Vrápenec malý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Vrápenec malý

Vrápenec malý v jeskyni Arnoldka
Vrápenec malý v jeskyni Arnoldka
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: Živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: letouni (Chiroptera)
Podřád: netopýři (Microchiroptera)
Čeleď: vrápencovití (Rhinolophidae)
Podčeleď: vrápenci (Rhinolophinae)
Rod: Vrápenec (Rhinolophus)
Druh: vrápenec malý (R.hipposideros)
Binomické jméno
Rhinolophus hipposideros
Bechstein, 1800
Rozšíření vrápence malého (červeně).
Rozšíření vrápence malého (červeně).

Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros, Bechstein, 1800) je kriticky ohrožený druh netopýrů ČR. Populace tohoto v minulosti hojného netopýra jsou v ČR na hranici rozšíření tohoto druhu a mnohé populace jsou navíc izolované od ostatních. Výrazný pokles početnosti je registrován po celé Evropě a vrápenec malý je z tohoto důvodu považován za celosvětově ohrožený druh.

Vrápenec malý v letu

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • Hmotnost: 3 až 9g.
  • Rozpětí křídel: 192 až 254mm.
  • Délka těla: 37 až 47mm.
  • Délka ocasu: 22 až 33mm.
  • Délka ušního boltce: 14,5 až 19mm.
  • Srst je šedobílá a na břiše světlejší.
  • Na nose má nápadný blanitý výrůstek ve tvaru podkovy.
  • Létací blána hnědočervené barvy.
  • Mladí jedinci jsou tmavší.

Rozšíření a početnost[editovat | editovat zdroj]

Areál rozšíření vrápence malého zahrnuje jižní a střední Evropu, severní Afriku a zasahuje až do střední Asie. Ještě v roce 1980 byl považován v Československu za hojný druh[1]. Na území ČR dosahuje severní hranice rozšíření. Výskyt vrápence malého v ČR je vázán především na teplejší oblasti s dostatkem podzemních prostorů vhodných pro zimování a úkryt. Vyskytuje se zejména v nižších a středních polohách.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Původními letními úkryty vrápence malého byly krasové jeskyně, od středověku však začal využívat půdy budov, zejména zámků a kostelů. V zimním období vyhledává vrápenec malý jeskyně, štoly a sklepy. Zimuje v teplejších jeskynních prostorách s minimálním prouděním vzduchu a s teplotou 6 až 9 °C a téměř 100% vlhkostí. Zde zimuje zcela výhradně jednotlivě. Při zimování se zcela balí do létací blány a svým tvarem připomíná hrušky. Zimní spánek (hibernace) nastává zpravidla od října do dubna. Mezi úkryty přeletuje vrápenec malý pouze na krátké vzdálenosti; je to druh relativně stálý.

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Letní kolonie jsou tvořeny zpravidla 10 až 150 dospělými samicemi. Vznikají od konce dubna a rozpadají se asi v polovině srpna. Samci žijí v létě samostatně a se samicemi se setkávají na podzim před začátkem zimování. Maximální věk vrápence malého, zjištěný na českém území, je 26 roků. Zimní úkryty jsou obsazovány od září do listopadu.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Samci vrápence malého pohlavně dospívají koncem prvého roku života, samice obvykle až v druhem roce. Páření probíhá obvykle na podzim a samice si uchovává po celou dobu zimování spermie ve své děloze v inaktivním stavu a k oplodnění vajíčka dochází až po ukončení zimního spánku. Mláďata (obvykle 1) se rodí koncem května až začátkem června a samice je zprvu nosí na břiše.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Hlavní část potravy vrápence malého tvoří noční motýli a dvoukřídlí.

Hodnota druhu[editovat | editovat zdroj]

Vrápenec malý se živí některými škodlivými druhy hmyzu, je proto užitečný.

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Příčinami rychlého poklesu početnosti je zejména rušení v letních a zimních úkrytech a jejich ubývání a pravděpodobně zvýšená chemizace životního prostředí insekticidy a zřejmě i globální klimatické změny.

Ochrana spočívá především v zajištění klidu na zimovištích a místech letních kolonií.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha : Albatros, 1970. Kapitola Vrápenec malý, s. 81.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BARUŠ, V., Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSSR, SZN Praha 1989. ISBN 80-209-0060-8. Str. 71 - 72

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]