76,2mm kanón modelů 1914, 1922 a 1928
| 76,2mm/40 kanón modelů 1914, 1922 a 1928 | |
|---|---|
 76,2mm kanón typu 3. roku v muzeu svatyně Jasukuni, Čijoda. Všimněte si pootočení závěru. | |
| Typ | Lodní a protiletadlový kanón |
| Místo původu |  Japonské císařství |
| Historie služby | |
| Ve službě | 1916 – 1945 |
| Používána | Japonské císařské námořnictvo Námořnictvo Čínské republiky |
| Války | Druhá čínsko-japonská válka Druhá světová válka |
| Historie výroby | |
| Navrženo | Typ 3. roku: 1914 Typ 11. roku: 1922 Typ 88: 1928[1] |
| Základní údaje | |
| Hmotnost | 600 kg samotné dělo cca 3350 kg s lafetací[1] |
| Délka | 3203 mm celkem[1] |
| Délka hlavně | 3048 mm hlaveň[1] |
| Typ náboje | jednotný 5,99 kg hmotnost granátu 9,43-10,22 kg hmotnost náboje celkem[2] |
| Ráže | 76,2 mm |
| Závěr | klínový [viz text] |
| Náměr | -5 ° až +75 °[2] |
| Odměr | 360 ° |
| Kadence | 13 ran/minutu projektováno[2] |
| Úsťová rychlost | 670 m/s podle Lacroix[2] 680-685 m/s podle DiGiulian[1] |
| Účinný dostřel | 5300 m dostup[2] |
| Maximální dostřel | 10 800 m 6800 m dostup[2] |
76,2mm kanóny modelů 1914, 1922 a 1928 (respektive typu 3. roku, typu 11. roku a typu 88) japonského císařského námořnictva tvořily rodinu námořních protiletadlových kanónů, které byly používány na lodích, ponorkách a v pozemních protiletadlových bateriích císařského námořnictva. Ačkoliv je v roli sekundární a protiletadlové výzbroje křižníků a bitevních lodí během 30. let nahradily modernější kanóny větších ráží, na menších jednotkách a v pozemních instalacích se dočkaly nasazení i za druhé světové války.
Všechny tři typy měly ráži 76,2 milimetrů, hlaveň délky 40 ráží (3048 mm) a používaly jednotný náboj. Otáčení, elevace i nabíjení bylo prováděno manuálně.
Vývoj a nasazení
[editovat | editovat zdroj]
76,2mm kanón typu 3. roku vycházel z 3pdr britského námořního kanónu, který jako 3" (76,2 mm) kanón typu 41. roku používalo i císařské námořnictvo. Nová zbraň byla přijata do výzbroje 4. února 1916 jako 40rážový 3palcový kanón s vysokou elevací[p 1] (四〇口径三吋大仰角砲 40-kókei 3-inči dai gjókaku hó). S přeznačením zbraní na centimetry byl 5. října 1917 tento kanón přeznačen na 40rážový 8cm protiletadlový kanón (四〇口径八糎高角砲 40-kókei 8-senči kókaku hó) a konečně 29. března 1922 na 40rážový 8cm protiletadlový kanón typu 3. roku (四〇口径三年式八糎高角砲 40-kókei 3-nenšiki 8-senči kókaku hó).[3] Navzdory označení zůstala zachována ráže 76,2mm.[1]
76,2mm kanón typu 3. roku byl (pod odpovídajícím dobovým označením) instalován na následujících plavidlech:
- Bitevní lodě tříd Fusó, Ise a Nagato nesly po dokončení až do přestaveb ve 30. letech každá čtyři kusy.[4] Rovněž bitevní lodě třídy Tosa měly nést po čtyřech 76,2mm kanónech.[5]
- Bitevní křižníky/bitevní lodě třídy Kongó nesly po dokončení osm kanónů až do první rekonstrukce na přelomu 20. a 30. let, kdy byl jejich počet redukován na čtyři kusy, které byly během 30. let rovněž odstraněny.[6]
- Letadlová loď Hóšó nesla po dokončení dva 76,2mm kanóny, odstraněné při následujících přestavbách[7]
- Těžké křižníky třídy Furutaka nesly čtyři kanóny až do malé přestavby počátkem 30. let[8]
