Wikipedie:WikiProjekt Knihovna umění/Pískoviště

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Wikipedie:WikiProjekt Knihovna umění/Pískoviště
NarozeníBrno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ÚmrtíPraha
ČeskoČesko Česko
Chybí svobodný obrázek.

Radoslav Kratina (2. prosince 1928, Brno – 10. září 1999, Praha) byl český sochař, grafik, průmyslový návrhář, fotograf, malíř a kurátor. Jeho díla patří k nejautentičnějším projevům českého neokonstruktivismu šedesátých let.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Radoslav Kratina studoval v letech 1943 – 1948 na Škole uměleckých řemesel v Brně a po absolvování pracoval jako textilní návrhář. Od roku 1952 pokračoval ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, nejprve v ateliéru grafika a malíře Josefa Nováka (1952-53), později u prof. Aloise Fišárka (1953-57). Roku 1955 se oženil s oděvní návrhářkou Helenou Křížovou. Jako svou závěrečnou práci odevzdal soubor modrotiskových vzorů pro dělicí panely v interiéru restaurace na Expo 58 v Bruselu.[2] V letech 1957 - 1962 pracoval jako průmyslový návrhář textilu a hraček[3] (výstava v ÚLUV v Praze, 1961).

Od roku 1962, po přestěhování do nového bytu, ze začal věnovat vlastní volné tvorbě (experimentální grafika, reliéfní objekty). Spolehlivým zázemím byla pro něj manželka Helena, která pracovala jako návrhářka v Oděvní tvorbě, směla cestovat do ciziny a zčásti ho finančně podporovala.[4] V šedesátých letech se zúčastnil několika kolektivních výstav spolu s autory, kteří se zabývali strukturální abstrakcí, lettrismem a konstruktivismem. Roku 1964 sestavil svůj první variabilní objekt ze zápalek.

Roku 1967 byl spolu s Arsénem Pohribným a dalšími výtvarníky spoluzakladatelem Klubu konkrétistů a zúčastnil se společné výstavy v Alpbachu. Následujícího roku se zúčastnil výstav Nová citlivost. Křižovatka a hosté v Praze a Brně a v letech 1968 – 1971 série výstav Klubu konkrétistů doma a v zahraničí. Kratina po celou dobu fungoval jako sekretář a organizátor všech aktivit klubu.[5]

Po okupaci roku 1968 část členů Klubu konkrétistů emigrovala a v roce 1971 klub ukončil činnost. Kratina ztratil možnost vystavovat a až do roku 1989 soukromě a v izolaci rozvíjel možnosti svých transformovatelných objektů a psal k nim doprovodné texty, ve kterých se snažil o co nejpřesnější interpretaci vlastního díla.[6] Sám také fotografoval různé prostorové varianty variabilů.[7] V letech 1980 - 1983, v souvislosti s úsilím zachránit před zničením náhrobek Jindřicha Štyrského na Vinohradském hřbitově v Praze, vytvořil rozsáhlý soubor dokumentárních fotografií umělecky cenných náhrobků na pražských a mimopražských hřbitovech.[8]

Koncem normalizace v září 1989, ještě před obnovením Klubu konkrétistů[5], založil tvůrčí skupinu Geometrie.[9] Po roce 1989 byla obnovena činnost regionálních sdružení Klubu konkrétistů spojená s výstavami doma i v zahraničí. Kratina byl zastoupen na všech významných výstavách mapujících moderní české výtvarné umění od počátku 60. let a na řadě autorských výstav v regionálních galeriích a v Praze. Retrospektivní výstavy mapující podrobně jeho dílo se uskutečnily až posmrtně v Liberci (2000) a roku 2013 v Galerii hlavního města Prahy (Dům U Kamenného zvonu).

Radek Kratina zemřel v Praze 10. září 1999 v důsledku vážného onemocnění.

Umělecká východiska[editovat | editovat zdroj]

Projevy konstruktivismu a geometrické abstrakce v českém umění 60. let, které Jiří Padrta shrnul pod souborné označení "Nová citlivost", byly reakcí na existenciální tvorbu umělců zabývajících se strukturální abstrakcí (informelem) a Novou figurací. Výtvarníci navazovali na konstruktivismus meziválečné československé i evropské avantgardy (Devětsil, Bauhaus, De Stijl, Abstraction-Création)[10], ale byli obeznámeni i se současnými tendencemi, reprezentovanými švýcarským konstruktivismem, kinetismem nebo skupinou Zero. Novou estetiku představovalo francouzské hnutí Les nouveaux réalistes, skupina GRAV (Groupe de Recherche d´Art Visuel) a Julio le Parc, švýcar Richard Paul Lohse, nebo Heinz Mack, Otto Piene a Günther Uecker ze skupiny Zero.[1]

