Vigna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Vigna

Vigna Vigna marina
Vigna Vigna marina
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: bobotvaré (Fabales)
Čeleď: bobovité (Fabaceae)
Tribus: Phaseoleae
Rod: vigna (Vigna)
Savi, 1824

Vigna (Vigna) je rod rostlin z čeledi bobovité. Vigny jsou liány, byliny i keře s trojčetnými listy a bílými nebo žlutavými květy. Vyskytují se v počtu asi 100 až 150 druhů v tropech celého světa. Některé druhy náležejí mezi významné luštěniny, pěstované zejména v tropech.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vigny jsou liány nebo byliny, řidčeji i keře. Listy jsou zpeřené, trojčetné nebo výjimečně jednolisté, převážně celokrajné. Květenství jsou úžlabní nebo vrcholové hrozny, u některých druhů hlávkovitě stažené. Květy jsou bílé nebo žlutavé, někdy purpurově prokreslené. Kalich je dvoupyský. Pavéza je okrouhlá, s oušky a někdy s přívěsky na horní straně. Křídla a člunek jsou podobné délky jako pavéza. Člunek je na konci zakřivený. Tyčinek je 10 a jsou dvoubratré. Čnělka je na konci ztlustlá. Lusky jsou podlouhlé, zploštělé nebo s okrouhlým průřezem, uvnitř bez přehrádek. [1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod vigna zahrnuje celosvětově asi 100 až 150 druhů. Je rozšířen v tropech celého světa. Nejvíce druhů se vyskytuje v tropech Starého světa.[2] Některé druhy mají pantropické rozšíření, např. Vigna marina a V. adenantha.[1]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod Vigna náleží mezi taxonomicky obtížné skupiny a stále čeká na revizi. V současné taxonomii bobovitých je řazen do tribu Phaseoleae. Někdy byl spojován s rodem fazol (Phaseolus).

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Semena Vigna radiata, V. mungo a V. unguiculata obsahují asi 22 až 25% bílkovin, 60% polysacharidů a 1 až 2% tuku. V semenech Vigna unguiculata je obsaženo také 2,8% gumy rozpustné ve vodě a byla zjištěna přítomnost lektinů (hemaglutininů) a inhibitorů proteásy. Semena Vigna subterranea obsahují asi 18% bílkovin, 60% polysacharidů (hlavně škrobu) a 6% tuku.[3][4]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Mungo, semena vigny zlaté (Vigna radiata)

Význam[editovat | editovat zdroj]

Vigny náležejí mezí významné luštěniny, pěstované zejména v tropech a subtropech. Mezi nejznámější z těchto luštěnin náleží tzv. fazole mungo, semena vigny zlaté (Vigna radiata). Tento druh pochází z jihovýchodní Asie. Dalším známým druhem je adzuki, semena vigny adzuki (V. angularis), pocházející z Japonska. Z dalších druhů je významná zejména Vigna unguiculata, která byla domestikována v západní Africe min. 3000 let před naším letopočtem. Konzumují se semena, nezralé lusky i listy, v USA je pěstována jako hodnotné krmivo. Vigna unguiculata var. sesquipedalis je pěstována pro dlouhé úzké lusky, které se sklízejí nezralé a používají jako zelenina. Je pěstována zejména v jihovýchodní Asii, Thajsku a jižní Číně. Vigna rýžová (V. umbellata) se pěstuje zejména v jihozápadní Asii. Vigny se pěstují také jako krmivo a zelené hnojení. Vigna vexillata je občas pěstována v Etiopii a Súdánu pro škrobnaté kořeny. Vigna subterranea se pěstuje zejména v sušších oblastech tropické Afriky, neboť dobře snáší chudé a suché půdy. Plody se vyvíjejí pod zemí podobně jako je tomu u podzemnice (Arachis). Semena jsou velmi tvrdá a proto se často sklízejí před plnou zralostí. Z dalších druhů se pěstuje např. V. triloba a V. adenantha.[1][2][3][5]

Některé druhy vigny mají využití v medicíně, zejména Vigna vexillata, V. marina, V. radiata a V. angularis[1][4] Vigna caracalla má velké fialové květy a je v tropech pěstována jako okrasná a půdopokryvná rostlina. Pochází z tropické Jižní Ameriky.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d DELIN, Wu; THULIN, Mats. Flora of China: Vigna [online]. . Dostupné online.  
  2. a b c BERRY, P.E. et al.. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. V). Missouri : Timber Press, 1999. ISBN 0-915279-71-1.  
  3. a b VAUGHAN, J.G.; GEISSLER, C.A.. The New Oxford Book of Food Plants. [s.l.] : Oxford University Press, 2009. ISBN 978-0-19-954946-7.  
  4. a b KHARE, C.P.. Indian Medicinal Plants. New Delhi : Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5.  
  5. VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.  
  6. LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge : Timber Press, 2003. ISBN 0-88192-585-3.