Zdeněk Schaefer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ing. Zdeněk Schaefer
Narození19. srpna 1906
Telč
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí15. října 1974 (ve věku 68 let)
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánísklářský odborník, mykolog
Příbuzníbratr Theodor Schaefer
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zdeněk Schaefer (18. srpna 1906 Telč – 15. října 1974) byl český sklářský odborník (sklářský chemik) a mykolog.[1][2] Zemřel po krátké těžké nemoci.[2]

Studium[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval reálnou školu v Telči a Brně-Husovicích, kde v roce 1926 úspěšně absolvoval maturitní zkoušku. Ve studiu pokračoval na vysoké škole, konkrétně na Vysoké škole technické v Brně, kde v letech 1926 až 1932 studoval obor inženýrství chemie se specializací na zpracování kovů a silikátů. Studium ukončil v době velké hospodářské krize, z čehož vyplývalo, že v prvních letech neodpovídala jeho zaměstnání získané kvalifikaci.[2] Nastoupil ve Zbrojovce Brno.[3]

Sklářský chemik[editovat | editovat zdroj]

Po absolvování povinné vojenské docházky se v roce 1935 přestěhoval do Hradce Králové, kde nastoupil jako chemický inženýr do Autorizovaného výzkumného sklářského ústavu. Po dobu deseti let se věnoval jako chemik ve výzkumu problémům tavení sklářských surovin a skla. Po skončení druhé světové války bylo potřeba obnovit sklářství. Schaefer v té době již platil za zkušeného odborníka, a proto byl povolán k účasti na obnově skláren. V září roku 1945 začal pracovat ve sklárnách v Dolním Polubném na Jablonecku. Nejprve byl vedoucím inženýrem. Po začlenění závodu do struktury Jabloneckých skláren působil jako náměstek podnikového ředitele.

Do výzkumu se Schaefer vrátil po necelých šesti letech v červnu 1951. Rok a půl působil na pozici vedoucího Výzkumného ústavu rezistenčního skla v Sázavě. Od počátku roku 1953 se vrátil na dva roky do Hradce Králové na jeho někdejší působiště ve Státním výzkumném ústavu sklářském. V letech 1955 až 1964 pracoval jako vedoucí laboratoře ve Výzkumném ústavu skla a bižutérie v Jablonci nad Nisou. Do Jablonce se v roce 1959 dokonce s celou rodinou přestěhoval. Poslední dva roky aktivní pracovní kariéry strávil ve Sdružení podniků technického skla v Praze. V roce 1966, tedy ve věku 60 let, odešel do důchodu. V oboru ale zůstal stále činný, když se ještě pracovně vrátil do jabloneckého výzkumného ústavu a navíc ještě připravoval sklářskou expozici do Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.[2]

Napsal dvě příručky pro sklářskou praxi. Lektoroval knihu Barvení skla (Kocík, Nebřenský, 1962).[4]

Jako vyučující působil na průmyslových školách a na Vysoké škole strojní a textilní (dnešní Technické univerzitě) v Liberci, konkrétně na katedře skla a keramiky.[2]

Příklady sklářských publikací[editovat | editovat zdroj]

1937[5]

  • Československé sklářské tavné písky. Sklářské rozhledy 14.

1938[5]

  • Československé brusné písky. Sklářské rozhledy 15.
  • Československé vápence a dolomity pro sklářskou výrobu. Sklářské rozhledy 15.

1939[5]

  • Dodatek ke studiu o vápencích a dolomitech pro sklářskou výrobu. Sklářské rozhledy 16.
  • Vulkanické horniny jako sklářské suroviny. Sklářské rozhledy 16.

1941[5]

  • Živce pro sklářskou výrobu. Sklářské rozhledy 18.
  • Horninové sklářské suroviny. Sklářské rozhledy 18.

1943[5]

  • Ohnivzdorné hlíny ve sklářství. Sklářské rozhledy 20.
  • Domažlické živce. Sklářské rozhledy 20.

1954[6]

  • Několik slov к nakládání sklářské vsázky do pánví. Sklář a keramik, 4(11), 291–292.