Skupina konkrétistů se zprvu formovala v okruhu uměleckých skupin Křižovatka (1963) a Syntéza (1966) a roku 1967 založila vlastní Klub konkrétistů. Iniciátorem byl Radek Kratina spolu s Tomášem Rajlichem, Jiřím Hilmarem, Miroslavem Vystrčilem a teoretikem umění Arsénem Pohribným.[11] Výstavy pod titulem Nová citlivost: Křižovatka a hosté se konaly roku 1968 v Brně a Karlových Varech a roku 1969 v pražském Mánesu.[1] Proti názvu výstavy měli někteří zúčastnění námitky, protože počet hostů trojnásobně převyšoval počet členů skupiny Křižovatka.[12] Klub konkrétistů se představil samostatně poprvé na výstavách v Žilině a v Praze roku 1968. Záhy po svém založení se klub rozrostl až na 36 stálých členů. Někteří po srpnové okupaci emigrovali a zbylí nesměli vystavovat. Klub se rozpadl již po roce 1970.[13]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Radek Kratina se po absolvování Školy uměleckých řemesel v Brně věnoval v letech 1949-1952 textilnímu návrhářství. Uplatnil zde svůj vrozený smysl pro řád a harmonii v návrzích dekoračních látek a modrotisku na principu pravidelných geometrických vzorů. Navrhl také kolekce dřevěných hraček nebo stavebnice z kostek. Stejné dřevěné elementy později využil ve své volné tvorbě.

Jako textilní výtvarník působil i během následujícího studia na VŠUP (1952-1957). Jeho závěrečnou prací bylo textilní panneau pro restauraci na Expo 58 v Bruselu, kde z několika geometrických prvků vytvořil pomocí razítek figurální motivy. Paralelně začal navrhovat dětské hračky a dřevěné figurky s pohyblivými částmi. Impulsem k vlastní volné tvorbě se stala výstava jeho generačních druhů Rychnov ´63, která ho upoutala nekonvenčními přístupy a bezprostředností projevu[14], a také grafické experimenty Vladimíra Boudníka.[15]

V letech 1963-1965 se Kratina krátce věnoval olejomalbě, reliéfním obrazům, monotypům, frotážím, asamblážím, koláži a sochařským kompozicím ze sádry. K výrobě grafických matric použil nejrůznější odpad nalezený v okolí bydliště a grafiku tiskl s pomocí dvou gumových válců z ruční ždímačky. Pro tvorbu lettristických monotypů přetiskoval útržky textů ze zahraničních novin a časopisů[16] svou vlastní originální metodou (Přetisk písma, 1965).[17] V závěru 60. let vytvořil za pomoci tiskátek soubor dvoubarevných tisků na ručním papíře s opakujícími se geometrickými prvky a v 70. letech soubor barevných serigrafií na obdobném principu jako Jan Kubíček nebo Zdeněk Sýkora.[18]

Kratina se v polovině 60. let věnoval strukturálním reliéfům, které původně používal jako matrice pro tisk monotypů a později zafixoval jako samostatná díla. Využíval opakování jednoduchých prvků, jako byly provázky, těstovinová písmenka, proužky papíru, žiletky, úlomky gramofonových desek nebo sirky.[19] Ve svých strukturálních reliéfech sledoval jen skladebný řád bez obsahových aspektů.[4] Zaujala ho rytmická hybnost struktury a pravoúhlý řád, kterým nahradil předchozí "barokní" anarchii.[20] Vzdaloval se tím českému existenciálnímu pojetí struktury a připravoval předpoklad pro budoucí uchopení geometrie.[21] Roku 1964 vytvořil svůj "Nultý variabil" ze sirek naskládaných uvnitř dřevěného rámu o stejné hloubce, kde bylo možné tlakem prstů měnit vzhled výsledného reliéfu. Objevil tak transformovatelnou strukturu a variabilitu díla jako novou kvalitu, ke které původně nesměřoval.[18] Na stejném principu sestavil v témže roce reliéf z korkových zátek.[22]

Objekty, které Kratina vytvářel od roku 1965 a nazýval "variabily", byly již konstruovány tak, aby umožnily změnu sestavy jednotlivých prvků jejich posunem nebo pootočením kolem osy. Tuto možnost nabízel i návštěvníkům výstavy.[23][24] První byly Vodorovné tyčinky (1965) - vertikální sestava červenobílých tyček od praporků umožňující vzájemný horizontální posun. Zpočátku byly jeho materiálem nejrůznější dřevěné elementy, jejichž plochy byly odlišené bílou, červenou a modrou barvou (Válečky na ose, 1967, Pocta Stazewskému, 1967), někdy doplněné dalšími barvami (20 x 6 krychlí, 1967). Pozdější variabily jsou obvykle monochromní, mořené nebo ponechané v původní barvě dřeva (Mozaika, 1969). Kromě pohybu kolem osy a vzájemného posuvu je u některých uplatněn princip překlápění vůči podložce (Dřevěný hřivnáč, 1967). Po barevných variabilech následují bílé, kde místo kontrastu barev působí světlo a stín (Bílé hranolky v rámu, 1968, Velká bílá struktura, 1969, Bílý reliéf, 1969-1970).[25]

Kratinovy dřevěné objekty, přestože byly založené na geometrických principech, nesly stopy autorského rukopisu a tím poněkud vybočovaly z přísně racionální tvorby ostatních konstruktivistů, kteří kladli důraz na dokonalé materiálové zpracování. Kratina jimi přinášel princip hry, který nebyl obvyklý a byl v rozporu s geometrizující podobou děl.[26] Opracování dřeva nebylo dostatečně exaktní a kromě toho dřevo podléhalo klimatickým vlivům a sesychání a ztěžovalo tak polohování objektů.[27] Aby dosáhl větší přesnosti a lehčí manipulovatelnosti skladebných prvků, začal Kratina nahrazovat dřevo kovem. Počátkem 70. let použil pro několik variabilů plexisklo kvůli jeho transparentnosti, ale problémy s přesným opracováním ho brzy odradily.[28]

