Velrybka malá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox velrybka malá

velrybka malá
velrybka malá
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: kytovci (Cetacea)
Podřád: kosticovci (Mysticeti)
Čeleď: velrybkovití (Neobalaenidae)
Rod: velrybka (Caperea)
Druh: velrybka malá (Caperea marginata)
Binomické jméno
Caperea marginata
Gray, 1846
areál rozšíření velrybky[1]
areál rozšíření velrybky[1]

Velrybka malá, někdy nazývaná též velryba malá[2] (Caperea marginata)[3] je malý kytovec, nejmenší kosticovec a jediný zástupce čeledi velrybkovití (Neobalaenidae). Žije v oceánech a mořích severně od Antarktidy v pásu mezi jižními cípy Jižní Ameriky, Afriky a Austrálie. Dosahuje délky 6-6,5 metru a váhy 3-3,5 tuny. Nepatří mezi tzv. pravé velryby, její nejbližší příbuzní jsou plejtvákovec šedý a keporkak. Živí se planktonem a krilem. Patří mezi nejméně prozkoumané kytovce.

Jméno a taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Srovnání velikosti velrybky s člověkem

Velrybka malá získala své současné binomické jméno v roce 1870, ale popsána byla již v roce 1846. Jméno Caperea marginata pochází z latinských slov a znamená "ohraničená vráska" nebo "ohraničený záhyb" a vztahuje se k ušní kosti a kosticím velrybky. V angličtině se druh jmenuje pygmy right whale - trpasličí pravá velryba. I v jiných jazycích se odkazuje především na malé rozměry tohoto kytovce.[4][5]

Evoluce tohoto kytovce není jasná. Ačkoli její jméno odkazuje na pravé velryby (čeleď Balaenidae), není s nimi úzce spřízněna. Jako její nejbližší příbuzní se uvádějí plejtvákovec šedý (Eschrichtius robustus) a keporkak (Megaptera novaeangliae).[5]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Velrybka malá je nejmenší kosticovitý kytovec. Dosahuje průměrné délky 6,1 metru, přičemž zaznamenané maximum bylo 6,5 metru. Váha se obvykle pohybuje okolo 3 tun, největší hmotnost pak byla 4,5 tuny.[6] Samice bývá o málo větší než samec. Délka čerstvě narozených mláďat je asi 2 metry.[4][7][8]

Zbarvení je v odstínech šedé někdy až šedomodré, přičemž hřbetní část je tmavší než břišní, která může být až téměř bílá. Svou velikostí a částečně i vzezřením se velrybka podobá plejtvákovi malému a plejtvákovi jižnímu (Balaenoptera bonaerensis), s nímž částečně sdílí i životní prostor. Stavba těla je robustnější než u plejtváků, ale štíhlejší než u pravých velryb. Hřbetní ploutev se nachází asi v jedné čtvrtině až jedné třetině vzdálenosti od konce ocasu. Tlama je prohnutá ale ne tak výrazně jako u pravých velryb a nachází se v ní na každé straně 213-262 kostic. Kostice vyrůstají z horní čelisti a dorůstají délky až 69 cm.[2][4][5][7][8]

Rozšíření a populace[editovat | editovat zdroj]

Velrybka patří mezi nejméně prozkoumané kytovce. Do roku 2008 byla v oceánech a mořích pozorována jen 25krát! Někdy se sdružuje s plejtváky sejvaly, plejtváky jižními, delfíny a kulohlavci.[5] V jednom případě bylo spatřeno najednou 80 exemplářů, ale v naprosté většině ostatních případů jde o jednoho až dva jedince pohromadě, občas připojených ke skupině jiných výše zmíněných kytovců. Z důvodu nedostatku informací nelze stupeň ohrožení a populační trend hodnotit podle norem IUCN.[9]

Předpokládá se, že velrybka malá žije v pásu mezi 30°-55° jižní šířky. Nejčastěji byla pozorována u pobřeží Austrálie a Nového Zélandu (v mnoha případech šlo o jedince uvízlé nebo vyplavené na pobřeží), méně pak u jižní Afriky a Jižní Ameriky. Zcela vzácně jsou hlášeny kontakty z otevřeného oceánu.[4][5][9]

Potrava a chování[editovat | editovat zdroj]

O potravních návycích tohoto kytovce se ví velmi málo. Analýza žaludků vyplavených velrybek ukázala, že převážnou část potravy tvoří drobní korýši a různé larvy, jež jsou součástí krilu a planktonu, především mořské buchanky a garnátci (rod Euphausia).[4][5][8]

Vztah s lidmi, ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Velrybka malá nebyla kvůli své malé velikosti a rozptýlené populaci téměř nikdy vyhledávána velrybáři. Někdy je velrybáři ulovili spolu s plejtváky jižními. Zcela výjimečně byla ulovena i do rybářských sítí. Většina velrybek byla zkoumána poté, co uvázla na pobřeží.

Reference a poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. přesněji viz IUCN: mapa rozšíření Caperea marginata
  2. a b MAZÁK. Kytovci, s. 171-172.
  3. BioLib.cz: profil taxonu Caperea marginata
  4. a b c d e JEFFERSON. Marine Mammals of the World, s. 41-42. Dostupné online
  5. a b c d e f KEMPER. Pygmy right whale, s. 939-941. Dostupné online
  6. MAZÁK (Kytovci, s. 171) uvádí hmotnosti podstatně menší.
  7. a b American Cetacean Society: Pygmy Right Whale
  8. a b c Marine bio: Pygmy right whales
  9. a b IUCN: Caperea marginata

Zdroje[editovat | editovat zdroj]