1958

  • Vztah mezi složením a brusností skla. Sborník "Broušení a leštění skla", 80–99.[7]

Mykolog[editovat | editovat zdroj]

O mykologii se začal zajímat v roce 1936. První práce v tomto oboru publikoval ve 40. letech (v Mykologickém sborníku — časopisu čes. houbařů, ve Vědě přírodní a v Přírodě). V té době se primárně věnoval holubinkám. V Hradci Králové a v Pardubicích také pořádal vycházky. V roce 1943 se začal zaměřovat na příbuzný rod ryzec (Lactarius), k jehož výlučnému studiu přistoupil o dva roky později (1945). Po získání zkušenosti určoval nebo revidoval dokladový materiál k ryzcům uloženým v mykologickém herbáři Národního muzea (mykologického oddělení Přírodovědeckého muzea) v Praze, v soukromém herbáři dr. Františka Šmardy a v herbáři botanického oddělení Moravského muzea v Brně. Navazoval úzké kontakty s řadou mykologů, kromě F. Šmardy také s Aloisem Procházkou či Karlem Křížem. Od nich získával také materiál, z něhož mohl určovat moravské či tatranské ryzce. Z tatranských ryzců zaslaných kolegy identifikoval druhy nové druhy: Lactarius albocremeus a L. tatrorum. Popsal také druh Lactarius echinoporus.[3]

O ryzích uveřejnil 29 prací. K těm nejvýznamnějším patří seriál „Méně známé, vzácné a nové druhy ryzců ČSSR (I.—IX.)“ v časopisu Česká mykologie, jehož části vycházely postupně v letech 1954–1968. V této sérii nově popsal či pojmenoval devět druhů ryzců. Převážná část jeho práce ale nebyla nikdy publikována. O ryzcích i přednášel.[2]

Schaeferovy mykologické poznatky a rukopisy obsahující systematický přehled rodu Lactarius v Československu se 174 pastelovými obrazy, 41 náčrty a rukopisem monografie jsou součástí botanické podsbírky Muzea východních Čech v Hradci Králové.[8]

Seznam mykologických prací[editovat | editovat zdroj]

1940[3]

  • Muchomůrka červená na podzim roku 1939. Čas. čes. houbařů 20: 42–43.

1941

  • Šestnáct dní na holubinkách. Časopis čes. houbařů 20: 97–99 & 143–147.
  • Holubinka žlutozelená, Russula flavovirens B. R. Časopis čes. houbařů 21: 62.

1942

  • Jedlé holubinky podle hodnoty. Časopis čes. houbařů 21: 144–145.

1943

  • Některé vzácnější ryzce ze severovýchodních Čech. Čas. čes. houbařů 22: 3 9–40 & 109–110.
  • Russula viscida Kudrna v severovýchodních Čechách. Věda přírodní, Praha, 22: 50–51.

1944

  • Russula brunneoviolacea Crawshay v severovýchodních Čechách. Příroda, Brno, 36: 158–159.
  • Měnlivost holubinky ametystové. Věda přírodní, Praha, 22: 272–274.
  • Několik kapitol z ekologie a biologie našich vyšších hub, Věda přírodní, Praha, 22: 292–299.

1945

  • Zvonovka jarní. Věda přírodní, Praha, 23: 288–290.
  • Příspěvek ke studiu variability bedly vlnaté (Lepiota clypeolaria). Věda přírodní, Praha, 23: 185–186.

1946

  • Lactarius aurantiacus Fr. a L. porninsis Roli. Ryzec modřínový. Příroda, Brno, 28: 75–79.

1947

  • Ryzec oranžově hnědý. Lactarius ichoratus Fries. Česká Mykologie 1: 110–115.

1948

  • Nový druh ryzců: r. hradecký (Lactarius hradecensis sp. n.) Česká Mykologie 2: 83–85.
  • Příspěvek ke studiu variability ryzce zeleního (Lactarius blennius Fries.) Česká Mykologie 2: 110–114.

1949

  • Jest ryzec bledý (Lactarius pallidus Fr.) totožný s L. rubescens Bres. a L. decipiens Quél.? Česká Mykologie 3: 49–54.
  • Ryzec statný (Lactarius representaneus Britz.) Česká Mykologie 3: 110–114.

1950

  • Ryzec ukoptěný — Lactarius picinus Fries. Česká Mykologie 4: 85–90.

1951

  • Ryzec statný — Lactarius representaneus Britz. Česká Mykologie 5: 47–48.
  • Ryzec severský — Lactarius trivialis Fries. Česká Mykologie 5: 49–52.

1953

  • Barevné reakce mléka ryzců. Česká Mykologie 7: 108–112.

1954

  • Dva vzácnější ryzce blízké Lactarius theiogalus Fr., které popsal Velenovský z Čech [Méně známé, vzácné a nové ryzce ČSR I; L.cavinae Velen, et L.rugosus Velen.]. Česká Mykologie 8: 153–159.[3]

1955

  • Méně známé, vzácné a nové ryzce ČSR II [L.marci-panis Velen, et L. rubrocinctus Fr.]. Česká Mykologie 9: 114–119.