Precizní tvar strojově opracovaných kovových dílů umožnil složitější prostorová řešení. Kratina potlačil subjektivitu osobitého rukopisu a dospěl k racionálnímu výtvarnému projevu, který odpovídal odosobněným univerzálním formám geometrie. Pro svůj první kovový variabil použil duté hliníkové válce (Kovový objekt I, 1970), ale nebyl spokojen s optickými vlastnostmi materiálu a pro další díla volil železo, chromované nebo niklované aluminium a mosaz nebo lehký dural. Základ variabilů zprvu tvořily jednoduché geometrické elementy, jako části koule, hranoly, válce a krychle, s povrchem upraveným leštěním, matováním nebo začerněním. Sestavoval je způsobem, který umožňoval samostatný pohyb každého elementu nebo celých os, na kterých byly upevněny.[28]

První Kratinovy transformovatelné objekty byly upevněny v jednoduchém rámu, někdy zpevněném mřížkou (Kovové tyčky v rámu, 1970-1971, Chromovaný hřivnáč, 1971, Kosené válce v rámu, 70. léta). Prvním variabilem na vertikální ose byly duralové Teleskopické trubičky (1973) a Obdélníkové plexisklové elementy (1975). Zpočátku používal běžně dostupný kovový materiál jako trubky, hranolky, kovovou kulatinu, kuličky, podložky nebo jehlice a dráty. Brzy cítil potřebu větší variability tvarů a nové díly si nechal podle vlastních technických výkresů[29] zhotovit v soustružnické a frézařské dílně. Ty pak spojoval osami, klouby nebo čepy do variabilních sestav.[30] Kratina si byl dobře vědom unikátnosti jím objeveného systému a neustále hledal nové geometrické formy, které v jedné poloze představovaly přísný geometrický řád a v jiné zdánlivý chaos.[31]

V 80. letech sestavoval z kovových nástavných elementů vertikální variabily (od 90. let nazývané transformovatelné objekty) o více osách, které umožňovaly vzájemně nezávislý pohyb směrem do prostoru. Jeho díla byla převážně komorní, ale v 80. letech dostal spolu s dalšími výtvarníky nabídku architektů Ladislava Lábuse a Aleny Šrámkové, aby se podílel na výtvarném řešení nového obchodního centra Lužiny. Kratina roku 1983 navrhl Transformovatelný objekt z barevných kovových válečků o rozměru 3 x 6 m pro vstup do obchodu s galanterií.[30] Dílo bylo osazeno až roku 1991 a po několika letech deinstalováno. Ze šrotu ho vykoupil pro NTM ředitel Ivo Janoušek. Ve skladu NTM bylo poškozeno během povodní a definitivně zachráněno a restaurováno pro výstavu Radka Kratiny v Galerii hlavního města Prahy roku 2013.[32]

Kratinovy variabily , které sám nazýval "skýtačem možností", vznikly s cílem zapojit do jejich proměny diváka. Jeho záměrem bylo poskytnout mu přímý kontakt s dílem a spoluautorství na seberealizaci ve výtvarné oblasti.[33] Kratina však paradoxně po celou dobu normalizace nesměl vystavovat (s výjimkou několika výstav v zahraničí) a jeho dílo vznikalo v téměř naprosté izolaci. Autor nehledal estetický účinek v monumentálních geometrických formách minimal artu, ale v jemných nuancích struktury komorní plastiky. Stejně tak odmítl atraktivní dynamický pohon kinetického umění a dal přednost skromné manuální kombinatorice.[34] Tyto jeho "hračky pro dospělé", jak je nazval Arsén Pohribný, skutečně nabízely nekonečné možnosti proměn.[35]

Na rozdíl od kinetických objektů, které pohání motor, je tato koncepce, spoléhající na aktivní vtažení diváka do procesu tvorby, zcela jedinečná. V tom souvisejí variabilní objekty s někdejšími Kratinovými navrhy dětských hraček, které měly osy umožňující jiné nastavení hlavy nebo nohou. Kratinovy variabily jsou ale díla s vlastním estetickým vzhledem a geometrickým řádem, které neusilují o podobnost s něčím reálným ale zobrazují pouze sebe sama.[36] Variabil odlišuje od klasické sochy jeho prorůstání prostorem, podobné konstrukci větví, vyplňujících vnitřek koruny stromu. Variabil prostor člení a nabízí průhledy, jemné nuance vzdáleností a vztahů, protínání a křížení těles, kontrasty a rytmy, které lze vnímat jako prostorovou krásu plnou vzruchu. Objekty, jejichž základní formace je volným arsenálem elementů, snadno překračují svůj základní rozměr, někdy několikanásobně. Expanzi do prostoru umožňují buď pohyblivé svislé osy, na kterých jsou elememty navlečeny, nebo jejich spojení pohyblivými čepy či teleskopické prodloužení dutých prvků.[37] Mechanický princip aditivní sestavy geometrických elementů tak přesahuje rigorózní schémata geometrické abstrakce a podivně přerůstá v princip života a růstu.[26]

