Želva uhlířská
 Želva uhlířská | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 zranitelný[1], (IUCN 3.1) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | plazi (Reptilia) |
| Řád | želvy (Testitudines) |
| Čeleď | testudovití (Testudinidae) |
| Rod | želva (Geochelone) |
| Druh | želva uhlířská |
| Binomické jméno | |
| Geochelone carbonaria | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Želva uhlířská (Chelonoidis carbonaria dříve Geochelone carbonaria) je suchozemská želva obývající vlhké savany Jižní Ameriky. Nejsou známy žádné její oficiální poddruhy [2], vyvinuly se však některé drobné rozlišovací znaky (např. zbarvení plastronu) v závislosti na místech výskytu. V zimním období nehibernuje, jen snižuje aktivitu[3].
Popis
Má černý karapax se žlutými, naoranžovělými nebo načervenalými skvrnami na každém štítku dlouhý asi 50 cm [4]. Plastron je žlutohnědý. Hlava a končetiny jsou zbarveny do béžova s jasnými žlutými nebo oranžovými skvrnami [2]. Díky svému příjemnému zbarvení je častým druhem chovaným uměle v zoologických zahradách. Objevuje se u nich nepatrný pohlavní dimorfismus. Samci mívají delší krunýř a bývají těžší [5], mají vyklenutý plastron. U starších samců se častěji objevuje také malé zaškrcení krunýře do tvaru přesýpacích hodin a mají delší a širší ocas než samice [5].
Výskyt
Nejsou známé žádné poddruhy [2]. Obývá především vlhké savany [6], méně okolí močálů tropických deštných lesů. Přirozeně se vyskytuje nejčastěji v Panamě, Paraguayi, Kolumbii, Peru, Brazílii, Bolívii, Venezuele a Argentině [2]. Byla uměle vysazena na mnohých ostrovech v Karibském moři, např. na Barbadosu, Trinidad nebo na Svaté Lucii [7]. Pohybuje se většinou ve stínu, kde je dostatečně teplo a vlhko [3].
Potrava
Mláďata želvy uhlířské se živí především masožravě, hledají v půdě červy a hmyz [2]. Dospělí jedinci jsou z většiny býložraví [2], živí se trávou a různými plody a listy, nepohrdnou však ani drobnou živočišnou potravou nebo zbytky živočichů [4]. Často se zdržují v okolí stromů, na nichž roste jejich oblíbené ovoce.
Rozmnožování
Páří se, když dorostou velikosti asi 25 cm. Samice snáší 2-15 vajec [2] v letním období. Většinou je zahrabává do hlíny, ale byly vypozorovány i příklady, kdy je nakladla do hnízd ve směsici listí. Mláďata se líhnou za 4-6 měsíců a jsou velká 4-4,5 cm [2]. V zajetí bývají samice schopné snášet vejce kdykoli v průběhu roku.
V tomto období jsou důležité zápasy mezi samci, které začínají charakteristickým postranním trháním hlavou. Tyto pohyby hlavy jsou u různých druhů želv různé, a prosto jsou považovány za jeden ze způsobů rozeznávání jednotlivých druhů. Pak pokračuje souboj, kdy se samci snaží otočit toho druhého na krunýř – obvykle bývá nejúspěšnější ten největší [5].
Chov
Želva uhlířská potřebuje prostorné terárium s dostatečně vysokou teplotou (minimálně 22 °C) a vlhkostí, které lze dosáhnout umístěním rostlin do terária [6]. Jako substrát je nejlepší použít jemný písek nebo třísky některých listnatých stromů, které udržují vlhkost při stále suchém povrchu, což zabraňuje tvorbě plísní. Želva musí mít stále k dospozici velkou misku s vodou a stinná místa k odpočinku [8]. V teráriu by měl být také zdroj světla, tepla a UV záření, kterého by se jí v přírodě dostávalo. Uhlířky by měly být krmeny rostlinami bohatými na vápník (pampelišky, vinné lístky), ovocem (nejlépe jahody, broskev, ananas, mango nebo kiwi), zeleninou, květinami a malým množstvím živočišných bílkovin [7].
Ohrožení
Největší hrozbou pro tuto želvu je nadměrný lov [8] pro konzumaci v místech přírodního výskytu, ke kterému přispívá fakt, že vydrží dlouhou dobu bez příjmu potravy. Želvy uhlířské jsou sbírány ve velkém množství a posílány do měst Jižní Ameriky, kde jsou považovány za velkou lahůdku. Tato želva je ohrožena také úbytkem životního přostředí, které je často upravováno pro zemědělské účely, a neposkytuje tak vhodné podmínky pro její výskyt [5]. Další hrozbou, ač ne tak podstatnou jako lov a úbytek přirozeného prostředí, je odchyt želv pro domácí chov. Je chráněna přílohou II Washingtonské úmluvy [8].
Odkazy
Reference
- ↑ Rhodin, Anders G.J.; van Dijk, Peter Paul; Iverson, John B.; Shaffer, H. Bradley; Roger, Bour. Turtles of the world, 2011 update: Annotated checklist of taxonomy, synonymy, distribution and conservation status. Chelonian Research Monographs. 2011-12-31, s. 000.196. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-01-22. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h ZYCH, Jiří. Želvy v přírodě a v péči člověka. Praha: Nakladatelství Brázda, 2009. 204 s. ISBN 80-209-0342-9. S. 61.
- ↑ a b Geochelone Carbonaria [online]. 2005-2009 [cit. 2011-03-18]. Dostupné online.
- ↑ a b ANDĚROVÁ, Romana. Suchozemská želva. Havlíčkův Brod: Fragment, 2004. 32 s. ISBN 80-7200-064-0. S. 12.
- ↑ a b c d Petra Spiess, The Red-Footed Tortoise (Geochelone carbonaria), a South American Treasure, http://www.kingsnake.com/rockymountain/RMHPages/RMHredfoot.htm
- ↑ a b ANIMALS HOLDING. Želva Uhlířská [online]. Animals holding, 2007 [cit. 2011-03-18]. Dostupné online.
- ↑ a b Mike Pingleton, Natural History Notes on the Redfoot Tortoise (Geochelone carbonaria), http://www.pingleton.com/redfoot/natural.htm
- ↑ a b c JINDROVÁ, Renata. Želva uhlířská (Geochelone carbonaria) [online]. 2006-2011 [cit. 2011-03-18]. Dostupné online.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Red-footed tortoise na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu želva uhlířská na Wikimedia Commons
- Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat:
- Lokální odkaz: Geochelone carbonaria
- Wikidata: Chelonoidis carbonarius
- Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat:
- Želva uhlířská na reptiles.com
- Želva uhlířská na about.com
- Želva v ZOO Ústí n.L.