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. 
  16. a b PIGULA, Tobi. 10 věcí, které možná nevíte o černé vdově: Jak moc je nebezpečné její kousnutí?. zoom.iprima.cz [online]. FTV Prima spol. s r.o., 2021-07-30 [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. 
  17. a b c KOPŘIVA, Jan. Vysílání v Chorvatsku 2009: Černá vdova kousnula mladého chlapce. Radiožurnál [online]. Český rozhlas, 2009-07-06 [cit. 2022-06-19]. Dostupné online. 
  18. a b c d e f g h Black Widow Spiders | National Geographic. Animals [online]. National Geographic Society, 2010-09-10 [cit. 2022-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. a b c d e f g h i j Black Widow Spider. www.desertusa.com [online]. DesertUSA [cit. 2022-06-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. YAN, Shuai; WANG, Xianchun. Recent Advances in Research on Widow Spider Venoms and Toxins. Toxins. 2015-12, roč. 7, čís. 12, s. 5055–5067. Dostupné online [cit. 2022-06-19]. ISSN 2072-6651. DOI 10.3390/toxins7124862. (anglicky) 
  21. a b c d e f g h i PETERSON, Michael E.; MCNALLEY, Jude. Chapter 79 - Spider Envenomation: Black Widow. Příprava vydání Michael E. Peterson, Patricia A. Talcott. Saint Louis: W.B. Saunders, 2013. Dostupné online. ISBN 978-1-4557-0717-1. DOI 10.1016/B978-1-4557-0717-1.00079-X. S. 817–821. (anglicky) 
  22. a b c STACK, Lawrence B. Latrodectus mactans | NEJM. New England Journal of Medicine [online]. Massachusetts Medical Society [cit. 2022-06-20]. Dostupné online. DOI 10.1056/nejm199706053362305. (anglicky) 
  23. a b c d Black Widow Spider | Office for Environmental Programs Outreach Services. oepos.ca.uky.edu [online]. University of Kentucky [cit. 2022-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. a b c d Black Widow Spiders. Missouri Department of Conservation [online]. [cit. 2022-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. NYFFELER, Martin; VETTER, Richard S. Black widow spiders, Latrodectus spp. (Araneae: Theridiidae), and other spiders feeding on mammals. The Journal of Arachnology. 2018, roč. 46, čís. 3, s. 541–548. Dostupné online [cit. 2022-07-01]. ISSN 0161-8202. (anglicky) 
  26. JOHN, Robert. Black Widows Use Their Silk To Combat Rodents. www.jjext.com [online]. J & J Exterminating, 2018-05-16 [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. MUTH, Felicity. Black Widows Have More Control Over Their Attacks Than You Think. Scientific American Blog Network [online]. 2014-02-08 [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. Foelix, R. (1982). Biology of Spiders, pp. 162-163. Harvard University, U.S.
  29. KNOFLACH, Barbara; PFALLER, Kristian. Kugelspinnen - eine Einführung (Araneae, Theridiidae). S. 111–160. Denisia [online]. Zoologisch-Botanische Datenbank [cit. 2022-07-01]. Roč. 2004, čís. 0012, s. 111–160. Dostupné online. (německy) 
  30. HÓDAR, José A.; SÁNCHEZ‐PIÑERO, Francisco. Feeding habits of the blackwidow spider Latrodectus lilianae (Araneae: Theridiidae) in an arid zone of south‐east Spain. Journal of Zoology. 2002-05, roč. 257, čís. 1, s. 101–109. Dostupné online [cit. 2022-06-20]. ISSN 0952-8369. DOI 10.1017/S0952836902000699. (anglicky) 
  31. ZICHA, Ondřej. druh snovačka Lilianina Latrodectus lilianae (Melic, 2000). www.biolib.cz [online]. BioLib [cit. 2022-06-20]. Dostupné online. 
