Wikipedista:Kloučková/Opatrovnictví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Právní institut opatrovnictví představuje ochranný prostředek pro osoby, které jsou považovány za neschopné spravovat své osobní záležitosti, a to například v důsledku neznámého pobytu, duševního onemocnění, mentálního postižení, degenerativního onemocnění nebo těžkého tělesného či smyslového postižení. Soud může opatrovníka jmenovat rovněž v situacích, kdy to vyžaduje veřejný zájem.[1][2]

Prameny právní úpravy institutu opatrovnictví[editovat | editovat zdroj]

Již římské právo poskytovalo osobám s duševní poruchou pomoc ve dvou formách, a to poručenství a opatrovnictví. Poručenství mívalo dvě podoby, a to poručenství nad nedospělci a poručenství nad ženským pohlavím. Úkolem poručníka u nedospělého bylo starat se o osobu nedospělou, o jeho výchovu a vést správu poručencova jmění. Ženy byly zcela omezeny v oblasti veřejných práv. Římská společnost byla založena na patriarchálním principu, tj. hlavou rodiny byl otec a ten byl i nositelem práva disponovat s rodinným jměním. Ženy nesměly bez souhlasu svého poručníka podstupovat téměř žádná právní jednání.[3]

Na mezinárodní úrovni se podporou osob s duševní poruchou zabývá Úmluva práv osob se zdravotním postižením. Úmluva o právech osob se zdravotním postižením je dokument Organizace spojených národů (dále jen OSN), přijatý v roce 2006 v New Yorku, který pro ČR vstoupil v platnost dne 28. října 2009 a byl vyhlášen ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 10/2010 Sb. m. s. Přijetím úmluvy se smluvní státy, i ČR, zavazují, „přijmout veškerá odpovídající legislativní, administrativní a jiná opatření pro provádění práv uznaných v této úmluvě." Úmluva má na základě článku Ústavy ČR, aplikační přednost před českými zákony.[4]

Ústavněprávní normy mající význam pro opatrovnictví obsahuje Listina základních práv a svobod ČR. Článek 1 stanoví: „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.“ Článek 3 odst. 3 uvádí: "Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.“ Článek 10 odst. 1 pak stanoví: „Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno."[5]

Do 31. prosince 2013 upravoval opatrovnictví zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a to zejména v souvislosti se způsobilostí k právním úkonům (zbavení, omezení nebo vrácení) a pokud jde o hmotněprávní opatrovnictví (§ 26 až §30).[6] Občanský zákoník z roku 1964 byl od 1. ledna 2014 nahrazen zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (nový občanský zákoník). Nový občanský zákoník upravuje na rozdíl od zákona č. 40/1964 Sb., podrobněji institut omezení svéprávnosti a opatrovnictví člověka. Opatrovnictví sleduje „ochranu zájmů zastoupeného a naplňování jeho práv". Nový občanský zákoník podrobněji upravuje i práva člověka převzatého do zdravotnického zařízení bez jeho souhlasu.[7]

Ke jmenování opatrovníka dochází podle § 465 nového občanského zákoníku v případě, je-li to potřeba k ochraně zájmů člověka, nebo vyžaduje-li to veřejný zájem. Opatrovník je jmenován tomu, kdo byl ve svéprávnosti omezen; o kom není známo, kde pobývá; neznámému člověku zúčastněnému při určitém právním jednání; nebo tomu, jehož zdravotní stav mu působí obtíže při správě jmění nebo hájení práv. Dále podle § 471 nového občanského zákoníku jmenuje soud opatrovníkem osobu, kterou navrhl opatrovanec. Není-li to možné jmenuje soud opatrovníka z kruhu příbuzných nebo osloví jinou osobu opatrovanci blízkou. Pokud ani toto není možné, jmenuje soud opatrovníkem jinou osobu, která splňuje podmínky proto, aby se mohla stát opatrovníkem nebo je jmenován opatrovník podle jiného zákona.

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, upravuje v § 29 ustanovení opatrovníka fyzické osobě, právnické osobě, neznámým dědicům zůstavitele, osobám neznámého pobytu a neznámým osobám. Advokát může být jmenován, jestliže jim nemůže být jmenována osoba blízká nebo jiná vhodná osoba.[8]

Zákon č. 292/2013, Sb., o zvláštních řízeních soudních upravuje jmenování opatrovníka dědice, zvláštního opatrovníka a opatrovníka ve zvláštních případech.[9]

Omezení svéprávnosti[editovat | editovat zdroj]