1956

  • Méně známé, vzácné a nové ryzce ČSR III. [L.syringinus Z.Schaef.]. Česká Mykologie 10: 168–172.

1957

  • Méně známé, vzácné a nové ryzce ČSR IV. [L.chrysophyllus Z.Schaef.]. Česká Mykologie 11: 50–53.

1958

  • Méně známé, a nové ryzce ČSR V. [L.russuloides Z.Schaef., L.luteus Blytt, L. albocremeus Z. Schaef. et L.tatrorum Z. Schaef.]. Česká Mykologie 12: 205–212.

1959

  • Méně známe, vzácné a nové druhy ryzců ČSR VI. [L.curtus Britz. et L.fascinans F r.]. Česká Mykologie 13: 233–241.

1960

  • Méně známe, vzácné a nové druhy ryzců v ČSR VII. [L.cookei Z.Schaef., L. echinosporus Z.Schaef. et L.subtomentosus Z.Schaef.]. Česká Mykologie 14: 230–237.
  • Ryzce s červeným mlékem. Čas. čes. houbařů (Mykol. Sborník) 37: 49–54.

1966

  • Méně známé, vzácné a nové druhy ryzců ČSSR VIII. [L.hradecensis Z.Schaef. et L.cupricolor Z.Schaef.]. Česká Mykologie 20: 151–159.

1968

  • Méně známé, vzácné a nové druhy ryzců ČSSR. IX. (L. m airei Malençon, L. pilatii n. sp.). Ces. Mykol. 22: 14–19, fig. 1–2.
  • Příspěvek k poznání sekce ryzce pravého — Dapetes. Mykol. Zprav., Brno 12: 46–54.

1969

  • Ryzce skupiny Ichoratus. Mykol. Zprav. (Brno) 13: 39–44.
  • Československé ryzce. – In: Zeměpisné rozšíření hub v Československu. Sborník referátů na 4. prac. konferenci československých mykologů v Opavě 2. – 5. 9. 1969: 101–109.

1970

  • Beitrag zum Studium der Milchlinge Sektion Dapetes. Schweiz. Z. f. Pilzkde, 48: 105–106 & 138–143.

1971

  • Poznámky k vyhodnocování barev v mykologii. Mykol. Zprav. (Brno), 15: 4–6.

1972

  • Ryzce (Lactarius) v díle Bruno Henniga. Mykol. Zprav. (Brno), 16: 7–10.
  • Skupina Lactarius pyrogalus (Bull. ex Fr.) Fr., stirps Pyrogalus. Česká Mykologie, 26: 141–148.

1974

  • Druhy skupinky ryzce zprohýbaného — Lactarius campylus Otto ex Fr. Mykol. Zprav. (Brno), 18: 15–17.
  • Druhy skupinky ryzce nasládlého, stirps Subdulcis. Mykologický zpravodaj (Brno), 18: 99–102.[2]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Bratr Theodor působil v Brně jako hudební skladatel a profesor Janáčkovy akademie múzických umění.

V roce 1936 se oženil s Annou Katzerovou. Jeho dva synové se stali odborníky na sklářské stroje.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ KUNC, Jaroslav. Kdy zemřeli...? Přehled českých spisovatelů a publicistů zemřelých v letech 1975 - 1979. [s.l.]: Státní knihovna ČSR, 1979. 
  2. ↑ a b c d e f g h HERINK, Josef. K nedožitým 70. narozeninám inž. Zdeňka Schaefera, Ing. Zdeněk Schaefer (1906—1974) in memoriam. Česká mykologie [online]. 1977 [cit. 2022-06-23]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d POUZAR, Zdeněk. Inž. Zdeněk Schaefer šedesátníkem. Česká mykologie [online]. 1966 [cit. 2022-06-23]. Dostupné online. 
  4. ↑ KOCÍK, Jiří; NEBŘENSKÝ, Jiří. Barvení skla. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1962. 
  5. ↑ a b c d e STOČES, Bohuslav. Nerostné suroviny, jejich vznik, naleziště a vyhledávání. Ostrava: Geologický ústav Vysoké školy báňské, 1947. Dostupné online. 
  6. ↑ Bibliografický katalog ČSR. 1954, roč. 2, čís. 11. Dostupné online. 
  7. ↑ GÖTZ, Jiří. Broušení a leštění skla. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1963. 
  8. ↑ Botanická podsbírka - Muzeum východních Čech v Hradci Králové. www.muzeumhk.cz [online]. [cit. 2022-06-23]. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zdeněk_Schaefer&oldid=23288082“