Kratinův koncept tvorby je unikátní i v tom, že díla nemají žádný začátek a konec a jsou pojata jako řetězící se celek. Autor se někdy vrací k obměnám vyzkoušených řešení (Dřevěný hřivnáč, 1967, Kovový hřivnáč, 1979), ale jeho pracovní postup spočívá v hledání stále nových racionálních konstrukčních sestav objektů.[34] Díla záměrně nejsou datována ani signována, dovolují libovolný cizí zásah a pracují s odosobněnými geometrickými tvary, jaké lze snadno replikovat. Kromě estetického zážitku nabízejí i pocit manipulátora a zážitek ze samotné hry. Mohou být vržena do prostoru a času beze jména jako míč.[37] Variabilita Kratinových objektů, pro kterou bylo obtížné jeho díla zařadit a působila jaksi rušivě, patří do nejednotného proudu uměleckých projevů, které se jevově různí, ale směřují ke stejnému cíli - k novému ohledávání místa člověka ve světě, k novému hodnocení všech věcí a vztahů, přezkoumávání vžitých souvislostí a vazeb, k prvotnímu úžasu.[26]

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Autorské (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1966 Objekty a variabily Radka Kratiny, Divadlo hudby, Ústí nad Labem
  • 1967 Radek Kratina: Objekty a variabily 1963 - 1966, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
  • 1967 Radek Kratina: Objekty, variabily, monotypie, Galerie Jaroslava Krále, Brno
  • 1967 Radoslav Kratina, Galerie bratří Čapků, Praha
  • 1967 Radek Kratina: Variabily, Galerie Benedikta Rejta, Louny
  • 1978 Radek Kratina: Objekty, variabily, monotypie, Sonnenring Galerie, Rotemburg
  • 1988 Zdeněk Sýkora: Obrazy, Radek Kratina: Objekty, s textem R. Kratiny: Skutečný pohyb jako možnost, Atrium, Praha
  • 1989 Radek Kratina: Variabily a objekty, Kabinet užitého umění, Brno
  • 1991 Radek Kratina: Transformace, Galerie Benedikta Rejta, Louny
  • 1991 Radek Kratina: Variabile, Z-Galerie Operngasse, Vídeň
  • 1994 Radek Kratina: Experimentální otisky a frotáže z 60. let, Letohrádek Ostrov
  • 1995/96 Radoslav Kratina: Reliéfy a variabilní objekty, Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava
  • 1996 Radoslav Kratina: Variabilní objekty, Galerie Langův dům, Frýdek-Místek
  • 1998 Radoslav Kratina: Pohyb jako možnost, Dům umění, Ostrava
  • 2000 Radek Kratina: Idea con variazioni, Výstavní síň Husova 19-21, Praha
  • 2000 Radek Kratina (1928 - 1999): Výběr z celoživotního díla, Oblastní galerie v Liberci
  • 2004 Radek Kratina: Variabily a monotypy, Galerie Montanelli, Praha
  • 2005 Radek Kratina, Galéria Komart, Bratislava
  • 2012 Kratina v Dynamu, Dynamo design, Praha
  • 2013 Radek Kratina (1928-1999), Dům U Kamenného zvonu, Praha[41]
  • 2017 Radek Kratina: Konstanty a proměnné / Constants and Variables, Museum Kampa, Praha

