Přeskočit na obsah

Čtenářství

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
První dáma Spojených států amerických Michelle Obamová předčítá dětem v Prager Child Development Center, Fort Bragg, N.C. knížku The Cat in the Hat

Čtenářství je plánovité a cílené rozvíjení četby za pomoci školy, knihoven a jiných vzdělávacích institucí, často je doprovázeno institucionálně organizovanými kampaněmi a podpůrnými akcemi.[1] Pojem čtenářství se používá zejména v souvislosti s dětskou populací. Od čtení se čtenářství liší tím, že je vždy spojeno se záměrnou dobrovolnou činností, se zálibou.[2]

Výchova ke čtenářství

[editovat | editovat zdroj]

S výchovou ke čtenářství je důležité začít co nejdříve. Dítě zpočátku bývá pozorným a vděčným posluchačem, během školní docházky se pak pozvolna stane aktivním čtenářem. Doporučuje se střídání se ve čtení s dospělým, aby se z četby pro dítě nestala pouze nutná povinnost. Podle Rajdlové má v počátcích dětského čtenářství velký význam čtení nahlas, které později vystřídá čtení potichu (dítě si čte ve škole, doma a začíná i se čtením v knihovně).[3] Dále je v této fázi čtenářského vývoje dítěte důležitý vhodný výběr textů, dítěti usnadní četbu zejména vhodná grafická úprava textu, jakou je větší typ písma, přitažlivé ilustrace, přehledné členění textu. To by mělo být také vodítkem pro knihovníka, který doporučuje malému čtenáři vhodný typ knih ke čtení.[3]

Jedním z moderních způsobů výchovy ke čtení je také osobní kniha – je přizpůsobena konkrétnímu čtenáři a vytištěna v jediném exempláři přímo pro něj. Dítě se prokazatelně lépe soustředí, pokud příběh pojednává o něm.

Předčítání v San José Public Library, Kalifornie

Předčítání

[editovat | editovat zdroj]

V podpoře čtenářství a rozvoji dětské četby je dále důležité hlasité předčítání. Podle Kovaříkové by bylo vhodné, aby každý den končil čtením či vyprávěním. Večerní čtení by se nemělo vynechat, protože dítě je pak vnímá jako stejně důležitou součást života, jako jsou jídlo, hygiena nebo pracovní povinnosti. Pokud se vypráví říkadla nebo příběhy zpaměti, je dobré držet knihu v ruce, listovat v ní a ukazovat obrázky, ke kterým se vyprávěné váže.[4] Každé dítě se jinak vyvíjí a podle toho se také různou rychlostí vyvíjí jeho vztah k obsahu a formě literatury. Je dobré vědět, co se hodí pro kterou věkovou skupinu, aby se dítě nenudilo něčím, co ho už nezajímá, ale také něčím, čemu ještě nerozumí. Důležité je číst dětem pravidelně a nepřestávat ani ve chvíli, kdy se dítě naučí „technicky“ samo číst. Pro dítě je vlastní čtení dlouho jen práce a povinnost a poslech předčítání radost a zábava.[4]

Postup předčítání by měl být podle Kovaříkové následující:[4]

  • seznámit dítě s knihou – stručně povyprávět o obsahu, ukázat obrázky, půjčit dítěti knihu do ruky,
  • motivovat ke čtení – navození atmosféry, např. prostřednictvím zážitků dětí,
  • vlastní čtení – mělo by být nepřerušované,
  • práce s textem – následuje po vlastním předčítání, jedna z nejdůležitějších fází předčítání.

Podpora čtenářství v České republice

[editovat | editovat zdroj]

Propagaci četby a podpoře čtenářství se v České republice věnují jednotlivé organizace s vlastními projekty a kampaněmi v lokálním i celorepublikovém rozsahu. Jsou to zejména městské a regionální knihovny zaštiťované Svazem knihovníků a informačních pracovníků České republiky (SKIP), Česká sekce IBBY (International Board on Books for Young People při UNESCO), společnost Svět knihy při Svazu českých knihkupců a nakladatelů, Klub ilustrátorů dětské knihy, Obec spisovatelů, veletrh dětské knihy v Liberci, a také nakladatelé knih pro děti a mládež se svými knižními kluby nebo knihkupci.

