Zikmund Schlik
| Zikmund Schlik | |
|---|---|
| Narození | 26. ledna 1916 Vokšice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 1. listopadu 1988 (ve věku 72 let) Jičín  Československo |
| Choť | (1947) Věra Ilona Voborníková (1927–1999) |
| Děti | Margareta (* 1950) Ilona (* 1954) |
| Rodiče | Jindřich Maria Schlik (1875–1957) Margareta z Thun-Hohensteinu (1885–1968) |
| Příbuzní | bratr: František Jindřich Schlik (1914–2005) bratr: Jindřich František Schlik (1916–2004) bratr: Ondřej Schlik (1917–1942) sestra: Marie Margareta, provd. Bucková (1921–2013) děd: František Schlik (1854–1925) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Zikmund Arnošt Schlik (26. ledna 1916 Vokšice – 1. listopadu 1988 Jičín)[1] byl český aristokrat pocházející ze šlechtického rodu Schliků (Šliků).
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako druhý syn Jindřicha Marii Schlika (1875–1957), majorátního pána na zámcích Jičíněves a Vokšice, a jeho manželky Margarety Thun-Hohensteinové (1885–1968). Učil se německy, italsky.[2]
Jako vlastenec podepsal Prohlášení české a moravské šlechty ze září 1939 – společně se svým otcem Jindřichem Mariou Schlikem a bratry Františkem (1914–2005), Jindřichem (1916–2004) a Ondřejem (1917–1942).[3] Po roce 1945 pracoval v různých profesích, jako kontrolor lesní správy, přidavač, pomocný dělník v dílně umělecké kovovýroby, dělník v továrně na zemědělské stroje a posléze v cementárně, bagrista, úředník v Polabských cihelnách, pumpař na benzínové stanici v Hořicích a Jičíně či vrátný na jatkách.[4]
Po sametové revoluci byl rodině Schliků vrácen majetek v restituci. Vlastní např. zámek v Jičíněvsi, zámek ve Vokšicích a pozemky s 532 ha smíšených lesů severovýchodně od Prahy, mezi Jičíněvsí a Hlásnou Lhotou.[5][6]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Dne 23. října 1947 se v Hostíně oženil s Věrou Irenou Voborníkovu (1. duben 1927 Krásné na Moravě – 12. září 1999 Jičín), dcerou Josefa Voborníka a jeho manželky Františky Holmanové.[1] Manželka byla dámou Maltézského řádu. Narodily se jim dvě dcery:[1][7]
- 1. Margareta (* 4. 1. 1950 Jičín)
- ⚭ I. (23. 9. 1970 Jičín, rozvedeni 1983) Václav Feštr (* 21. 3. 1947 Turnov)
- ⚭ II. (19. 10. 1984 Turnov) Jiří Pospíchal (* 17. 12. 1949 Turnov)
- 2. Ilona (* 13. 9. 1954 Jičín)
- ⚭ I. (4. 7. 1974 Hrubá Skála, rozvedeni 1985) Otakar Jirutka (* 9. 3. 1946 Svijany)
- ⚭ II. (6. 6. 1986 Vrchlabí, rozvedeni 1993) Vilém Hrnčíř (* 12. 11. 1944 Stará Paka)
- ⚭ III. (10. 2. 1995) Jiří Smolík (* 21. 9. 1949)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 331.
- ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 138. Dále jen Příběhy české šlechty.
- ↑ DROCÁR, Jan; LOUŽECKÝ, Pavel. Historická šlechta – život po meči a po přeslici: Schlik. www.historickaslechta.cz [online]. [cit. 2019-06-25]. Dostupné online.
- ↑ Příběhy české šlechty, s. 124
- ↑ Lesní hospodářství zámku v Jičeněvsi
- ↑ zámek - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online.
- ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Schliků 3 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-07-24 [cit. 2022-12-01]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček - Paseka, 1995. 404 s. ISBN 80-7185-507-3.
