Škoda 740

Škoda 740
Výrobce	AZNP Mladá Boleslav
Roky produkce	pouze prototyp 1971
Vyrobeno	1 kus
Místa výroby	Československo
Předchůdce	Škoda 100
Nástupce	Škoda 760
Karoserie	pětidveřový sedan se splývavou zádí
Designér	Josef Čech
Třída	nižší
Technické údaje
Délka	4070 mm
Šířka	1619 mm
Výška	1400 mm
Rozvor	2444 mm
Objem zavaz. prostoru	236 l
Hmotnost	(pohotovostní) 954,5 (parametr potřebuje upřesnit)
Motor
Motor	řadový čtyřválec OHC, 1197 cm³ (72×73,5 mm), 41 kW (56 k) při 4900 1/min, 90 Nm při 3000 1/min
Převodovky
Převodovka	4stupňová
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Škoda 740 byl prototyp vozu nižší třídy s klasickým uspořádáním pohonu (motor uložený vpředu podélně, pohon zadních kol), a to v modifikaci "transaxle" – tj. s převodovkou u zadní nápravy (obdobný systém byl použit již ve 30. letech u sériového vozu Škoda Popular. Vývoj probíhal v letech 1967–71 v automobilce AZNP v Mladé Boleslavi. Do sériové výroby měl přijít v roce 1975 a jeho obchodní označení mělo být Škoda 900 a Škoda 1100.

Vznik a vývoj

Na počátku vývoje stál dokument „Rozvoj integrované výroby osobních vozů v ČSSR“ z roku 1967, zpracovaný na popud nového ředitele AZNP Ing. Josefa Šimona, který mimo jiné předpokládal dvě nosné modelové řady automobilů Škoda – jednak větší vozy typové řady 720 (s motory 1250 a 1500 cm³), jednak menší vozy typové řady 740 (s motory 900 a 1100 cm³). Obě řady měly být vyráběny jako sedany, tudory, kombi a řada 720 navíc i jako kupé.

V říjnu 1969 byl zpracován projekt dvou provedení typové řady Škoda 740: ve verzi 0,9 l mělo jít o čtyřmístný malý automobil délky 3,5 m s rozvorem 2300 mm, ve verzi 1,1 l mělo jít o pětimístný nižší střední automobil délky 3,93 m s rozvorem 2450 mm. Základní karosérie měly být třídveřové nebo dvoudveřové s pevným zadním oknem a krátkým víkem zavazadelníku, na designu měl spolupracovat Ital Design (tj. Giorgetto Giugiaro). Motorizace se předpokládala vodou chlazenými řadovými zážehovými čtyřválci s litinovým blokem a hliníkovou hlavou válců DOHC (později jen OHC) v objemových verzích 893 cm³ (75×50,5 mm; 29 kW (39 k) při 5000 1/min), 1095 cm³ (75×62 mm; 37,5 kW (51 k) při 5200 1/min, ve verzi TS 43 kW (58 k) při 5500 1/min). Vnějším vizuálním rozpoznávacím znakem mezi verzemi měla být přední maska – slabší vůz měl mít pouze dva reflektory, zatímco verze se silnějším motorem měla mít vpředu čtveřici světlometů. Stejným způsobem se později lišily vozy Škoda 110 od slabších Škoda 100, resp. silnější Škoda 120 LS a 120 GLS od slabších verzí Škoda 105/120.

V roce 1970 se projekt změnil na jednu velikost karosérie v modifikacích sedan, tudor a kombi, vše na rozvoru 2444 mm. Přitom se počítalo s tím, že Š 740 v sériové výrobě nahradí dosavadní modelovou řadu Škoda 100/110. Zatímco však technické a estetické řešení souběžně vyvíjené větší řady 720 měla na starosti řada špičkových odborníků, menší řada 740 vznikala v nepoměrně skromnějších poměrech, už s povědomím toho, že půjde o levnější, a tudíž ne tolik reprezentativní automobily. Mnohem menší byl tedy i řešitelský tým, konstruktérem karosérie byl Ludvík Eimer (pozdější šéfkonstruktér řady Škoda 742 neboli Škoda 105/120), motorovou část řešil Ing. Josef Müller (mj. autor motoru pro vůz Škoda 1000 MB), úhledný design karosérie vytvořil Josef Čech – jeho malý pětidveřový sedan se splývavou zádí (resp. čtyřdveřový hatchback) byl zjevně inspirovaný slavným Renaultem 12, zaoblení karosérie napovídá na příbuznost se sériovými vozy Š 100/110.

První – a jediný – funkční vzorek byl tak zhotoven až v srpnu 1971, k funkčním zkouškám byl přistaven 30. 9. 1971.

Konec projektu

V té době se však již vědělo, že celý projekt obou typových řad bude zrušen, oficiálně se tak stalo závěrečným protokolem z 9. 6. 1972, do kdy funkční vzorek najezdil jen něco přes 6100 km.

Už v prosinci 1970 se totiž představitelé vlád ČSSR a NDR dohodli na tom, že třída automobilů o motorovém objemu do 1,1 l se stane předmětem společného vývoje a výroby, a vláda ČSSR to potvrdila svým usnesením z dubna 1971. 30. 11. 1972 pak přijala vláda ČSSR usnesení „O realizaci rozvoje výroby osobních automobilů v ČSSR“, který znamenal příkaz pro AZNP, aby další vývoj pokračoval jen v součinnosti s východoněmeckými automobilkami. Zrodil se tak projekt Škoda 760.

Skutečná příčina je technická a v důsledku toho i finanční: řady 720 a 740 byly totiž vyvíjeny jako zcela nové auto, avšak bez jakékoliv vzájemné provázanosti (Š 720 – hliníkový motor, převodovka řešená jako skříň s víkem a umístěná u motoru; Š 740 – litinový motor; převodovka svisle půlená a umístěná u zadní nápravy) a tak by vzájemná záměnnost a sdílenost součástek byla minimální. Navíc zde chyběla i jakákoliv technologická návaznost na dosavadní výrobu, přestože se Š 740 měla vyrábět na stejných linkách jako dosavadní Škoda 100/110, kterou měla nahradit.

Dochované vozy

Jediný vyrobený funkční vzorek modrozelené barvy se dochoval v depozitáři Škoda Auto.

Odkazy

Literatura

CEDRYCH, Mario René & NACHTMANN, Lukáš: ŠKODA – auta známá i neznámá; GRADA Publishing 2003
KRÁLÍK, Jan: V soukolí okřídleného šípu; GRADA Publishing 2008
KOŽÍŠEK, Petr & KRÁLÍK, Jan: L&K – Škoda 1895 – 1995, díl II. Let okřídleného šípu; Motorpress 1995
TUČEK, Jan: Škoda zapomenuté vozy 1960 – 1990; GRADA Publishing 2007; ISBN 978-80-247-2012-8

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Škoda 740 na Wikimedia Commons
Fotografie modrozeleného prototypu v depozitáři muzea Škoda Auto