Vlasta Koseová
| Vlasta Koseová | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Vlasta Štěpánová |
| Narození | 21. května 1895 Sedlec  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 29. září 1973 (ve věku 78 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
| Povolání | aktivistka a skautka |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vlasta Koseová rozená Štěpánová (21. května 1895 Sedlec – 29. září 1973 Praha) byla spoluzakladatelkou českého dívčího skautingu.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodila se v Sedlci nad Vltavou v rodině železničního úředníka. Z tohoto důvodu uváděla jako své bydliště nádraží v Sedlci, které bylo od roku 1942 přejmenováno na zastávku Praha-Sedlec.[1] Po složení maturity na dívčím lyceu v Praze-Holešovicích pokračovala ve studiu na vyšší sociální škole. Navíc úspěšně složila státnici z francouzštiny. Poté se věnovala studiu sociálních věd na Vassar College v New Yorku, kterou ukončila v roce 1922.[2]
Po první světové válce a vzniku Československa se stala tajemnicí Československého červeného kříže, když si ji sama vybrala předsedkyně této organizace Alice Masaryková.[3] V roce 1923 se vdala za skauta Jaroslava Koseho a společně s ním strávila šest let v Ženevě, kde pracoval pro Mezinárodní organizaci práce a zároveň zastával funkci zástupce Československé republiky u této organizace. V roce 1924 se jim narodila jediná dcera Eva, která byla od narození neslyšící, což přimělo Vlastu Koseovou k práci ve prospěch Spolku pro neslyšící. Její manžel byl v roce 1942 za druhé světové války popraven, neboť mimo jiné v předválečné době ostře kritizoval nacistické Německo a Sudetoněmeckou stranu. Po návratu ze Švýcarska pokračovala v práci pro Československý červený kříž.[4]
Zemřela v ranních hodinách dne 29. září 1973. Pohřbena byla do rodinné hrobky na Vyšehradském hřbitově, oddělení 2, hrob 33.[5] Její hrob byl v rámci výročí 100 let českého dívčího skautingu v červenci 2015 opraven.[6]
Dívčí skauting[editovat | editovat zdroj]
Ke skautingu se pravděpodobně dostala skrze svého tehdejšího přítele Václava Jelena, který byl vůdcem 2. pražského oddílu a podporoval ji ve snaze o založení plnohodnotného dívčího skautingu v českých zemích. V roce 1915 vedla svůj první tábor družiny Sasanek a po něm 1. oddíl skautek. Pro dívčí skauting nadchla také Annu Berkovcovou a další studentky, učitelky a vychovatelky.[7] Během svého studia ve Spojených státech amerických posílala do Čech dopisy o americkém skautingu a jeden z nich byl zařazen do Příručky dívčího skautingu, publikovala také v časopise Junák a Vůdce.[8]
Po první světové válce se nejprve stala pražskou zpravodajkou a později stoupala skautskými strukturami postupně vzhůru. V roce 1930 se po svém návratu ze zahraničí znovu aktivně zapojila do skautské činnosti. Postupně se stala zahraniční zpravodajkou a v roce 1938 vystřídala Emilii Milčicovou ve funkci náčelní, jíž zůstala až do roku 1968. Významně se také podílela na výchově nových vůdkyň, jak v kurzech, tak v lesních školách. Nejen skrze své jazykové schopnosti (uměla francouzsky, anglicky, německy) se prosadila v mezinárodní organizaci WAGGGS, kde působila od roku 1934, posléze jako předsedkyně evropského výboru a od roku 1946 jako místopředsedkyně světového výboru.[4]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
Skautskou přezdívkou Velká Vlasta se za svou snahu o rozvoj dívčího skautingu a výchovy mladých děvčat dočkala několika ocenění. Těmi byla prestižní skautská vyznamenání např. Řád Stříbrného trojlístku, Skautská lásku, Stříbrný syrinx, Junácký kříž a další zahraniční ocenění.[2] V roce 1969 dostala vyznamenání i od prezidenta Ludvíka Svobody, který ji společně s Rudolfem Plajnerem ocenil Řádem práce za zásluhy o výchovu mládeže, zejména v Junáku. V nové organizační struktuře Junáka v letech 1968–1970 získala titul čestné náčelní.[1] O tom, že to s mládeží, respektive s dívkami doopravdy uměla, vzpomíná její nástupkyně, náčelní Vlasta Macková, která uvádí, že ji nikdy neslyšela velet, ale přesto za ní všechna děvčata šla.[9]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Politický brevíř moderní ženy
- Účelné zásoby, základ dobrého hospodaření[10]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b www.skautskyinstitut.cz [online]. [cit. 2015-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-08.
- ↑ a b Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2020-03-29]. Dostupné online.
- ↑ ŠANTORA, Roman; NOSEK, Václav; JANOV, Slavomil, DOSTÁL, Václav. Skautské století. 1. vyd. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, Tiskové a distribuční centrum, 2012. ISBN 978-80-86825-72-4.
- ↑ a b http://stoleti-skautek.tumblr.com/search/koseov%C3%A1
- ↑ hrob Vlasty Koseové na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-30.
- ↑ ŠABLOVÁ, Lenka. Oprava hrobu Vlasty Koseové na Vyšehradském hřbitově je dokončena. Podívejte se na fotky a přečtěte si více.. Křižovatka. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-30. Archivováno 30. 7. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ Archivovaná kopie. www.blovice-mesto.cz [online]. [cit. 2015-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-30.
- ↑ Archivovaná kopie. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2015-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-30.
- ↑ HAVLOVÁ, Markéta. Z kroniky Sasanek. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 2001. 67 s. S. 54.
- ↑ Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vlasta Koseová