Společné (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1961 Lidová umělecká výroba, Výstavní síň ÚLUV, Praha
  • 1964, 66 Jazz ve výtvarném umění, Divadlo hudby, Praha
  • 1965 Grafika 65, Vlastivědné museum, Písek
  • 1965 Junge tschechische graphiker, 1., 2. Teil, Alpbach
  • 1966 Jarní výstava 1966, Mánes, Praha
  • 1966 Konstruktivní tendence, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
  • 1967 Mostra d´arte contemporanea cecoslovacca, Castello del Valentino, Torino
  • 1967 Nové výtvarné postupy, Dům umění města Brna
  • 1967 1. pražský salon, Bruselský pavilon, Praha
  • 1967 Klub der Konkretisten, Alpbach
  • 1968 5 Künstler aus Prag, Paderborn, Medebach
  • 1968/69 Club der Konkretisten Prag, Galerie im Hause Behr, Stuttgart, Galerie Mahlerstrasse, Wien
  • 1968 Klub konkrétistů a hosté, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, DKP Ústí nad Labem
  • 1968 Nová citlivost. Křižovatka a hosté, Dům umění města Brna, Galerie umění Karlovy Vary, Mánes, Praha
  • 1968 II. Międzynarodowe Biennale Plakatu - Warszawa 1968
  • 1968 300 malířů, sochařů, grafiků 5 generací k 50 létům republiky, Praha
  • 1969 Klub konkrétistů, Galerie Pluymen, Nijmegen, Bratislava
  • 1969 Club van Konkretisten Praag, Tiffany’s Gallery, Den Haag
  • 1969 4 Künstler aus Prag, Kassel
  • 1969 Radek Kratina: Variabily, Rudolf Valenta: Plastiky, Galerie Tvář, Havířov, KP ZVVZ, Milevsko
  • 1969 22 grafici della Cecoslovacchia, Libreria Feltrinelli, Firenze
  • 1969 Klub konkretistu Cekoslovacchia, Galleria Fiamma Vigo, Roma, Torino
  • 1969 Klub konkretistů a hosté, Galerie umění Karlovy Vary, Kabinet grafiky, Olomouc
  • 1969 Salon d´Asnieres Peintres et Sculptures d´Aujourd´hui Quatre Artistes Tchécoclovaques, Asnieres sur Seina
  • 1970 Club van Konkretisten Praag, Heineken Galerij, Amsterdam, Galerie de Bazuin, Harlingen
  • 1970 Klub konkrétistů, Dům pánů z Kunštátu, Brno
  • 1970 Jazz a výtvarné umění, Galerie ve věži, Mělník
  • 1970 Demartini, Kratina, Kubíček, Malich, Sýkora, Alšova síň, Praha
  • 1970 Demartini, Kratina: Objekty, Alšova síň, Praha
  • 1971 Klub der Konkretisten: Objekte und Graphik, Galerie Interior, Frankfurt am Main
  • 1971 Konstruktive Kunst aus der CSSR, Galerie Sabine Vitus, Nürnberg
  • 1972 35 artisti cecoslovacchi contemporanei Grafica e oggetti, Unimedia Galeria d´arte contemporanea, Genova
  • 1974 Tschechische Künstler, Galerie Wendtorf-Swetec, Düsseldorf
  • 1979 Česká konkrétní grafika, Galerie Institutu průmyslového designu, Praha
  • 1980 Die Kunst Osteuropas im 20. Jahrhundert, Garmisch-Partenkirchen
  • 1984 Grafické techniky III. Sítotisk a serigrafie, Galerie d, Praha
  • 1984 Zeitgenössische Kunst der ČSSR, Galerie Dialog e. V., Berlín
  • 1985 Konstruktive Tendenzen II, Galerie Dialog e. V., Berlín
  • 1985/88 Velikonoce, Setkání – mikrosvět, Barevná socha, A4, Dablovky, Pohyb, Pět let Galerie H, Galerie H, Kostelec nad Černými lesy
  • 1986 České umění 20. století, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
  • 1987 Klub der Konkretisten 1967 - 1987, Objekte und Grafiken, Galerie Rafay, Kronberg
  • 1990 Volné sdružení Tolerance, Galerie Československý spisovatel, Chodovská tvrz, Praha
  • 1990 Pocta umělců Jindřichovi Chalupeckému, Městská knihovna, Praha
  • 1990 Neue Blätter aus der ČSSR, Kupferstichkabinett, Dresden
  • 1990/91 Radoslav Kratina: Objekty, Stanislav Zippe: Obrazy, Art Galerie, Žďár nad Sázavou, Klub Bohemia, Bratislava, Tatranská galéria, Poprad
  • 1990 Konstruktivní tendence šedesátých let, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Středočeská galerie, Praha
  • 1991 Hýbače, Východoslovenská galéria, Košice, Galéria Gerulata, Bratislava, NTM Praha
  • 1991 Šedá cihla 78/1991, Dům umění města Opavy, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
  • 1991 Dalibor Chatrný: Kresby, Radoslav Kratina: Objekty, Galerie umění Karlovy Vary,
  • 1991 Stanislav Zippe: Obrazy, instalace, Radoslav Kratiana: Variabily, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
  • 1991 Jiná geometrie, Galéria Gerulata, Bratislava, Mánes, Praha
  • 1991 Diagonale, Mirbachov palác, Bratislava
  • 1991 Radoslav Kratina: Objekty, Ondřej Michálek: Grafiky, Sovinec
  • 1992 Nová geometrie, Národní technické muzeum, Praha
  • 1992 Arte contemporanea ceca e slovacca 1950 - 1992, Palazzo del Broletto, Novara
  • 1992/2003 Minisalon, Galerie Nová síň, Praha, Mons, New York, Hollywood, Cincinnati, Indianopolis, Chicago, Rapids, Albuquerque, Forth Myers, Columbia, North Dartmouth, St Petersburg, Praha, Brusel, Jakarta, Ubud, Surabaya, Paříž
  • 1992 Karel Vaca: Obrazy, scénické návrhy, plakáty, Radoslav Kratina: Objekty, Zámek Chropyně
  • 1992 Písmo v obraze, Galerie Stará radnice, Brno, Pálffyho palác, Bratislava
  • 1992 Radoslav Kratina, Viktor Hulík: Variabile, Bewegnung in Objekten und Collagen, Galerie 2 G - Gegenwart, Berlín
  • 1992 České výtvarné umění 1960-1990, Středočeská galerie, Praha
  • 1992/10/14 - 1992/11/05 Radoslav Kratina: Variabily, Stanislav Zippe: Obrazy, Galerie Delta, Frýdek-Místek (Frýdek-Místek)
  • 1992 Situation Pragoise, Galerie Le Manoir, Ville de Martigny
  • 1992 Členská výstava SVU Mánes, Mánes, Praha
  • 1993 Geometria Bohemia: Tschechische Geometrie / Cseh Geometrikus Müvészet, Műcsarnok, Kunsthalle Budapest
  • 1993 Lubomír Pešek: Obrazy, Radoslav Kratina: Objekty, Galerie Zámek, Příbram
  • 1993 Inter - Kontakt - Grafik - Praha ’93, Mánes, Praha
  • 1993 Výstava současného českého sochařství, Mánes, Praha
  • 1993 Kriterion 93, Mánes, Praha
  • 1993 Poesie racionality. Konstruktivní tendence v českém výtvarném umění šedesátých let, Valdštejnská jízdárna, Praha
  • 1994 Česká grafika šedesátých let, Palác Kinských, Praha
  • 1994 Zwischen Zeit Raum I, Galerie Wendtorf-Swetec, Düsseldorf
