Wilhelm Gustloff (loď)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o německé osobní lodi potopené roku 1945. O švýcarském nacistickém politikovi pojednává článek Wilhelm Gustloff.
Wilhelm Gustloff (loď)
Bundesarchiv Bild 183-H27992, Lazarettschiff "Wilhelm Gustloff" in Danzig.jpg
Wilhelm Gustloff v roce 1939
Flag of German Reich (1935–1945).svg
Základní údaje
Typ osobní loď
Zahájení stavby 1. srpna 1936
Spuštěna na vodu 5. května 1937
Uvedena do služby 15. března 1938
Osud 30. ledna 1945 potopen sovětskou ponorkou S-13
Poloha vraku 55°4′22″ s. š., 17°25′17″ v. d.
Poznámka loděnice Blohm & Voss
Technická data
Posádka 417 osob

MV Wilhelm Gustloff [1] byla německá osobní loď, patřící nacistické organizaci Kraft durch Freude, pojmenovaná podle švýcarského nacistického politika Wilhelma Gustloffa. 30. ledna 1945 byla torpédována sovětskou ponorkou S-13 (kapitán Alexander Marinesko), když byla přeplněna uprchlíky z východního Pruska. O život při tom přišlo přibližně 9000 cestujících a členů posádky.[2] Jednalo se tak o největší počet obětí potopení jedné lodi v historii mořeplavby. Výzkumem okolo lodi se zabývá německý historik Heinz Schön.

Před katastrofou[editovat | editovat zdroj]

Záběr z roku 1940. Wilhelm Gustloff v pozadí.

Před Válkou sloužil Gustloff jako beztřídní rekreační loď (vyjma kapitánské kajuty a kajuty pro Roberta Leye se na palubě nacházely jen kajuty jedné třídy) pro organizaci Kraft durch Freude, kdy se s ní pořádaly levné výlety do Norska či Švédska. Kapacita činila cca 1400 výletníků. Při referendu o anšlusu Rakouska loď posloužila jako plovoucí volební místnost pro Rakušany žijící v Anglii. Čtyři dny před válkou byla převelena k transportu vojska, následně sloužila jako plovoucí lazaret. Od listopadu 1940 zakotvila v Gdaňsku ve funkci plovoucích kasáren 2. školní ponorkové divize (2. Unterseeboot-Lehrdivision). Ke konci války, těsně před svou katastrofou, byla určena k transportu vojska a zároveň pruských uprchlíků. Vyplouvala z polského přístavu Gdyně a mířila do Kielu. Při zápisu k plavbě bylo registrováno 6050 pasažérů, po několika prvních dnech však došel papír k další registraci. Konečné číslo dle historika Heinze Schöna bylo stanoveno na 10 582 lidí.

Z toho:

  • 8956 válečných uprchlíků
  • 173 členů posádky
  • 918 vojáků 2. Unterseeboot-Lehrdivision
  • 373 vojenských pomocnic
  • 162 zraněných vojáků

Potopení[editovat | editovat zdroj]

Neštěstí lodi spočívalo v přebytku kapitánů, kteří byli hned čtyři, ve špatně vybrané trase, která vedla skrze ponorkové trasy, v nevyhovujícím záchranném vybavení a v nedostatečném doprovodu sestávajícím pouze z jedné lodi: torpédovky Löwe. Loď nekřižovala a plula osvětlena. Loď dostala celkem tři zásahy (příď, strojovna, prostor lodního bazénu) krátce po 21. hodině. Spousta lidí byla zabita přímo torpédy (ze 373 ženských pomocnic ubytovaných v místě jednoho zásahu se zachránily jen tři) či se utopila po uzavření příďových přepážek. Loď se okamžitě začala potápět a na palubě propukla panika. Jeden záchranný člun byl spuštěn poloprázdný, jednomu se přetrhlo lano, takže svou posádku vysypal do moře, třetí se rozbil o bok lodi. Ačkoliv měly přednost ženy a děti, většinu zachráněných tvořili muži. Přežili i všichni čtyři kapitáni. Byl velmi chladný den s teplotami v rozmezí -10 až -18 °C. Teplota vody nebyla vyšší než 4 °C. Mnoho lidi umrzlo nebo zemřelo následkem teplotního šoku. Necelých padesát minut po zásahu se loď potopila do hloubky 45 metrů. K vraku okamžitě vyrazily záchranné lodě.

Záď lodi

Přibližná bilance zachráněných:

  • Torpédový člun T 36: 563 zachráněných
  • Torpédový člun Löwe: 472 zachráněných
  • Minolovka M 387: 98 zachráněných
  • Minolovka M 375: 43 zachráněných
  • Minolovka M 341: 37 zachráněných
  • Parník Gottingen: 28 zachráněných
  • Torpedofangboot TF 19: 7 zachráněných
  • Fregata Gotland: 2 zachránění
  • Hlídková loď 1703: 1 zachráněný (kojenec, poslední zachráněný)

Kapitán Henigst se svým křižníkem Admiral Hipper (1500 uprchlíků) zpočátku pomalu projížděl mezi záchrannými čluny a nařídil vyzvedávat co nejvíce ztroskotanců, ale kvůli hrozícímu ponorkovému nebezpečí po chvíli zvýšil rychlost a nabral původní směr. Vlna z jeho lodi převrátila část záchranných člunů. Na místě ponechal svůj doprovod, torpédovku T 36.[3]

Rozpory[editovat | editovat zdroj]

Vynášení raněných z lodi, roku 1940

Potopení lodi provází rozpory: na jednu stranu se jedná o jeden z největších masakrů civilního obyvatelstva (odhaduje se až 3000 mrtvých dětí), na stranu druhou se na palubě nalézala i ponorková posádka přepravovaná na místo bojového určení. Loď měla navíc status válečného plavidla a dokonce byla vyzbrojena protiletadlovými kanóny (byť se tvrdí, že byly nefunkční). Dlouhou dobu se o této události nesmělo mluvit, nebo byly odmítány debaty na toto téma, takže téma katastrofy zneužili pravicoví extrémisté.

Zpracování[editovat | editovat zdroj]

  • 1959Frank Wisbar natočil film Nacht fiel über Gotenhafen
  • 2002 – německý prozaik Günter Grass (držitel Nobelovy ceny za literaturu) otevřel po zveřejnění svého románu Jako rak (nebo Račí pochod) veřejnou diskuzi
  • 2008 – německý režisér Joseph Vilsmaier natočil televizní film Zkáza lodi Gustloff

Dokumentární filmy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://zpravy.idnes.cz/gustloff-nemecky-parnik-nejvetsi-namorni-katastrofa-vsech-dob-p7o-/zahranicni.aspx?c=A150130_164120_zahranicni_aba#utm_source=sph.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=top6
  2. Poslední plavba lodi Wilhelm Gustloff
  3. BRUTTAR, Prit. Battleground Prussia: The Assault on Germany's Eastern Front 1944-45. Oxford : Osprey Publishing, 2010. 484 s. Dostupné online. ISBN 978 1 78096 465 2. Kapitola Hannibal - The Baltic Evacuation Begins, s. 227. (anglicky) 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]