Jestliže nebude možné využít podpůrných opatření při narušení schopnosti zletilého právně jednat (předběžné prohlášení, nápomoc při rozhodování, zastoupení členem domácnosti), pak může soud, je-li to v zájmu člověka trpícího duševní poruchou, jež není pouze přechodná, rozhodnout o omezení jeho svéprávnosti. Rozhodnutí o omezení svéprávnosti nezbavuje člověka práva jednat v běžných záležitostech každodenního života, jako je například nákup potravin v obchodě. Pokud bude jednat opatrovanec samostatně, ačkoliv nemohl jednat bez opatrovníka, lze jeho jednání prohlásit za neplatné. A pokud jednal opatrovanec samostatně, i když nemohl, považuje se jeho jednání za platné pouze tehdy, pokud jej dodatečně schválil opatrovník a nebo sám jednající, pokud nabyl svéprávnosti. Soud při výběru opatrovníka přihlédne k přáním opatrovance, k jeho potřebám a blízkým osobám, které sledují jeho prospěch. Opatrovnictví je vykonáváno zadarmo; pouze pokud má opatrovník povinnost spravovat opatrovanci jmění, lze mu přiznat odměnu, o jejíž výši rozhodne soud. [10][11]

Druhy opatrovnictví[editovat | editovat zdroj]

Opatrovnictví člověka

Soud jmenuje opatrovníka člověku omezeného ve svéprávnosti v případě, je-li to potřeba k ochraně jeho zájmů nebo vyžaduje-li to veřejný zájem; člověku neznámého pobytu; neznámému člověku zúčastněnému při určitém právním jednáním a člověku jehož zdravotní stav mu působí obtíže při správě jmění nebo hájení práv. [12]


Opatrovnictví právnické osoby

Soud jmenuje opatrovníka právnické osobě, která to potřebuje, aby mohly být spravovány její záležitosti nebo aby mohla být hájena její práva. Opatrovníkem právnické osoby může soud jmenovat jen osobu, která splňuje podmínky stanovené pro způsobilost být členem statutárního orgánu. Přestane-li opatrovník tyto podmínky splňovat, oznámí to soudu bez zbytečného odkladu. Dozví-li se soud, že opatrovník uvedené podmínky nesplňuje, nahradí ho bez zbytečného odkladu novým opatrovníkem.[13]

Opatrovnictví dítěte

Soud jmenuje dítěti opatrovníka, hrozí-li střet zájmů dítěte na straně jedné a jiné osoby na straně druhé, nehájí-li zákonný zástupce dostatečně zájmy dítěte, nebo je-li toho v zájmu dítěte zapotřebí z jiného důvodu, anebo stanoví-li tak zákon. Jmenovaný opatrovník má právo podat návrh na zahájení řízení vždy, je-li z hlediska zájmu dítěte zapotřebí, aby soud nebo jiný orgán veřejné moci v záležitosti dítěte rozhodl.[14] Pro opatrovnictví, opatrovníka a opatrovance platí ustanovení o poručenství, poručníkovi a poručenci přiměřeně.[15] Pokud je to možné, tak opatrovník dříve než bude zastupovat dítě v právním jednání, ke kterému byl jmenován, zjistí stanovisko rodiče, popřípadě poručníka i stanovisko dítěte a dalších osob. [16]

Opatrovník pro správu jmění dítěte

Opatrovník pro správu jmění dítěte je jmenován soudem a v rozhodnutí o jmenování má opatrovník vymezen rozsah jmění, které bude spravovat a zároveň soud určí, jakým způsobem má opatrovník s jednotlivými částmi jmění nakládat, popřípadě, jaký způsob nakládání se mu zakazuje.[17] Opatrovník postupuje při výkonu své funkce s péčí řádného hospodáře a nesmí podstupovat nepřiměřená rizika při správě jmění.[18] Při plnění správy jmění odpovídá za řádné plnění své funkce soudu a je pod stálým dozorem.[19] Za správu jmění má opatrovník právo si odečíst z výnosu jmění dítěte potřebné náklady související se správou jeho jmění. Pokud nestačí výnos, může soud rozhodnout, že náklady budou hrazeny z majetku dítěte a dále má právo na přiměřenou odměnu z výnosu jmění dítěte, kterou opět určí soud s ohledem na povahu výnosu jmění dítěte.[20]

Opatrovník pro správní řízení

Ustanovení opatrovníka pro správní řízení se věnuje správní řád, který uvádí v § 32 situace, kdy je účastníkovi řízení jmenován opatrovník. Jedná se zejména o osoby, které nemají zákonného zástupce nebo je nemůže zákonný zástupce zastupovat dle zvláštního zákona; právnické osoby, které nemají orgán způsobilý za ně jednat; osoby neznámého pobytu nebo sídla; osoby jimž se prokazatelně nedaří doručovat; osoby zvláště těžce zdravotně postižený, kterým jejich zdravotní omezení brání samostatně jednat v jejich řízení.[21] Opatrovníka ustanovuje správní orgán usnesením a oznamuje to pouze osobě, která byla opatrovníkem ustanovena, nebo i opatrovanci, který je schopen vnímat obsah usnesení.[22]