  • 1994/95 Nová citlivost, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Dům U Jonáše, Pardubice, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Dům umění města Opavy, Pražákův palác, Brno, Olomouc
  • 1994 Český kinetismus v 60. letech, Galerie ’60/’70, Praha
  • 1994 Mánes Mánesu, Mánes, Praha
  • 1995 České výtvarné umění XX. století ze sbírek Českého muzea výtvarných umění, Dům U Černé Matky Boží, Praha
  • 1996 I. nový zlínský salon, Zlín
  • 1996/97 Umění zastaveného času / Art when time stood still, Česká výtvarná scéna 1969-1985, Praha, Brno, Cheb
  • 1997/99 Klub konkrétistů, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Dům umění, Zlín, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Oblastní galerie v Liberci, Klatovy, Alšova jihočeská galerie, Hluboká, Slovenská národná galéria, Bratislava, Stockholm
  • 1997 Socha a objekt II., Bratislava
  • 1998 Tendence 60. let. Informel, nová figurace, konstruktivní umění, Trigon Gallery, Plzeň
  • 1998/2000 Česká serigrafie, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Staroměstská radnice, Praha, Dům umění města Opavy, Galerie moderního umění v Hradci Králové, Dům umění, Zlín, Štátna galéria, Banská Bystrica
  • 1999 Radoslav Kratina: Objekty, Lubomír Přibyl: Grafika, Ústředí Investiční a Poštovní banky, a.s., Praha
  • 1999 Umění zrychleného času. Česká výtvarná scéna 1958 - 1968, Praha, Cheb
  • 1999/2000 Akce, slovo, pohyb, prostor - experimenty v umění šedesátých let, Městská knihovna, Praha
  • 2000 Schenkungen, Museum Bochum
  • 2001 Objekt - objekt: Metamorfózy v čase / Object - object: Metamorphoses in time, Dům U Černé Matky Boží, Praha, Pražákův palác, Brno
  • 2001 Barevná socha, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
  • 2001 Klub konkrétistů, Dům umění města Opavy,
  • 2001 Serigrafia dall´Europa centrale / Siebdruck aus Miiteleuropa, Palais Esplanade, Merano
  • 2001 Tendence 60. let IV. Obrazy, objekty, plastiky, kresby, grafiky, Trigon Gallery, Plzeň
  • 2003 Umění je abstrakce. Česká vizuální kultura 60. let, Jízdárna Pražského hradu, Praha, Moravské uměleckoprůmyslové muzeum, Brno, Olomouc
  • 2003/4 Ejhle světlo / Look Light, Moravská galerie v Brně, Jízdárna Pražského hradu, Praha
  • 2004 Šedesátá / The sixties ze sbírky Galerie Zlatá husa v Praze, Dům umění města Brna, Galerie umění Karlovy Vary
  • 2005 Emigration out/in 1: Běla Kolářová, Jiří Kolář, Radek Kratina, Hugo Demartini, Saarländische Galerie – Europäisches Kunstforum e.V., Berlín
  • 2006 Česká grafika 60. let, Galerie Hollar, Praha
  • 2006 Weltanschauung, Palazzo Belmonte Riso, Palermo
  • 2007 Seskupení 5 + 5. Obrazy, koláže, kresby, grafiky, Trigon Gallery, Plzeň
  • 2007/8 Soustředěný pohled / Focused View. Grafika 60. let ze sbírek členských galerií Rady galerií České republiky, Oblastní galerie v Liberci, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
  • 2007 Od 60. let k současnosti, Trigon Gallery, Plzeň
  • 2008 Mezinárodní trienále současného umění 2008, Veletržní palác, Praha
  • 2008 Lettrismus: Předchůdcí a následovníci, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
  • 2010 Česká koláž ze sbírky Pražské plynárenské, Galerie Smečky, Praha
  • 2010 New Sensitivity, National Art Museum of China, Beijing
  • 2011 Doteky konstruktivismu, Galerie Moderna, Praha
  • 2011 Uchronie aneb Příběhy ze sbírky, Francouzský institut v Praze, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
  • 2011/12 Dalibor Chatrný, Radoslav Kratina, Galerie Závodný, Mikulov
  • 2013 Rýsovaný svět. Konstruktivní tendence šedesátých let, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c Larvová H, 2013, s. 15
  2. ↑ Larvová H, 2013, s. 290
  3. ↑ Larvová H, 2013, s. 284-285
  4. ↑ a b Valoch J, in: Hana Larvová (ed.), 2013, s. 33
  5. ↑ a b Valoch J, in: Hana Larvová (ed.), 2013, s. 43
  6. ↑ Valoch J, in: Hana Larvová (ed.), 2013, s. 37
  7. ↑ Valoch J, in: Hana Larvová (ed.), 2013, s. 37
  8. ↑ Larvová H, 2013, s. 23-24, 286-287
  9. ↑ Výtvarná tvůrčí skupina Geometrie
  10. ↑ Arsén Pohribný, in: Larvová H, 2013, s. 77
  11. ↑ Ečerová M, 2010, s. 19
  12. ↑ Ečerová M, 2010, s. 23
  13. ↑ Daňková, J.: České geometrické a konkrétní umění a Klub konkretistů 2 – Olomouc. Brno: Masarykova univerzita, Filosofická fakulta, 2008, s. 19. Bakalářská práce.
  14. ↑ Valoch J, in: Hana Larvová (ed.), 2013, s. 30
  15. ↑ Larvová H, 2013, s. 16
  16. ↑ Valoch J, in: Hana Larvová (ed.), 2013, s. 34
  17. ↑ Larvová H, 2013, s. 17
  18. ↑ a b Larvová H, 2013, s. 19
  19. ↑ Valoch J, in: Hana Larvová (ed.), 2013, s. 31
  20. ↑ Arsén Pohribný, in: Larvová H, 2013, s. 103
  21. ↑ Radek Kratina, in: Larvová H, 2013, s. 91
  22. ↑ Larvová H, 2013, s. 93
  23. ↑ Anna Fidlerová, Dotýkati se dovoleno (Před závěrem pozoruhodné karlovarské výstavy), Nová Pravda 1991/06/19
  24. ↑ Ečerová M, 2010, s. 32
  25. ↑ Larvová H, 2013, s. 20
  26. ↑ a b c Josef Hlaváček, Variabily radka Kratiny, in: Umění je to, co dělá život zajímavější než umění (jak praví r.f.), ARTeFACT, Praha 1999
  27. ↑ Hlaváček J, in: Horová N, NEČVU, 1995, s. 401-402
  28. ↑ a b Larvová H, 2013, s. 21
  29. ↑ Valoch J, in: Hana Larvová (ed.), 2013, s. 45
  30. ↑ a b Larvová H, 2013, s. 23
  31. ↑ Valoch J, in: Hana Larvová (ed.), 2013, s. 41
  32. ↑ Transformovatelný objekt, Vetřelci a volavky
  33. ↑ Radek Kratina, in: Larvová H, 2013, s. 163
  34. ↑ a b Radek Kratina, in: Larvová H, 2013, s. 199
  35. ↑ Arsén Pohribný, in: Larvová H, 2013, s. 127
  36. ↑ Larvová H, 2013, s. 24
  37. ↑ a b Radek Kratina, Skutečný pohyb jako možnost, in: Radek Kratina: Objekty, 1988
  38. ↑ Národní galerie Praha: Radoslav Kratina
  39. ↑ Moravská galerie: Radoslav Kratina
  40. ↑ Galerie Klatovy / Klenová: Radoslav Kratina - Reliéfní struktura, 1985
  41. ↑ Marie Kohoutová, Geometrie citlivosti Radka Kratiny, ČT 24, 2013