- Lehké křižníky tříd Tenrjú (1 ks), Kuma (2 ks), Nagara (2 ks), Sendai (2 ks) a experimentální Júbari nesly 76,2mm kanóny zpravidla až do přestaveb ve 30. letech.[9]
- Nosiče hydroplánů Notoro a Kamoi nesly po dvou 76,2mm kanónech.[10]
- Zásobovací lodě ponorek třídy Džingei nesly po dvou 76,2mm kanónech.[11][p 2]
- Minonosky Icukušima a Wakataka nesly každá po dvou 76,2mm kanónech[12][p 2]
- Stíhače ponorek tříd č. 13 a č. 28 nesly po jednom 76,2mm kanónu.[13][p 2]
- Pomocné minonosky třídy č. 1 nesly po jednom 76,2mm kanónu na přídi.[14][p 2]
- Lodě pro pokládání kabelů tříd Hašima a Harušima nesly po jednom 76,2mm kanónu.[15][p 2]
- Tankery třídy Ondo nesly po dvou 76,2mm kanónech.[16]
- Výsadkové lodě třídy č. 101 nesly po jednom 76,2mm kanónu na zádi.[17]
76,2mm kanón typu 3. roku se dostal i do výzbroje námořnictva Čínské republiky a to konkrétně jako sekundární výzbroj lehkých křižníků třídy třídy Ning Chaj (6xI na Ning Chaj a 3xI na Pching Chaj).[18]
40rážový 8cm protiletadlový kanón typu 88 byl vyvinut jako ponorková zbraň a jako takový instalován po jedné lafetaci na ponorky typu K6.[19][1] Podle Campbella byly kanóny typu 88 instalovány již i na předchozí ponorky typu K5.[20]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Hlaveň
[editovat | editovat zdroj]Hlaveň byla vyrobena z monobloku. Zadek hlavně byl u typu 3. roku opatřen šikmým klínovým závěrem nakloněným přibližně o 45 °, který se otvíral dolů doprava. U typu 11. roku a typu 88 byl klínový závěr horizontální.[21][20] Životnost hlavně byla 1200 až 2000 výstřelů.[2] Nábojová komora měla 2,1 dm3 a při výstřelu v ní vznikal tlak až 2250 kg/cm2 (220 649,6 kPa).[1]
Existovalo několik modelů hlavní lišících se vývrtem. DiGiulian uvádí následující modely s konstantním drážkováním a hloubce jednoho závitu 28 ráží:[1]
| Model | Délka vývrtu [mm] | Počet drážek | Hloubka drážky [mm] | Šířka drážky [mm] | Pole mezi drážkami [mm] |
|---|---|---|---|---|---|
| I a II | 2608 | 16 | 1,0 | 9,3 | 4,07 |
| III a VII | 2608 | 24 | 1,0 | 5,905 | 4,07 |
| IV | 2623 | 24 | 1,0 | 5,905 | 4,07 |
Lacroix & Wells uvádí model VIII s 21 drážkami; bez dalších podrobností.[2]
Dělo mohlo být nabíjeno při všech úhlech elevace.[2]
Munice
[editovat | editovat zdroj]Lacroix & Wells uvádí celkem sedm druhů munice zavedené v letech 1918 až 1929 a používaných na křižnících císařského námořnictva, DiGiulian přidává další dva:
- Trhavý granát (通常弾 cúdžódan) č. 3 zavedený roku 1918, plněný 454 gramy výbušniny šimose s hlavovým zapalovačem typu 5 modifikace 1. Ostré granáty měly kaštanově hnědé tělo a bílou špičku, stejně jako všechny následující trhavé granáty.[2]
- Trhavý granát č. 4 zavedený roku 1929, plněný 454 gramy šimose a s hlavovým zapalovačem fukudó šinkan (~ dvoučinný zapalovač).[2]
- Trhavý granát typu 0 zavedený roku 1940.[1]
- Tříštivý granát (rjúsendan) zavedený roku 1918 s hlavovým zapalovačem fukudó šinkan. Ostré granáty měly šedé tělo a bílou špičku.[2]
- Cvičný (演習弾 enšúdan) zavedený roku 1918, bez zapalovače. Černé tělo a žlutá špička.[2]
