Přeskočit na obsah

Žerotínové (Čechy)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Je navrženo sloučení celého obsahu tohoto článku a článku Žirotínové.
Nebyla určena diskusní stránka. Doplňte ji prosím do parametru diskuse nebo určete, ve kterém směru sloučení navrhujete.

Šablona:Infobox dynastie Žerotínové (soudobě Žirotínové) byl významný český šlechtický rod.

Vznik a historie rodu

Pánové ze Žerotína jsou potomky pánů z Hořovic, na což ukazuje i podobnost jejich erbů.[1] Hořovice vlastnili Žerotínové až do poloviny 14. století.[2] Zakladatelem vesnice Žerotín v podhradí měl být na počátku 13. století zřejmě Habart z Hořovic (Gebhardus), purkrabí na Přimdě[3] (první zmínka 1229, spolu s bratrem Neostupem (Noztupus) jsou prvními známými majiteli Hořovic[4]). Založení stejnojmenného hradu je uváděno buď ním ve stejné době[3] nebo někdy v letech 1230–1253 Janem Plichtou ze Žerotína (potomek Habarta z Hořovic).[5], který byl manem Václava I., královským správcem vsi Louny.[6] Podle hradu se pak začali nazývat pánové ze Žerotína (tehdy ze Žirotína).[7] Uvádí se i založení mezi lety 1250 a 1290 Habartem ze Žerotína (syn Jana Plichty),[8] ale to už je v roce 1250 hrad poprvé zmiňován v písemných pramenech, kdy se podle něj píše šlechtic Ratiboř.[9] Ratiboř patřil k Vlastislavicům, kteří získali v roce 1239 Týnec. Dalším písemně doloženým majitelem hradu byl zmíněný Habart ze Žerotína, který působil v letech 1287–1297 jako přísedící na zemském soudu[10] a podílel se na návratu krále Václava II. do země[6].

Tento Habart před rokem 1321 vybudoval ze vsi Týnec městečko, což bylo jakési odškodnění za to, že král Přemysl Otakar II. odňal jeho otci Janovi Plichtovi Louny, které pak povýšil na město. Týnci se až do 16. století říkalo také Žirotský Týnec, později už jen Panenský Týnec, původně podle sester klarisek v ženském klášteře.[11][8]

Pravděpodobně právě Habart založil teprve třetí český klášter klaristek v Týnci, který pak jeho synové Plichta, Jaroslav a Habart roku 1321 nadali nemovitým majetkem.[12][6] Habart měl klášter založit jako poděkování za vyléčení jeho ženy Škonky (Scholastika ze Šternberka, dcera Zdeslava[6]) z neplodnosti svatou Anežkou[11].

Plichta ze Žerotína založil stavbu vrcholně gotického kostela, kterou se nepodařilo nikdy dokončit. Plichtovi, který byl na svátek sv. Jiří a zároveň na velikonoce dne 23. dubna 1318 pasován Janem Lucemburským na rytíře, je také připisováno založení kostelíku sv. Jiří.[6] Potomci Jaroslava a Plichty pak drželi alespoň částečně hrad Žerotín i městečko Panenský Týnec až do roku 1462,[8] v této době často prodávali okolní majetky Zajícům (Hazmburkům).

Plichta pravděpodobně také se svým synem Ješkem založil při své vsi Hořovice stejnojmenné město, možná roku 1322, právem berounským.[13]

Za husitských válek se bratři Jaroslav a Plichta mladší, poslední potomci Žerotínů, postavili na Zikmundovu stranu. Rozdělili si hrad Žerotín na poloviny, ale roku 1455 Plichta svou polovinu hradu prodal Oldřichu Zajíci z Hazmburka. Jediný syn Plichty Jan zemřel roku 1456 v řadách poděbradských bojovníků snažících se obhájit práva mladého Ladislava Pohrobka a tak Jaroslav zemřel jako poslední svého rodu roku 1467, dokdy pevně stál po boku Jiřího z Poděbrad. Od roku 1452 byl zemským správcem.[5][zdroj?]