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Monografie[editovat | editovat zdroj]

Katalogy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Radek Kratina 1928 - 1999: Idea con variazioni, 2000, Hlaváček J a kol., kat. 76 s., Praha
  • Radoslav Kratina: Transformovatelné objekty, 1998, kat. 20 s., Kaliba, Praha
  • Radoslav Kratina: Experimentální grafika 60. let a transformovatelné objekty, 1995, kat. 20 s., Kaliba, Praha
  • Radek Kratina, 1991, kat. 16 s., Galerie Benedikta Rejta, Louny
  • Radoslav Kratina, 1991, kat. 12 s., SKZ MK SR, Bratislava
  • Radoslav Kratina: Objekty, 1990, kat. 12 s., Muzeum Českého ráje, Turnov
  • Radek Kratina: Variabily, 1989, Gabrielová B , Holešovský K, kat. 48 s., angl. č. fr. rus., Kabinet užitého umění, Brno
  • Radek Kratina: Objekty, 1988, Kratina R , Valoch J, kat. 52 s., č. něm., Atrium, Praha
  • Kratina, 1978, Kříž J, kat. 28 s. něm, Sonnenring Galerie, Rotemburg
  • Radek Kratina: Objekty a variabily 1963-1966, 1967, Pohribný A, kat. 28 s.,č. něm., OGV v Jihlavě
  • Kratina, 1967, Pohribný A, kat. 16 s., č. něm. fr., GJK, Brno
  • Radek Kratina, 1967, Valoch J, kat. 12 s., GBR Louny
  • Objekty a variabily Radka Kratiny, 1966, Pohribný A, kat. 12 s., DKP Ústí n/L

