Vršovci
Vršovci byl český raně středověký velmožský rod, který v 11. a na počátku 12. století významně ovlivňoval dějiny přemyslovského státu. Vršovci bývají vedle Municů a Těpticů uváděni jako příklad tzv. rané šlechty. Přemyslovci se Vršovce pokusili třikrát vyvraždit (poprvé v roce 1003, znovu asi 1014, naposled a opět ne důsledně v roce 1108[1] v obci Vraclav nedaleko Vysokého Mýta).
Vývoj rodu
Původ a vzestup rodu
O původu rodu existují diskuze. Tradičně historici zastávají názor, že se jedná o starou pozemkovou šlechtu, vyskytují se i názory, že Vršovci byli úřednickou šlechtou. Kosmas Vršovce zmiňuje v souvislosti s vybitím Libice v roce 995. Vršovci měli za pomoc při útoku na Slavníkovce získat právě libické hradiště.[pozn. 1]
Silné pozice získal rod v 2. polovině 11. století, kdy se jeho přední člen Mutina stal pobočníkem a tajemníkem knížete Břetislava II. V roce 1108 jej dokonce zastupoval v době jeho nepřítomnosti. V této době byl i kastelánem v litoměřické kastelánii. Další člen rodu, Božej byl kastelánem v Žatci.
Vyvraždění Vršovců
Snad na 3000 členů rodu Vršovců bylo povražděno roku 1108 na příkaz knížete Svatopluka.[2] Český kronikář Kosmas ve své kronice popisuje scénu, jež se odehrála 28. října roku 1108 na pražském tržišti a jíž byl očitým svědkem:
| „ | Nemohl jsem se dověděti, kolik hlav z tohoto rodu bylo vydáno na smrt, protože nebyli zabiti ani jednoho dne, ani na jednom místě. Neboť jedni byli vedeni na tržiště a jako dobytek byli skoleni, jiní byli na hoře Petříně sťati, mnoho jich bylo povražděno v domech nebo na ulicích. Ale co mám říci o smrti synů Mutinových, jejichž smrt byla snad nad každou jinou smrt ukrutnější? Byli to hodní hošíci, v tváři sliční, na pohled líbezní, jakých by ani bystrý umělec v bílé slonovině, ani malíř na stěně nedovedl vypodobiti. Neboť jsme je viděli, jak byli žalostivě vlečeni na tržiště, a slyšeli, jak častokrát volali: Máti má, máti má! až je oba krvavý kat, jako prasátka je drže v podpaží, podřezal nožem. | “ |
| — Kosmova kronika[3] | ||
Vršovci ve 12. století
Po vyvraždění v roce 1108 zůstala z rozsáhlého rodu naživu jen jedna rodina. Tito zbylí Vršovci dokázali do konce 12. století v podstatě získat zpět dřívější pozice. Nemoj II. se stal nejdříve kastelánem v Litoměřicích a kolem roku 1160 i královským komorníkem. Jeho bratr Jarohněv byl kastelánem v Žatci v dlouhém období mezi roky 1146/7 až 1177.
Vedle českých Vršovců existovala ve 12. století i moravská větev Dětřichovců (Hrutovců), kteří drželi pevné pozice v rámci znojemsko–bítovské provincie.
Odkazy
Poznámky
- ↑ Část historiků toto tvrzení přijalo (Gelasius Dobner poprvé, naposledy Dušan Třeštík), někteří k němu mají výhrady (Rudolf Turek, Jiří Sláma).
Reference
- ↑ FIALA, Zdeněk. Přemyslovské Čechy. Praha: Svoboda, 1975. 252 s. S. 30-31.
- ↑ VYKOUPIL, Libor. Ecce Homo - vyvraždění Vršovců [online]. Český rozhlas, 2008-11-04 [cit. 2017-11-24]. Dostupné online.
- ↑ VESELÝ, Josef. 62. schůzka: Svatopluk (vyvraždění Vršovců) [online]. Český rozhlas, 1996-09-22 [cit. 2017-11-24]. Dostupné online.
Literatura
- (latinsky) Chronica Boemorum
- František Loskot: Kronika Vraclavská, Obec Vraclav, Praha 1908
- (latinsky) Thietmar Merseburský: Thietmari Merseburgensis episcopi Chronicon
- (latinsky) Jan Długosz: Annales seu cronici incliti regni Poloniae
- (latinsky) Simon Okolski: Orbis Polonus – svazek 2, Krakov 1642, str. 581-602
- KOPAL, Petr. Neznámý známý rod. Pokus o genealogii Vršovců. Sborník archivních prací. 2001, roč. 51, čís. 1, s. 3–84. ISSN 0036-5246.
- (německy) Josef Teige: Blätter aus der altböhmischen Genealogie – Slavnikiden / Die Vrsovcen / Die Herren von Lichtenburg, Damböck 2005, ISBN 3-900589-45-3
- TŘEŠTÍK, Dušan. Kosmova kronika : studie k počátkům českého dějepisectví a politického myšlení. Praha: Academia, 1968. 251 s.
- ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí 1034–1198. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. ISBN 978-80-7106-905-8.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vršovci na Wikimedia Commons - O hradě Vratislavi a jeho podhradí (výňatek z Kroniky vraclavské
