Etienne-Gabriel Morelly

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Etienne-Gabriel Morelly
Narození 1717
Vitry-le-François
Úmrtí 1778 (ve věku 60–61 let)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Etienne-Gabriel Morelly (1717, Vitry-le-François - 1778 ?) byl francouzský osvícenský filosof, představitel racionálního a utopického socialismu. O jeho životě není mnoho známo, údajne žil v malém měste Vitry-le-François.

Morelly se zapsal do dějin filosofie dílem Zákoník přírody, v kterém byl první krát sformulován princip komunismu každému podle jeho potřeb a každému podle jeho schopností. Morelly uznává navrhuje: zrušení soukromného vlastnictví, práva a povinnosti práce pro každého občana a pro základní existenční potrěby, státní systém organizace vzdělání, bydlení, zdravotnictví, solidarity a spolupráce. Morelly je kritik soukromného vlastníctví a obchodu. Morellyho filosofie dějin je založena na cyklické koncepci přechodu z neuvědomelého do uvedomělého stavu. Morellyho spoločenský systém je založen na kooperujících komunitách (tribue), složen z rodin.[1]

Myšlení[editovat | editovat zdroj]

Snažil se vyvodit zákony společenského pokroku ze "stálé a neměnné lidské přirozenosti". Jeho ideální společnost spočívá na zrušení soukromého vlastnictví, právu každého občana být živen na útraty kolektivu a na jeho povinnosti přispívat podle svých schopností k obecnému blahobytu. Dodržování těchto tří zásad by podle Morellyho mohlo vymýtit ze společnosti všechny neřesti a každé zlo. Požadoval úplné zrušení obchodu a peněz. Pro Morellyho učení se nadchl zejména Gracchus Babeuf.

Ideální formu společnosti popsal v díle Ztroskotání plovoucích ostrovů, neboli Basiliada slavného Bidpaje. Forma románu je inspirována románem Angličana Richarda Heada Plovoucí ostrov, možná i Gulliverovými cestami. Ale v otázce systému vlády se inspiroval zejména popisem vlády Inků od Garcilasssa de la Vegy v jeho Královských komentářích. V románu je popsán ostrov, kde je neznámé soukromé vlastnictví, "matka všech deliktů". Země je společným zdrojem obživy. Morellyho komunistická společnost má přísně organizovanou strukturu s pevně řízenou výrobou a rozdělováním. Svazek výrobců se řídí centrálním ekonomickým plánem. Vše se rozděluje na veřejném náměstí každému otci rodiny pro jeho potřebu i potřebu jeho dítek. Pokud člověk přispívá svým dílem k veřejnému prospěchu, má právo, aby ho stát živil.

V roce 1755 vydal Morely Zákoník přírody, své hlavní dílo. V této práci reaguje na námitky proti Basiliadě a soustavně vykládá své názory. Vychází z názoru, že Bůh dal lidem rozum, aby poznávali zákony přírody a žili v souladu s nimi. Soustava soukromého vlastnictví je nerozumná, protipřirozená, svádí k lakotě, hrabivosti a posiluje egoismus. Záleží na společenském zřízení, zda člověka povznáší, anebo lidi mravně kazí. Je třeba vytvořit takové společenské poměry, ve kterých by lidé nemohli být prostopášní a zlí. Velký význam připisoval Morelly společenské výchově dětí; byl stoupencem laické školy (nespadající pod církev).

Katolická církev dekretem ze dne 19. ledna 1761 zařadila spis Zákoník přírody (Morelly, Code de la nature) na Index zakázaných knih.[2]

Ukázka z díla Zákonník prírody[editovat | editovat zdroj]

I. Nic ve společnosti nebude patřit jednotlivci, jen předměty, které skutečně používá pro uspokojení svých potřeb, pro své potěšení a pro svou kažodennú práci

II. Každý občan je veřejným zaměstnancem, vydržování, vyživovaným a zaměstnávaným na útraty společnosti

III. Každý občan přispívá k obecnému prospěchu přiměřeným podílem svých sil, svých schopností a svého věku; na tomto základě se upraví jeho povinnosti podle zákonů o rozdělování[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Essai sur l'esprit humain (1743) – Rozprava o lidském duchu
  • Essai sur le coeur humain (1745) – Rozprava o lidském srdci
  • Naufrage des isles flottantes, ou Basiliade du célèbre Pilpai (1753) – Ztroskotání plovoucích ostrovů neboli Basiliáda slavného Bidpaje [báseň v próze, fingovaný překlad, autorem má být staroindický mudrc a bajkář Bidpaj][4]
  • Code de la nature (1755) – Zákoník přírody [vyšel anonymně a byl dlouho přičítán Diderotovi; česky r. 1958][5]

České překlady[editovat | editovat zdroj]

  • MORELLY, Étienne Gabriel. Zákoník přírody. 1. vyd. Praha: SNPL, 1958. 137 s.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

PERNÝ, L.: Étienne-Gabriel Morelly, komunitárny filozof, ktorý možno (ne)existoval. DAV DVA - kultúrno-politický magazín

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Étienne-Gabriel Morelly, komunitárny filozof, ktorý možno (ne)existoval. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2019-05-06 [cit. 2019-05-23]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. Index librorum prohibitorum / Leonis XIII Summi Pontificis auctoritate recognitus SSmi. D. N. Pii pp. XI iussu editus. Romae : Typis polyglottis Vaticanis, 1924. 292 s. [Viz str. 57 a 190.]
  3. MORELLY, Étienne Gabriel. Zákoník přírody. 1. vyd. Praha: SNPL, 1958. s. 106
  4. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 17. díl. V Praze: J. Otto, 1901. 1078 s. [Viz str. 729–730]
  5. NOVÁK, Otakar, ed. et al. Slovník spisovatelů. Francie, Švýcarsko, Belgie, Lucembursko. 1. vyd. Praha: Odeon, 1966. 699 s. [Viz str. 470.]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Morelly na slovenské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOZKA, Jaroslav. Duchovní revoluce ve Francii 18. století. Praha: Práce, 1948. 167 s. [Viz str. 37–38.]