Opatrovnictví

Opatrovnictví

Opatrovnictví je jednou z forem zákonného zastoupení, kdy je jmenován opatrovník, aby hájil zájmy jiného, pokud ten nemůže zejména před úřady jednat sám. Má zastupovat např. osobu neznámého pobytu v řízeních před soudem, který takto činí, aby zajistil kontakt s příslušným člověkem, protože předpokládá, že opatrovník bude s danou osobou v kontaktu. Nepřechází na něj ale žádná práva a povinnosti, které náleží dané osobě, které byl opatrovník soudem ustanoven. Opatrovník může být určen jak pro obecné zastupování, tak i pro jedno konkrétní řízení. O ustanovení opatrovníka rozhoduje pouze soud. Opatrovníkem může být advokát, jiná osoba jen tehdy, pokud s ustanovením za opatrovníka souhlasí.

Opatrovnictví lze rozumět jako jednání za druhého se souhlasem společnosti. Jedná se o společenskou instituci, která se zabývá ochranou, resp. podporou osob, které byly společností uznány nezpůsobilými rozhodovat a jednat o svých záležitostech.

Vývoj právní úpravy institutu opatrovnictví

Již římské právo ve středověku poskytovalo osobám s duševní poruchou pomoc ve dvou formách, a to poručenství a opatrovnictví. Poručenství mívalo dvě podoby, a to poručenství nad nedospělci a poručenství nad ženským pohlavím. Úkolem poručníka u nedospělého bylo strat se o osobu nedospělou, o jeho výchovu a vést správu poručencova mění. Ženy byly zcela omezeny v oblasti veřejných práv. Římská společnost byla založena na patriarchálním principu, tj. hlavou rodiny byl otec a ten byl i nositelem práva disponovat s rodinným jměním. Ženy nesměly bez souhlasu svého poručníka podstupovat téměř žádná jednání.

Dále se podporou osob s duševní poruchou zabývá úmluva práv osob se zdravotním postižením. Úmluva o právech osob se zdravotním postižením je dokument Organizace spojených národů (dále jen OSN), přijatý v roce 2006 v New Yorku, který pro ČR vstoupil v platnost dne 28. října 2009 a byl vyhlášen ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 10/2010 Sb. M.s. Přijetím úmluvy se smluvní státy, i ČR, zavazují, „přijmout veškerá odpovídající legislativní, administrativní a jiná opatření pro provádění práv uznaných v této úmluvě. Úmluva je významným právním předpisem, neboť má na základě článku 10 zákona č. 1/1993 Sb. Ústava ČR, ve znění pozdějších právních předpisů, aplikační přednost před českými zákony.

Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. Podle tohoto zákona: „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné“ (článek 10., odst.1).

Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod. Podle tohoto zákona:“ Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod“ (článek 3, odst. 3). „Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno „ (článek 10, odst.1).

Zákon č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (zrušen dnem 1. ledna 2014). Tento zákon upravoval zejména způsobilost k právním úkonům – zbavení, omezení nebo vrácení a hmotně právní opatrovnictví (§26-§30).

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (nový občanský zákoník) účinný dnem 1. ledna 2014. Upravuje na rozdíl od zákona č. 40/1964 Sb., podrobněji upravuje institut omezení svéprávnosti a opatrovnictví člověka. Opatrovnictví sleduje „ochranu zájmů zastoupeného a naplňování jeho práv“ § 457). Nový občanský zákoník podrobněji upravuje i práva člověka převzatého do zdravotnického zařízení bez jeho souhlasu.

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon upravuje „ postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k zachovávání zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob“ (§1). Tento zákon upravuje zejména řízení o způsobilosti k právním úkonům, řízení opatrovnické, povinnost soudu dohlížet na činnost opatrovníka a řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče. Česká republika.

Důvody opatrovnictví

Opatrovník je obecně jmenován ve dvou odlišných situacích. Pokud je potřeba ochraňovat zájmy člověka (osobu v tomto případě známe) – opatrovník je jmenován zároveň s rozhodnutím o mezení svéprávnosti nebo v případě žádá si to veřejný zájem – jedná se o ochranu práv třetích osob (osoba není dohledatelná) Opatrovník je jmenován pokud je člověk omezen ve svéprávnosti, neznámého pobytu, při právním jednání pokud je člověk neznámý a pokud se jedná osoby, která vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemůže hájit svá práva a spravovat své jmění. Opatrovníka lze jmenovat i z jiných důvodů, zejména na žádost toho, kdo se má stát opatrovancem. Opět musí soud posoudit.

