Třída Nagara

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Třída Nagara
Kinu v roce 1931
Kinu v roce 1931
Obecné informace
Uživatelé Japonské císařské námořnictvo
Typ lehký křižník
Lodě 6
Osud potopeny
Předchůdce třída Kuma
Nástupce Júbari
Technické údaje po dokončení
Výtlak 5170 T standardní projektovaný
5570 T normální projektovaný
5690 T normální po dokončení

Nagara při zkouškách 21. dubna 1922:
4974,6 t lehký
5708,2 t normální

6539,8 t 2/3–zkouškový
7203,7 t plný[1]
Délka 162,15 m celkem
156,583 m na vodorysce (projektovaná; při normálním výtlaku)
156,652 m na vodorysce (po dokončení; při normálním výtlaku)
152,40 m mezi svislicemi[2]
Šířka 14,17 m celkem[2]
Ponor 4,839 m projektovaný; při normálním výtlaku
4,855 m po dokončení; při normálním výtlaku[2]
Pohon 12 vodotrubných kotlů Ro-gó Kanpon šiki (6 velkých a 4 malé na topný olej + 2 malé na smíšené spalování)
4 sestavy parních turbín Gihon a Micubiši-Parsons (resp. Brown-Curtis na Kinu)
90 000 k na hřídeli (66 194,9 kW)[p 1] projektováno[1]
Palivo Projektováno:
1260 t topného oleje
350 t uhlí

Po dokončení:
1284 t topného oleje (Nagara 1247 t)
340 t uhlí[3]
Rychlost 36,0 uzlů projektovaná[1] (~ 66,67 km/h)
Dosah 5000 nám. mil při 14 uzlech projekt
6000 nám. mil při 14 uzlech po dokončení[3]
(9260 km, resp. 11 112 km při 25,9 km/h)
Posádka 450[3]
Výzbroj 140mm kanón typu 3. roku (7×I)
76mm kanón typu 3. roku (2×I)
6,5mm kulomet typu 3. roku (2×I)
8× 610mm torpédomet typu 8 (4×II)
48 min č. 1[1]
Pancíř 63,4 mm boční pás (38 mm + 25,4 mm)
28,6 mm paluba
celkem 220,6 t pancíře[1]
Letadla hydroplán
Ostatní 2× 57mm salutační kanóny Jamauči (2×1)
Nagara a Jura pouze 2×47 mm[1]

Třída Nagara (長良型 Nagara gata) byla třída lehkých křižníků japonského císařského námořnictva z období druhé světové války. Jednalo se o modifikovanou verzi třídy Kuma. Jejich hlavním úkolem bylo vedení japonských torpédoborců. Postaveno bylo šest křižníků této třídy. Ve službě byly v letech 1922–1945. Všechny byly zničeny ve druhé světové válce.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Plavidla byla vylepšenou verzí předcházející třídy Kuma, lišící se především instalací nových 610mm torpédometů. Celkem bylo v letech 1920–1925 postaveno šest jednotek této třídy.[4]

Jednotky třídy Nagara:

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Poznámka
Nagara
(長良)
Sasebo 9. září 1920 25. dubna 1921 21. dubna 1922 Dne 7. srpna 1944 byl poblíž Nagasaki potopen americkou ponorkou USS Croaker (SS-246).
Isuzu
(五十鈴)
Uraga, Tokio 10. srpna 1920 29. října 1921 15. srpna 1923 V prosinci 1943 poškozen náletem, při opravách upraven na protiletadlový křižník. Dne 7. dubna 1945 byl potopen americkými ponorkami USS Gabilan (SS-252) a USS Charr (SS-328).
Natori
(名取)
Micubiši, Nagasaki 14. prosince 1920 16. února 1922 15. září 1922 Dne 18. srpna 1944 byl potopen americkou ponorkou USS Hardhead (SS-365).
Jura
(由良)
Sasebo 21. května 1921 15. února 1922 20. března 1923 Dne 25. října 1944 byl vážně poškozen americkými letadly a později potopen vlastními torpédoborci.
Abukuma
(阿武隈)
Uraga, Tokio 8. prosince 1921 16. března 1923 26. května 1925 Dne 25. října 1944 byl v bitvě v průlivu Surigao poškozen americkým torpédovým člunem РТ-137 a druhý den potopen americkými palubními letadly.
Kinu
(鬼怒)
Kawasaki, Kóbe 17. ledna 1921 29. května 1922 10. listopadu 1922 Dne 26. října 1944 potopen americkými palubními letadly v bitvě v Sibuyanském moři.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Křižník Natori

Hlavní výzbroj tvořilo sedm 140mm kanónů typu 3. roku, dva 76mm kanóny typu 3. roku, dva 6,5mm kulomety, osm 610mm torpédometů a až 48 min. Pohonný systém tvořilo 12 kotlů Kampon a čtyři turbíny Micubiši-Parsons-Gihon (u Oi Brown-Curtis) o výkonu 90 000 hp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 36 uzlů. Dosah byl 6000 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[4]

Modifikace[editovat | editovat zdroj]

Modernizovaný křižník Isuzu v roce 1944

V letech 1934–1935 byly křižníky přestavěny za účelem zlepšení jejich stability. Výtlak se přiblížil 8000 tunám a rychlost poklesla na 32 uzlů. Složení výzbroje se během války dále měnilo.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

Ukázka kaligrafického písma Tento článek obsahuje japonský text.
Bez správné podpory asijských znaků se Vám mohou namísto kandži nebo kany zobrazovat otazníky, obdélníčky nebo jiné zástupné symboly.
  1. Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nebyl přehodnocen výkon japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 795. (anglicky) 
  2. a b c Lacroix & Wells, str. 794
  3. a b c Lacroix & Wells, str. 796
  4. a b c NAGARA light cruisers (1922-1925) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-02-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. (anglicky) 
  • PATTON, Wayne. Japanese Light Cruisers of World War II. Carrollton, Texas: Squadron/Signal Publications (Warships in action; sv. 25). ISBN 0-89747-497-X. 4025. (anglicky) 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]