Česká Diakonie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Česká Diakonie je církevní spolek, který mezi léty 19031952 poskytoval služby nemocným a jinak potřebným lidem. Na činnost České Diakonie dnes navazuje Diakonie Českobratrské církve evangelické.

Počátky činnosti[editovat | editovat zdroj]

Prvopočátky české diakonie lze klást do druhé půlky 19. století. Známými průkopníky v oblasti pomoci druhým se stala Marie Karafiátová, první česká diakonka, Eleonora Kašparová, která zřídila v Ledčicích jesle a opatrovnu pro děti, nebo Václav Šubert.

Za první plody diakonické i charitativní práce na území dnešního Česka lze považovat založení Krabčického ústavu (v současnosti středisko Diakonie ČCE). Datum 1. listopadu 1864 lze považovat za datum vzniku Václavem Šubertem založeného ústavu v Krabčicích. Podle dostupných zdrojů se jedná o první diakonické dílo v Česku.

Za teologické motivy lze považovat tzv. činnou lásku, která nedokáže nečinně přihlížet k utrpení bližních. Inspirací a popudem či impulsem byla krabčickým evangelíkům slova Matoušova evangelia, 25 kp., 35 verš až 45 verš. Viz literatura: 3, 4.

Vznik spolku[editovat | editovat zdroj]

Touha zapojit po vzoru katolických charitativních zařízení do sociálních aktivit všechny členy církve vedla k ustanovení České Diakonie (celým názvem Česká Diakonie, spolek evangelický pro ošetřování nemocných a chudých). 1. listopadu 1903 do něj byla přijata první diakonka Anna Kučerová[1]. Spolek měl sídlo v Praze. Potřebným lidem sloužily jednak diakonky, jednak spolek plánoval zřídit útulek a nemocnici. V roce 1912 Česká Diakonie získala dům v Komenského ulici 21 na pražských Vinohradech (dnešní Belgická 22, kde sídlí ústředí Diakonie ČCE doposud). K vybudování vlastní nemocnice však nikdy nedošlo.

Od války k zákazu činnosti[editovat | editovat zdroj]

Po okupaci nacisty se Česká Diakonie musela včlenit do organizovaného Ústředí sociální a zdravotní péče. I během války však v rámci možností konala pravidelně svou práci. Po válce získala do správy čtyři sanatoria – nemocnici na pražské Sokolské třídě, dětskou ozdravovnu, otevřen byl internát pro dívčí ošetřovatelský dorost a v Doběticích u Ústí nad Labem začala upravovat dětskou ozdravovnu. Na podzim roku 1952 však musela svůj majetek předat. Pod hlavičkou Ústředí sociální péče ČCE ještě chvíli působila, ale k 31.12.1959 byla její činnost zakázána a majetek odňat státem[2].

Obnovení činnosti[editovat | editovat zdroj]

Obnovení diakonické práce v evangelické církvi bylo vyvoláno podněty zevnitř církve. 10. května 1989 byl státem udělen souhlas a ještě téhož dne usneslo vedení církve zřízení Diakonie Českobratrské církve evangelické od 1. června 1989.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Čtvrtstoletí obnovené Diakonie. Praha : Diakonie Českobratrské církve evangelické, 2014. 68 s. ISBN 978-80-87953-06-8.  
  2. Čtvrtstoletí obnovené Diakonie. Praha : Diakonie Českobratrské církve evangelické, 2014. 68 s. ISBN 978-80-87953-06-8.  
  • 3. Marjanko, Zbyněk: Krabčický ústav, historie ústavu od jeho založení 1. 11. 1864 do r. 1885, úmrtí zakladatele Václava Šuberta; diplomová práce, 2000; Univerzita Karlova, Evangelická teologická fakulta, 95 stran plus přílohy.
  • 4. Marjanko, Zbyněk: Krabčický ústav 1864-1885. Vlastivědný sborník Podřipsko, 2000 (č. 10), s. 100-118. Jedná se o zkrácený výtah z diplomové (Mgr.) práce.