  32. a b BARUFFALDI, Luciana; ANDRADE, Maydianne C. B. Female control of a novel form of cannibalism during copulation in a South American widow spider. Behavioural Processes. 2021-07, roč. 188, s. 104406. PMID: 33895251. Dostupné online [cit. 2022-06-21]. ISSN 1872-8308. DOI 10.1016/j.beproc.2021.104406. PMID 33895251. (anglicky) 
  33. CHADWICK, Jonathan. Female black widow spiders start EATING their partner while mating. Mail Online [online]. Associated Newspapers Ltd, 2021-04-29 [cit. 2022-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. a b JOHNSON, J. Chadwick; TRUBL, Patricia; BLACKMORE, Valerie. Male black widows court well-fed females more than starved females: silken cues indicate sexual cannibalism risk. Animal Behaviour. 2011-08-01, roč. 82, čís. 2, s. 383–390. Dostupné online [cit. 2022-06-20]. ISSN 0003-3472. DOI 10.1016/j.anbehav.2011.05.018. (anglicky) 
  35. BARUFFALDI, Luciana; ANDRADE, Maydianne C. B. Contact pheromones mediate male preference in black widow spiders: avoidance of hungry sexual cannibals?. Animal Behaviour. 2015-04-01, roč. 102, s. 25–32. Dostupné online [cit. 2022-06-25]. ISSN 0003-3472. DOI 10.1016/j.anbehav.2015.01.007. (anglicky) 
  36. a b c BINDMAN, Aaron. Latrodectus hasselti. Animal Diversity Web [online]. University of Michigan [cit. 2022-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. MACÍK, Stanislav. Snovačka hasseltova (Latrodectus hasselti). www.arachnos.eu [online]. Arachnos.eu [cit. 2022-06-22]. Dostupné online. 
  38. ZICHA, Ondřej. druh snovačka Hasseltova Latrodectus hasselti (Thorell, 1870). www.biolib.cz [online]. BioLib [cit. 2022-06-22]. Dostupné online. 
  39. http://ohioline.osu.edu/hyg-fact/2000/2061A.html
  40. MINUS, Ashley. Latrodectus hesperus. Animal Diversity Web [online]. University of Michigan [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. BALABAN, John; BALABAN, Jahne; ELLIOTT, Lynette, et al. Steatoda grossa - False Black Widow. bugguide.net [online]. Iowa State University (Department of Entomology), 2015-03-07 (last update) [cit. 2022-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. a b c d e f GWALTNEY-BRANT, Sharon M.; DUNAYER, Eric; YOUSSEF, Hany. Chapter 58 - Terrestrial Zootoxins. Příprava vydání Ramesh C. Gupta. [s.l.]: Academic Press, 2018. Dostupné online. ISBN 978-0-12-811410-0. DOI 10.1016/B978-0-12-811410-0.00058-1. S. 781–801. (anglicky) 
  43. WEISBERGER, Mindy; PUBLISHED, Jessie Szalay. Black Widow Spider Facts. livescience.com [online]. 2021-12-07 [cit. 2022-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. a b c HODGSON, Ernest. Chapter Fourteen - Toxins and Venoms. Příprava vydání Ernest Hodgson. Svazek 112. [s.l.]: Academic Press (Toxicology and Human Environments). Dostupné online. DOI 10.1016/B978-0-12-415813-9.00014-3. S. 373–415. (anglicky) 
  45. HOLZ, George G; HABENER, Joel F. Black widow spider α-latrotoxin: a presynaptic neurotoxin that shares structural homology with the glucagon-like peptide-1 family of insulin secretagogic hormones. Comparative Biochemistry and Physiology Part B: Biochemistry and Molecular Biology. 1998-10, roč. 121, čís. 2, s. 177–184. Dostupné online [cit. 2022-06-24]. DOI 10.1016/S0305-0491(98)10088-3. PMID 9972293. (anglicky) 
