Vulcano

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Poloha ostrova Vulcano.

Vulcano /vulkaːno/ (22 km²) je nejjižnějším ostrovem Liparského souostroví. Celý ostrov patří administrativně k městu Lipari. Byl to právě ostrov Vulcano, který dal jméno celé vědě, vulkanologii. Označení "vulkán" (angl. volcano, itl. vulcano) se dnes používá pro všechny sopky na celém světě.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ve starověku, kdy bylo Vulcano aktivní sopkou, se lidé domnívali, že páry stoupající z kráteru jsou dílem řeckého boha ohně a kovářů, Hefaista. Římským ekvivalentem boha ohně byl ovšem Vulkán, proto se sopečnému kuželu začalo říkat "Vulkánova propast", La Fossa di Vulcano. Podle projevů sopečné činnosti měl mít Vulcanus v hoře svou kovárnu, odkud pochází také další známý název "Stará kovárna", La Forgia vecchia. V současnosti je kráter označován jako "Velký kráter", Gran Cratere.

Geologický vývoj[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako ostatní Liparské ostrovy je i ostrov Vulcano součástí vulkanického oblouku nacházejícího se v blízkosti střetu eurasijské a africké litosférické desky. Vznik sopečných ostrovů v Tyrhénském moři je tedy doprovodným jevem vulkanické aktivity probíhající v souvislosti se subdukcí (podsouváním) africké desky pod eurasijskou.

Ostrov Vulcano je dnes tvořen pěti různými sopečnými strukturami, které byly během svého vývoje částečně deformovány. První strukturu představuje tzv. Primordial Vulcano, tj. prvotní sopka, která tvoří jižní část ostrova. Původní sopka byla částečně zničena při vzniku druhé struktury, Piano. V pořadí třetí sopečnou strukturu, Lentia, narušil přibližně před 14 miliony lety další výbuch a kolaps kaldery, při němž vznikl dnešní hlavní sopečný kužel, La Fossa. Kráter tohoto kužele je výsledkem sopečné činnosti posledních 5 500 let. Nejsevernější část Vulcana představuje poloostrov Vulcanello. Původně se ovšem jednalo o samostatný ostrůvek, který se v úžině mezi Vulcanem a Lipari začal vyvíjet po podmořské erupci v roce 183 př. n. l. Během středověkých erupcí se Vulcanello díky výlevům lávy a výbuchům pyroklastik napojilo na Vulcano. Poslední erupce Vulcanella proběhla v 16. století.[2]

V průběhu posledních století se vulkanická aktivita koncentrovala především do prostoru kráteru La Fossa. Hlavní eruptivní cyklus začal v roce 1727. O 12 let později došlo k rozsáhlému a doposud poslednímu výlevu ryolitické lávy, který byl nazván jako vařící kamení, "Pietre Cotte". V následujících 150 letech docházelo k erupcím jen sporadicky. Vyvrcholením tohoto období byla zatím poslední série erupcí, k níž došlo mezi 2. srpnem 1888 a 22. březnem 1890. Charakter erupce připomínal poslední vývojové stádium v cyklu sopky, tj. poslední eruptivní činnost. Během ní docházelo na Vulcanu k vyvrhování množství pyroklastik, od sopečného prachu a popela až po metrové kusy sopečných bomb. Sopečné bomby, vyznačující se tzv. chlebovou kůrkou, dopadaly převážně do oblasti dnešního přístavu (Vulcano Porto). V této původně neobydlené oblasti nedošlo k žádným újmám na lidských životech ani poškození majetku, zato projevy erupce Vulcana pocítili až na Lipari.[2]

Dnes se Vulcano nachází v klidné fázi. Spící sopka o sobě nicméně občas dává vědět zemětřesnou činností a výrony plynu z fumarol. Poslední zvýšená aktivita byla zaznamenána v roce 1985. Vzhledem k tomuto datu a pravidelnosti cyklů sopky se předpokládá, že by v současnosti mohlo dojít k znovuoživení vulkanické činnosti, zvláště v blízkosti přístavu, kde dnes dochází k výronům žhavých sopečných plynů v podobě fumarol a solfatarů.[2]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Oblast úzké šíje, kterou lemují břehy Porto Ponente (Západní přístav) a Porto Levante (Východní přístav) je v současnosti jednou z vulkanicky nejaktivnějších oblastí ostrova. Na břehu a v moři se nacházejí fumaroly i solfatary, které spolu s bahenním jezírkem fungují jako lázně. Nejvyšším vrcholem Vulcana je Monte Aria (500 m n. m.).[3] Okraj hlavního kráteru, Gran Cratere o la Fossa di Vulcano, leží o více jak 100 metrů níže (391 m n. m.). Na okraji kráteru se nacházejí fumaroly, kterými na povrch vystupují sirné páry, horké až 1000 °C.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Bahenní lázně a fumaroly na Vulcanu jsou spolu se sopkou na ostrově Stromboli vulkanicky nejaktivnější a turisticky nejatraktivnější část Liparských ostrovů. Nachází se zde množství ubytovacích zařízení: hotely, bungalovy, kempy, ... Turistickým lákadlem je nejen bahenní jezírko, ale také vyhlášená černá pláž nacházející se na západní straně šíje, tedy na Porto ponente. Na hlavní sopečný vrchol trvá výstup 2,5 hodiny, jsou odtud panoramatické rozhledy. Na vrchol nižší (123 m. n..m.), severně položený Vulcanello, trvá výstup zhruba hodinu, i odtud jsou pěkné výhledy.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČERNÍK, Arnošt. Ohnivé hory. Praha : Olympia, 1968. 228 s.  
  2. a b c INGV, Sezione Catania, Národní geofyzikální a vulkanologický institut v Itálii.
  3. http://www.protezionecivile.gov.it/jcms/it/vulcano.wp Dipartimento Protezione Civile, Vulcano
  4. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Itálie. Praha : Olympia, 1990. ISBN 80-7033-101-1. Kapitola Lipanské ostrovy, s. 61.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]