Propagační akce a kampaně

[editovat | editovat zdroj]

Svaz knihovníků a informačních pracovníků

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky.
  • Březen – měsíc čtenářů – akce navazuje na předchozí Březen – měsíc knihy, později Březen – měsíc internetu. V roce 2010 proběhl nultý ročník zacílený přímo na čtenáře. Cílem akce je zjistit aktuální stav čtenářství, zjistit, proč čtenáři do knihoven nechodí, co je potřebné změnit, propojit čtenáře, organizace a instituce zabývající se četbou a čtenářstvím ke společné mediální kampani.[6]
  • Mezinárodní den dětské knihy – je vyhlašován od roku 1967 pod záštitou Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu (International Board on Books for Young People, též IBBY) a symbolicky připadá na 2. duben, den výročí narození Hanse Christiana Andersena.[7] Na oslavu MDDK je každoročně pořádána mezinárodní akce Noc s Andersenem.[8]
  • Týden knihoven – vyhlašuje od roku 1996 sekce veřejných knihoven SKIP, připadá na první týden v říjnu. Týden knihoven zahajuje Velké říjnové společné čtení. Dále je udělována cena Knihovna roku, a to jako ohodnocení dlouhodobých zásluh o rozvoj knihovnictví v obcích nebo za mimořádný přínos k rozvoji veřejných knihovnických a informačních služeb.[9]
  • Den pro dětskou knihu – předvánoční akce k propagaci knih a čtenářství, připadá na poslední neděli před adventem.[10]

Národní pedagogická knihovna Komenského a Ústav pro informace ve vzdělávání

[editovat | editovat zdroj]
  • Už jsem čtenář – kniha pro prvňáčka – cílem projektu je rozvoj četby hned od prvních měsíců školní docházky dětí, vytvoření základů návyků pravidelného čtení a potřeby využívat pro získávání vědomostí veřejné nebo školní knihovny i ostatní kulturní instituce v místě bydliště.[11]

Obecně prospěšná společnost Celé Česko čte dětem

[editovat | editovat zdroj]

Svaz českých knihkupců a nakladatelů a společnost Svět knihy, s. r. o.

[editovat | editovat zdroj]
  • Kampaň Rosteme s knihou – propagační kampaň na podporu čtení knih v České republice byla zahájena na veletrhu Svět knihy Brno 2005. Projekt je realizován ve spolupráci s profesními a mediálními organizacemi a subjekty, které působí v oblasti propagace četby, příp. aktuálně pracují na projektech, jež se této problematiky týkají. Projekt je zaměřen na zvyšování čtenářské gramotnosti.[13]

Projekty na doporučování četby

[editovat | editovat zdroj]