- Cvičný časovaný (時限演習弾 džigen enšúdan) zavedený roku 1924; s hlavovým zapalovačem fukudó šinkan. Černé tělo a bílá špička.[2]
- Granát s kouřovou stopovkou (eiendan) zavedený roku 1920; s hlavovým zapalovačem fukudó šinkan. Červené tělo i špička.[2]
- Mokuhjódan (目標弾 ~ značkovací granát) zavedený roku 1924; s hlavovým zapalovačem fukudó šinkan. Zelené tělo a bílá špička.[2]
- Protiponorkový s plochou špičkou z roku 1943.[1][22]
Lafetace
[editovat | editovat zdroj]76,2mm kanón typu 3. roku byl používán pouze v manuálně ovládané jednohlavňové lafetaci, která byla většinou nekrytá.[1] Na japonských dělových člunech a čínských křižnících byla ale vybavena ochranným štítem.[18]
Nástupci
[editovat | editovat zdroj]Na křižnících a bitevních lodích byl 76,2mm kanón během 30. let nahrazen 120mm kanóny typu 10. roku a 127mm kanóny typu 89. Na menších jednotkách se 76,2mm kanón udržel až do konce druhé světové války. V ráži 76,2mm se nástupcem stal 76,2mm kanón typu 98.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Podle Lacroix & Wells (str. 16) bylo součástí názvu při přijetí do výzbroje i uvedená délka hlavně v rážích. Japonská Wikipedie uvádí označení bez tohoto údaje, tedy jenom jako 三吋大仰角砲 3-inči dai gjókaku hó.
- ↑ a b c d e Je možné, že u pozdějších instalací se mohlo jednat o typ 11. roku (model 1922). Nišida nerozlišuje jednotlivé varianty, rozlišuje pouze starý 76,2mm kanón typu 41. roku (uváděný Nišidou jako „8cm/40cal“) a nový protiletadlový („8cm/40cal AA“).
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku 四〇口径三年式八糎高角砲 na japonské Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k l DIGIULIAN, Tony. Japanese 3"/40 (7.62 cm) 3rd Year Type, 8 cm/40 (3") 3rd Year Type, 8 cm/40 (3") 11th, Year Type, 8 cm/40 (3") Type 88 [online]. navweaps.com, rev. 2006-11-23 [cit. 2011-05-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 65 a 66. (anglicky)
- ↑ Lacroix & Wells, str. 16
- ↑ NISHIDA, Hiroshi. Fuso class battleships [online]. 2002 [cit. 2011-05-16]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]; NISHIDA, Hiroshi. Ise class battleships [online]. 2002 [cit. 2011-05-16]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]; NISHIDA, Hiroshi. Nagato class battleships [online]. 2002 [cit. 2011-05-16]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ NISHIDA, Hiroshi. Kaga class battleships [online]. 2002 [cit. 2011-05-16]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ NISHIDA, Hiroshi. Kongo class battlecruisers [online]. 2002 [cit. 2011-05-16]. Dostupné v archivu. (anglicky)
- ↑ NISHIDA, Hiroshi. Hosho class aircraft carriers [online]. 2002 [cit. 2011-05-16]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ Lacroix & Welles, str. 75; NISHIDA, Hiroshi. Furutaka class heavy cruisers [online]. 2002 [cit. 2011-05-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-09. (anglicky)
- ↑ Lacroix & Welles, str. 790, 792, 795, 797 a 799
