Nalžovy (zámek)
| Zámek Nalžovy | |
|---|---|
 pohled od západu | |
| Základní informace | |
| Sloh | renesance, baroko, empír |
| Výstavba | kolem roku 1620 |
| Přestavba | 40. léta 18. stol. (barokní), po roce 1840 (empírová) |
| Stavebník | Bedřich Švihovský z Rýzmberka |
| Další majitelé | Švihovští z Rýzmberka, Pöttingové, Taaffové, Müllerové, ČSR |
| Současný majitel | (rodina De Bären) |
| Poloha | |
| Adresa | Nalžovy 1, Nalžovské Hory |
| Souřadnice | 49°19′55,47″ s. š., 13°32′57,09″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 32804/4-3153 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zámek Nalžovy se nachází v centrální části města Nalžovské Hory, okres Klatovy. Renesanční čtyřkřídlý zámek s vnitřním nádvořím a hranolovou věží byl vybudován ve 20. letech 17. století. V polovině 18. století podstoupil barokní a kolem roku 1840 empírovou přestavbu. Zámek s přilehlým parkem a hospodářskými budovami je chráněn jako kulturní památka.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Původní tvrz v Nalžovech vznikla pravděpodobně již v polovině 15. století.[2] Na počátku třicetileté války, roku 1618 nebo 1619 byly Nalžovy i s tvrzí vydrancovány protihabsburskými uherskými vojsky. Tvrz byla přitom zřejmě značně poškozena. Tehdejší majitel panství Bedřich Švihovský z Rýzmberka následně nechal jižně od stávající tvrze vystavět nový renesanční čtyřkřídlý zámek s uzavřeným dvorem, hlavní věží nad východním průčelí, věžemi („rundely“) ve třech rozích a kaplí. Zámek je poprvé připomínán k roku 1630[p 1]. Původní tvrz byla adaptována na obydlí panských úředníků, kolem vznikl hospodářský dvůr a pivovar. Roku 1718 koupila nalžovské panství hrabata z Pöttingu. Nové majitelé nechali v první polovině 18. století zámek upravit v barokním stylu, stavební dispozice se však příliš nezměnila. Úpravy byly dokončeny pravděpodobně v červenci 1744, kdy došlo ke znovuvysvěcení zámecké kaple svatého Václava. Tvrz („starý zámek“) pravděpodobně v této době zanikl a byl nahrazen budovou sýpky. Barokní úpravy se dotkly i okolního parku a zahrad.[4]
Roku 1769 koupila panství Nalžovy hrabata Taaffe, původem irský rod, působící v císařských službách.[5] Za Ludvíka Taaffeho (1791–1855) proběhla poslední přestavba zámku v empírovém a novorenesančním stylu, zahájená roku 1840. Jejím tvůrcem byl ditrichštejnský dvorní architekt Heinrich Koch. V rámci přestavby byla doplněna čtvrtá věž na jihovýchodní nároží zámku a upravena střecha velké věže nad východním průčelí. Další práce se týkaly úprav interiérů a sjednocení fasád. Tím byly prakticky setřeny rysy předchozí barokní přestavby. Mimo samotný zámek došlo k přístavbě budovy koníren, uzavírající dolní stranu hospodářského dvora, stodoly navazující na objekt sýpky, nové kočárovny, a dále souboru pivovarských sklepů pod novými konírnami, využívajících starších renesančních sklepů. V rámci přestavby zámku byla původní barokní zahrada upravena na krajinářský park, s osázením exotickými druhy dřevin.[6] Současně s přestavbou zámku nechal Ludvík Taaffe na vrchu Prašivec, severovýchodně od městečka, vybudovat umělou zříceninu podle vzoru irského rodového sídla Ballymotte.[5]
Roku 1873 zdědil majetek Eduard hrabě Taaffe, politik a budoucí ministerský předseda Předlitavska. Po svém odchodu z politiky přesídlil na zámek a zde také koncem listopadu 1895 zemřel.[5]
Velkostatek Nalžovy u obce Stříbrné Hory byl šlechtitelským střediskem a disponoval kolem 2 000 ha orné půdy. Ve šlechtitelském středisku se nalézaly školky, na nichž se provádělo šlechtění, zkušební pole a laboratoře, z technického zařízení pak moderní zařízení na čištění obilí podle váhy. Nalžovské podniky se zabývaly zušlechťováním horských plodin, žita, ovsa, brambor a hrachu a platily za nejvýše a nejnepříznivěji položenou šlechtitelskou stanicí v Československu.[7]
Během pozemkové reformy po vzniku Československé republiky[p 2] byl ze záboru velkostatku Nalžovy vydělen zbytkový statek Přebořice o 28 ha za přídělovou cenu 92 000.- Kč a zbytkový statek Tedražice o rozloze 67 ha za přídělovou cenu 240 000.- Kč.[8] Následkem pozemkové reformy začal velkostatek hospodářsky upadat.
