Wikipedista:Vaclav Ryslink/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Trichobilharzia szidati[editovat | editovat zdroj]

Jak číst taxoboxTrichobilharzia szidati
alternativní popis obrázku chybí
Trichobilharzia szidati, cerkárie
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenploštěnci (Platyhelminthes)
Třídamotolice (Trematoda)
PodtřídaDigenea
ČeleďSchistosomatidae
RodTrichobilharzia
DruhT. szidati
Binomické jméno
Trichobilharzia szidati
Neuhaus, 1952 [1]
Cerkáriová dermatitida
Cerkáriová dermatitida

Trichobilharzia szidati je ptačí motolice (Schistosomatidae) střídající v rámci svého životního cyklu 2 hostitele – definitivního hostitele (ptáci z čeledi kachnovití) a mezihostitele (plži plovatka bahenní a Stagnicola palustris).[2] Oproti příbuzným lidským krevničkám se T. szidati vyskytuje i v mírnějších evropských podmínkách, kde je společně s celým rodem Trichobilharzia označována za nejčastějšího původce alergického kožního onemocnění tzv. cerkáriové dermatitidy. Cerkárie ptačích motolic totiž dokáží pronikat i do pokožky savců (vč. člověka), ve kterých však nejsou schopny dokončit svůj cyklus a umírají během penetrace pokožky či případné následné migraci organismem. [3]

Životní cyklus parazita[editovat | editovat zdroj]

Dospělí jedinci jsou v definitivních hostitelích nejčastěji lokalizování ve střevní tkáni či blízkých cévách. Při spárování dospělců jsou subtilnější samičky dočasně či natrvalo usídleny v canalis gyneacophorus robustnějších samců a jsou jimi oplozovány. Produkovaná vajíčka s již plně vyvinutými miracidiemi opouštějí hostitele společně s trusem.

Krátce po kontaktu vajíček s vodou dochází k uvolnění prvních larválních stádii – miracidií, která ve vodním prostředí aktivně vyhledávají svého mezihostitele. Orientaci ve vodním prostředí, resp. vyhledání mezihostitele, jim usnadňují látky, které plži vylučují (MAGs = miracidia attracting glycoproteins) [4], a schopnost pozitivní či negativní fototaxe a geotaxe. Přes tělní povrch plžů miracidia penetrují pomocí proteolytických enzymů uvolňovaných z apikální žlázy v přední části těla. Penetrace je doprovázena svlékáním povrchových ciliárních buněk a vznikem syncytiálního tegumentu (neodermis) na povrchu těla parazitů. Z miracidií se tak stávají mateřské sporocysty, z jejichž zárodečných buněk následně vznikají další generace dceřiných sporocyst.

Po uplynutí prepatentního období se uvnitř plže začnou vytvářet generace cerkárií. Ty opuští tělo plže zpátky do vody, kde se pohybují pomocí rozvětveného svalnatého ocásku a vyhledávají definitivního hostitele. Po přichicení k pokožce cerkárie uvolňují obsah penetračních žlaz s histolytickými enzymy, díky kterým jsou schopny proniknout do kůže hostitele.[5][6] Při penetraci pokožky cerkárie navíc odhazují ocásky, čimž se mění na poslední larvální stádia tzv. schistosomula, která poté migrují prostřednictvím krevního řečiště k oblasti střev, kde se již jako pohlavně vyzrálé motolice pohlavně rozmnožují.

Vlivem podobného složení chemických látek na pokožce teplokrevných obratlovců (ptáci a savci) mohou cerkárie ptačích motolic penetrovat i do savčích hostitelů (vč. člověka), kteří v jejich životním cyklu představují tzv. náhodné hostitele. V nich jsou parazité imunitním systém zlikvidováni již při penetraci pokožky či případné následné migraci organismem, a tak svůj vývoj v těchto hostitelích nejsou schopny dokončit. Infekce náhodných hostitelů je charakteristická vznikem kožní vyrážky – cerkáriové dermatitidy. [7][8]

Migrace a patogentia T. szidati v definitivním hostiteli[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv jsou ptáci čeledi kachnovití definitivními hostiteli T. szidati, není výzkumu jejich infekcí tímto parazitem věnováno takové pozornosti jako v případě náhodných hostitelů.

Kvůli potřebě vyhnout se imunitnímu systému hostitele je přeměna cerkárie na schistosomula doprovázena shozením imunogenního povrchového glykokalyxu [9] a zdvojením cytoplazmatické membrány na povrchu těla parazita. [10] Aby mohla schistosomula vstoupit do krevního řečiště hostitele, musí nejdříve prostoupit několika verstvami kůže, kde se orientují pomocí negativní fototaxe. [11] Kromě toho bylo u schistosomul T. szidati in vitro také popsáno pozitivně chemotaktické chování k určitým koncentracím L-argininu a D-glukóze. Je proto navrhováno, že tímto způsobem schistosomula dokáží určit svou polohu v kůži hostitele a lokalizovat blízké cévy. [12] Jakmile schistosomula opustí kůži (19 hodin p. i.), pronikají do oběhové soustavy hostitele, odkud migrují do srdce a plic.[13][14] Nakonec dospěli jedinci jsou nejčastěji lokalizování ve tkání střev či blízkých cévách. [14]

Penetrace kůže defitivního hostitele je doprovázena zarudnutím v místě průniku cerkárií či rozvojem petechií. Následná migrace a kumulace schistosomul v plicích může být doprovázena vznikem hemoragií, edému a zánětlivých uzlíků v plicní tkáni tvořených lymfocyty, heterofily, granulocyty a makrofágy. [13] U příbuzného druhu Anserobilharzia brantae bylo popsáno, že při uvolňování oplozených vajíček může dojít k jejich zanesení do tkáně jater nebo střev (podobně jako u lidských schistosom), kde mohou spustit zánětlivou imunitní reakci; [15] pro T. szidati však tato data k dispozici nejsou.

Migrace a patogenita T. szidati v náhodném hostiteli[editovat | editovat zdroj]

Při experimentálních infekcích bylo dokázáno, že i u náhodných hostitelů jsou cerkárie schopny transformace na schistosomula, a dokonce i částečné migrace hostitelem.[16][17] K  průniku přes pokožku a migraci hostitelem dochází především při primárních infekcích, kdy imunitní systém hostitele reaguje méně agresivně, nežli při reinfekcích. Opakované infekce u náhodných hostitelů také vyvolávají mnohem silnější projevy cerkáriové dermatitidy (kožní vyrážka) zapříčiněné sekrecí histaminu žírnými buňkami v kůži. [18] Vývoj a migrace schistosomul byly prokázány u myší, křečků, morčat, králíků i makaků rhesus. [16] V laboratorních myších bylo nejvíce schistosomul nalezeno v plicích, avšak několik larev bylo zaznamenáno také v srdci, játrech, ledvinách a střevech. [19][16]

U infikovaných myší i ostatních zvířat (křečci, králíci, makakové rhesus) byly na povrchu plic zaznamenány četné hemoragie. [13][16] Při histopatologickém vyšetření bylo pozorováno překrvení a edémy plicní tkáně a 4. den p. i. také shlukování lymfocytů v okrajových částech plicních laloků. [13] Schistosomula T. szidati byla v plicích myší nalezena nejdříve 10 h po infekci [19] a nejpozději 10. den po infekci. S přihlédnutím na nepoškozený tegument je jejich úhyn v náhodných hostitelích přisuzován buď neznámému imunologickému faktoru, nebo nedostatku esenciálních nutričních látek. [20]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Trichobilharzia regenti

