Wilhelm Gustloff (loď)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o německé osobní lodi potopené roku 1945. O švýcarském nacistickém politikovi pojednává článek Wilhelm Gustloff.
Wilhelm Gustloff v roce 1939

Wilhelm Gustloff v roce 1939

Základní údaje Wilhelm Gustloff v roce 1939
Typ: osobní loď
Zahájení stavby: 1. srpna 1936
Spuštěna na vodu: 5. května 1937
Uvedena do služby: 15. března 1938
Osud: 30. ledna 1945 potopen sovětskou ponorkou S-13
Poloha vraku: 55°4′22″ s. š., 17°25′17″ v. d.
Poznámka: loděnice Blohm & Voss
Technická data
Prostornost:
Délka:
Šířka:
Ponor:
Pohon:
Rychlost:
Posádka: 417 osob

MV Wilhelm Gustloff byla německá osobní loď, patřící nacistické organizaci Kraft durch Freude, pojmenovaná podle švýcarského nacistického politika Wilhelma Gustloffa. 30. ledna 1945 byla torpédována sovětskou ponorkou S-13 (kapitán Alexander Marinesko), když byla přeplněna uprchlíky z východního Pruska. O život při tom přišlo přibližně 9000 cestujících a členů posádky.[1] Jednalo se tak o největší počet obětí potopení jedné lodi v historii mořeplavby. Výzkumem okolo lodi se zabývá německý historik Heinz Schön.

Před katastrofou[editovat | editovat zdroj]

Záběr z roku 1940. Wilhelm Gustloff v pozadí.

Před Válkou sloužil Gustloff jako beztřídní rekreační loď (vyjma kapitánské kajuty a kajuty pro Roberta Leye se na palubě nacházely jen kajuty jedné třídy) pro organizaci Kraft durch Freude, kdy se s ní pořádaly levné výlety do Norska či Švédska. Kapacita cca 1400 výletníků. Při referendu o anšlusu Rakouska loď posloužila jako plovoucí volební místnost pro Rakušany žijící v Anglii. Čtyři dny před válkou byla převelena k transportu vojska, následně sloužila jako plovoucí lazaret. Od listopadu 1940 zakotvila v Gdaňsku ve funkci plovoucích kasáren 2. školní ponorkové divize (2. Unterseeboot-Lehrdivision). Ke konci války, těsně před svou katastrofou, byla určena k transportu vojska a zároveň pruských uprchlíků. Vyplouvala z polského přístavu Gdyně a mířila do Kielu. Při zápisu k plavbě bylo registrováno 6050 pasažérů, po několika prvních dnech však došel papír k další registraci. Konečné číslo dle historika Heinze Schöna bylo stanoveno na 10 582 lidí.

Z toho:

  • 8956 válečných uprchlíků
  • 173 členů posádky
  • 918 vojáků 2. Unterseeboot-Lehrdivision
  • 373 vojenských pomocnic
  • 162 zraněných vojáků

Potopení[editovat | editovat zdroj]

Neštěstí lodi spočívalo v přebytku kapitánů, kteří byli hned čtyři, ve špatně vybrané trase, která vedla skrze ponorkové trasy, v nevyhovujícím záchranném vybavení a v nedostatečném doprovodu sestávajícím se pouze z jedné lodi: torpédovky Löwe. Loď nekřižovala a plula osvětlena. Loď dostala celkem tři zásahy (příď, strojovna, prostor lodního bazénu) krátce po 21. hodině. Spousta lidí byla zabita přímo torpédy (ze 373 ženských pomocnic ubytovaných v místě jednoho zásahu se zachránily jen tři) či se utopila po uzavření příďových přepážek. Loď se okamžitě začala potápět a na palubě propukla panika. Jeden záchranný člun byl spuštěn poloprázdný, jednomu se přetrhlo lano, takže svou posádku vysypal do moře, třetí se rozbil o bok lodi. Ačkoliv měly přednost ženy a děti, většinu zachráněných tvořili muži. Přežili i všichni čtyři kapitáni. Byl velmi chladný den s teplotami v rozmezí -10 až -18 °C. Teplota vody nebyla vyšší než 4 °C. Mnoho lidi umrzlo nebo zemřelo následkem teplotního šoku. Necelých padesát minut po zásahu se loď potopila do hloubky 45 metrů. Okamžitě k vraku vyrazily záchranné lodě.

Záď lodi

Přibližná bilance zachráněných:

  • Torpédový člun T 36: 563 zachráněných
  • Torpédový člun Löwe: 472 zachráněných
  • Minolovka M 387: 98 zachráněných
  • Minolovka M 375: 43 zachráněných
  • Minolovka M 341: 37 zachráněných
  • Parník Gottingen: 28 zachráněných
  • Torpedofangboot TF 19: 7 zachráněných
  • Fregata Gotland: 2 zachránění
  • Hlídková loď 1703: 1 zachráněný (kojenec, poslední zachráněný)

Kapitán Henigst se svým křižníkem Admiral Hipper (1500 uprchlíků) zpočátku pomalu projížděl mezi záchrannými čluny a nařídil vyzvedávat co nejvíce ztroskotanců, ale kvůli hrozícímu ponorkovému nebezpečí po chvíli zvýšil rychlost a nabral původní směr. Vlna z jeho lodi převrátila část záchranných člunů. Na místě ponechal svůj doprovod, torpédovku T 36.[2]

Rozpory[editovat | editovat zdroj]

Vynášení raněných z lodi, roku 1940

Potopení lodi provází rozpory: na jednu stranu se jedná o jeden z největších masakrů civilního obyvatelstva (odhaduje se až 3000 mrtvých dětí), na stranu druhou se na palubě nalézala i ponorková posádka přepravovaná na místo bojového určení. Loď měla navíc status válečného plavidla a dokonce byla vyzbrojena protiletadlovými kanóny (byť se tvrdí, že byly nefunkční). Dlouhou dobu se o této události nesmělo mluvit, nebo byly odmítány debaty na toto téma, takže téma katastrofy zneužili pravicoví extrémisté.

Zpracování[editovat | editovat zdroj]

  • 1959Frank Wisbar natočil film Nacht fiel über Gotenhafen
  • 2002 – německý prozaik Günter Grass (držitel Nobelovy ceny za literaturu) otevřel po zveřejnění svého románu Jako rak (nebo Račí pochod) veřejnou diskuzi
  • 2008 – německý režisér Joseph Vilsmaier natočil televizní film Zkáza lodi Gustloff

Dokumentární filmy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Poslední plavba lodi Wilhelm Gustloff
  2. BRUTTAR, Prit. Battleground Prussia: The Assault on Germany's Eastern Front 1944-45. Oxford : Osprey Publishing, 2010. 484 s. Dostupné online. ISBN 978 1 78096 465 2. Kapitola Hannibal - The Baltic Evacuation Begins, s. 227. (anglicky) 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Wilhelm Gustloff (ship, 1938) ve Wikimedia Commons