Druhy opatrovníků

Opatrovníky můžeme dělit z několika úhlů pohledu. Například z hlediska jeho jmenování, kdy opatrovník zastupuje klienta při omezené svéprávnosti, při spravování jeho jmění, při zastupování nezletilého dítěte (tato část je upravena v druhé části nového občanského zákoníku, a jako kolizní opatrovník. Další dělení je z hlediska vztahu k opatrovanci, zda se jedná o osobu blízkou nebo veřejného opatrovníka. A poslední dělení je z hlediska osoby opatrovníka, zda se jedná o fyzickou nebo právnickou osobu.

Opatrovnictví a zastoupení podle starého občanského zákoníku

Dřívější skupinou lidí, kteří byli zbavováni způsobilosti k právním úkonům, byli lidé s duševní poruchou nad 18 let. Jednalo se zejména o osoby, které nezvládali vzhledem ke svému onemocnění fungovat běžným způsobem a byli snadno zranitelní a mohli být i zneužívání jak rodinou, tak okolím, které využívalo zdravotního handicapu daných osob, kdy docházelo k tomu, že pod tíhou svého onemocnění nebyli tito lidé schopni adekvátně a rozumně reagovat a rozhodovat o svém životě. Těmto osobám většinou bývá ustanoven soudem opatrovník. Buď je to člen rodiny, blízká osoba, a pokud by mohlo dojít k zneužití práv klienta, tak prostřednictvím soudního znalce a soudu jsou ustanoveny obce, dle trvalého pobytu klienta.

Podle starého občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., byl institut opatrovnictví hmotného práva, který řešil mimo jiné situace, kdy plnoletá fyzická osoba nebyla schopna vykonat dostatečně „kvalitní“ právní úkon, a to ať už z nedostatku rozumu nebo vůle. Postup soudu v případě, kdy bylo zřejmé, že fyzická osoba není schopna činit právní úkony, určoval nejprve §10 občanského zákoníku, který popisoval zbavení resp. omezení způsobilosti k právním úkonům takovéto fyzické osoby. Rozlišoval:

1. Úplné zbavení způsobilosti k právním úkonům:

Dospělá osoba mohla podle starého občanského zákoníku, být zbavena způsobilosti k právním úkonům pouze pokud byly splněny tyto podmínky: • Osoba trpěla duševní poruchou, která nebyla přechodná a kvůli této duševní poruše nemohla činit právní úkony.

2. Částečné zbavení/omezení způsobilosti k právním úkonům

Soud omezil způsobilost osoby k právním úkonům ve dvou případech: • V případě duševního onemocnění a v případě nadměrného požívání alkoholu, narkotik a omamných látek.

Druhy opatrovnictví

Řádné opatrovnictví

Starý občanský zákoník vysvětluje tuto hlavní formu opatrovnictví v jednom ustanovení, kdy stanoví, že „zákonným zástupcem osoby, která byla zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo jejíž způsobilost k právním úkonům byla omezena, je soudem ustanovený opatrovník“. Zákon dává přednost ustanovení opatrovníka z rodiny dané osoby nebo ustanovení jiné osoby nebo právního subjektu a pokud to nejde, pak ustanoví opatrovníkem orgán místní správy.

Zvláštní (prozatímní) opatrovnictví

Zvláštní opatrovník mohl být ustanoven, pokud existovaly „jiné vážné důvody“ a pokud byla splněna některá z následujících podmínek: bylo to nezbytné pro ochranu zájmů dotyčné osoby nebo vyžadoval-li to veřejný zájem. V praxi však ustanovení takovéhoto opatrovníka docházelo zřídka.

Kolizní opatrovnictví

Takzvaný „kolizní opatrovník“ je ustanoven, pokud existoval střet zájmů mezi řádným opatrovníkem a osobou bez plné způsobilosti k právním úkonům nebo mezi různými osobami bez plné způsobilosti k právním úkonům (u osob, které byli zbaveny způsobilosti k právním způsobům a zastupoval je stejný opatrovník).

Opatrovnictví dítěte

Podle § 943 občanského zákoníku je dítěti ustanoven opatrovník na základě rozhodnutí soudu pokud hrozí střet zájmu dítěte na straně jedné a jiné osoby na straně druhé, nehájí-li zákonný zástupce dostatečně zájmy dítěte, nebo je-li v zájmu dítěte zapotřebí z jiného důvodu, anebo stanoví-li zákon jinak. Jmenovaný opatrovník má právo podat návrh na zahájení řízení vždy, je-li z hlediska zájmu dítěte zapotřebí, aby soud nebo jiný orgán veřejné moci v záležitosti dítěte rozhodl. Podle § 945 občanského zákoníku pokud se soud rozhodne jmenovat opatrovníka dítěti, uvede důvody, proč je opatrovník jmenován. Jakou dobu bude opatorvník danou funkci vykonávat, jaká jsou jeho práva a povinnosti, a to i ve vztahu k dalším osobám. K jakému právnímu jednání je potřeba souhlasu soudu, jak podávat zprávy soudu a zda má právu na náhradu všech nebo některých nákladů a právo na odměnu.

