Jindřich František Schlik
| Jindřich František Schlik | |
|---|---|
 Erb rodu | |
| 31. velkopřevor českého velkopřevorství řádu maltézských rytířů | |
| Ve funkci: 1996 – 2002 | |
| Předchůdce | Cyril Toumanoff |
| Nástupce | Václav Norbert Kinský |
| Komtur komendy řádu maltézských rytířů v Mailbergu | |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Československo |
| Doba služby | ?–1948 |
| Hodnost | plukovník v záloze[1] |
| Narození | 23. prosince 1916 Vokšice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 30. dubna 2004 (ve věku 87 let) Jičín Česko |
| Místo pohřbení | Hrobka Schliků ve Veliši |
| Rodiče | Jindřich Maria Schlik (1875–1957) a Margareta z Thun-Hohensteinu (1885–1968) |
| Příbuzní | bratr: František Jindřich Schlik (1914–2005) bratr: Zikmund Schlik (1916–1988) bratr: Ondřej Schlik (1917–1942) sestra: Marie Margareta, provd. Bucková (1921–2013) |
| Profese | duchovní |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jindřich František Schlik (celým jménem Jindřich František Josef Antonín Sigmund Maria hrabě Schlik z Holíče a Pasounu;[2] 23. prosince 1916 Vokšice – 30. dubna 2004 Jičín)[1] byl český šlechtic z rodu Schliků, signatář Prohlášení české a moravské šlechty ze září 1939 a profesní rytíř řádu Maltézských rytířů.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako třetí syn Jindřicha Marii Schlika (1875–1957), majorátního pána na zámcích Jičíněves a Vokšice, a jeho manželky Margarety Thun-Hohensteinové (1885–1968).
Jako vlastenec podepsal Prohlášení české a moravské šlechty ze září 1939 – společně se svým otcem Jindřichem Mariou Schlikem a bratry Františkem (1914–2005), Zikmundem (1916–1988) a Ondřejem (1917–1942).
Jindřich absolvoval vojenskou akademii v Hranicích, aktivně působil v armádě jako důstojník. Po komunistickém puči byl jeho rodičům znárodněn majetek. On sloužil u posádky v Klatovech jako štábní kapitán. Z armády byl ve svých třiceti šesti letech donucen odejít, ale hodnost mu zůstala. Poté vystřídal několik dělnických zaměstnání, pracoval jako traktorista, vykládal železniční vagóny, byl pomocným dělníkem ve slévárně, montérem na lise a odchodil vrtmistrovký kurz.[3]
Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy emigroval do Rakouska a v roce 1971 se stal komturem komendy maltézských rytířů v Mailbergu. Sehnal prostředky na opravu tamějšího zámku a otevřel tam muzeum o historii maltézských rytířů, ubytovnu a kulturní sál.[3]
Po sametové revoluci byl jeho rodu vrácen majetek v restituci. Vlastní např. zámek v Jičíněvsi.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 331.
- ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Schliků 3 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-07-24 [cit. 2022-11-30]. Dostupné online.
- ↑ a b VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 141.
