Wikipedie:Článek týdne/2013/38
Starověký Egypt byl jednou z významných a také nejstarších starověkých civilizací ve Středomoří a na Předním východě. Soustředila se podél dolního toku řeky Nilu až k prvnímu kataraktu tvořícímu přirozenou jižní hranici. Pravidelné záplavy umožnily vznik vysoce výnosné zemědělské půdy jednoduchými úpravami přirozeného prostředí. To vedlo k soustředění obyvatelstva do údolí a k jeho soběstačnosti, nezávislosti na okolních oblastech a etnocentrismu. V různých obdobích mocenský vliv egyptských panovníků zahrnoval i další oblasti, zejména na jihu území Núbie, na severu Sinajský poloostrov a jižní Levantu, dále pak Západní poušť včetně jejích oáz, Východní poušť a pobřeží Rudého moře. Tato území ale zpravidla nebyla samotnými Egypťany považována za součást vlastního Egypta.
Staroegyptská civilizace trvala a kontinuálně se rozvíjela po dobu více než tří tisíciletí. Vznikla na konci 4. tisíciletí př. n. l. z pravěkých a předdynastických kultur, když se kolem roku 3150 př. n. l. ustavila první dynastie a jednotný centralizovaný stát. Svého vrcholného období starověký Egypt dosáhl ve druhé polovině 2. tisíciletí př. n. l. v době Nové říše, kdy egyptský stát získal imperiální charakter a byl rozhodující mocností v celé širší oblasti východního Středomoří. Thutmose III. ovládl rozsáhlé území od čtvrtého nilského kataraktu na jihu až k hornímu toku Eufratu na severu a jeho třetí nástupce Amenhotep III. říši přivedl k nebývalému hospodářskému a kulturnímu rozkvětu, z nějž těžilo několik následujících generací. Od poloviny 12. století př. n. l. však docházelo k opakujícím se obdobím úpadku centrální moci a konfrontaci s nově vznikajícími starověkými státy, jimž Egypťané z dlouhodobého hlediska nedokázali úspěšně čelit. To vedlo nakonec k opakovanému ovládnutí Egypta cizími vládci – Núbijci, Asyřany, Peršany, řecko-makedonskými Ptolemaiovci a nakonec v roce 30 př. n. l. Římany. Od přelomu 2. a 3. století došlo k úpadku tvůrčí invence a definitivní zánik staroegyptské civilizace nastal s nástupem křesťanství.
Starý Egypt dosáhl významných úspěchů na poli hmotné, znalostní i duchovní kultury, o nichž svědčí např. budování rozsáhlých kamenných monumentů (pyramid a chrámů), památky písemnictví či doklady o administrativní a společenské organizaci.