Opatrovnictví a zákonné zastoupení podle nového občanského zákoníku

Nový občanský zákoník začal platit od 1.1 2014, zcela opouští původní znění aplikované původním občanským zákoníkem z šedesátých let minulého století. Naopak nový občanský zákoník navazuje na právní tradice z 30. let a inspiruje se soukromoprávními kodexy evropských západních zemí. Pan doktor Svoboda a paní doktorka Prudíková shodně uvádějí, že v novém občanském zákoníku je kladen důraz na osobnost člověka, na jeho možnost svobodně projevit svou vůli. Ve starém občanském zákoníku si opatrovanec nemohl sám zvolit svého opatrovníka nebo, aby mohl provádět běžné úkony související s péčí o vlastní osobu, pokud byl zcela zbaven způsobilosti k právním úkonům. Podle doktora Svobody má svoboda člověka přednost před státem. Konkrétní člověk by měl mít, co nejširší prostor rozhodnout se, jak naloží se svým životem a jak si sjedná svoje individuální záležitosti.

Podpůrná opatření při narušení schopnosti zletilého právně jednat

Nový občanský zákoník ruší celkové zbavení způsobilosti k právním úkonům a snaží se respektovat ujednání Úmluvy. Tím s sebou přináší dvě změny: • Nový občanský zákoník je nakloněn tomu, že každá osoba je schopná se rozhodovat, ale pokud ji to zdraví nedovoluje, může potřebovat větší či menší míru podpory. • Nově nelze osobu zbavit způsobilosti k právním úkonům zcela, ale lze ji jen omezit na svéprávnosti.

Nápomoc při rozhodování

Člověk s duševní poruchou, která mu při rozhodování činí potíže, si může vybrat podpůrce, který bude jednat spolu s ním, aniž by byl podporovaný člověk omezen na svéprávnosti. Podpůrce je osoba, která má podporovaného podporovat, hlavně v účasti u právních jednání nebo při pomoci v běžných životních situacích. Mezi podpůrcem a podporovaným se uzavírá smlouva, která podléhá schválení soudu. Soud má právo podpůrce i bez návrhu odvolat, pokud poruší své povinnosti.

Zastoupení členem domácnosti

Zastoupení členem domácnosti si může zvolit člověk s duševní poruchou, která mu brání samostatně jednat, a který nemá jiného zástupce. Zástupce si může zvolit z řad členů jeho domácnosti – potomci, předci, sourozenci, manžel, partner nebo osoba, která se zastoupeným žila ve společné domácnosti alespoň tři roky. Rozdíl mezi zastoupením členem domácnosti a nápomoci je ten, že k zastoupení členem domácnosti nedochází prvotně uzavřením smlouvy, byť se jedná o dvoustranný vztah. Člen domácnosti, který je zástupcem zastupovaného zajišťuje pouze obvyklé záležitosti jako je například poskytování sociálních služeb, žádosti o přiznání dávek pomoci v hmotné nouzi státní sociálního zabezpečení a podpory aj. Zástupce se snaží chránit zájmy zastoupeného a naplňovat jeho práva, aby způsob jeho života nebyl v rozporu s jeho schopnostmi. Je-li více zástupců, postačí pokud jedná jeden z nich.

Předběžné prohlášení

Předběžné prohlášení je preventivní opatření, kdy člověk dosud duševně zdravý, avšak v očekávání vlastní nezpůsobilosti právně jednat, může sám určit, aby jeho záležitosti byly spravovány určitým způsobem, popř. aby je spravovala určitá osoba nebo, aby se určitá osoba stala jeho opatrovníkem, a to pro případ, že by člověk nebyl schopen spravovat vlastní záležitosti. Tato úprava se použije v případech, kdy osoba sama na sobě postupně pozoruje rozvíjející se duševní poruchu a chce tuto svoji budoucí situaci řešit. Prohlášení musí být učiněno písemně – formou veřejné listiny nebo před svědky zákonem stanovených podmínek, a nebo zvolí-li si člověk někoho za svého opatrovníka a tato osoba se svým ustanovením souhlasí. Při rozhodování o ustanovení opatrovníka určeného předběžným prohlášením soud zjišťuje, zda se jedná o osobu schopnou vykonávat tuto roli a zda nehrozí konflikt zájmů s tím, kdo činí předběžné prohlášení.

