18. návštěvní expedice (ISS)
| 18. návštěvní expedice | |
|---|---|
| Údaje o expedici | |
| Na stanici | ISS |
| Program | iriss |
| Členů expedice | 2 |
| Hostitelé | Expedice 44 |
| Datum startu | 2. září 2015, 4:37 UTC |
| Kosmodrom | Bajkonur |
| Startovací loď | Sojuz TMA-18M |
| Spojení se stanicí | 4. září 2015, 07:39 UTC |
| Délka letu | 9 dní, 20 hodin a 13 minut |
| z toho na stanici | 7 dní, 13 hodin a 50 minut |
| Odlet ze stanice | 11. září 2015, 21:29 UTC |
| Datum přistání | 12. září 2015, 00:51 UTC |
| Místo přistání | step u Žezkazganu |
| Přistávací loď | Sojuz TMA-16M |
| Fotografie posádky | |
 | |
| Zleva Mogensen, Aimbetov | |
| Navigace | |
Předchozí 17. návštěvní expedice Následující 19. návštěvní expedice | |
18. návštěvní expedice (rusky Восемнадцатая экспедиция посещения, ЭП-18) na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) byla krátkodobá výprava dánského astronauta ESA Andrease Mogensena a kazašského kosmonauta Ajdyna Aimbetova na stanici. Po týdenním pobytu na stanici a splnění vědeckého programu se oba vrátili na Zem.
Posádka[editovat | editovat zdroj]
Hlavní[editovat | editovat zdroj]
Andreas Mogensen (1), palubní inženýr 1, ESA
Ajdyn Aimbetov (1), palubní inženýr 2, Kazachstán
V závorkách je uveden dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise.
Záložní[editovat | editovat zdroj]
Thomas Pesquet, palubní inženýr 1, ESA
Sergej Prokopjev, palubní inženýr 2, Roskosmos (oddíl CPK)
Průběh výpravy[editovat | editovat zdroj]
Přípravy[editovat | editovat zdroj]
Na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS), trvale obydlené od začátku listopadu 2000 se střídaly základní posádky, přičemž jejich dopravu zajišťovaly americké raketoplány Space Shuttle a ruské lodě Sojuz. Volná místa v Sojuzech, nevyužitá pro dopravu členů základních posádek, obsazovali členové krátkodobých návštěvních posádek, kterých v letech 2000–2009 bylo celkem sedmnáct. Od roku byly Sojuzy plně vytížené dopravou základních posádek, volná místa se objevila až roku 2015 v Sojuzu TMA-18M v souvislosti s ročním letem Scotta Kellyho a Michaila Kornijenka.
Jedno volné místo obsadil v srpnu 2013 astronaut Evropské kosmické agentury (ESA) Andreas Mogensen, na základě dohody ESA a Roskosmosu.[1]
Druhé volné místo Roskosmos už v říjnu 2012 rezervoval pro kosmického turistu získaného společností Space Adventure. V květnu 2013 Space Adventures zveřejnila informaci, že jejím kandidátem na kosmické let je britská zpěvačka Sarah Brightmanová.[1] Brightman skutečně v druhé polovině ledna zahájila výcvik ve Středisku přípravy kosmonautů, ale už po třech týdnech se vrátila do Anglie. V dubnu se vrátila, ale koncem měsíce opět odletěla z Ruska a v polovině května 2015 oznámila, že z rodinných důvodů ruší své plány na kosmický let.[2] O uvolněné místo měl zájem ruský podnikatel Filaret Galcev, nicméně na přelomu května a června se dohodl Roskosmos s Kazachstánem a 22. června nominaci získal kazašský kosmonaut Ajdyn Aimbetov. Aimbetov prošel základním výcvikem už v letech 2003–2005 a do vesmíru měl letět v září 2009, let však byl v dubnu 2009 Kazachstánem zrušen z finančních důvodů.[3]
Začátkem srpna 2015 posádka Sojuzu TMA-18M – velitel Sergej Volkov, Mogensen a Aimbetov – zahájila secvičení a přípravu k letu.
Průběh letu[editovat | editovat zdroj]
Volkov, Mogensen a Aimbetov odstartovali 2. září 2015 v 4:37 UTC z kosmodromu Bajkonur v lodi Sojuz TMA-18M; po dvou dnech samostatného letu se 4. září 2015 v 07:39 UTC spojili se stanicí.[1]
Po spojení se kosmonauti uvítali se stálou posádkou ISS (Expedice 44), vyložili náklad pro stanici a zahájili svůj pracovní program. Mogensen v rámci programu Iriss ověřoval nové způsoby komunikace mezi kosmonauty a pozemním střediskem, při použití technik 3d vizualizace a rozšířené reality s tím, že výhledově by mohla veřejnost sledovat život na ISS online „pohledem kosmonauta“. Též řídil vozítko v pozemním středisku, sledoval své svalstvo v experimentu MARES (Muscle Atrophy Research and Exercise System), vypustil dva cubesaty, fotografoval bouřkovou oblačnost. Přivezl na stanici a zase vrátil vzorky sedmnácti druhů mikroorganismů, jejichž životaschopnost měla cesta ověřit (experiment BiSTRO) a vzorky sinic Spirulina.[4]
Aimbetov měl v programu 18 experimentů. V experimentu Dastarchan-6 s kolegy kosmonauty zkoušel vzorky několika jídel určených pro kosmonauty (kazachstánští vědci se přípravou jídel pro kosmonauty zabývají dvě desetiletí). Pozoroval a fotografoval bývalé dno Aralského jezera a ropná naleziště v Kaspickém moři, sledoval prašné bouře, pozdravil se z předsedou kazachstánské kosmické agentury, bývalým kosmonautem Talgatem Musabajevem, poskytl rozhovor kazachstánským novinářům a poté i studentům.[5][6][7]
Po týdenním pobytu na ISS se 11. září 2015 v 21:29 UTC Mogensen a Aimbetov s vracejícím se Gennadijem Padalkou v Sojuzu TMA-16M odpoutali od stanice a 12. září 2015 v 00:51 UTC přistáli v severním Kazachstánu v okolí Žezkazganu.[3]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2016-3-2 [cit. 2020-01-29]. Kapitola Хроника подготовки и полёта корабля «Союз ТМА-18М» (ISS-44S). [Dále jen Ivanov]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Ivanov. Rev. 2015-7-20 [cit. 2020-01-29]. Kapitola Sarah Brightman.
- ↑ a b Ivanov. Rev. 2016-5-12 [cit. 2020-01-29]. Kapitola Айдын Ақанұлы Айымбетов.
- ↑ iriss mission [online]. ESA [cit. 2020-01-29]. Kapitola Experiments. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ КАБИКЫЗЫ, Сара. Десять дней, которые потрясли мой мир - Айдын Аимбетов [online]. Нур-Султан: МИА «Казинформ», 2015-10-31 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Today.kz. Аимбетов возьмет с собой в космос айран и мясо по-казахски [online]. Today.kz, 2015-7-29 [cit. 2020-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-29. (rusky)
- ↑ телестудия Роскосмоса. Пресс-конференция экипажа ТПК «Союз ТМА-18М» [online]. Роскосмос [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. (rusky)
