68. peruť RAF

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
No. 68 Squadron RAF
ZeměSpojené královstvíSpojené království Spojené království
Existence30. ledna 1917 - 28. února 1919
7. ledna 1941 - 20. dubna 1945
1. ledna 1952 - 20. ledna 1959
Typletecká peruť
Motto„Vždy připraven“
VeliteléMax Aitken (1941-1943)
Nadřazené jednotkyVlajka Royal Air Force Royal Air Force
Účast
Válkyprvní světová válka
druhá světová válka
Insignie
ZnakPerutní varianta leteckého výsostného znaku RAF
 Perutní varianta leteckého výsostného znaku RAF

Označení 68. peruť (anglicky No. 68 Squadron) bylo v Royal Flying Corps a Royal Air Force užíváno pro dvě odlišné perutě, z nichž pouze jedna byla jednotkou britských ozbrojených sil v přesném smyslu. Označení „No. 68 Squadron RFC“ bylo britskou vojenskou administrativou po nějakou dobu užíváno pro 2. peruť Australian Flying Corps.

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Airco DH.5 68. peruti RFC (2. peruti AFC).

2. peruť Australian Flying Corps byla zformována v Heliopolis v Egyptě v roce 1916.[1]:s.178–180 Po nějakou dobu byla britským vojenským místům známa jako "68. peruť RFC", podle některých zdrojů z důvodů předejití záměny s 2. perutí RFC. Toto označení nebylo perutí ani Australskými expedičními silami přijato, a ve skutečnosti od něj bylo počátkem roku 1918 upuštěno i Brity, ještě před vznikem Royal Air Force.

Jednotka byla původně vybavena letouny Airco DH.5 a nasazována k bitevním útokům na nepřátelské zákopy, a v lednu 1918 byla přezbrojena na stíhače S.E.5a, které si podržela do konce války. Peruť si nárokovala 77 vzdušných vítězství,[1]:s.44 a zůstala v Evropě až do 28. února 1919, kdy byla rozpuštěna.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Během druhé světové války byla 7. ledna 1941 na základně RAF Catterick zformována nová 68. peruť, první nesoucí toto označení v rámci Royal Air Force, jako jednotka nočních stíhačů vyzbrojená stroji Bristol Blenheim, která se stala operační 7. dubna téhož roku, předtím než byla přeložena do High Ercall. V květnu 1941 přešla na typ Bristol Beaufighter a v březnu 1942 se s nimi přesunula na základnu RAF Coltishall v Norfolku. V červenci 1944 peruť přezbrojila na typ de Havilland Mosquito.

Počínaje červencem 1941 se u peruti vyskytoval značný podíl exilových československých letců, v síle až osmi kompletních posádek.[p 1] Tato vzájemná pouta a noční stíhací aktivity perutě byly symbolicky vyjádřeny v roce 1944, když Air Chief Marshal Charles Steele peruti předal znak zobrazující hlavu sovy, doprovázené mottem v češtině „Vždy připraven“.[3][4]:s.2–11

V hodnosti Pilot Officer[p 2] působil u perutě i básník James Farrar. Padl v noci z 25. na 26. července 1944 když během hlídky nad Temží (jako navigátor Mosquita pilotovaného Fredem Kempem) pronásledoval létající střelu V-1.[4]:s.12

68. peruť byla deaktivována 20. dubna 1945 a většina příslušníků přeložena k jiným jednotkám, včetně 125. peruti RAF.

Peruti bylo za války přiznáno 61 sestřelů jistých, 9 pravděpodobných a 21 letounů nepřítele jako poškozené, a dále i zneškodnění 18 letounových střel V-1. Z toho na československé posádky připadá 21 vzdušných vítězství jistých, 3 pravděpodobné, 7 strojů poškozených a 3 zničené V-1.[2]:s.12

Poválečné období[editovat | editovat zdroj]

Peruť byla reaktivována 1. ledna 1952, a se stroji Gloster Meteor působila jako noční stíhací ze základny RAF Wahn v Západním Německu až do 20. ledna 1959, kdy byla přeznačena na 5. peruť RAF.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Během války u peruti postupně působilo 23 československých pilotů, a 16 operátorů radaru, kteří u ní provedli celkem 1905 bojových letů, v souhrnné délce 4095 operačních hodin. Nejvyšší podíl Čechoslováků existoval na přelomu let 1942 a 1943, kdy bylo u jednotky 12 pilotů a 9 radarových operátorů československého původu současně.[2]:s.12
  2. ↑ Odpovídá armádní hodnosti poručík.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku No. 68 Squadron RAF na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Molkentin 2010
  2. ↑ a b Rajlich a Sehnal 1993
  3. ↑ 68 Squadron RAF [online]. Royal Air Force [cit. 2016-04-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  4. ↑ a b Croft 1994

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CROFT, Peter L. A History of No. 68 Squadron RAF [PDF]. Royal Air Force Museum Laarbruch-Weeze [cit. 2016-04-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-11-02. (anglicky) 
  • MOLKENTIN, Michael. Fire in the Sky:The Australian Flying Corps in the First World War. Sydney: Allen & Unwin, 2010. ISBN 9781742370729. (anglicky) 
  • RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Kočičí oči: Čs. noční stíhači v RAF 1940-1945. Praha: Modelpres - ing. Zdeněk Šedina, 1993. 90 s. ISBN 80-901328-2-0. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=68._peruť_RAF&oldid=23542818“