Opatrovník pro jedno řízení

Účastníkovi konkrétního řízení ustanoví soud opatrovníka vždy, pokud účastník nemůže před soudem samostatně jednat. U fyzické osoby by to bylo tehdy, jestliže by byla omezena svéprávnost a zároveň by ji nemohl zastupovat běžný zákonný zástupce, u osoby právnické proto, že by tu nebyla konkrétní osoba oprávněná za ni jednat nebo by bylo sporné, kdo touto osobou je. Opatrovník bývá také ustanovován v řízeních o určení či popření otcovství, o způsobilosti k právním úkonům, o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče, o určení data narození nebo úmrtí a o prohlášení za mrtvého. Tzv. kolizní opatrovník, kterým bývá zásadně orgán sociálně-právní ochrany dětí, je ustanoven tehdy, když se v daném řízení či pro dané právní jednání rozchází zájmy dítěte a jeho rodičů.

Kromě toho může soud ustanovit opatrovníka tehdy, pokud jde o neznámého dědice,o účastníka, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit obsílku na známé adrese v cizině, který je postižen duševní poruchou nebo se z jiných zdravotních důvodů nemůže zúčastnit právního úkonu (nejedná se o přechodnou nemoc), případně který není schopen se srozumitelně vyjadřovat.

Obecné opatrovnictví

Obecný opatrovník je ten, který bude jiného zastupovat neurčitý počet řízení do budoucna. Obecné opatrovnictví existuje nejen u ochrany majetkových zájmů dítěte,, ale i v jiných případech, kdy je to v jeho zájmu potřeba. Majetkovým opatrovníkem, přednostně bývá ustanoven příbuzný dítěte, má svým způsobem života zaručovat řádný výkon této funkce, nesmí při správě jmění podstupovat nepřiměřené riziko a podléhá průběžnému dohledu soudu, kterému po skončení funkce musí předložit závěrečný účet.

Soud rozhoduje o ustanovení opatrovníka usnesením, ve kterém přesně vymezí rozsah opatrovnických práv a povinností. Tím se opatrovník liší od poručníka, který je přebírá všechny.

Kdo může být opatrovníkem

Soud jmenuje opatrovníkem osobu, kterou navrhl opatrovanec. Není-li to možné, jmenuje soud opatrovníkem zpravidla příbuzného nebo jinou osobu opatrovanci blízkou, která osvědčí o opatrovance dlouhodobý a vážný zájem a schopnost projevovat jej i do budoucna. Není-li možné ani to, jmenuje soud opatrovníkem jinou osobu, která splňuje podmínky pro to, aby se stala opatrovníkem, nebo veřejného opatrovníka podle jiného zákona.

Opatrovanec je nesvéprávný

Jestliže je opatrovanec nesvéprávný, je opatrovník povinen činit právní jednání v rozsahu, ve kterém je opatrovanec omezen. Udržovat s opatrovancem pravidelné spojení, a to vhodným způsobem a v potřebném rozsahu. Projevovat o opatrovance skutečný zájem, tedy vědět o něm, bavit se s ním. Dbát o opatrovancův zdravotní stav (pokud je nemocný postarat se o něj) a o naplňování opatrovancových práv, chránit jeho zájmy. Vysvětlovat mu povahu a následky rozhodnutí o jeho záležitostech, např. soudní rozsudek mu musí vysvětlit tak, aby ho správně pochopil. Odůvodňují-li to okolnosti, může soud opatrovníku uložit, aby se v přiměřeném rozsahu pojistil pro případ, že při výkonu své funkce způsobí opatrovanci nebo jiné osobě škodu. Dokládat vyúčtování opatrovancova majetku vždy ke 30. červnu.

Při plnění svých povinností naplňuje opatrovancova právní prohlášení a dbá jeho názorů (i když je opatrovanec projevil dříve, včetně přesvědčení nebo vyznání), soustavně k nim přihlíží a zařizuje opatrovancovy záležitosti v souladu s nimi. Není-li to možné, postupuje opatrovník podle zájmů opatrovance. Dbá, aby způsob opatrovancova života nebyl v rozporu s jeho schopnostmi a aby, nelze-li tomu rozumně odporovat, odpovídal i zvláštním opatrovancovým představám a přáním (jde o domluvu a o to, aby se zabránilo např. protiprávnímu jednání opatrovance).

Externí odkazy

• Encyklopedické heslo Opatrovnictví v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích