Útok v Nahariji (1979)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Útok v Nahariji
Cíl vražda policisty a únos izraelských civilistů
Mrtví lidé 6 osob (z toho 2 děti)
Datum 22. dubna 1979
Místo Izrael Naharija, Izrael
Zeměpisné souřadnice 33°0′57″ s. š., 35°5′34″ v. d.
Pachatelé Palestinská osvobozenecká fronta
Potrestání pachatele čtyři doživotní tresty odnětí svobody a dalších 47 let odnětí svobody navíc
místo útoku
místo útoku

Jako útok v Nahariji (útočníky označován jako operace Násir) se označuje teroristický útok ze dne 22. dubna 1979, který v severoizraelské Nahariji podnikla Palestinská osvobozenecká fronta. Skupina pod vedením šestnáctiletého Samira Kuntara, která dále sestávala z Abdela Madžída Asslana, Mhanna Sálima al-Muajeda a Ahmeda al-Abrase, se na malém motorovém člunu přeplavila z libanonského města Týros do izraelského města Naharija. Zde útočníci zastřelili policistu a pokusili se o únos izraelské rodiny. Při něm zastřelili otce rodiny, a jeho 4letou dceru zabili tím, že jí rozbili hlavu o kámen a pažbu zbraně. Nepřímo měli na svědomí i smrt druhé 2leté dcery, kterou její matka při ukrývání nešťastnou náhodou udusila, když se snažila zamezit jejímu pláči. Dva z pachatelů, Kuntar a al-Abras, byli zajati, postaveni před soud a odsouzeni k několikanásobnému doživotnímu odnětí svobody. Oba však byli později propuštěni v rámci výměny vězňů; al-Abras v roce 1985 a Kuntar v roce 2008. Útok v Nahariji je v izraelských, amerických, britských a kanadských médiích označován za nejbrutálnější teroristický útok v dějinách Izraele.[1][2][3][4]

Podrobnosti útoku[editovat | editovat zdroj]

Dne 22. dubna 1979 se z Libanonu do Izraele vydala skupina čtyř příslušníků Palestinské osvobozenecké fronty.[5] Vedl ji šestnáctiletý Samir Kuntar (* 1962), kterého dále doprovázeli Abdel Madžíd Asslan (* 1955), Mhann Sálim Al-Muajed (* 1960) a Ahmed al-Abras (* 1949). Čtveřice vyplula od břehů jiholibanonského města Týros na gumovém člunu s motorem o výkonu 55 koňských sil s maximální rychlostí 88 km/h. Jejím cílem bylo zaútočit v severoizraelském městě Naharija, která se nachází 10 kilometrů od izraelsko-libanonské hranice. Tam skupina dorazila kolem půlnoci.

Po příjezdu se řídili instrukcemi, které obdrželi v Bejrútu – prvním cílem bylo vyhledání a zabití policisty.[1] Útočníci tak začali bušit do dveří zdejších domů a do interkomů hovořili arabsky, čímž chtěli dosáhnout toho, aby vystrašení obyvatelé zavolali policii.[1] Na místo posléze dorazil policejní důstojník Elijahu Šachar, kterého čtveřice zastřelila. Podle pozdější policejní rekonstrukce byl Šachar zabit poté, co dorazil na místo a vypálil dva varovné výstřely do vzduchu. Na to Kuntarova skupina zareagovala hromadnou střelbou.[1] Kuntar sám se vychloubal, že vypálil třicet ran.[1]

Útočníci poté vnikli do bytového domu v Žabotinského ulici č. 61 s plánem zajmout dvě až tři osoby a odvést je zpět do Libanonu. Při pokusu o násilné vniknutí do jednoho z bytů zabil jeden z místních obyvatel Abdela Madžida Asslana.[1][6] Následně Kuntarova skupina narazila na Moše Sasona, dalšího obyvatele bytového domu, který se pokoušel dostat do krytu se svými dvěma malými dcerami, které nesl v podpaží. Kuntar do Sasona vrazil a praštil jej zbraní zezadu do hlavy. Tomu se však podařilo uprchnout, když náhle zhaslo osvětlení v hale a ukryl se za zaparkovaným autem.[7][8] Tři zbývající teroristé vpadli do bytu rodiny Haranů. Zajali 31letého otce rodiny Dannyho Harana a jeho čtyřletou dceru Ejnat. Manželce Smadar Haranové se podařilo ukrýt do prostoru nad ložnicí spolu s dvouletou dcerou Ja'el a sousedkou paní Sasonovou.[7][8]

