Čemeřice černá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxČemeřice černá
alternativní popis obrázku chybí
Čemeřice černá
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád pryskyřníkotvaré (Ranunculales)
Čeleď pryskyřníkovité (Ranunculaceae)
Rod čemeřice (Helleborus)
Binomické jméno
Helleborus niger
L.
Synonyma
  • Helleborus grandiflorus Salisb.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čemeřice černá (Helleborus niger L.) je jedovatá rostlina z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jedná se asi 15–30 cm vysokou vytrvalou bylinu se silným podzemním oddenkem, který je černé barvy, odtud název.[1] Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, jsou přezimující a kožovité.[2] Čepel je dlanitě členěná, znoženě sečná, úkrojky jsou obkopinaté, členěné, na okraji jen v horní části oddáleně zubaté.[2] Lodyžní listy jsou celistvé. Květy jsou velké, rostliny kvetou brzy na jaře, v únoru až v dubnu, někdy i v lednu, podle toho, kdy sleze sníh.[1] Kališních lístků je 5, jsou pataloidní, tedy napodobují korunu a jsou někdy interpretovány jako okvětí.[2] Jsou velmi nápadné, bílé, na bázi nažloutlé, vně často narůžovělé. Korunní lístky jsou přeměněny na nektária, která jsou trubkovitá a dvoupyská. Tyčinek je mnoho. Plodem je měchýřek, měchýřky jsou asi 3–4,2 cm dlouhé a jsou uspořádány do souplodí. Počet chromozómů je 2n=32.[1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Přirozený areál čemeřice černé se nachází na jihu střední Evropy až v jižní Evropě, je udávána z Rakouska, Německa, Švýcarska, Itálie a býv. Jugoslávie, převážně v Alpách, Apeninách.[3] a Karpatech. V České republice je jen pěstovaná a tu a tam zplaňující, jako původní jí nejblíže můžeme vidět v severních vápencových Alpách. Běžně se pěstuje v zahrádkách jako okrasná jarní bylina.

Účinné látky a působení[editovat | editovat zdroj]

Čemeřice černá je prudce jedovatá, stejně jako řada dalších druhů tohoto rodu. Kořen obsahuje hlavně srdeční glykosidy a steroidní saponiny (helleborin, dráždící sliznice),[4] nadzemní část pak protoanemonin a ranunkulin. Jako droga se v minulosti používal oddenek. Účinkoval především na srdce zesílením srdečního stahu a prodloužením diastolické pauzy. Účinek byl nespolehlivý, takže se droga používala spíše u zvířat (proto bývala pěstována). Jako veterinární diuretikum se její použití udrželo.[5] Hippokratés v 5. stol. př.n.l. hojně předepisoval čemeřici jako purgativum. Čerstvý oddenek působí na pokožce zčervenání a puchýře.

Je zajímavé, že ve středověku sloužila čemeřice k ochraně příbytků a dobytka před čarodějnicemi, zároveň však měla své místo i v černé magii.

Včelařství[editovat | editovat zdroj]

Přestože má čemeřice výrazná nektaria, nepatří mezi významné nektarodárné rostliny a je rostlinou spíše pylodárnou.[6] Rousky pylu čemeřice jsou žlutavé.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c HROUDA, Lubomír. Helleborus L. In: KUBÁT, Karel et. all. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002. S. 111. (česky)
  2. a b c CHRTKOVÁ, Anna. Helleborus L.. In: HEJNÝ, Slavomil; SLAVÍK, Bohumil (eds.). Květena České republiky, vol. 1. Praha: Academia, 1988. S. 374-378. (česky)
  3. Flora Europaea. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) 
  4. KORBELÁŘ, Jartoslav; ENDRIS, Zdeněk. Naše rostliny v lékařství. Ilustrace Jindřich Krejča. 4. vyd. Praha: Avicenum, 1974. 496 s. S. 114. 
  5. BALOUN, Jan; LEIFERTOVÁ, Irena; ŠTÍPEK, Stanislav. Rostliny způsobující otravy a alergie. Ilustrace Luděk Jahodář. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1989. 276 s. S. 154-6. 
  6. HARAGSIM, Oldřich. Včelařské byliny. Praha: Grada, 2008. 108 s. ISBN 978-80-247-2157-6. S. 22. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]