Měl být tvůrcem tzv. české uličky, tedy herního prvku, kdy hráč prostrkává balón mezi dvěma obránci ze strany nabíhajícímu útočníkovi. Za československou reprezentaci odehrál v letech 1920–1922 čtyři utkání, tato skromná bilance je však způsobena jen tím, že v začátcích československé reprezentace již končil svou bohatou kariéru. Nastoupil nicméně v historickém prvním oficiálním reprezentačním utkání – s Jugoslávií na olympijských hrách v Antverpách roku 1920 (byť hrál již na tzv. Pershingově olympiádě v Paříži roku 1919, utkání zde sehraná však později neuznaly všechny zúčastněné strany, a tak nejsou oficiální). Byl člen takzvané "železné Sparty", tedy slavného mužstva Sparty z první poloviny 20. let 20. století. Za Spartu sehrál 443 zápasů a vstřelil v nich 323 branek. Se Spartou se stal třikrát českým mistrem – vítězem mistrovství Českého svazu fotbalového v roce 1912, 1919 a 1922 a mnohokráte středočeským mistrem (vítězem tzv. Středočeské 1. třídy, obvykle nazývané Středočeská liga) – v letech 1920, 1921 a 1923 šlo o nejvyšší a nejprestižnější soutěž v zemi. Do ligové soutěže zasáhl na sklonku své kariéry v klubu ČAFC Vinohrady. Zúčastnil se bojů 1. světové války, v nichž byl těžce raněn – dokázal se i tak vrátit k fotbalu, ovšem jeho výkonnost se vinou handicapu nikdy nevrátila na předválečnou úroveň, o níž kolují legendy, podobně jako u jiných průkopníků českého fotbalu, o jejichž skutečné hře neexistují objektivní záznamy (například u Jana Koška). Český sportovní novinář a historik Zdeněk Šálek o něm napsal: "Urostlý, technicky mimořádně vybavený, mozkem hrající fotbalista. Měl dirigentský smysl, rozdával nezištné, nečekané přihrávky. Byl prvním špílmachrem naší kopané."[2]
Rakousko-Uhersko
Československo
Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Pilát na Wikimedia Commons 