Kuntarova skupina posléze odvlekla Dannyho Harana a jeho dceru Ejnat na pláž, kde následně vypukla přestřelka mezi nimi, policisty a vojenskou jednotkou z elitního komanda Sajeret Golani, kteří mezitím dorazili. Podle očitých svědků následně Kuntar, když skupina zjistila, že byl jejich člun poškozen střelbou, z blízka střelil Dannyho Harana do zad před jeho dcerou, a následně jej utopil v moři, aby se ujistil, že je mrtvý.[1][5] Následně, podle forenzních důkazů a očitého svědectví, Kuntar zabil čtyřletou Ejnat tím, že jí rozmlátil hlavu o skálu pažbou své zbraně.[1][5] Smadar Haranová nešťastnou náhodou udusila svou dvouletou dceru Ja'el, když se pokoušela utišit její pláč, který by mohl prozradit místo jejich úkrytu.[9][10]

Mhanna Salim Al-Muajed byl zabit při přestřelce na pláži.[1] Kuntar a Ahmed Assad Abras byli zajati.

Při útoku v Nahariji zahynuli celkem čtyři Izraelci. Byli jimi:[5]

  • policejní důstojník Elijahu Šachar (24 let)
  • Danny Haran (32 let)
  • Ejnat Haranová (4 roky)
  • Ja'el Haranová (2 roky)

Soudní proces[editovat | editovat zdroj]

Samir Kuntar a Ahmed Al-Abras byli izraelským soudem v roce 1980 usvědčeni z vraždy čtyř osob a odsouzeni ke čtyřem doživotním trestům odnětí svobody a dalším 47 letům za způsobená zranění.[5]

Dne 13. července 2008 byl po téměř třiceti letech utajení zveřejněn spis číslo 578/79, obsahující důkazy a svědectví z Kuntarova procesu.[5] Podle tohoto spisu dokládaly důkazy předložené patologem v průběhu případu, že Ejnat Haranová byla zabita násilně tupým předmětem – pravděpodobně pažbou zbraně. Zpráva patologa též dokládala, že Ejnatina mozková tkáň byla nalezena na Kuntarově zbrani.[1]

Bezprostředně po svém zajetí Kuntar doznal, že Ejnat Haranovou umlátil pažbou své zbraně.[5] Později u soudu však obvinění popřel. Ve svém svědectví Kuntar tvrdil, že Danny Haran byl zabit palbou izraelských vojáků, a že neví co se stalo jeho dceři, neboť omdlel v důsledku ztráty krve po pěti střelných zranění, které při přestřelce utrpěl.[5][11] Vysvětlil, že cílem skupiny bylo přivést do Libanonu rukojmí, a tak zajal čtyřletou dívku, aby policii zabránil ve střelbě na jeho skupinu.[5][12]

Podle některých zdrojů byli Kuntar a Al-Abras odsouzeni k pětinásobnému trestu odnětí svobody a zabili dva policisty.[12]

Následky[editovat | editovat zdroj]

Samir Kuntar (vpravo dole) po svém propuštění při návštěvě Háfizova mauzolea v íránském Šírázu, 2009

Den po útoku prohlásil vůdce Palestinské osvobozenecké fronty Abú Abbás v Bejrútu, že teroristický útok v Nahariji byl proveden „na protest proti podepsání dohod z Camp Davidu“ o rok dříve.[10] Tyto dohody mezi Egyptem a Izraelem vedly k uzavření egyptsko-izraelské mírové smlouvy.

Vdova Smadar Haranová se v roce 1980 provdala za klinického psychologa Ja'akova Kaisera, který byl vážně raněn v jomkipurské válce o sedm let dříve. Společně mají dvě dcery. Smadar se stala psychoterapeutkou s magisterským diplomem v oboru sociální práce.[13] Podle Leonarda A. Colea vedla v Izraeli kampaň za uctění památky obětí terorismu podobně, jako se v uctívá památka padlých vojáků. V roce 1997 byla na Jom ha-zikaron na vojenském hřbitově na Herzlově hoře odhalena pamětní zeď obětí terorismu.[13] Vražda její dcery Ejnat je v izraelských, amerických, britských a kanadských médiích označována za jeden z nejbrutálnějších teroristických útoků v dějinách Izraele.[1][2][3][4]

Ahmed al-Abras byl v květnu 1985 propuštěn na základě Džibrílské dohody. V roce 2003 Izrael zprostředkovaně jednal s Hizballáhem o výměně ostatků tří izraelských vojáků, které libanonské hnutí zajalo v roce 2000 a propuštění Elchanana Tannenbauma, izraelského podnikatele a plukovníka izraelské armády v záloze, kterého uneslo z Dubaje. Ačkoli vůdce Hizballáhu Hasan Nasralláh trval na propuštění Samira Kutnara, izraelský ministr zahraničních věcí Silvan Šalom a premiér Ariel Šaron jej odmítli propustit a prohlásili, že „vražda rodiny je v Izraeli neodpustitelná.“ Nakonec Nasralláh ustoupil a Kuntar v rámci výměny propuštěn nebyl.[13][14]

