Zdiměřice (Jesenice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šablona:Infobox - sídlo

Zdiměřice je vesnice ležící ve Středočeském kraji, v okrese Praha-západ, součást města Jesenice. Leží od něho přibližně 1 km na severovýchod.

Díky blízkosti Prahy a územnímu plánu města Jesenice[1] jsou Zdiměřice jedním z nejrychleji se rozvíjejících sídel v okolí hlavního města. Původní část situovaná podél Jesenického potoka se po roce 2003 rozrostla nejprve na jih, po roce 2006 i na západ a sever, čímž došlo minimálně k desetinásobnému nárůstu místní populace. Růst obyvatel stále pokračuje s další výstavbou.

Název

Název obce se v čase postupně vyvíjel až do dnešní podoby Zdiměřice. Doklad z roku 1318 zmiňuje obec pod názvem Stimiricich, v roce 1363 se pak používal název Stymirzice. Pramen z roku 1695 pak uvádí název Lstimeritz. Je možné, že obec možná původně jmenovala Čstiměřice. Jak ale vznikl původní název obce zůstává nejasné.[2]

Historie

První zmínka o obci Zdiměřice pochází z roku 1363, kdy byla obec společně se Zvolí a Ohrobcem prodána Volflinem Meinhardovým, tehdejším novoměmstským rychtářem, zbraslavskému klášteru za 1350 kop grošů.[3][2] V té době se v obci nacházela tvrz svobodného zemana Slavibora[2] a v okolí obce se nacházel les.[4] V roce 1407 vyznal Bedřich, tehdejší opat zbraslavského kláštera, že se souhlasem celého konventu byly Zdiměřice postoupeny klášternímu podsklepníkovi.[5] V roce 1420 byla obec zabrána Novoměstskými. V průběhu 16. století přešla obec společně s Vestcem, Jesenicí, Horními a Dolními Jirčany a Štědříkem do majetku purkrabství na Pražském hradě.[6] Roku 1594 koupil celé toto území Krištof Želinský ze Sebuzína, který měl sídlo na zámku v Dolních Břežanech.[7] Tím se Zdiměřice staly na několik století součástí panství Dolních Břežan, které existovalo až do roku 1715, kdy se stalo majetkem Pražského arcibiskupství.[8] V roce 1626 byly Zdiměřice společně s Dolnobřežanským panstvím postoupena Polyxeně Donínové z Hrušova, tetě předchozích majitelů. Od ní koupil panství Pavel Michna z Vacínova, v jehož rodině bylo panství následně až do roku 1673, kdy bylo prodáno hraběti ze Sienzendorfu Jiříku Ludvíkovi. Panství bylo obratem prodáno hraběti z Trautmansdorfu Janu Fridrichovi, jehož nejmladší syn se pak v roce 1696 ujal jeho správy až do roku 1715, kdy byl dvůr prodán.[9] Během třicetileté války byla ves poničena, konkrétně v roce 1654.[2]

Na počátku 18. století bylo ve Zdiměřicích 6 polosedláků a 6 chalupníků.[10] V roce 1816 vykonával ve Zdiměřicích funkci rychtáře Vojtěch Kulhavý.[11] Na konci 19. století ve Zdiměřicích byla hospoda.[12] Minimálně od roku 1833 se uprostřed obce musel nacházet rybník (Dolejší).[13]

V roce 1906 byla zahájena stavba silnice procházející skrze Vestec a spojující Šátalku se Zdiměřicemi.[14] Ve 20. letech 20. století byl na území Zdiměřic v provozu lom, ze kterého byl využíván kamen na stavbu silnice z Jesenice do Zlatník.[15] Během druhé světové války na polích v okolí obce přistálo nouzově spojenecké letadlo.[16] Na počátku 80. let 20. století bylo v obci zprovozněno veřejné osvětlení.[17] Roku 1988 činila katastrální rozloha obce 357 ha.[18] Do roku 1995 chodili zdiměřické děti do spádové dvoutřídé školky v Osnici.[19]

Na počátku 20. století se severně od obce nacházel malý lom na kámen, který se využíval na stavbu některých přilehlých komunikací.[20] Lom byl postupně opuštěn a následně zaplaven spodní vodou. V současnosti je oblast bývalého lomu chráněna jako významný krajinný prvek.

