Veřejný statek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Čistý veřejný statek je statek, který charakterizují:

  • nedělitelnost spotřeby,
  • nevyloučitelnost ze spotřeby a
  • nulové mezní náklady na spotřebu každého dalšího spotřebitele.

Nedělitelnost spotřeby[editovat | editovat zdroj]

Nedělitelnost spotřeby čistého veřejného statku znamená, že všichni potenciální spotřebitelé spotřebovávají tento statek společně a úroveň spotřeby jednoho spotřebitele nesnižuje spotřebu dalšího spotřebitele. Čistý veřejný statek je k dispozici každému spotřebiteli ve svém úhrnu, což je příčinou toho, že nelze vyloučit z jeho spotřeby a tím je jeho spotřeba nerivalitní.

Nevyloučitelnost ze spotřeby[editovat | editovat zdroj]

Někdy je nevyloučitelnost ze spotřeby čistého veřejného statku zapříčiněna technickou nemožností rozdělení jeho spotřeby mezi jednotlivými spotřebiteli (např. veřejné osvětlení). Někdy je vylučitelnost ze spotřeby technicky realizovatelná, vyloučení je však vždy neefektivní, neboť spotřeba jednoho spotřebitele nesnižuje spotřebu dalších spotřebitelů a proto mezní náklady na spotřebu tohoto statku jsou nulové.

Statky podle vyloučitelnosti a rivality[editovat | editovat zdroj]

Vyloučitelné Nevyloučitelné
Rivalitní Soukromé statky
potraviny, oblečení, auta
Smíšené statky
ryby v moři, uhlí, plná silnice
Nerivalitní Klubové statky
golfová hřiště, kina, satelitní TV
Veřejné statky
rozhlas, vzduch, bezpečnost, pouliční osvětlení

Mezní náklady spotřeby[editovat | editovat zdroj]

To, že mezní náklady spotřeby čistého veřejného statku jsou nulové, neznamená, že jsou nulové i jeho produkční náklady a to je jeden z faktů, který vyvolává problémy při financování produkce těchto statků. To, že je jejich spotřeba nedělitelná, nerivalitní, že nelze nikoho vyloučit ze spotřeby a že mezní náklady spotřeby jsou nulové je příčinou, proč soukromý sektor nemá zájem na jejich produkci (dochází k Selhání trhu). Užitky ze spotřeby těchto statků jsou tak rozptýlené mezi jednotlivými spotřebiteli, že žádný individuální výrobce nemá zájem na jejich výrobě. To, že spotřeba čistého veřejného statku je nerivalitní, umožňuje spotřebitelům neodhalovat své preference a nepodílet se na jejich produkčních nákladech (problém "černých pasažérů"). V důsledku specifiky spotřeby se tento statek vyskytuje v užitkových funkcích všech potenciálních spotřebitelů. Umožňuje to konstatovat, že čistý veřejný statek je nadán tzv. totální externalitou, což znamená, že čisté veřejné statky produkují automaticky pozitivní spotřební externality. Tvorba a distribuce čistého veřejného statku je zabezpečována zpravidla vládními aktivitami a financování se opírá o mechanismus zdanění.

Problém černého pasažéra[editovat | editovat zdroj]

Černý pasažér je člověk, který získá požitky z nějakého statku, ale vyhne se jeho placení. Příkladem může být ohňostroj pořádaný městem. Jedná se o veřejný statek, protože nelze nikoho vyloučit ze sledování ohňostroje, ani se nesnižuje možnost jednoho člověka sledovat ho, když se na něj dívá někdo jiný. Existují tak i lidé, co si za ohňostroj nezaplatí, přestože ho sledují. [1]

Výroba a vznik statku před jeho spotřebou[editovat | editovat zdroj]

Správa[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • M. Žák (red.), Velká ekonomická encyklopedie. Praha: Linde 2002. Heslo Veřejné statky, str. 819.
  1. MANKIW, Gregory, N.. Praha 7 : GRADA, 2000. 763 s. ISBN 80-7169-891-1. Kapitola 11, s. 233-234. (čeština) 

Související články[editovat | editovat zdroj]