Poručenství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Poručník)
Skočit na: Navigace, Hledání

Poručenství je jeden z právních režimů náhradní rodinné péče, který se uplatní, pokud hájit zájmy a spravovat záležitosti nezletilého dítěte (poručence) nemohou přímo jeho rodiče, protože v plném rozsahu pozbyli schopnosti vykonávat svou rodičovskou zodpovědnost. Teprve nemůže-li o dítě osobě pečovat i poručník, přichází do úvahy pěstounství. Poručenství je v českém právu právně upraveno v § 928-942 občanského zákoníku.

Poručník je jmenován vždy soudem, a to přednostně z řad příbuzných, ledaže rodiče preferují někoho jiného. Před jmenováním vhodné osoby vykonává poručenství orgán sociálně-právní ochrany dětí. Musí jít o plně svéprávnou osobu, která způsobem svého života zaručuje, že je schopna danou funkci řádně vykonávat. Může jít i o dvě osoby, zpravidla manžele. Na rozdíl od opatrovníka, kterému je svěřen výkon jen těch práv a povinností za rodiče, ve kterých hrozí střet zájmů mezi dítětem a rodičem, poručník je přebírá všechny, protože má nejen poručence zastupovat a spravovat jeho majetek, ale také vychovávat. Nemá jen vyživovací povinnost, která zůstává rodičům. Podléhá pravidelnému dohledu ze strany soudu, který jej jmenoval a který jej také může z této funkce odvolat, porušuje-li své povinnosti. Podává mu zprávy a překládá účty ze správy jmění dítěte, každé jeho rozhodnutí o podstatných záležitostech také potřebuje soudní schválení, nedojde-li k tomu, k takovému právnímu jednání se nepřihlíží.

Kromě odvolání či zproštění funkce na vlastní žádost, případně smrti, poručenství také zaniká tehdy, nabude-li dítě svéprávnosti, je-li osvojeno nebo nabude-li alespoň jeden z rodičů opětovně své rodičovskou odpovědnosti.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]