Sloučení s Jesenicí

Poprvé se Zdiměřice staly součástí Jesenice v roce 1848, když došlo ke spojení obou obcí.[zdroj⁠?] Nicméně tento svazek skončil 5. října 1919. Tehdy rezidenti Zdiměřic podali žádost zastupitelům Jesenice o odtržení své obce ze svazku. Zastupitelé Jesenice návrh na odtržení odsouhlasili. Nicméně samostatné se Zdiměřice staly až 2. srpna 1922 poté, co žádost oficiálně schválilo tehdejší ministerstvo vnitra. V říjnu téhož roku pak proběhly volby do místního zastupitelstva.[2] Zdiměřice se staly opětovně součástí města Jesenice v roce 1976.[18]

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel ve Zdiměřicích mezi lety 1869 až 2011

Zdiměřice bývaly dlouhodobě malou vesnicí, což se změnilo až po roce 2003, kdy v obci proběhla masivní výstavba rezidenčních domů a bytů. Jaroslav Schaller ve své knize Topographie des Königreichs Böhmen: Th. Kauržimer Kreis (Topografie království českého: Kouřimský kraj) z roku 1788 uvádí, že Zdiměřice tvořily tehdy 11 domů.[21] Kronika města Jesenice uvádí, že na konci roku 2000 žilo ve Zdiměřicích 98 obyvatel.[22] Podle sčítání lidu v roce 2001 žilo v Zdiměřicích 102 obyvatel; v současnosti (2016) je však jejich počet mnohonásobně vyšší a pohybuje se vysoko nad 1000 obyvatel. Počet obyvatel ke všemu dále narůstá. Jak ukazuje analýza věkového průměru obyvatelstva, tento přírůstek je většinou způsoben stěhováním celých rodin s dětmi.[23]

Z důvodu rapidního zvýšení počtu obyvatel v této oblasti a s tím spojeného přetěžování místních komunikací je plánována výstavba Vestecké spojky. Ta bude sloužit jako obchvat několika městských částí a zvýší se díky ní rychlost a plynulost dopravy.

Pamětihodnosti

Kaple Jména Panny Marie na okraji Zdiměřic, u Průhonické obory

Východně od obce směrem na Průhonickou oboru se nachází Kaple Jména Panny Marie z roku 1818.

Na rozcestí před obcí ve směru od Hrnčíř stávala až do roku 1985 památkově chráněná barokní boží muka, která byla zničena během autonehody a jejich zbytky následně vyhozeny místními pracovníky JZD na skládku. Jednalo se o pískovcový sloup posazený na kvádrové desce.[24] Na vrcholku sloupu byla nasazena hlavice s prázdnými výklenky[25] a dvojitým křížem.[24]

Další fotografie

Reference

  1. Územní plán [online]. Jesenice – oficiální stránky obce [cit. 2008-07-14]. Dostupné online. 
  2. a b c d e 900 let Jesenice u Prahy, str. 54.
  3. Archivy českých klášterů zrušených za Josefa II. (1115-1760) // ŘC Zbraslav 887 [online]. [cit. 2016-11-17]. Dostupné online. 
  4. Kucrová (2014), str. 148.
  5. Archivy českých klášterů zrušených za Josefa II. (1115-1760) 930 [online]. http://monasterium.net/ [cit. 2016-11-21]. Dostupné online. 
  6. Vestec - povídání o krajině a lidech, str. 55.
  7. Krajinný plán Vestec a lokální územní systém ekologické stability, kapitola 3.1 - historický vývoj území [online]. obec Vestec [cit. 2016-10-18]. Dostupné online. 
  8. KUCROVÁ, Veronika. Proměna kulturní krajiny v zázemí hlavního města: Dolnobřežansko v 16. – 19. století (disertační práce). Filozofická fakulta, Ústav českých dějin: [s.n.], 2014. ISBN 1-85233-792-3. Dále jen jako Kucrová (2014).. 
  9. Kucrová (2014), str. 13-14.
  10. Kucrová (2014), str. 138.
  11. Vestec - povídání o krajině a lidech, str. 134.
  12. Kucrová (2014), str. 19.
  13. Kucrová (2014), str. 114.
  14. Vestec - povídání o krajině a lidech, str. 90.
  15. Jesenice, Horní Jirčany, Osnice - Kocanda, Zdiměřice, ISBN80-86453-30-8, str. 30-31.
  16. Vestec - povídání o krajině a lidech, str. 101.
  17. Jesenice, Horní Jirčany, Osnice - Kocanda, Zdiměřice, ISBN80-86453-30-8, str. 47.
  18. a b 900 let Jesenice u Prahy, str. 4.
  19. Kronika obce Jesenice od roku 2001, str. 7.
  20. Jesenice (2008), str. 30-31.
  21. Vestec - povídání o krajině a lidech [online]. Obecní úřad Vestec [cit. 2016-10-18]. Dostupné online. 
  22. Kronika obce Jesenice od roku 2001, str. 5.
  23. FIALA, Tomáš; LANGHAMROVÁ, Jitka. Některé specifické rysy demografické analýzy vývoje obyvatelstva malých lokalit [online]. Sborník příspěvku z mezinárodní vědecké konference "REGION V ROZVOJI SPOLEČNOSTI 2009" [cit. 2016-11-26]. Dostupné online. 
  24. a b Kucrová (2014), str. 187.
  25. Památka číslo 52451/2-2280 [online]. Národní památkový ústav [cit. 2016-11-11]. Dostupné online. 

Externí odkazy