Cerkáriová dermatitida

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ NEUHAUS, W. Biologie und Entwicklung yon Trichobilharzia szidati n. sp. (Trematoda, Schistosomatidae), einem Erreger von Dermatitis beim Menschen. Zeitschrift für Parasitenkunde, 1952, 15, 203–266.
  2. ↑ KOCK, S. Investigations of intermediate host specificity help to elucidate the taxonomic status of Trichobilharzia ocellata (Digenea: Schistosomatidae). Parasitology, 2001, 123, 67–70.
  3. ↑ HORÁK, P., KOLÁŘOVÁ, L., ADEMA, C.M. Biology of the schistosome genus Trichobilharzia. Adv. Parasitol., 2002, 52, 155–233.
  4. ↑ KALBE, M., HABERL, B., HAAS, W. Snail host finding by Fasciola hepatica and Trichobilharzia ocellata: compound analysis of “miracidia-attracting glycoproteins”. Exp. Parasitol., 2000, 96, 231–242.
  5. ↑ MIKEŠ, L., ZÍDKOVÁ, L., KAŠNÝ, M., DVOŘÁK, J., HORÁK, P. In vitro stimulation of penetration gland emptying by Trichobilharzia szidati and T. regenti (Schistosomatidae) cercariae. Quantitative collection and partial characterization of the products. Parasitol. Res., 2005, 96, 230–241.
  6. ↑ KAŠNÝ, M., MIKEŠ, L., DALTON, J.P., MOUNTFORD, A.P., HORÁKA, P. Comparison of cysteine peptidase activities in Trichobilharzia regenti and Schistosoma mansoni cercariae. Parasitology, 2007, vol. 134, p. 1599–1609.
  7. ↑ KOLÁŘOVÁ, L., HORÁK, P., SKÍRNISSON, K., MAREČKOVÁ, H., DOENHOFF, M. Cercarial dermatitis, a neglected allergic disease. Clinic Rev. Allerg. Immunol., 2013, 45, 63–74.
  8. ↑ KOLÁŘOVÁ, L. Cerkáriová dermatitida stále aktuální – spektrum patogenních agens a jejich vývoj v nespecifickém hostiteli. Remedia - Klinická mikrobiologie. 1999, 3, 260–267.
  9. ↑ HORÁK, P. KOVÁŘ, L. KOLÁŘOVÁ, L. NEBESÁŘOVÁ, J. Cercaria-schistosomulum surface transformation of Trichobilharzia szidati and its putative immunological impact. Parasitology, 1998, 116, 139–147.
  10. ↑ HORÁK, P. KOVÁŘ, L. KOLÁŘOVÁ, L. NEBESÁŘOVÁ, J. Cercaria-schistosomulum surface transformation of Trichobilharzia szidati and its putative immunological impact. Parasitology, 1998, 116, 139–147.
  11. ↑ GRABE, K., HAAS, W. Navigation within host tissues: cercariae orientate towards dark after penetration. Parasitol. Res., 2004a, 93, 111–113.
  12. ↑ GRABE, K., HAAS, W. Navigation within host tissues: Schistosoma mansoni and Trichobilharzia ocellata schistosomula respond to chemical gradients. Int. J. Parasitol., 2004b, 34, 927–934.
  13. ↑ a b c d CHANOVÁ, M., VUONG, S., HORÁK, P. Trichobilharzia szidati: the lung phase of migration within avian and mammalian hosts. Parasitol. Res., 2007, 100, 1243–1247.
  14. ↑ a b BOURNS, T., ELLIS, F.C., RAU, M.E. Migration and development of Trichobilharzia ocellata (Trematoda: Schistosomatidae) in its duck hosts. Can. J. Zool., 1973, 51, 1021–1030.
  15. ↑ WOJCINSKI, Z.W., BARKER, I.K., HUNTER, D.B., LUMSDEN, H. An outbreak of schistosomiasis in Atlantic brant geese, Branta bernicla hrota. J. Wild. Dis., 1987, 23, 248–255.
  16. ↑ a b c d OLIVIER, L. Observations on the migration of avian schistosomes in mammals previously unexposed to cercariae. J. Parasitol., 1953, 39, 237–246.
  17. ↑ HAAS, W., PIETSCH, U. Migration of Trichobilharzia ocellata schistosomula in the duck and in the abnormal murine host. Parasitol. Res., 1991, 77, 621–644.
  18. ↑ KOUŘILOVÁ, P., HOGG K.G., KOLÁŘOVÁ L., MOUNTFORD A.P. Cercarial dermatitis caused by bird schistosomes comprises both immediate and late phase cutaneous hypersensitivity reactions. J. Immunol. 2004, 172, 3766-3774.
  19. ↑ a b HAAS, W., PIETSCH, U. Migration of Trichobilharzia ocellata schistosomula in the duck and in the abnormal murine host. Parasitol. Res., 1991, 77, 621–644.
  20. ↑ HORÁK, P., KOLÁŘOVÁ, L. Survival of bird schistosomes in mammalian lungs. Int. J. Parasitol., 2000, 30, 65–68.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Vaclav_Ryslink/Pískoviště&oldid=21320138“