  46. DEL BRUTTO, Oscar H. Chapter 28 - Neurological effects of venomous bites and stings: snakes, spiders, and scorpions. Příprava vydání Hector H. Garcia, Herbert B. Tanowitz, Oscar H. Del Brutto. Svazek 114. [s.l.]: Elsevier, 2013. (Neuroparasitology and Tropical Neurology). Dostupné online. ISBN 9780444534903. DOI 10.1016/B978-0-444-53490-3.00028-5. S. 349–368. (anglicky) 
  47. RAUBER, Albert. Black Widow Spider Bites. Journal of Toxicology: Clinical Toxicology. 1983-01-01, roč. 21, čís. 4–5, s. 473–485. PMID: 6381753. Dostupné online [cit. 2022-06-19]. ISSN 0731-3810. DOI 10.3109/15563658308990435. PMID 6381753. (anglicky) 
  48. MCCRONE, J. D. Comparative lethality of several Latrodectus venoms. Toxicon. 1964-12-01, roč. 2, čís. 3, s. 201–203. Dostupné online [cit. 2022-06-19]. ISSN 0041-0101. DOI 10.1016/0041-0101(64)90023-6. (anglicky) 
  49. ISBISTER, Geoffrey K.; PAGE, Colin B.; BUCKLEY, Nicholas A. Randomized Controlled Trial of Intravenous Antivenom Versus Placebo for Latrodectism: The Second Redback Antivenom Evaluation (RAVE-II) Study. Annals of Emergency Medicine. 2014-12, roč. 64, čís. 6, s. 620–628.e2. Dostupné online [cit. 2022-06-23]. ISSN 0196-0644. DOI 10.1016/j.annemergmed.2014.06.006. (anglicky) 
  50. USHKARYOV, Y. A.; VOLYNSKI, K. E.; ASHTON, A. C. The multiple actions of black widow spider toxins and their selective use in neurosecretion studies. Toxicon. 2004-04-01, roč. 43, čís. Spider venoms, s. 527–542. Dostupné online [cit. 2022-06-23]. ISSN 0041-0101. DOI 10.1016/j.toxicon.2004.02.008. (anglicky) 
  51. Nature Notes Red-backs and Black Widow. Morning Bulletin. 1954-03-02. Dostupné online [cit. 2022-06-23]. (anglicky) 
  52. JAK. Tři děti se nechaly pokousat prudce jedovatým pavoukem. Myslely si, že z nich bude Spider-Man | Svět. Lidovky.cz [online]. MAFRA, a.s, 2020-05-31 [cit. 2022-06-26]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  53. Bettini S. Epidemiology of latrodectism. Toxicon 1964; 2: 93–101.
  54. a b MACWELCH, Tim. The 10 Most Dangerous Spiders in the World [online]. Outdoor Life, 2019-11-12 [cit. 2022-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. Miller T. Latrodectism: bite of the black widow spider. American Family Physician 1992; 45:181-187.
  56. PALERMO, Elizabeth. Black Widows' Bad Rap: 4 Misconceptions About the Spider. livescience.com [online]. Future US, Inc., 2015-05-29 [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. Black widow spider bites Swede after Atlantic voyage [online]. The Local Europe AB, 2007-07-07 [cit. 2022-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. Giftig edderkop ynglede i garage i Ølstykke. Politiken [online]. 2008-01-29 [cit. 2022-06-20]. Dostupné online. (dánsky) 
  59. YAN, Shuai; WANG, Xianchun. Recent Advances in Research on Widow Spider Venoms and Toxins. Toxins. 2015-11-27, roč. 7, čís. 12, s. 5055–5067. Dostupné online [cit. 2022-07-01]. ISSN 2072-6651. DOI 10.3390/toxins7124862. PMID 26633495. (anglicky) 
  60. The Katipo or Venomous Spider of New Zealand. Nature. 1872-11-01, roč. 7, čís. 159, s. 29–29. Dostupné online [cit. 2022-06-23]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/007029c0. (anglicky) 
  61. HORNABROOK, R. W. Studies in preventive hygiene from the Otago Medical School: the katipo spider. The New Zealand Medical Journal. 1951-04, roč. 50, čís. 276, s. 131–138. PMID: 14853159. Dostupné online [cit. 2022-06-23]. ISSN 0028-8446. PMID 14853159. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]