Samir Kuntar strávil v izraelském vězení téměř třicet let, než byl 16. července 2008 propuštěn v rámci dohody o výměně vězňů mezi Izraelem a Hizballáhem, kterou zprostředkovala německá Spolková zpravodajská služba. Ta zahrnovala předání ostatků izraelských vojáků Ehuda Goldwassera a Eldada Regeva a informací o osudu izraelského navigátora Rona Arada, který je od roku 1986 nezvěstný v boji poté, co se katapultoval nad jižním Libanonem.[15] Izrael naproti tomu předal Hizballáhu zprávu o osudu 4 íránských diplomatů, kteří v roce 1982 zmizeli v Libanonu (podle této zprávy byli mučeni a následně zabiti křesťanskými falangisty).[16] Dále pak ostatky 199 padlých příslušníků Hizballáhu z druhé libanonské války v roce 2006.[2][17] Jeho propuštění způsobilo v Izraeli mimořádnou nevoli a kritiku si dohoda vysloužila i od ředitele Mosadu Me'ira Dagana.[18]

Kuntar zabití Dannyho Harana a jeho dcery popíral,[12] ačkoli připustil zabití policisty Elijahu Šachara.[1] Nikdy nad svými činy nevyjádřil lítost.[5] V Izraeli je považován za strůjce jednoho z nejbrutálnějších teroristických útoků v dějinách země,[2] zatímco v Libanonu je širokou veřejností považován za národního hrdinu.[19] Zahynul v prosinci 2015 při údajném izraelském leteckém útoku v Damašku.[20]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1979 Nahariya attack na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l KOTES-BAR, Chen. ’The girl screamed. I don't remember anything else’ [online]. The Guardian, 2008-07-19, [cit. 2011-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d A celebration of evil [online]. The Jerusalem Post, 2008-07-14, [cit. 2011-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b JACOBY, Jeff. ’Savagely killed 4-year-old Einat Haran’ [online]. Boston Globe, 2008-07-02, [cit. 2011-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b ’Israel's agonizing debate over prisoner swap’ [online]. Canadian Broadcasting Corporation, 2008-07-09, [cit. 2011-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d e f g h i j GONTARZ, Nir. The Kuntar File, Exposed [online]. Jedi'ot achronot, 2007-07-14, [cit. 2011-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. BOHN, Michael K. The Achille Lauro Hijacking: Lessons in the Politics and Prejudice of Terrorism. Washington, D.C. : Brassey's, 2004. 235 s. ISBN 978-1-57488-779-2. S. 56. (anglicky)  
  7. a b Israeli Cabinet OKs Hezbollah prisoner swap [online]. MSNBC, 2008-07-15, [cit. 2011-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b Prisoner Swap Stirs Raw Memories In Israel [online]. CBS News, 2008-07-16, [cit. 2011-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. BEYER, Lisa. A Mother's Anguish Renewed [online]. Time, 2006-07-25, [cit. 2011-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b HARAN KAISER, Smadar. The World Should Know What He Did to My Family [online]. The Washington Post, 2003-05-18, [cit. 2011-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. KRAFT, Dina. Prisoner Deal Reopens an Israeli Wound [online]. The New York Times, 2008-07-16, [cit. 2011-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b c KHOURY, Jack. Former cellmate says Samir Kuntar never meant to kill anyone [online]. Haaretz, 2008-07-01, [cit. 2011-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. a b c COLE, Leonard A. Terror: How Israel Has Coped and What America Can Learn. Bloomington : Indiana University Press, 2007. 251 s. ISBN 978-0-253-34918-7. S. 82-83. (anglicky)  
  14. The Government approves deal with bare majority [online]. Ynet, 2003-09-11, [cit. 2011-07-24]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  15. KATZ, Yaakov; LAZAROFF, Tovah; LAPPIN, Yaakov. Airman Ron Arad's family given new photos [online]. The Jerusalem Post, 2008-07-13, [cit. 2011-07-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. BERGMAN, Ronen. The Secret War with Iran: The 30-Year Clandestine Struggle Against the World's Most Dangerous Terrorist Power. New York : Free Press, 2008. 432 s. Dostupné online. ISBN 978-1416558392. S. 157-159. (anglicky)  
  17. VIDEO: Hizballáh předal Izraeli zajaté vojáky. Jsou mrtví [online]. Novinky.cz, 2008-07-16, [cit. 2011-07-18]. Dostupné online.  
  18. Captured Israeli aviator 'has died' [online]. Al-Džazíra, 2008-07-07, [cit. 2011-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. KAWSALLY, Saseen. One man's hero… [online]. menassat.com, 2008-07-18, [cit. 2011-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Terror chief Samir Kuntar said killed in Israeli strike [online]. The Times of Israel, 2015-12-20, [cit. 2015-12-20]. Dostupné online. (anglicky)