Žitenice (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Žitenice
Zamek Zitenice.JPG
Základní informace
Sloh barokní
Výstavba polovina 17. století
Další majitelé páni z Roupova
Vyšehradská kapitula
Poloha
Adresa Žitenice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Žitenice
Žitenice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 43585/5-2480 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žitenice jsou zámek ve stejnojmenné obciokrese Litoměřice. Stojí na místě starší tvrze, ale dochovaná podoba je výsledkem barokní přestavby a úprav po požáru v roce 1806. Od roku 1958 je zámek chráněn jako kulturní památka ČR.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Prvním panským sídlem v Žitenicích byla gotická tvrz. Není jisté, kdy vznikla, ale předpokládá se, že existovala roku 1472. Tehdy vesnici dostala jako věno Ludmila, dcera kancléře Jiřího Prokopa z Rabštejna. Ludmila se provdala za královského hofmistra a později nejvyššího písaře Jana z Roupova, který byl za své služby povýšen do panského stavu. Páni z Roupova měli Žitenice v zástavním vlastnictví až do roku 1621. Janův syn Petr panství zastavil Jindřichu Brozanskému z Vřesovic a zemřel dříve, než jeho synové Václav a Jan dosáhli dospělosti. Jejich poručníci se snažili panství vyplatit, ale Roupovcům se vrátilo až po rozhodnutí zemského soudu z roku 1556. Tvrz připadla Janovi a Václav žil ve mlýně až do smrti v roce 1578. Jan potom panství rozšířil o sousední Trnovany.[2]

Ze tří Janových synů Žitenice zdědil nejstarší Petr Oldřich z Roupova, ale kvůli projevům šílenství ho zastupovali poručníci. Po smrti bratra Jana Šťastného z Roupova celé panství nakonec připadlo Václavu Vilémovi. Roku 1611 vyplatil sedm tisíc kop míšeňských grošů vyšehradské kapitule a císař Rudolf II. mu panství zapsal jako dědičný statek. Na žitenickou tvrz, kterou nechal přestavět v renesančním slohu, zval soudobé humanisty a vzdělance. V letech 16181620 se postavil do čela stavovského povstání a stal se předsedou jeho direktoria. Po bitvě na Bílé hoře odešel ze země a roku 1621 byl odsouzen ke ztrátě hrdla, statku a cti. Žitenické panství získal vyšehradský probošt Jan Kryštof Kilián.[2]

Václav Vilém z Roupova dále žil v exilu, ale roku 1627 požádal císaře Ferdinanda II. o odpuštění a přislíbil, že proti němu již nevystoupí. Svůj slib však porušil, když se roku 1631 přidal k saskému vpádu, během kterého byly dobyty Litoměřice. Na krátký čas opět vládl svému panství, ale po ústupu saského vojsko musel také odejít a roku 1634 byl znovu odsouzen ke ztrátě veškerého majetku.[2] V roce 1641 se do Čech vrátil s vojskem generála Banéra, ale v září téhož roku v Litoměřicích zemřel.[3]

Žitenické panství potom patřilo vyšehradská kapitule. Probošt Ferdinand Leopold Beno z Martinic nechal v polovině sedmnáctého století upravit kostel svatého Petra a Pavla a tvrz přestavět na barokní zámek. Práce na zámku byly dokončeny až za probošta a pozdějšího litoměřického biskupa Huga z Konigseggu. Roku 1806 zámek vyhořel. Byl sice opraven, ale při rekonstrukci byla odstraněna většina architektonických článků. Na konci devatenáctého století byl žitenický statek pronajímán a během druhé pozemkové reformy rozdělen. Po druhé světové válce zámek sloužil státnímu statku a později jednotnému zemědělskému družstvu. Od roku 1962 v zámku sídlila pobočka Státního oblastního archivu v Litoměřicích.[2]

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

Dvoupatrový zámek má dvě křídla do propojená v pravém úhlu. Podobu gotické tvrze neznáme, ale předpokládá se, že se její zdivo zachovalo v západním zámeckém křídle. Z renesanční stavby se zachovala sdružená okna.[2] V západním křídle jsou zazděné arkády. Významnou architektonickou památkou je brána do dvora s bosovanými pilastry a segmentovým štítem, ve kterém se nachází letopočet 1699 a erb probošta Huga z Konigseggu.[4] Pravděpodobným autorem brány je architekt Giulio Broggio.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-02-04]. Identifikátor záznamu 155901 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b c d e f ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Žitenice – zámek, s. 543–545. 
  3. VYKOUPIL, Libor. Ecce Homo – Václav Vilém z Roupova, český šlechtic [online]. Český rozhlas, 2011-09-20 [cit. 2015-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-11. 
  4. POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. T/Ž. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Žitenice, s. 432–433. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Litoměřicko a Žatecko. Svazek XIV. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 446 s. Kapitola Tvrze okolo Litoměřic, s. 369–370. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]