Opatrovník dědice

Opatrovníka dědice jmenuje soud pro řízení o pozůstalosti tehdy, pokud dědic nemůže samostatně jednat před soudem a nemá zákonného zástupce nebo opatrovníka nebo nebylo-li dosud přijato v příslušném řízení ve věcech opatrovnictví člověka nebo opatrovnictví právnické osoby odpovídající opatření.[23]

Zvláštní opatrovník

Zvláštního opatrovníka jmenuje soud u dědice, u kterého by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi zákonným zástupcem nebo opatrovníkem a nebo mezi více dědici zastoupenými stejným zákonným zástupcem nebo opatrovníkem.[24]

Opatrovník ve zvláštních případech

Soud usnesením jmenuje pro řízení o pozůstalosti opatrovníka dědici, který je osobou neznámou nebo není znám jeho pobyt nebo jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu jeho bydliště nebo místa, kde se zdržuje, nebo kterému se nepodařilo doručit na adresu jeho sídla.[25]

Opatrovník pro podání návrhu ve věci ochrany proti domácímu násilí

Soud jmenuje opatrovníka v případě, kdy hrozí střet zájmů zákonného zástupce nebo opatrovníka se zájmem zastoupeného či může-li dojít ke střetnutí zájmu těch osob, které jsou zastoupené týmž zákonným zástupcem nebo opatrovníkem.[26]

Řízení o osvojení nezletilého

Nezletilému osvojenci, který není plně svéprávný soud jmenuje opatrovníka, kterým je zpravidla orgán sociálně - právní ochrany dětí.[27]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Kristýna Čornejová, Postoje asistentů v chráněných bydlení k problematice právní způsobilosti dospělých lidí s mentálním postižením, diplomová práce, dostupná na: https://is.muni.cz/th/22304/pedf_m/diplomova_prace.txt
  2. ↑ § 465 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dostupný např. na Zákony pro lidi.cz).
  3. ↑ ŽIDLICKÁ IN; JURIČKOVÁ; IVANOVÁ,FILKA. Opatrovnictví osob s duševní poruchou. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2014. 160 s. ISBN 978-80-247-4789-6. S. 20. 
  4. ↑ Předpis č. 10/2010 Sb. m. s. - Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Dostupné z http://www.zakonyprolidi.cz/ms/2010-10
  5. ↑ Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, dostupný např. na Zákony pro lidi.cz.
  6. ↑ Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dostupný např. na Zákony pro lidi.cz.
  7. ↑ Česká republika. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dostupné z http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89
  8. ↑ § 29 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dostupné např. na Zákony pro lidi.
  9. ↑ Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dostupný např. na Zákony pro lidi.cz.
  10. ↑ Podkladový materiál k semináři pro veřejné opatrovníky k problematice výkonu opatrovnictví uživatelů služeb sociální péče ve vztahu k procesu transformace a deinstitucionalizace sociálních služeb. PRUDÍKOVÁ, Dana, Kateřina SMOLÍKOVÁ, HRUBÁ, PLHÁKOVÁ a Monika ČERMÁKOVÁ. Mpsv.cz [online]. 2013 [cit. 2015-05-01]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/15636/podklady_pro_opatrovniky_final.pdf, str. 15.
  11. ↑ §§ 38 až 65 nového občanského zákoníku.
  12. ↑ § 465 odst. 1, občanský zákoník
  13. ↑ § 486, odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
  14. ↑ § 946, zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
  15. ↑ § 944 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
  16. ↑ § 946, zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
  17. ↑ § 948 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
  18. ↑ § 949 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
  19. ↑ § 950 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
  20. ↑ § 951, odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
  21. ↑ § 32 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, dostupný např. na Zákony pro lidi.cz.
  22. ↑ § 32 odst. 2 správního řádu.
  23. ↑ § 118 zákona o zvláštních řízeních soudních.
  24. ↑ § 119 zákona o zvláštních řízeních soudních.
  25. ↑ § 120 zákona o zvláštních řízeních soudních.
  26. ↑ § 406 zákona o zvláštních řízeních soudních.
  27. ↑ § 434, odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

http://www.cicar.cz/article/show-article/opatrovnik-ve-spravnim-rizeni-se-zretelem-na-rizeni-vedena-krajskymi-urady}}

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Kloučková/Opatrovnictví&oldid=12592413“