Přeskočit na obsah

Renan Larue

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Renan Larue
Povolánívysokoškolský učitel, spisovatel a profesor francouzské literatury
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Renan Larue je profesorem francouzské literatury na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře. Je autorem několika knih, nejznámější je Le végétarisme et ses ennemis (Vegetariánství a jeho nepřátelé), kde zkoumá historii vegetariánství od Pytágora po současnost. Spolu s Valéry Girouxovou vydal knihu z kolekce Que sais-je?, zaměřenou veganství.

Život

Renan Larue je francouzské literatury a držitelem dvou pokročilých magisterských titulů (DEA): z historie, který získal na pařížské Vysoké škole společenských věd a z filosofie, který získal na Univerzitě Paříž 1 Panthéon-Sorbonne. Běžný magisterský titul má z klasické literatury, který získal na Štrasburské univerzitě.[1] Když začal vyučovat na Kalifornské univerzitě, otevřel zde kurz veganských studií.[2][3][4][5]

Renan Larue pochází z Côtes-d'Armor ve Francii.[6]

Dílo

V knize Le végétarisme et ses ennemis: 25 siècles de débates (Vegetariánství a jeho nepřátelé: 25 století debat) se Larue zabývá historií západního vegetariánství a zaměřuje se na historické osobnosti, které obhajovaly tento způsob stravování: Pytágora, Porfyria a Plútarcha. Dále zkoumá postoje velkých monoteistických náboženství k vegetariánským myšlenkám v průběhu historie, zvláště hostilitu katolické církve. V období osvícenství podle něj hlavní roli v obhajobě vegetariánství hrál Voltaire, ale také další osobnosti jako byli Jean-Jacques Rousseau, Nicolas de Condorcet, Maupertuis, Bernardin de Saint-Pierre a Morelly.[7] Kniha končí ve 20. století, kdy se zrodilo veganství skrze britskou Veganskou společnost, založenou Donaldem Watsonem a Elsie Shrigley.[8][9][10][11][12]

V knize Le Végétarisme des Lumières[13] (Osvícenské vegetariánství) Larue zkoumá podrobněji lékařské a filosofické debaty o vegetariánství, které se vedly ve Francii 18. století. Spolu s filosofkou Valéry Giroux je autorem knihy o veganství Le véganisme ze série Que sais-je?. Renan Larue je sám veganem a v knize obhajuje veganskou ideologii a veganský styl života, včetně socio-politického hnutí, založeného na snaze o "vyloučení vykořisťování a zabíjení cítících bytostí a o zlepšení zacházení s nimi do takového rozsahu, do jakého je to možné".[14][5]

Larue je také editorem sbírky Voltairových spisů na téma vegetariánství.[15]

Ocenění

  • Bourse Banting (2013) za postdoktorský výzkum.[16]
  • Prix La Bruyère (2016) za knihu Le végétarisme et ses ennemis.[17]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Renan Larue na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ Renan Larue [online]. [cit. 2020-11-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  2. ↑ What Vegans Study [online]. [cit. 2020-11-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  3. ↑ Demain, tous végans ? [online]. [cit. 2020-11-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  4. ↑ BURNOUF, Sylvie. Eleveurs et végans, un dialogue impossible ?. Le Monde, [online]. 23. září 2017 [cit. 15.11.2020]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  5. ↑ a b DELDIQUE, Pierre-Edouard. Valery Giroux et Renan Larue: le véganisme [online]. 15. říjnae 2017 [cit. 2020-11-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  6. ↑ Un Breton enseigne le végétarisme en Californie [online]. [cit. 2020-11-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  7. ↑ LARUE, Renan. Cause animale et «sanglante gloutonnerie». Libération [online]. 20. září 2016 [cit. 15.11.2020]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  8. ↑ DROIT, Roger-Pol. 2 500 ans sans viande, ou avec. Le Monde [online]. 20. ledna 2015 [cit. 15.11.2020]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  9. ↑ La philosophie dans l’assiette: des racines du végétarisme à la «zoopolis» [online]. [cit. 2020-11-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  10. ↑ LARUE, R. (2015). LE VÉGÉTARISME ET SES ENNEMIS VINGT-CINQ SIÈCLES DE DÉBATS. PRESSES UNIVERSITAIRES DE FRANCE. [online]. [cit. 2020-11-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  11. ↑ enan Larue : « Boucheries et poissonneries disparaîtront progressivement » [online]. [cit. 2020-11-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  12. ↑ Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  13. ↑ Le Végétarisme des Lumières: L’abstinence de viande dans la France du xviiie siècle [online]. [cit. 2020-11-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  14. ↑ [cit. 2020-11-15]. S. 5. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  15. ↑ PENSÉES VÉGÉTARIENNES [online]. [cit. 2020-11-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  16. ↑ Bourses postdoctorales Banting 2012-2013 [online]. [cit. 2020-11-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  17. ↑ Renan LARUE [online]. [cit. 2020-11-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Renan_Larue&oldid=19555386“