České sklo
České sklo je souhrnné označení pro sklo, či přesněji sklářské výrobky, zhotovené v českých, moravských a slezských regionech, tzn. na území dnešního Česka a částečně též Polska, zejména v jejich pohraničních hornatých oblastech.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Počátky výroby českého skla sahají do konce 13. století, ale svého největšího věhlasu získalo až na konci 16. století a v dalších dvou stoletích se Čechy těšily úplné evropské nadvládě v tomto průmyslovém odvětví.
Obzvláště pozoruhodné jsou výrobky z broušeného a rytého skla z doby baroka (v letech 1685 - 1750). Na začátku 17. století zavedl řezač drahokamů Kašpar Lehmann, který byl jmenován dvorním šperkařem císaře Rudolfa II. v Praze, typickou techniku glazování a gravírování, při které se sklo mísí s mědí a bronzem, techniku dnes známou jako „Tiefschnitt“ ("hluboký řez").