Jaroslavova dcera Ofka se provdala za Mikuláše II. z Lobkovic, který poté přijal do lobkovického erbu černou orlici Žerotínů.[14][15][16] Orlici převzal po roce 1467 také rod Švihovských z Rýzmberka.[17]

Rytířský rod

Bitva u Mühldorfu
Podrobnější informace naleznete v článku Plichta ze Žerotína.

Žerotínové byli často významnými rytíři své doby. Například Jan Plichta padl po boku krále Přemysla Otakara II. 26. srpen 1278 v bitvě na Moravském poli.[6] Jeho vnuk Plichta a Jaroslav bojovali po boku řádu německých rytířů v Prusku. Plichta poté bojoval s Janem Lucemburským v bitvě u Mühldorfu.[8]

Některé prameny uvádějí, že právě Plichtu poslal Jan Lucemburský za Fridrichem Sličným, aby v podstatě znemožnil Fridrichovi bitvu odmítnout a vyčkat příchodu posil v podobě oddílů jeho bratra Leopolda. Plichta byl totiž nejproslulejším turnajovým rytířem, který byl znám po celé Evropě, dokonce až v Anglii. Král Fridrich věděl, že by Plichta na svých cestách nezamlčel podobnou zbabělost a jako nesmírně uznávaný a vážený rytíř by tak ztropil královi nemalou ostudu. Proto podle těchto pramenů kývl na návrh, aby se bitva konala druhý den ráno.[18] V bitvě se Plichta několikrát prosekal řadami nepřátelských rytířů, což bylo považováno za vrchol statečnosti a rytířského umění. Potom mu ale zoufalí němečtí rytíři zabili koně a nakonec i jeho. Plichta tak 28. září 1322 padl[18] a pochován byl téhož roku v kostele Nejsvětější Trojice v Praze[5] nebo v podzemí kláštera v Panenském Týnci.[zdroj?]

„ Jindřich z Korutan pak českou zemi řídil… To římskému králi dobře poslouží, až před Kutnou Horou vojsko rozloží. Plichta ze Žirotína dá se na pochod a nadělá jeho šikům mnoho škod …. “
— Dalimilova kronika

Pokračovatelé rodu

Podrobnější informace naleznete v článcích Adlarové a vladykové z Vraného.

V pramenech se objevuje na začátku 14. století Plichta z Adlaru, jenž se vyskytuje v okolí Žerotína a je potomkem žerotínských pánů. Na spojitost s Žerotíny poukazuje i znak s orlicí velmi podobný znaku Žerotínů i pánů z Hořovic a to, že Adler je německy právě orlice. Na konci tohoto století je zmíněn Valkoun z Adlaru držící na Šumavě Víteň a část Strážova a později už drží Adlarové statky v Čechách i na Moravě. Rod se během existence sňatky spojuje s pány z Čachrova, Mitrovic, Říčan, s Valdštejny a Věžníky a v 15. století se rozděluje na dvě větve, Valkouny a Osovské. Větev Osovských vymírá Danielem Osovským z Adlaru koncem 16. století větev Valkounů Václavem Janem Vojtěchem roku 1722.[19]

Z rodu Žerotínů vznikl také rod vladyků z Vraného. Podle zmínky z roku 1228 jim patřila část Vraného a pod jejich správou se ves rychle rozrůstala. Nejstarším známým držitelem vsi byl Bedřich z Vraného[20] (zmínka z 1340[21] a dochovaná pečeť z 1356[20]). Ve 14. století se rod vladyků z Vraného značně rozrostl. Některým jeho členům nezbylo než se spokojit i s drobnými statky. Rod vladyků z Vraného se v tomto období rozděluje na několik větví.[21] Rod vladyků z Vraného převzal od Žerotínů znak s orlicí, později do něj přibral ruku ve zbroji s mečem.[20]

Žerotínové z Olomoucka

Moravští Žerotínové nejsou s českými Žerotíny nijak spřízněni. Jméno olomouckých šlechticů se vyvinulo z původního Zierotin podle tehdejšího názvu obce Žerotín na Olomoucku, kterou získali. Jméno českých šlechticů pak z původního Žirotín (tehdy psáno Sirotin) podle tehdejšího názvu hradu Žerotín na Lounsku, který založili.