- ↑ NISHIDA, Hiroshi. Notoro seaplane tender [online]. 2002 [cit. 2011-05-16]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]; NISHIDA, Hiroshi. Kamoi seaplane tender [online]. 2003 [cit. 2011-05-16]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ NISHIDA, Hiroshi. Jingei class submarine tenders [online]. 2002 [cit. 2011-05-16]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ NISHIDA, Hiroshi. Hatsutaka class minelayers [online]. 2003 [cit. 2011-05-17]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]; NISHIDA, Hiroshi. Itsukushima minelayer [online]. 2003 [cit. 2011-05-17]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ NISHIDA, Hiroshi. CH-13 class submarine chasers [online]. 2003 [cit. 2011-05-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-27. (anglicky); NISHIDA, Hiroshi. CH-28 class submarine chasers [online]. 2003 [cit. 2011-05-19]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ NISHIDA, Hiroshi. Ma-1 class auxiliary minelayers [online]. 2003 [cit. 2011-05-19]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ NISHIDA, Hiroshi. Hashima class cablelayers [online]. 2003 [cit. 2011-05-19]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]; NISHIDA, Hiroshi. Harushima cablelayer [online]. 2003 [cit. 2011-05-19]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ NISHIDA, Hiroshi. Ondo class oilers [online]. 2003 [cit. 2011-05-19]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ LENGERER, Hans; KOBLER-EDAMATSU, Sumie; REHM-TAKAHARA, Tomoko. The Special fast landing ships of the Imperial Japanese Navy, Part 2. In: GARDINER, Robert; LAMBERT, Andrew. Warship. London: Conway Maritime Press, 7. 1986. ISBN 0-85177-376-1. ISSN 0142-6222. Svazek 39. S. 183. (anglicky)
- ↑ a b Lacroix & Wells, str. 688
- ↑ NISHIDA, Hiroshi. K6 type 2nd class submarines [online]. 2003 [cit. 2011-05-19]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ a b CAMPBELL, John. Naval Weapons of World War Two. London: Conway Maritime Press, 2002. ISBN 0-87021-459-4. S. 197. (anglicky)
- ↑ Lengerer & Kobler-Edamatsu & Rehm-Takahara, str. 84 a fotografie na str. 82
- ↑ Reports of the U. S. Naval Technical Mission to Japan 1945 – 1946. Washington, D. C.: U.S. Naval History Division, 1974. Dostupné v archivu pořízeném dne 11-12-2014. Kapitola 0-19 Japanese Projectiles General Types, s. 12, 17 a 18. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Reports of the U. S. Naval Technical Mission to Japan 1945 – 1946. Washington, D. C.: U.S. Naval History Division, 1974. Dostupné v archivu pořízeném dne 11-12-2014. (anglicky)
- CAMPBELL, John. Naval Weapons of World War Two. London: Conway Maritime Press, 2002. ISBN 0-87021-459-4. S. 197 a 198. (anglicky)
- ITANI, Jiro; LENGERER, Hans; REHM-TAKAHARA, Tomoko. Anti-Aircraft Gunnery in the Imperial Japanese Navy. In: GARDINER, Robert. Warship. London: Conway Maritime Press, 1991. ISBN 0-85177-582-9. S. 81–101. (anglicky)
- LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu 76,2mm kanón modelů 1914, 1922 a 1928 na Wikimedia Commons - DIGIULIAN, Tony. Japanese 3"/40 (7.62 cm) 3rd Year Type, 8 cm/40 (3") 3rd Year Type, 8 cm/40 (3") 11th, Year Type, 8 cm/40 (3") Type 88 [online]. navweaps.com, rev. 2006-11-23 [cit. 2011-05-15]. Dostupné online. (anglicky)