Vedle řízených kampaní a akcí propagujících četbu a čtenářství dále existují projekty, které prostřednictvím webových stránek či databází nabízí uživatelům konkrétní tituly k přečtení. Jedná se o tzv. projekty zaměřující se na doporučování četby.[14]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ TRÁVNÍČEK, Jiří. Čteme? : obyvatelé České republiky a jejich vztah ke knize : (2007) . Vyd. 1. Brno : Host, 2008. 207 s. ISBN 978-80-7294-270-1 (Host), ISBN 978-80-7050-554-0 (NK ČR). S. 35.
  2. ↑ HAVLOVÁ, Jaroslava. Čtenářství. In KTD : Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2011-05-12]. Dostupné z WWW: <http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000004068&local_base=KTD>.
  3. ↑ a b RAJDLOVÁ, Iva. Problematika dětského čtenářství a aktivity na jeho podporu. Diplomová práce (Mgr.). Brno, 2006. 168 s. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet knihovnictví. Vedoucí práce Iluše Cejpková. S. 9.
  4. ↑ a b c KOVAŘÍKOVÁ, Ludmila. Příspěvek veřejných knihoven k rozvoji dětského čtenářství. Praha, 2007. 58 s., 4 s. příl. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí práce Lidmila Vášová. S. 9-10.
  5. ↑ Archivovaná kopie. www.skipcr.cz [online]. [cit. 2011-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-03-24. 
  6. ↑ Archivovaná kopie. www.skipcr.cz [online]. [cit. 2011-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-04. 
  7. ↑ http://www.ct24.cz/kultura/119722-i-detske-knihy-maji-svuj-den/
  8. ↑ Archivovaná kopie. www.nocsandersenem.cz [online]. [cit. 2011-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-05-28. 
  9. ↑ Archivovaná kopie. www.skipcr.cz [online]. [cit. 2011-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-10. 
  10. ↑ http://skip.nkp.cz/akcDen10.htm
  11. ↑ Archivovaná kopie. www.npkk.cz [online]. [cit. 2011-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22. 
  12. ↑ http://www.celeceskoctedetem.cz/
  13. ↑ http://www.rostemesknihou.cz/
  14. ↑ KORDASOVÁ, Veronika. Projekty na doporučování četby v České republice a projekt Čte(Sy)Rád. Inflow: information journal [online]. 2010, roč. 3, č. 9 [cit. 2011-05-06]. Dostupný z WWW: <http://www.inflow.cz/projekty-na-doporucovani-cetby-v-ceske-republice-projekt-ctesyrad Archivováno 8. 3. 2016 na Wayback Machine.>. ISSN 1802-9736.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Čtenářství, jeho význam a podpora : výzkum, teorie a praxe v České republice a Spolkové republice Německo : přednášky z odborného semináře pořádaného Svazem knihovníků a informačních pracovníků ČR a Goethe Institutem Praha dne 19. listopadu 2007 v Goethe Institutu v Praze = Lesen, seine Bedeutung und Förderung : Forschung, Theorie und Praxis in der Tschechischen Republik und in der Bundesrepublik Deutschland : Vorträge aus dem Fortbildungstag, veranstaltet durch das Goethe-Institut Prag und den Fachverband Bibliothek und Information der Tschechischen Republik am 19. November 2007 im Goethe-Institut Prag. Praha : Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR, 2008. 83 s. (Aktuality SKIP, sv. 24). ISBN 978-80-85851-18-2.
  • FRIEDLAENDEROVÁ, Hana; RICHTER, Vít; TRÁVNÍČEK, Jiří. Covidočtení (co s naším čtenářstvím udělala pandemie). Brno: Host, 2022. 83 s. ISBN 978-80-275-1095-5. 
  • CHALOUPKA, Otakar. Rodina a počátky dětského čtenářství. Praha : Victoria Publishing, 1995. 1. vyd. 103 s. ISBN 80-85865-40-8.
  • KRAMPLOVÁ, Iveta; POTUŽNÍKOVÁ, Iveta. Jak (se) učí číst. Praha : Ústav pro informace ve vzdělávání, 2005. 1. vyd. 95 s. ISBN 80-211-0486-4.
  • MANGUEL, Alberto. Dějiny čtení. Brno: Host, 2012. 464 s. ISBN 978-80-7294-714-0. 
  • TRÁVNÍČEK, Jiří. Čteme? Obyvatelé České republiky a jejich vztah ke knize. Brno: Host, 2008. 208 s. ISBN 978-80-7294-270-1. 
  • TRÁVNÍČEK, Jiří. Čtenáři a internauti: Obyvatelé České republiky a jejich vztah ke čtení (2010). Brno: Host, 2011. 192 s. ISBN 978-80-7294-515-3. 
  • TRÁVNÍČEK, Jiří. Překnížkováno: Co čteme a kupujeme (2013). Brno: Host, 2014. 192 s. ISBN 978-80-7491-256-6. 
  • TRÁVNÍČEK, Jiří. Česká čtenářská republika. Brno: Host, 2017. 447 s. ISBN 978-80-7491-850-6. 
  • TRÁVNÍČEK, Jiří. Rodina, škola, knihovna: Náš vztah ke čtení a co ho ovlivňuje (2018). Brno: Host, 2019. 180 s. ISBN 978-80-7577-994-6. 
  • VĚŘÍŠOVÁ, Irena. Kudy vede cesta ke čtenáři? : rozvoj dětského čtenářství na druhém stupni základní školy. Praha : GAC, 2007. Vyd. 1. 218 s. ISBN 978-80-254-0669-4.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Čtenářství&oldid=24091263“