Kolektivní katalogy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • New Sensitivity / Nová citlivost, 2010, Knížák M a kol., 189 s., ang. č. čín., NG v Praze, ISBN 9788070354421
  • Česká koláž, 2010, Machalický J, 254 s., Gallery, Praha
  • Movement as a Message (International Triennale of Contemporary Art), 2008, Barbero G a kol., 216 s., angl. č. it., NG v Praze, ISBN 978-88-95894-09-6
  • Soustředěný pohled / Focused View, 2007, Drury RF a kol., 179 s., ang. č., Rada galerií ČR, Praha, ISBN 978-80-903422-2-4
  • Weltanschauung: Anthology of the 20/21 Century, 2006, 256 s., angl, Palermo, ISBN 3-89929-096-8
  • Šedesátá / The sixties, 2004, Juříková M, Železný V, 414 s., angl. č., Galerie Zlatá husa, Praha, ISBN 80-239-3406-6
  • Art is Abstraction: Czech Visual Culture of the Sixties, 2004, ed: Primus Z, 328 s., angl., ISBN 80-86300-31-5 (Arbor vitae), ISBN 80-86217-28-0 (Kant)
  • Poselství jiného výrazu (Pojetí informelu v českém umění 50. a první poloviny 60. let), 1997,
  • Nešlehová M, 286 s., angl. č., Artefact, Praha, ISBN 80-902481-0-1 (BASE), ISBN 80-902160-0-5 (ARTEFACT)
  • Česká grafika šedesátých let, 1994, Machalický J, 79 s., angl. č., NG v Praze, ISBN 80-7035-063-6
  • Minisalon, 1992, Skalník J, 249 s., Jazzová sekce, Praha
  • Výpovědi umění, 1991, Hlaváček J, 240 s., SČ nakl., Ústí n/L, ISBN 80-7047-042-9
  • L´art aujourd´hui en Tchecoslovaquie, 1979, Bénamou G, 190 s., fr., BG, Paris
  • Šedá cihla 78/1985, Jazzová sekce, Praha 1985
  • Klub der Konkretisten Prag, text Erich Witz, 24 p., Wien 1969
  • Klub konkrétistů, 1968, Pohribný A, 96 s., č. fr., OGV v Jihlavě
  • Grafika 65, 1965, Zemina J, 30 s., Vlastivědné muzeum Písek

Diplomové práce[editovat | editovat zdroj]

  • Kateřina Rusoová, Variabily Radka Kratiny, diplomová práce, SDU, FF MUNI v Brně 2010
  • Michaela Ečerová, Výstava Nová citlivost, bakalářská práce, FF MUNI v Brně, 2010
  • Zuzana Krišková, Radoslav Kratina, in: Objekt a Nová citlivost, diplomová práce UDU, FF UK, Praha 2017, s. 61-62
  • Helena Málková, Tvůrce variabilů, Radoslav Kratina, in: Multiplikace tvaru jako prostředek ke konstruování reality, PedF UK Praha 2017, s. 24-29

Články (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Jana Hoffmeisterová, Téma: variabily, k současné výstavě v Galerii bratří Čapků, Večerní Praha 1967/09/26, s. 4
  • O.M. Radoslav Kratina, Výtvarná práce 6, 1967/03/23, s. 5
  • Jiří Valoch, Struktury a jejich proměny, Výtvarná práce 12, 1967/06/15, s. 4
  • Zdeněk Felix, Klub konkrétistů, Výtvarná práce 5, 1968/03/27, s. 5
  • Arsén Pohribný, Kratina's Variables, Výtvarné umění 3, 1968/06/30
  • Klub konkretistů vystavoval v dubnu ve Stuttgartu..., Výtvarná práce 11, 1968/06/25, s. 2
  • Arsén Pohribný, Van constructivisme naar concrete kunst in Tsjecho-slowakije, Museumjournaal 13/1, 1968
  • Karel Trinkewitz, Det skönas möjligheter, Livet i Tjeckoslovakien 1969, p. 28-29
  • Erich Witz, Gemachte Welt, Im Herzen Europas 1969/6, p. 13-15
  • Antonín Grůza, Konkrétisté v galerii Tvář, Nová svoboda 1969/02/28, s. 5
  • Karel Trinkewitz, Les possibilites du beau, La Vie Tchecoslovaque 1969/04, p. 28-29
  • Vlasta Čiháková: Demartini, Kratina, Výtvarná práce 13, 1970/06/23, s. 4
  • Hartmut Böhm, European relief-structure Artists, The Unilever Series: Rachel Whiteread, TATE Modern 1971, p. 70-79
  • Vladimir Malekovič, Suvremena češka i slovačka avantgarda, Život umjetnosti 18, 1972, s. 68-78
  • Radek Kratina: Sculpture: My transformables of 1973-76, Leonardo, International Journal of the Contemporary Artist 10/1, 1977, s. 42-43
  • Geneviève Bénamou, Radek Kratina fait partie du grupe..., L'art aujourd'hui en Tchecoslovaquie, 1979, s. 14-15
  • Pavel Štěpánek: Radek Kratina / architektonické variabily, Československý architekt 26, 1980, s. 8
  • Tomáš Vlček, Galerie na obálce (Radoslav Kratina), Technický magazín 1984/01
  • Jarmila Novotná Kalabisová, Mobilní objekty Radka Kratiny, Opus musicum 6, 1986
  • Jiří Hůla, Galerie (Radoslav Kratina), Elektronika 1987/07/20, s. 48
  • A.S., Kratinovy variabily, Ateliér 2, č. 9, 1989

Encyklopedie[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo Česká republika, Federální orgány ČSFR 91/92 (I. díl A-M), Nakladatelství Kdo je kdo, Praha 1991
  • Grafika (Obrazová encyklopedie české grafiky osmdesátých let / Pictorial Encyclopaedia of the Eighties), Středoevropská galerie a nakladatelství, Praha 1993
  • Kdo je kdo v České republice (94/95), Modrý jezdec, spol. s r.o., Praha 1994
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění (A-M), Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, Praha 1995
  • Signatury českých a slovenských výtvarných umělců, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 1995
  • Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích (Díl 2: g/l), Nakladatelský dům OP, Praha 1996
  • Český biografický slovník XX. století (II. díl K-P), Nakladatelství Paseka s.r.o., Praha 1999
  • Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2001 (VI. Kon – Ky), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 2001

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedie:WikiProjekt_Knihovna_umění/Pískoviště&oldid=23940557“