V roce 1929 postihl zámek požár. Roku 1934, během držení Edwarda Karla Richarda Taaffeho, byla na zadlužený statek uvalena nucená správa. Po neúspěšných pokusech o obnovu hospodářství Edward roku 1937 prodal velkostatek Nalžovy, spolu s dvory Sedlečko a Krutěnice, bratrům Františkovi a Karlovi Müllerovým.[5] Ti majetek drželi do roku 1945, kdy jim byl zabaven státem. Později v zámku byla umístěna základní škola. V roce 1975 podstoupil zámek opravy.[2] Roku 1993 byl nalžovský zámek navrácen dědicům Karla Müllera. Od nich pak roku 2008 koupila zámek s hospodářskými budovami, parkem a zemědělskými pozemky společnost Lamela Electric. Záměrem společnosti bylo vybudovat v zámeckém areálu lázeňsko–rehabilitační centrum.[5] Od roku 2020 je zámek ve vlastnictví rodinné společnosti Zámek Ellischau a je veřejnosti nepřístupný.[zdroj?]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Zámek je čtyřkřídlá dvoupatrová stavba na půdorysu nepravidelného čtyřúhelníka, s hlavním průčelím obráceným k východu. Na vnějších nárožích se nacházejí polygonální věžice. V ose hlavního průčelí vyrůstá větší věž hranolového půdorysu. Z jižního křídla předstupuje polygonálně zakončená kaple svatého Václava. Místnosti v přízemí jsou opatřeny valenými klenbami, místnosti vyšších pater mají stropy ploché. Severně od zámku stojí budovy sýpky, konírny a kočárovny. Severozápadně od zámku se nachází podlouhlá budova bývalého pivovaru. Jižně od zámku se rozprostírá přírodně krajinářský park.[9]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Popis panského sídla, obsažený v zápisu o dělení statku mezi Petra Voka Švihovského a Ferdinanda Václava Švihovského v deskách zemských v roce 1630: „zámek Nalžovy v kvadrátu od kamene vystavený dobře (…) y s kaplou“[3].
- ↑ Zahájení přídělového řízení na dvorech Nalžovy, Neprochovy, Zamlekov, Tedražice, Krutěnice, Čejkovy, Předbořice, Dalevice, Sedlečko. Předmětem přídělového řízení podle zákona ze dne 30. Jedna 1920, č. 81 Sb. z. a n. staly se výše uvedené dvory, ležící v katastrálních obcích Velenovy, Stříbrné Hory, Černec, Vlkonice, Votěšín, Zbynice, Měřenice, Vlčnovy, Buršice, Nalžovy, Neprochovy, Zavlekov, Krutěnice, Čejkovy, Hradešice, Tužice, Letovy, Plitchtice, Oustaleč, soud. okresů Plánice, Sušice, Horažďovice. Lhůta k podáváni žádosti trvá do 4. února 1924. Potřebně informace a formuláře žádostí lze obdržeti u přídělového komisaře Státního pozemkového úřadu v Klatovech. Venkov, 27.01.1924, s. 10
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-08-12]. Identifikátor záznamu 144407 : zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b ZEMEK, Metoděj; HOSÁK, Ladislav. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 4., Západní Čechy.. Praha: Svoboda, 1985. 521 s. ISBN 80-200-0695-8. S. 222–223.
- ↑ RYŠAVÝ, Vratislav. Ke stavební historii zámků v Kanicích a v Nalžovských Horách. In: Památky západních Čech. Plzeň: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Plzni, 2011. Dále jen: Ke stavební historii zámků v Kanicích a v Nalžovských Horách. Dostupné online. ISBN 978-80-85035-06-3. S. 56. Archivováno 8. 10. 2017 na Wayback Machine.
- ↑ Ke stavební historii zámků v Kanicích a v Nalžovských Horách. s. 59
- ↑ a b c d e HOUDEK, Zdeněk; BOUZEK, Stanislav. Zámek Nalžovy: Historie [online]. 2014 [cit. 2017-08-12]. Dostupné online.
- ↑ Ke stavební historii zámků v Kanicích a v Nalžovských Horách. s. 60
- ↑ Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-10-07]. Dostupné online.
- ↑ POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1926, 301. Návrh poslanců Jana Koudelky, R. Chalupy, A. Remeše, V. Jaši, Jana Bečko, inž. J. Nečase a druhů o dávce ze zbytkových statků.
- ↑ Ke stavební historii zámků v Kanicích a v Nalžovských Horách. s. 56–60
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- RYŠAVÝ, Vratislav. Ke stavební historii zámků v Kanicích a v Nalžovských Horách. In: Památky západních Čech. Plzeň: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Plzni, 2011. Dostupné online. ISBN 978-80-85035-06-3. Archivováno 8. 10. 2017 na Wayback Machine.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu zámek Nalžovy na Wikimedia Commons