Reference

  1. ↑ Zámek Hořovice [online]. Stereokotoučky [cit. 2013-03-03]. Dostupné online. 
  2. ↑ Berounsko a Hořovicko, Dějinný přehled [online]. vyletnik.cz [cit. 2013-03-03]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b 9. Kulturně historické putování Slánskem [online]. Infocentrum Slaný [cit. 2013-03-02]. Dostupné online. 
  4. ↑ ABC o městě [online]. Město Hořovice [cit. 2013-03-02]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c DŽURNÝ, Daniel. Zámek Zlonice: Stručná historie majitelů panství [online]. [cit. 2013-03-03]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f Historie [online]. Neoficiální stránky Panenského Týnce [cit. 2013-03-03]. Dostupné online.  Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „pt“ použit vícekrát s různým obsahem
  7. ↑ Žerotín [online]. Mikroregion Perucko [cit. 2013-03-03]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d Webová prezentace Žerotín, Informace o obci [online]. Obecní úřad Žerotín [cit. 2013-03-03]. Dostupné online. 
  9. ↑ ZÁRUBA, František. Castellologica bohemica 10: Hrad Žerotín. Příprava vydání Durdík, Tomáš. [s.l.]: Archeologický ústav AV ČR, 2006. 534 s. ISBN 80-86124-66-5. S. 147-156. 
  10. ↑ HEBER, František Alexander. České hrady, zámky a tvrze. Příprava vydání Bukačová, Irena. Praha: Argo, 2006. 576 s. ISBN 80-7203-791-9. S. 469. 
  11. ↑ a b ; KONEČNÝ, Vratislav. Magické místo, kde se nabijete energií na celý rok 2009 [online]. Cestování,idnes.cz [cit. 2013-03-03]. Dostupné online. 
  12. ↑ VLČEK, Pavel; SOMMER, Petr; FOLTÝN, Dušan. Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1997. 784 s. ISBN 80-85983-17-6. S. 410. 
  13. ↑ ZALOŽENÍ MĚSTA [online]. Město Hořovice [cit. 2013-03-03]. Dostupné online. 
  14. ↑ Hasištejnští z Lobkovic [online]. Castles.cz [cit. 2013-03-26]. Dostupné online. 
  15. ↑ Historie: Šlechtické rody [online]. obecpozden.cz [cit. 2013-03-26]. Dostupné online. 
  16. ↑ Z HISTORIE OBCE [DOC]. racice.cz [cit. 2013-03-26]. Dostupné online. 
  17. ↑ Přeštice [online]. mojemesto.cz [cit. 2013-03-26]. Dostupné online. 
  18. ↑ a b ENŽL, Radek. Česká krev: Král válečník [online]. valka.cz, 2003-08-01 [cit. 2013-03-03]. Dostupné online. 
  19. ↑ Adlar [online]. Historická šlechta [cit. 2013-03-03]. Dostupné online. 
  20. ↑ a b c Historie obce [online]. Městys Vraný [cit. 2013-03-03]. Dostupné online. 
  21. ↑ a b DŽURNÝ, Daniel. Zámek Vraný [online]. [cit. 2013-03-03]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

CHYBA: {{Wikislovník}} — Nespecifikovaný typ odkazu. Použijte některý z parametrů „heslo“, „kategorie“, „příloha“. Encyklopedické heslo z Žirotína v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Žerotínové_(Čechy)&oldid=10440392“